Probudilo mě slunce, které mi svými paprsky zasáhlo do tváře. Unaveně jsem se schoulila do klubíčka a cítila jak si mě dvě silné paže přitáhli k sobě do náruče.

Uvědomila jsem si že jsem včera usnula a poprosila Lokiho jestli si lehne ke mě. Chtěla jsem se cítit v bezpečí.

Zasmála jsem se podívala se dotyčnému do tváře. Zamrzelo mě však, že jsem pohlédla na zavřené oči, místo těch bouřlivě šedých. Zahlédla jsem však ten typický úšklebek a pousmála se.

"Pojďme ven."

Špitla jsem a Loki pouze zamručel.

"Pojďme!"

Se smíchem jsem se začala zvedat, ale Loki mě opět stáhl do útrap peřin.

Začala jsem ho lechtat, ale jemu to vůbec nevadilo. Pouze se se zavřenými oči smál.

"Je brzy."

Mumlal a hlavou se mi za vrtal mezi můj krk a mé rameno.

"Chci cítit moře, chci aby mi vítr cuchal vlasy. Chci mluvit s otcem."

Zamumlala jsem a pozorovala jak otevřel své oči a upřímně se na mě zadíval.

"Dobře."

Poraženecky se nadechl a já ho objala. Celá uculená jsem mu proklouzla z náruče a oblékla se do bílých krajkových, krátkých šatů.

Zaujatě mě pozoroval a já celá rudá zalezla do koupelny. Upravila jsem se a vlasy si sčesala na stranu. Dala jsem si do nich bílé květy a s leskem na rty jsem došla do pokoje.

Zamručela jsem, když jsem Lokiho uviděla ve stejné pozici, přesně jako když jsem odcházela.

Zasmál se mému výrazu a já zrudla, když vstal a byl pouze v černých boxerkách. Sledovala jsem jeho každý sval, který se mu napnul při pohybu.

Vlasy mi celé zrůžověli a já raději sklopila pohled. Musela jsem být rudá jak rajče. Oblékl si kalhoty a já zahlédla jak přechází ke mě.

Znejistila jsem a zaklonila hlavu, abych mu mohla pohlédnout do tváře.

Vypadal jako...

Bůh...

Připadala jsem si tak malá..

Celá udýchaná jsem sklopila oči a zavřela je.

Byly jsme u sebe tak.. Blízko..

Palcem a ukazováčkem mi zvedl bradu.

Zadíval se mi na rty a mě se zadrhl dech.

Přiblížil se a.. Políbil mě. Bylo to... Tak něžné.. Jako by mi tím říkal, že mě má rád.

Začala jsem mu polibek oplácet a cítila jak se celá chvěji. V životě jsem necítila takový pocit. Bylo to něco tak nového.

V celém těle mi započala doslova bouře.

Stoupla jsem si na špičky a ruce mu zapletla kolem krku. On mi ty své položil na bok pas. Přitiskla jsem se k němu a cítila se tak dokonale a hlavně v bezpečí.

V životě jsem na něčem nebyla závislá, ale mám takový pocit, že dnes se to změnilo.

Začala jsem lapat po dechu a tak jsem se na milimetr odtáhla.

Měla jsem zavřené oči a pouze se zaposlouchala do jeho hlasu. Byl tak melodický

"Staň se mou královnou.."

Zachraptěl s náznakem zalapání po dechu a já se trhaně nadechla.

"Ano."

Špitla jsem a otevřela oči.

Upřeně mě pozoroval a já celá rudá schovala hlavu do jeho pevného objetí.

Po dlouhých minutách jsem se odhodlala odtáhnout, i přes to že mi to bylo neskutečně příjemné.

Usmála jsem se a celá červená jsem počkala až se Loki oblékne.

Dal mi ruku kolem ramen a pomalu jsme vyšli ven.

*****

"Kdy musíš na Asgard?"

Zeptala jsem se ho s mírným úsměvem a užívala si jemný vítr čechrající mé vlasy..

Cítila jsem moře všude kolem sebe a měla vážně skvělou náladu.

"To nevím ale měl jsem tam být již před týdnem."

Koukala jsem se na ně se smutkem v očím a on se usmál.

"Jela bych s tebou..."

Špitla jsem..

"Chtěla bys?"

"Ano.."

Loki se na mě zadíval a chtěl mě políbit. Já však přidušeně vykřikla, když jsem spatřila známou tvář. Byli jsme v zátoce mimo lidi a já se rozeběhla k moři. Doufala jsem že nás nikdo neuvidí.

