11♥ Velká chyba
Ráno mě vytáhl Steve časně z postele. Asi po pěti minutovém boji o moji peřinu nakonec vyhrál. V tu chvíli jsem ho proklínala, jelikož byla sobota a asi týden od nastěhování do nového obydlí. Už jsem si stačila na všechno v bytě zvyknout, tedy až na jedny dveře které otvírám na opačnou stranu, než normálně jdou. Teď zpět k tématu. Steve mě probudil jen z toho důvodu, aby mě vytáhl k rannímu běhu, který obvykle podnikal...ale beze mně. Prý nějakou dobu o tom přemýšlel a dospěl k názoru, že by mi to mohlo prospět. Nemotorně jsem slezla z postele a šla ke své šatní skříni jako první. Cap mě zezadu zaujatě pozoroval a mně už to bylo otravný.
„To tady budeš stát, když se budu převlíkat?" prudce sem se na něj otočila a voják sebou cukl.
„Ehm...ne?" řekl.
„Tak a padej za dveře. Hned!" rozkázala sem mu a pozorovala ho, jak pomalu a nejistě opouští můj osobní prostor. Potom sem se otočila zpět ke své skříni s oblečením a vytáhla si černé šortky a bílé tílko. To jsem na sebe hodila a ještě si zamotala blond vlasy do drdolu. Asi za půl hodiny jsme už společně klusali po chodnících v New Yorku a kličkovali mezi lidma, co šli zrovna kolem. Byla jsem šnek, ale to Steve ještě ustál. Vlastně si kvůli mně ještě cestou odpočíval, zatímco já popadala dech každou vteřinkou. Po nějaké době jsme společně zastavili u Time Square. Nebylo tam zrovna mnoho lidí, tak jsme si oddechli opřený o jednu ze stěn. Po té se pěšky vydali zpět domů. Něco nás však upoutalo. Bylo to nějaké žluté auto, které kolem projelo, ale bylo ještě v dálce. Zastavila jsem se a pozorně se na něj podívala. To auto jsem znala...a patřilo...Tonymu.
„Sakra, on je tady!" vyhrkla jsem a Steve se podíval taky. Auto se zastavilo u kraje silnice naproti přes ulici a vystoupil si z něj Tony i Rhodey. Začala jsem být neklidná a taky panikařit. Nevěděla jsem co dělat, abych se před ním ukryla, ale to na sem čas neměla. Otočila jsem se rychle k Stevovi a vyhledávala u něj pomoc. Když nic neřekl, tak sem se unáhlila k největší blbosti svého života.
„Polib mě," zažádala sem a Steve se zarazil.
„Co?"
„Když Tony uvidí, že jsem s někým jiným, tak mě už snad nechá být a vzdá se šance, že mě někdy dostane ještě zpátky," vysvětlila jsem mu důvod a situaci. Stále na mně nechápavě zíral a já protočila očima a podívala se zpět po dvou mužích, kteří se na nás pomalu otáčeli.
