Otráveně jsem vylezla až ven na plošinu helicarrieru a všimla si, že jsme ve vzduchu. Letěli jsme mezi oblaky a New York nebyl skoro ani vidět. Zžíralo mě zevnitř všechno. Škola, krádež Tesseractu a ten blonďatej strýcův idol. Co bych teď dala za to, abych mohla jet raději domů, než abych byla tady.

„Můžeš mi vysvětlit, proč se takhle chováš?!" zaslechla jsem za sebou strýcův hlas a prudce se na něj otočila. No jo. Zase minuty poučování o mém správném chování právě nastávají.

„Co jako? Stokrát jsem ti říkala, abys mě netahal do svých pitomých zájmů. Mám navíc od tebe slíbenýho Tonyho Starka k osmnáctinám. Doufám, že si nezapomněl," zeptala jsem se s klidem a Phil ze zamyslel. „Zapomněl jsi, že ano?" zasmála jsem se nepřirozeně a potom zvážnila.

„Rose, víš, že mám moc práce,"

„A Kapitána Ameriku jsi přivézt moh? Co jsi to za strýce, když jsi zapomněl na svou jedinou neteř od tvojí sestry?" vyjela jsem na něj a tím ho zarazila. Nevěděl, jak mi odpovědět a to je co říct.

„Rose, poslouchej," přišel až ke mně a dal mi ruku na rameno, „jsi v SHIELDu protože..."

„Agente Coulsone, Fury Vás chce na můstku. Teď hned," přerušila ho příchozí Natasha za námi.

„Dobře...slečno Romanoffová," povzdychl si a začal odcházet. Já tam jen tak zůstala stát a hleděla do prázdna. Potom přišla ke mně Natasha a vypadala překvapeně.

„Ještě, že většina z nás netrpí citovou ujmou, zvlášť Kapitán Rogers," ušklíbla se a já si povzdychla.

„Co...přišla jsi poučovat? Na to tu je spíš Fury, ne?" pozvedla jsem zaujatě obočí a podívala se po rudovlasé agentce.

„Chápu, že Capa nesnášíš, ale ty poznámky si nech na doma. Potřebujeme teď pracovat a ne odhánět nováčky," hrozivě se po mně podívala a já zkoprněla.

„Znáš se osobně se Starkem. Ten je kde?" zeptala jsem se zaraženě a zároveň uraženě.

„Odmítl žádost o připojení do mise. Jeho se nedočkáme ani na nový rok," odpověděla mi a mně sklesl výraz.

„Takže ani na narozeninách se nedočkám," povzdychla jsem si a obrátila se k ní zády. Dívala jsem se opět dolů na město pod námi a ucítila Natashynu ruku na mých zádech.

„Třeba jo, co ty víš," postavila se vedle mně a usmála se.

„Prosíme agentku Romanoffovou, aby nastoupila na misi a dostavila se do Hangaru pro bojové letouny," ozvalo se hlášení a Nat se oddálila od zábradlí helicarrieru.

„Jdeš taky? Potřebovali by jsme utužit pár vztahů," provokativně na mně mrkla a já vytřeštila oči.

„Já s Kapitánem nic utužovat nebudu! Nezkoušej to," napomenula jsem ji přísně a ta se vzápětí zasmála.

„Tak pojď alespoň dovnitř," požádala mě a já si povzdychla

„Jsi hrozná. Víš to?"

„Vím, ale teď už pojď. Nechceš, aby potom Phil vyhlásil pátrání jako posledně, že tě potom všichni hledali po celé základně," řekla mi posměvačně a já protočila očima.

„Hrozně vtipné...hrozně moc,"

„Tak pojď už," pobídla mě a tlačila nazpět dovnitř. Přešly jsme společně do části, kde byly uskladněné Jety. Stál u jednoho z nich už Fury a Rogers. Natasha mě v půli cesty opustila s tím, že se půjde převléct a mně poslala mezitím za nimi. Chtěla jsem protestovat, ale došlo mi, že to k ničemu nebude. Přešla jsem pomalým krokem k nim a ani se na oba nepodívala, spíš se hned odvrátila a dívala se na přípravy k odletům.

„Děje se něco, o čem bych nevěděl?" zeptal se Fury a já sebou ucukla. Obrátila jsem se na něj a pokusila o slabší úsměv.

„Ne, neděje. Vážně ne,"

„Tak proč jste tak nervózní? Vypadáte, jako byste viděla ducha," mluvil ke mně vlídným a pomalým hlasem.

„Ducha? Možná...," pohlédla jsem koutkem oka na muže v uniformě barvy Ameriky a ušklíbla se.

„Aha...tak tady je ten problém," pozvedl zaujatě obočí a díval se mezi mnou a živou fosílií.

„Myslím, že jsme nezačali zrovna nejlíp. Děje se snad něco?" podivil se Kapitán a ohlédl se, protože akorát přicházela Natasha. Já se podívala taky a pustila ji mezi nás.

„Můžeme vyrazit. Jsem tady," oznámila a Fury souhlasně přikývl.

„Agentko Romanoffová, vezměte s sebou i slečnu Brooksovou, ať si to zkusí i v terénu," požádal ji pirát a já se zarazila.

„Pane Fury, ale já sotva dokončila základní trénink. Já nemohu jít do terénu už teď!" mluvila jsem zaraženě a Fury se jen usmál.

„Každá posila v týmu se hodí. Vy už máte akorát na čase, aby jste pokročila dál. Přeji příjemný let," kývl na nás a začal s rukama za zády odcházet pryč od Jetu. Já jen s otevřenými ústy sledovala, jak odchází a nevnímala, že ti dva mezitím nastoupili do Jetu za mnou.

„Tak pojď už. Stuttgart čeká," zvolala na mně zezadu Nat a já se rychle otočila.

„Říkalas právě...Stuttgart?" řekla jsem zaraženým tónem a rudovláska se zasmála.

„Loki se nyní nachází tam a my tam musíme zaletět a zkazit mu pár plánů. Bude se ti to líbit. Uvidíš," vřele se usmála a já protočila očima. Naposledy jsem se rozhlédla po okolí a zahlédla modrou helmu s bílým 'A' na čele, co byla opodál položená na nějakém pultu. Povzdychla jsem si a doběhla pro ni. Popadla ji a běžela zpět k Jetu. Natasha na mně už čekala a já si nastoupila.

„Doufám, Kapitáne, že mě můj strýc Phil nepověřil, abych nekontrolovala Vaše vybavení před odletem na Vaši první misi po tolika letech," pozvedla jsem tázavě obočí a za zády svírala helmu. Seděl na nějaké bedně a čekal na odlet. Když jsem mu to řekla. Nechápavě se po mně podíval.

„Co tím myslíte?"

„Jestli jste si kontroloval výbavu před nástupem do Jetu," upřesnila jsem své mínění a začal si znovu všechno kontrolovat. Potom se však zarazil a já už nad hlavou mávala výsměšně jeho chráničem na hlavu. Zatvářil se poraženě a já mu ji hodila do náruče.

„Jedna, nula pro tebe, Rose," zasmála se kolemjdoucí Natasha a usedla na místo pilota. Nasadila si sluchátka s mikrofonem a nastartovala Jet.

„Dávám si vždy pozor na všechno, než někam jdu," mluvila jsem provokativně k Rogersovi a dívala se dopředu.

„Se Starkem jste úplně jako dvojčata. Nepřemýšlela jsi někdy o tom, že jsi adoptovaná?" uchechtla si agentka.

„Hah, tak to doufám, že ne," zasmála jsem se a usadila se na protilehlou stranu od Kapitána.