Závislost většinou je hřích,
však nyní mi není na obtíž.

Tvůj úsměv stal se mi drogou,
vždyť zasahuje srdce mé palbou.

Hledím často na chlapce jiné,
avšak, již mi není to milé.

Místo nich teď vidím jedno jen,
rty Tvými sladce jsem opojen.

Když spatřím Tě, srdce mi poskočí,
slastně se cítím jen ve Tvé náruči.

Ty uculíš se, já cuknu sebou,
smích Tvůj je rajskou hudbou.

Pohlédnu do očí barvy modré,
jasných, jako bývá ranní nebe.

Nemohu spát, zle se mi dýchá,
jak nemám Tě poblíž, u srdce píchá.

Jen tři schůzky, devět hodin spolu,
již vím, že vzdát se Tě nemohu.

V lásku na pohled první kdo by věřil?
Sám jsem ji poznal, veršům to svěřil.

Musím Tě vidět, musím Tě mít,
sladké rty zajmout a nikdy nepustit.

Za ruku držet Tě, na očích lidí.
Jen ať mi závidí, jen ať to vidí.