Když se Severus ráno podruhé probudil, stav, ve kterém se nacházel, se zdál být o dost snesitelnější. Rozespale se kolem sebe rozhlédl, Potter však nikde. Nebýt jeho specifické vůně, kterou cítil všude kolem, považoval by to za bláznivý sen.
Byl z Potterova chování zmatený. Proč mu pomohl? A jak vůbec věděl, že má potíže? V hlavě se mu najednou vyrojila spousta otázek, na které snad ani nechtěl znát odpověď. K Nebelvírově povaze mu tohle zkrátka nesedělo. Potter byl rozmazlený fracek, který se dokázal slušně chovat snad jen ke svým přátelům a rodině. Severus ani do jedné z těch kolonek nezapadal, tak proč? Nemělo však smysl se pokoušet na to teď přijít, možná časem, až bude mít víc indicií. Proto po chvilce přemlouvání sama sebe vstal, vzal si věci a vydal se do koupelny. Když procházel okolo Potterovy postele, zjistil, že závěsy jsou pečlivě zatažené.

Severusova ranní hygiena se poněkud protáhla, jelikož jej končetiny odmítaly poslouchat. Nohy měl ztuhlé a chodidla podivně napuchlá. Ruce ho brněly tak, že takřka neudržel kartáček v ruce. Nakonec, i když nerad, musel na čištění zubů použít kouzlo. Ještě že tento iritující stav trval jen jeden den. Oblečený se později vrátil tiše do ložnice, kde si vzal předem připravenou brašnu a za doprovodu tichého chrápání vyšel z ložnice.

Ve společenské místnosti, která se zdála být na první pohled prázdná, zahlédl Hermionu sedět před krbem na pohovce s knihou v ruce. Když přišel blíž, poznal, o jakou knihu se jedná, byla jeho, zrovna včera jí tu knihu půjčil. Očividně se jí trefil do vkusu, poněvadž si ho vůbec nevšimla. Oči jí horečně těkaly po textu a okolí vůbec nevnímala. Velmi tiše dívku pozdravil a sedl si na volné místo na pohovce. S cukáním koutků soustředěnou Nebelvírku dál sledoval, ale ani tentokrát se nedočkal žádné reakce. „Hermiono?" oslovil ji proto hlasitě.

„Merline!" vykřikla dívka a trhla sebou, „Severusi! Co mi to děláš? Lekla jsem se!" vynadala pochechtávajícímu se mladíkovi.

„Koukám, že jsem se ti trefil do vkusu," poukázal na knihu v dívčiných rukách, stále se pochechtávaje.

„To ano! Skoro jsem kvůli tomu nespala," usmála se Hermiona a tělem se k Severusovi více natočila. „Říkal jsi, že je víc dílů?"

„Osm, později je tam ale více politiky," odpověděl Severus a zapřel se zády o pohovku, která nepsaným pravidlem patřila nebelvírskému triu a jejich bližním. Severus toto právo dostal v okamžiku, kdy ho sem Potter posadil.

„To nevadí!" vyhrkla nadšeně a sevřela knihu pevněji. „Ti dva ještě spí?" změnila téma a pohled upřela na schodiště vedoucí do chlapeckých ložnic.

Severus přikývl: „Jako kdybys je neznala. Každá minuta se cení," použil Ronova slova, která jim opakoval skoro každé ráno.

„Pravda," uchechtla se Hermiona a obrátila pozornost zpět na Severuse, takže si všimla jednoho podstatného detailu. „Severusi, proč máš s sebou brašnu?"

Jmenovaný se už chystal ohradit nad tak hloupou otázkou, když si uvědomil, že nikde nevidí Hermioninu brašnu.

Hermiona překvapeně zaklapla knihu a položila ji na stolek před sebou. „Jsi v pořádku, Severusi? Připadáš mi bledší, než..."

„Jsem v pořádku!" skočil Severus Hermioně hrubě do řeči. „Jen jsem zapomněl," pronesl naoko bezstarostně.

„To se divím, Ron s Harrym o tom mluví už od začátku roku," zamumlala pochybovačně a pečlivě si mladíka vedle sebe prohlédla. Na první pohled byl bledší než obvykle, pod očima měl velké kruhy, jako kdyby dvě noci pořádně nespal, a paže se mu sem tam roztřásly jako při zimnici. „Jsi opravdu v pořádku, Severusi?"

