„Řekl něco?" zeptal se Fury na druhé straně někde v SHIELDu a mluvila s ním Natasha.

„Ani slovo," odpověděla mu chladně a dívala se stále před sebe.

„Dostaňte ho sem. Nemáme čas," vydal Fury rozkaz a přepnul spojení z Jetem. Já stála opodál od Lokiho, který seděl skoro u mých nohou na podlaze. Cap se Starkem stáli kousek ode mně a vypadali dost nervózně. Iron Mam pořád po mně zaujatě pokukoval a já se pokaždé odvrátila.

„Nelíbí se mi to," prolomil Rogers po nějaké chvíli ticho a já se po něm společně se Starkem podívala.

„Co, že se ten Kissák tak snadno vzdal?" ušklíbl se železný muž a já si tiše uchechtla.

„Jo...takhle snadný to nebývá. Má ještě dost sil," odpověděl mu voják a stále se díval na jedno místo v Jetu.

„Noo, ty jsi taky ještě docela čipera...na svůj věk," začal si z něj Stark utahovat a Kapitán ho probodl pohledem. Tak tohle začíná být zajímavý. „Co děláš...pilates?"

„Co je to?" zeptal se ho Rogers s otráveným výrazem.

„Takový menší cvičení. Jste hodně zaostalej, když jste překonával rekord v Ice bucket challengy," ušklíbla jsem se škodolibě a oba se po mně podívali. Cap se tvářil jak ještě víc kyselejší jabko a Iron Man celkem vesele.

„Hlavně se do toho pleťte ještě Vy," upřel na mně vražedný pohled a já se jen škodolibě usmála. Naprosto žeru ten jeho výraz, protože mě to nutí dělat stále dokola.

„Co? Nějaký problém?" zeptala jsem se smíchem na krajíčku a měla co dělat, abych mu nepropukla.

„Fury mi neřekl o tom, že bude v týmu i mladá a drzá holka,"

„Fury neříká spoustu věcí, ale tahle se mi líbí zrovna nejvíc," uchechtl si Stark.

„Nečekal bych, že neteř agenta Coulsona bude takhle arogantní vůči ostatním z SHIELDu," řekl Kapitán chladným hlasem.

„Neteř...a agenta Coulsona?" změřil si mě Iron Man zaujatým pohledem.

„Ano," odpověděla jsem mu a tím ho sklapla. Zničehonic se ozvaly blesky a hromy.

„Co to bylo?" zarazila se Natasha a dívala se upřeně na zářící blesky kolem Jetu. Vyděsila jsem se a vzápětí mě přešel všechen humor. Loki začal být neklidný taky a já od něj mrštně ustoupila stranou.

„Copak je...bojíš se blesků?" zeptal se Cap pobaveným tónem, když si všiml Lokiho vyděšeného výrazu.

„Nelíbí se mi, co po nich následuje," odpověděl mu a já se odhodlala jít blíž k oběma mužům blíž. Stále jsem se dívala z čelního okna pilota a pozorovala neklidné počasí. Náhle něco dopadlo na střechu Jetu a celý se otřásl. Já ztratila rovnováhu a Stark mě chytil. Dívala jsem se mu zaraženě do očí a cítila se trapně. Zčervenala jsem, ale hlavu neodvrátila.

„Do hajzlu," pípla jsem tichým a nervózním hláskem. Iron Man se usmál a s ránou za našimi zády mě pustil. Nasadil si hlavovou část obleku a počkal si. Do Jetu vtrhl nějaký chlápek s kladivem a pokukoval po Lokim. Stark mu šel naproti.

„Co to děláš?" zděsil se Rogers, když si nandal na hlavu svojí helmu. Iron Man natáhl ruku a namířil dlaní na muže. Ten jeho útok včas vykryl kladivem a shodil milionáře v brnění na vojáka. Au...Hrozný pocit vidět svého idola, jak ho právě odpálkovalo kladivo. Blonďák s kladivem mezitím popadl Lokiho pod krkem a zmizel s ním v noční obloze. Stark se rychle postavil a nestaral se o to, jestli je ten pod ním zraněný, nebo ne. Prostě šel směrem k východu.

„Ten nám tu chyběl,"

„To byl Asgarďan, jako ten nevinej beránek, co tu před pár sekundama byl?" zeptala jsem s posměvačnou poznámkou, abych trochu ulehčila situaci.

„To je spojenec?" zeptal se Kapitán, když se zvedl konečně na nohy.

„To je fuk. Ať už už Lokiho pustí nebo zabije, přijdem o Tesseract,"

„Starku, potřebujeme plán útoku!" zkoušel ho Cap zadržet, když byl skoro Iron u východu.

„Já už plán mám...útok," s těmito slovy opustil Jet a odletěl do bouře. Rogers se nervně nadechl a vyběhl. Odvázal si jeden padák a já na něj nechápavě zůstala civět.

„Přeskočilo Vám? Měl by jste je nechat být!" zavrčela jsem na něj nepřátelským hlasem, když si padák navlékal.

„To nemůžu,"

„Myslím to vážně. Ti dva jsou šílený a do jejich klubu patřit nechcete. Že?"

„Musíme získat ten Tesseract zpátky, jinak se z SHIELDu nehnu. Hodlám dokončit, co jsem dosud začal," vzal si ze země štít a vyběhl s ním i padákem po stopách Iron Mana. Po té skočil taky a bouře ho pohltila.

„Oni se snad nikdy nepoučí...," povzdychla jsem si a posadila se na zem.

„Co jsi od nich čekala? Jeden je egoistickej a druhej přehnaně vlasteneckej," zasmála se Natasha a ohlédla se po mně.

„Jo, v tom máš pravdu."