Vítr, jenž drak způsobil mácháním svých křídel, mi odfoukl kapuci z hlavy. Kolem paží se mi omotaly obrovské ještěří pařáty. Stiskly mě tak pevně, že kdybych nepřišla o hlas, určitě bych vyjekla. Místo toho jsem ale jen pevně zatnula čelist.

Všude kolem se vytvořil tmavý opar znemožňující mi vidět dál než na tři metry.

Zvíře z hrdla vydalo další táhlý tón.

Jediné, co jsem zahlédla, byl Cassandřin vyděšený obličej, s nímž ječela mé jméno. Rozběhla se mým směrem, natahovala ke mně ruku...

Jenže to už jsem necítila pod nohama pevnou zem.

A Cassandra pode mnou se neustále zmenšovala, byla stále dál a dál, až mi zmizela z dohledu úplně...

☽ ◦ 109 slov ◦ ☾