„Jsem, neměj strach. Jen mi nedošlo, že je to už dnes." Severus měl chuť praštit čelem o stůl. Na ten prokletý famfrpálový zápas doslova zapomněl. Měl plnou hlavu nadcházejícího úplňku, takže zápas úplně zazdil. Dívčin starostlivý pohled tomu taky moc nepomáhal. „Nevadí, jdu si uklidit brašnu zpět do pokoje, uvidíme se později!" vstal a s brašnou na rameni zamířil ke schodišti. Chtěl být co nejdál od Nebelvírčina zkoumavého pohledu, jenž mu byl krajně nepříjemný. Hermiona byla chytrá a popravdě očekával každým dnem, že odhalí, kým doopravdy je. Určitě by nebyl tak překvapený, jako tomu bylo u Pottera. Ten jej zaskočil nepřipraveného a během pár okamžiků jej učinil bezmocným vůči jeho špinavým intrikám. S pochmurnými myšlenkami vyšel schody a pokračoval krátkou chodbou až ke dveřím chlapecké ložnice pátého ročníku, kde to očividně již žilo. S povzdechem vzal za kliku a tiše otevřel dveře. Nepozorovaně proklouznul dovnitř a dveře neslyšně zavřel. V ložnici vládl chaos, ostatně jako každé ráno. Jediná změna byla v tom, že dnes tu panovala veselá nálada a všude se povalovaly červenozlaté dresy místo černých uniforem.

Severus nadále nepovšimnut přešel ke své posteli a položil tašku vedle nočního stolku. Zrovna se chystal zase hezky vytratit, když z koupelny vyšel Neville, který si ho na rozdíl od ostatních všiml hned.

„Dobré ráno, Severusi," pozdravil se širokým úsměvem svého spolužáka a kamaráda v jednom.

Severus trochu zdrženlivěji pozdrav oplatil. Koutkem oka si přitom povšiml Pottera, jak se zarazil v živém rozhovoru s Weasleym a obrátil pozornost právě k němu. Severus však dělal, že si toho nevšiml, a dal se do řeči s Nevillem. Stále se cítil nesvůj z toho, co se dnes ráno stalo, a tak se rozhodl Pottera ignorovat.

„Co tady děláš, Severusi? Obvykle už sedíš dole u snídaně," vyptával se Neville zvědavě, zatímco si uklízel pohozené věci, které se mu válely po dece.

Severus pokrčil rameny a opřel se o sloupek postele. „Šel jsem si sem vrátit tašku. Tak trochu jsem pozapomněl, že je dnes ten slavný den." Ironie mu z hlasu přímo odkapávala.

„Ale copak, nemáš rád famfrpál?"

Než stačil Severus odpovědět, kolem jeho pasu se obtočily hřejivé paže.

„Samozřejmě, že má," odpověděl za něj Harry a věnoval vyššímu mladíkovi pusu na bradu.

„Popravdě, moc ne," ušklíbl se Severus na Pottera.
V Nebelvírových očích se na malou chvíli objevilo zklamání, které Severus zahlédl jen krátce, jelikož se ložnicí ozval hlasitý pískot doprovázený hlučným potleskem.

„Ty jsi dobrej, Snape," smál se Dean Thomas bujaře, až mu tekly slzy.

„Co to má znamenat?" zamračil se zmateně Severus, který naprosto nechápal to náhlé veselí. Už se chystal obrátit na Pottera pro vysvětlení, když se slova ujal Seamus Finnigan.

„Konečně se našel někdo, kdo s ním nesouhlasí. Řeknu ti, Snape, ti jeho bývalí byli samé: Ano, Harry, jistě, Harry," parodoval Finnigan jisté osoby tak zdařile, že tím všechny rozesmál nanovo.

I Severusovi cukaly koutky. „Dej se na šaška, Finnigane, máš zaručenou kariéru." Svými slovy přinutil Severus obecenstvo okolo sebe ještě k většímu smíchu. Pottera byl dokonce nucen chytit, jinak by se mu svezl smíchy k nohám.

„Že jo! Představ si těch galeonů!" rozhodil Seamus divoce rukama div u toho nepřepadl dozadu.

Po několika dlouhých minutách veselý smích pomalu utichlal a už to vypadalo, že se společnost rozpustí, když se znova ozval Seamus.

„Víte, co mi nejde do hlavy? Jestli vy dva spolu fakt chodíte!"