„Já myslím, že to není d...," začal Kapitán něco říkat, ale to už jsem se k němu rychle otočila a s rukou za jeho krkem si ho přitáhla k sobě do polibku. Stále jsem však zůstala ostražitá a koutkem oka pozorovala ty dva. Tony si pozvedl sluneční brýle a díval se naším směrem. Jestli teď můj plán vyjde, tak budu čistá. Konečně! Tony začal něco říkat a rukou ukázal Rhodeymu, ať se podívá směrem, kam on a kamarád zůstal civět s překvapeným výrazem. Potom si Stark nasadil normálně brýle a nastoupil do svého auta. Rhodey ho následoval a oba s autem odjeli. Začala jsem se uvnitř radovat, že to klaplo, ale teď ještě vyřídit věc s Capem. Měl mě původně líbat jen jako, ale on to myslel vážně. Chvílema mi přišlo, jakoby to nikdy nedělal a já mu s tím tak nějak pomohla. Nechala jsem ho to si trochu užít, než mu řeknu, že to už nikdy nebude. Zapojila jsem se a pohrávala si s ním. Druhou ruku, co jsem měla volnou, jsem mu libovolně sjížděla po zádech a on mi jednu ruku dal za hlavu a druhou mě přidržoval za mými zády. Nebylo to sice podle plánu, ale stalo se z toho něco víc. Oba sme mysleli asi na to samé, ale já to nechtěla až takhle dojít. Jen si s ním pohrát a pak to hodit za hlavu. Prošel kolem nás nějaký starší muž (Stan Lee). Nevím kolik mu bylo, ale asi kolem devadesáti a překvapeně nás pozoroval. Potom zahvízdal a mě to už přišlo celé trapné. Nebyl jediný, kdo se na nás díval. Popravdě to byla skoro polovina náměstí. Rychle jsem se odtáhla od Stevových rtů a překvapeně na sebe zírali. Stále mě držel rukou za zády a tu druhou měl za mým krkem.
„Proč si to udělal?" zeptala jsem se ho arogantně a lidi to už přestalo zajímat. Dali se jednoduše na odchod a dědek na nás s odchodem mrkl. Steve na mně nechápavě koukal a měl v tuto chvíli pohled nevinýho štěněte, co nevědělo o dění kolem něj.
„Promiň...já. Nezlob se," vysoukal ze sebe a pustil mě. O pár kroků jsem od něj ustoupila a dala ruce před sebe.
„Steve, to nejde. Nemůžu to po tobě chtít. Nechci vypadat jako děvka, která několik měsíců spala s Tony Starkem a potom s tebou. To opravdu nejde," sklopila jsem zrak k zemi a zavládlo mezi námi ticho. Pouze byli slyšet projíždějící auta, i lidé, co si spolu cosi klábosili a tak podobně. Kapitán i přes to všechno, co jsem právě řekla, šel blíž ke mně a vzal mě za obě ruce, co jsem měla před sebou natažené stále. Podívala jsem se po něm a v jeho výrazu měl ublížený. Cítila jsem se hrozně, ale zároveň řekla pravdu. Muselo to ven, aby to nedošlo daleko.
„Rose, já tě tak nevidím. Vždyť ty za to nemůžeš," promluvil ke mně polohlasem a díval se stále na mně.
„Ale můžu," s tím jsem se mu vysmekla, „byla jsem naivní, mladá a hloupá kráva, co věřila skoro každýmu. Nehodlám už zajít takhle daleko a taky nechci ublížit tobě. Vykašli se na to a ať si cítil cokoliv, tak to bylo zbytečný. Já jsem arogantní fracek a ty slušně vychovaný americký občan. Smiř se s těmito rozdíly a nech mě jít," otočila jsem se a dala na odchod. Chtěla jsem od něj co nejdál, jak to jen půjde. Do očí se mi nahrnuly hromady slz a těžko je potlačovala. Jedna za druhou mi stékaly po obličeji a u toho jsem ještě popotahovala. Když jsem se zastavila a zlehka se podívala za sebe, ozval se výstřel. Lidé na náměstí začali hlasitě ječet a utíkat pryč. Začaly se mi zatemňovat oči a v tu chvíli mi došlo, že jsem to dostala.
Z pohledu Steva
Ozval se výstřel. Lidé začali hlasitě křičet a utíkali pryč. Byl jsem na odchodu. Nedokázal jsem se vypořádat s tím, co mi Rose řekla. Výstřel však nabral větší pozornosti. Lidé se nahrnovali na jednom místě. Zarazilo mě to. Vyběhl jsem k tomu místu a zahlédl Rose ležet na zemi. Z hrudi jí vytékala krev a hodně rychle ji ztrácela. Zatajil se mi při pohledu na ni dech a zapomněl na vše, co mi řekla. Jen se soustředil na to, abych jí pomohl a hodně rychle. Odstrčil jsem z cesty lidi, abych se prorval až dopředu k ležící holce. Sehnul jsem se nad ní a zkontroloval, zda dýchá. Potom zkontroloval tep na krku a rychle zpomaloval. Ztrácela se mi pod rukama a hodně rychle. To nikdo nemůže zavolat záchranku?!