"Merilin!!"

Celá jsem se rozplakal, když jsem viděla mou sestru po boku mého bratra.

"Syreno!."

Ani jsem si neuvědomila, že špičkou skáču do klidného moře, které se po mém dotyku ihned mírně rozbouřilo.

Cítila jsem energii, která se rozproudila po mém těle.

Vpadla jsem sestře do objetí a cítila jak mě objal i bratr.

Plakala jsem... hodně..

"Myslela jsem že jste mrtvý!"

"Ne, ne. Hodně nás přežilo. Skrýváme se a vyhráváme. Otec tě hledá ale neboj. Řekla jsem mu, že jsi v bezpečí. Znáš přeci mé schopnosti. Jinak by tě vlny už dávno odnesli. Museli jsme tě vidět. Musela jsem se ujistit, že mé vidiny jsou správné."

Stále jsem je držela v objetí. Jako bych držela něco cenného. Projel mnou smutek a stesk.

"Syren.."

Špitl bratr a já se na něj podívala. Přes tvář se mu táhla ještě nezahojená dlouhá jizva.

"Aguatesi to ti udělali lovci?"

"Ano, ale neboj zvítězil jsem. Otec nám všem dal nějakou moc aby jsme se mohli bránit."

"Kdo je ten člověk?"

Poukázali na Lokiho, který mě pozoroval. Už jen tím pohledem mě hlídal. Šlo ale vidět, že byl zmatený a vyděšený.

"Vše vám povím. Musíme ale na břeh."

"Syren.. To nemůžeme.. Už takhle jsme porušili pravidla otce a vydali se za tebou."

"Dobře tak.. Tak půjdu s vámi! Ne to nemohu. Nemohu ho tu nechat. Ale za to nemohu nechat vás aby jste bojovali sami. Co mám dělat?!."

"Hlavně se uklidni..."

Aguates mě pohledem udržel mimo paniku a já se už klidně nadechla.

"Dobrá.. ty Syren půjdeš na břeh ať jsi v bezpečí. Jsi nejslavnější z celého oceánu. Chtějí mladou krev vládců oceánů. Tady máš sponu do vlasů. Je to trojzubec. Otec ti ho posílá. Nemá už moc sil a je jen na tobě aby jsi hlídala jeho moc."

Merlin mě uklidnila a já přikývla.

"Dobrá.."

Špitla jsem smutně a oba dva se na mě usmáli.

"My už jdeme. Nemůžeme se zdržet už ani chvíli."

Merlin a Aguatesem mě objali a poté se potopili. Jejich objetí mi tak moc chybělo..

"Počkat!"

Vykřikla jsem a rychle se potopila za nimi.

"Vyřiďte otci, že mi moc chybí. Opravdu moc. Mám ho moc ráda.. I ostatní. Pozdravujte je. Miluji vás všechny. Moc!"

V duchu jsem se pousmála a sledovala jak mizejí v dáli. V jednu chvíli jsem vážně měla chuť plavat s nimi, ale vím že by mi pak bylo smutno. Roztápěla bych se steskem bez Lokiho. Citově jsem se na něj upnula.

Otočila jsem se na Lokiho a ten byl stále trochu překvapený ze situace, která nastala.

*****

Celá usměvavá jsem se rozzářila na Tonyho, který právě oznámil, že se jede do Francie. Do mé vysněné Paříže.

"A mimochodem Modřenko. Něco pro tebe mám."

Zvědavě jsem se na něj koukla a on se uculil. Ukázal na až moc obchodních tašek s věcmi a já se rozzářila.

"Koupil jsem ti pár věcí."

Poděkovala jsem a napila se čisté vody.

"A kdy se jede?"

"No řekněme že tak- do dvaceti minut?"

Nadšeně jsem se podívala na Lokiho a on se na mě usmál.

"Zapoměl jsi pozemšťane, že musím zpět na Asgard."

"Však pojedeš. To si nemůžeme nechat ujít. Rovnou z Paříže Muflone."

"Bože to bude úžasný!"

"Si piš. Tony bude opět závodit."

Mrkla na mě Natasha a já své nadšení vyjádřila vběhem do Lokiho náruče. Nemohla jsem se dočkat!

----------------

Zvládl jsem to! Xd

Opravdu jsem napsal další část. Pomohli mi vaše rady, takže děkuju. Je dost nepříjemné psát v ženském rodě ale jde to. ^.^