Všechny pohledy se jako na povel zvědavě otočily k objímající se dvojici.

„Nic ti do toho není, Seamusi, tak se do toho nepleť!" Harry, i když nerad, se otočil čelem ke svému spolužákovi. Na jeho tváři se daly vyčíst jasné známky zlosti.

„Klídek, Harry," zvedl poplašeně Finnigan dlaně vzhůru na znamení míru. „Jen mi to přijde divný, vždycky ses na každého vrhal, ale na Snapea ne. Proč?"

Po tomhle nastalo v ložnici tíživé ticho, nikdo se neodvažoval ani pípnout, jen napjatě čekali, zda se Snape nebo Potter nějak vyjádří.

Jenže Harry měl v hlavě totální prázdno a jeho útrobami se pomalu šířila panika. Nevěděl, jak má odpovědět. Sám netušil, proč se k Severusovi chová jinak, možná za to mohlo jeho chladné vystupování? Nebyl na takové chování zvyklý. Všichni se na něj od malička usmívali, byli rádi za jeho pozornost, předcházeli si ho. Severus však ne. Ten vypadal, jako kdyby mu bylo úplně ukradené, kdo Harry je, klidně ho seřval na dvě doby a odešel. Proto ho potřeboval po svém boku, protože to byl konečně někdo, kdo byl schopen upozornit ho na chyby, přestože byl Harrym Potterem, zachráncem kouzelnického světa. Lezl mu tím neuvěřitelně na nervy, to ano, ale zároveň se mu to líbilo. Tohle všechno ale nemohl vysypat před spolužáky, to ať mu radši jazyk useknou!

Severus na rozdíl od Harryho nikterak nepanikařil. „Finnigane, vypadám snad jako někdo, kdo se rád předvádí na veřejnosti?" zeptal se a s nadzvednutým obočím čekal na odpověď.

„Ne?" ozval se Seamus po chvíli nejistě.

„Právě jsi mi dokázal, že dokážeš dokonce používat tu trochu mozkové kůry, která ti v hlavě ještě zbyla." Severus nešetřil jízlivostí, po dlouhé době se opět projevila jeho pravá povaha. Uvnitř cítil úlevu, ale také vinu, slíbil strýci, že se bude krotit, jenže strýc Albert se denně nepotkává s idioty. Propaloval mladíka zastrašujícím pohledem ve snaze jej přinutit se stáhnout a na okamžik to vypadalo, že to funguje, jenže nebelvírská tupohlavost se uměla projevit v nejméně vhodnou dobu.

„Jsi bastard, Snape," ukázal na něj prstem, „a já dokážu, že jsi s Harrym jen proto, že jej nějakým způsobem vydíráš!" vykřikl vytočeně Seamus.

Tohle už nebyla legrace a všichni to moc dobře věděli.

„Seamusi, brzdi," položil mu Dean ruku na rameno, „do jejich vztahu nám nic není," pokoušel se mladík svému kamarádovi klidně domluvit.

Harry měl ale jiné plány, už, už, se nadechoval, aby k tomu všemu něco řekl, když jej Severus chytil a přitáhl těsně k sobě. „Nech to být," zašeptal překvapenému Harrymu do ucha.

„Co si tam vy dva šeptáte!" okřikl je Finnigan, vytrhl se Deanovi a vydal se úšklebkem ke dvojici. „Dej mu pusu!"

///

„Klóthó, to jsi neudělala!" obrátila se rozzlobeně Lachesis na mladou sudičku.

„Jo, udělala," potvrdila vesele Klóthó, „trocha postrčení ještě nikomu neublížila."

„Nemůžeš si takhle pohrávat s lidskými emocemi! Co kdyby Severus tomu chlapci ublížil?"

„Ale prosím tě, Lachesis, vždyť se zas tak nic hrozného nestalo. Stejně toho mladíka ta poznámka urazila. Já jsem jen jeho zlobu víc rozdmýchala, nic víc."

„Atropos, řekni jí něco! Takhle to dál nejde!"

„Co bych jí měla říkat, Lachesis, stejně si udělá, co chce. Tahle to alespoň nedělá za našimi zády, a dokud nějak radikálně nezasahuje do osudu, je mi to jedno."

Tak co myslíte dají si tu pusu?  :) 

Děkuju všem za podporu a přeju hezký zbytek týdne.