„Uhněte, všichni. Slyšíte?!" zaslechl jsem někde kolem nás povědomý hlas, který jsem tolik rád neslyšel. Tony se dostal až dopředu a vražedně se po mně podíval. Potom to však nechal být. „Dýchá?" zeptal se a vyděšeně se na ležící Rose díval.
„Ano, ale slabě. Tep jí pomalu zastavuje," odpověděl jsem mu.
„Zavolám SHIELDskou záchrannou službu," zareagoval a začal si vyndavat z kapsy mobil.
„Není ten útočník tamhle?!" zvolal Rhodes, který se dostal dopředu taky a ukázal daleko někam do uličky, co vedla od Time Square.
„Postarejte se o ni. Já ho zastavím," rozhodl sem a rychle se zvedl. Lidé mi uvolnili cestu a já vyběhl za nějakým mužem, co začal brát nohy na ramena, když mě viděl. Brzy jsem ho dohnal a zahnal až do nějaké temné uličky někde v New Yorku. Měl stále u sebe zbraň, kterou po mně vystřelil. Kulka mě sice netrefil, ale způsobila malé škrábnutí na noze. Nezastavilo mě to a zbraň mu vykopl. Potom ho chytil za límec ošoupané staré mikiny a přitiskl ho ke zdi. Držel jsem ho nad sebou ve vzduchu a upíral na něj vražedný pohled. Nejraději bych ho na místě zabil, ale Rose by to nechtěla. „Kdo jsi a proč si jí to udělal?!" vyštěkl jsem a svíral ho silněji a silněji. Muž se nad tím jenom pousmál a po té zasmál.
„Kapitáne, Kapitáne. Jen mám slíbenou odměnu od jednoho šarmantního chlápka, co mi prý za její zabití dá bohatství. To nešlo odmítnout,"
„Loki...," vydechl jsem jméno nepřítele a sjel pohledem bokem.
„Ano, takhle nějak se jmenoval. Úžasný týpek," promluvil znovu a opět se zasmál. Já to už psychicky nevydržel a praštil s ním o zem. Pokoušel se někam odplazit, ale já mu to nedovolil. Otočil se na mně a já mu stále svobodu nedal. Vrazil jsem mu pěstí do obličeje a zlomil mu nos. Začala mu z něj vytékat krev a taky kašlal. Když jsem chtěl udeřit nepřítele znovu, tak mě zarazili policajti, zrovna přibíhali a já je nechal udělat svou práci. Když ho začali odvádět pryč, tak jsem si vzpomněl, že je Rose pořád na tom náměstí. Rychle jsem vyběhl zpět na místo, ale to už nakládali lidé od SHIELDu do auta. Celé jsem to pozoroval a nemohl věřit tomu, že se to skutečně stalo.
„Steve!" uslyšel jsem hlas Natashy a brzy ji uviděl, jak ke mně udýchaně přibíhala.
„Natasho,"
„Co se stalo? Kdo jí to udělal?...," začala mě zasypávat otázkama a já ji přerušil mávnutím ruky, aby zmlkla.
„Už ho chytili, ale tady to řešit nemůžem. Musím jet s ní," pokoušel jsem se vykroutit, ale Nat mě chytila zezadu za ruku.
„Jel s ní Tony a Rhodes. Bude v pořádku. Ty se napřed musíš uklidnit a říct mi, co se stalo před tím. Prý ste se pohádali, či co. Musíš mi říct všecko," začala ze mně tahat informace a já si povzdychl.
„Dobře, ale chci jet do nemocnice taky,"
„Platí. Pojedem mým autem. Je kousek odtud," poukázala hlavou na stranu a oba jsme se vydali k jejímu autu.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro