„Jste sudičky, nemůžete mě jen tak zabít." Ve Voldemortových slovech nezazněla ani špetka strachu. Natolik byl přesvěcen o své pravdě.

„U smrtelníků by to problém jistě byl," souhlasila Atropos, „ale ty, Tome, jsi docela jiný případ."

Voldemort stiskl rty.

„Nejsi tak úplně smrtelník, jak všichni víme, proto u tebe lze ohýbat jistá pravidla."

Černokněžník se i přes ženina slova odmítal vzdát. Ne, dnes to nebude on, kdo tu zemře. Na to byl až příliš blízko vítězství. Rozhodl se tudíž hrát to, co mu šlo, vždy nejlíp. O čas. „Dobře, možná mě dnes zabijete, ale co tím získáte? Stejně znovu povstanu!" rozmáchnul se rukama.

Lachesis se na něj podívala s něčím, co by se dalo považovat za lítost. „Vím, že se bojíš, Tome, ale smrt není špatná. Pro mnohé je vysvobozením od bolesti."

Voldemortovi se nadechl připraven ji do tváře hodit, všechno, co se mu právě teď honilo hlavou, ale nedostal k tomu, jelikož Potter stále uvězněn v kruhu vykřikl.

Sudičky mu vzápětí přestaly věnovat pozornost a soustředily se výhradně na Nebelvíra, který svíral bezvědomého Snapea a se slzami na krajíčku je prosil o pomoc, jako ten největší ubožák.

Voldemortovi se z toho žalostného pohledu na ty dva dělalo špatně. Jeho výraz musel něco z toho prozradit, neboť nejstarší ze sudiček udělala krok k němu.

„Klóthó, jdi pomoct panu Potterovi, my se tu zatím postaráme o zbytek."

Mladičká sudička neváhala a okamžitě se rozeběhla ke kruhu.

Voldemort si odfrknul: „Kruh je prokletý, nemá šanci se tam..." Další slova mu odemřela na rtech, když na vlastní oči viděl, jak žena bez sebemenšího problému překročila barieru.

„Zapomínáš, Tome, kdo jsme," ozval se hlas nečekaně v jeho bezprostřední blízkosti. Černokněžník nestačil zamaskovat svůj úlek a bezděky o krok ustoupil.

„Ptal ses, co tím získáme, když tě dnes zabijeme?"

Voldemortovi ze stařenčina tónu přejel mráz po zádech. V rukávu nahmatal hůlku, její teplo a síla ho trochu uklidnila, ale ne na dlouho.

„My popravdě nic, ale ten hoch," ukázala za sebe na Pottera, „získá čas, aby ti jednoho dne byl rovný v boji."

„To děláte jen kvůli němu?!" vydechl nevěřícně a zacouval od ní dál.

„Pro něj, ale hlavně pro Severuse, kterému jsi udělal ze života peklo."

„Já ho zachránil!" vykřikl, následně, však málem vyskočil z kůže, když stařena zostra zvedla ruku.

„Ticho!" probodla ho pohledem, „Než se stane, co se má stát, chci vědět, ještě jednu věc. Kde je Albus Brumbál?"

Černokněžníkově tváři se objevilo hned několik emocí, než se neudržel a naplno se rozesmál. „Jste možná mocné, jak o sobě tvrdíte, ale že jsem už přes rok v roli Brumbála vám milé dámy zdá se uniklo," vysmíval se jim zcela otevřeně.

Atropos klidně sklopila zrak a začala si oklepávat neexistující prach z rukávu. „Máš pravdu, Tome," připojila se do rozhovoru Lachesis. „Tobě, ale zase uniklo, že tvůj nejvěrnější Smrtijed je špeh," prozradila a položila Atropos ruku na rameno.

Voldemort strnul, v blankytně modrých očích Albuse Brumbála se mihla červená jiskra. „To není pravda!" popřel.

„Je a ty to víš." Lachesis se nenechala jeho výbuchem nijak zastrašit a pokračovala dál odhalování pravdy. „Lucius ti přestal být věrným Smrtijedem v okamžiku, kdy jsi použil jeho syna, jako krevní nádobu pro vlkodlaka."

Voldemort zakroutil hlavou. „Ne to je lež! Věděl bych o tom, kdyby přeběhl, byl jsem přeci samotným Brumbálem! Navíc Lucius chápe moje ideály a podporuje je!"

„Byl první, komu jsi prozradil detaily o svém plánu, proto se zařídil jinak," vysvětlila sudička, „a pokud jde o to ostatní, tak v tom máš bohužel pravdu, už ti, ale nevěří. Prolil jsi Dracovu krev, a tím jsi popřel veškeré ideje, ve které věřil."

„Co jsem měl dělat, když ten šílenec vlkodlaka málem zabil!" zařval nepříčetně, byl přitom tak soustředěný na ženy, že si nevšiml, že se postupně vrací do své ohavné podoby. „Mojí krev přes všechnu snahu Severus nikdy nepřijal. Potřeboval jsem proto tu nejčistší, která existuje!" řval tak hlasitě, že ho bolel krk, ale potřeboval ze sebe všechen ten vztek a zradu dostat.

Atropos zaskřípala zubama a udělala krok do strany. „Dívej se," mávla rukou ke kruhu, kde Klóthó držela Severusovu hlavu těsně u Potterova krvavého zápěstí.

„To není možné," vydechl černokněžník nevěřícně, když viděl, jak se do Snapeových tváří vrací ta trocha barvy a třes v končetinách ustupuje. „On nikdy nepřijal mojí krev," podíval se na sudičky zmateně.

„Nikdy to nebylo o krvi, Tome," povzdechla si Lachesis, „ale o čistotě magie."

Voldemortův pohled znovu zabloudil ke kruhu. „Moje magie je příliš temná, proto ji nikdy nepřijal."

„Tvoje krev by ho nejspíš zabila," potvrdila Atropos, ve které pomalu klíčila naděje, že by to přesto všechno, nemuselo dnes skončit smrtí.

Ta však zmizela mrknutím oka, když se Černokněžník najednou otočil, v očích šílenství. Dvěma kroky se následně přiblížil k Lachesis a stiskl vlastníma rukama ženin krk. Sudičku fyzický útok natolik zaskočil, že se ani nebránila.

Atropos na rozdíl od ní jednala téměř okamžitě. Dala do svého kouzla veškeré emoce, které v té chvíli cítila a odtrhla muže od Lachesis, která s kašlem klesla k zemi.

„Já tady neumřu!" zařval Voldemort na pokraji šílenství. S vyceněnýma zubama sotva připomínal člověka.

Boj, jenž se bojem ani nazývat nedal, skončil stejně rychle, jako začal. Atropos pouze stačilo si v hlavě představit jednu ze sedmi nití Voldemortova života a tu svou vůlí přetrhnout. Muž byl mrtvý dřív, než si to uvědomil. Tak byl na nějakou dobu konec jednoho velkého černokněžníka.

Žádná velká bitva, která by se zapsala do dějin, se nekonala. Zemřel sám se strachem v očích.

Atropos se poté sehnula k nehybnému tělu. „Občas se nevyplácí mít duši na kusy." S tímto mu prokázala poslední službu a zatlačila mu oči.

///

„Rychle, našli jsme ho!"   

Voldy nám odešel  do věčných lovišť. Ale nebojte on se zase vrátí, jen ne v tomhle příběhu.