VĚNOVÁNO: Esiabeathhka a Vinuska :)

Díky holky za to že mi vaše kometáře, vždy zvednou náladu a dodají palivo do další kapitoly. 

„Ne tohle není skutečné!" pohazoval Severus zoufale hlavou mumlající si divoce pro sebe.

„Je to stejně skutečné, jako to, že jsi Umrlec."

Severus zalapal po dechu. „Co?"

Sálem se ozval nečekaně ostrý smích, který překvapeným Severusem škubnul.

„Tvůj pohled stojí opravdu za to, vlku," pronesl Voldemort a pohybem ruky odehnal hada. „Kdyby nebylo mě, tak už několik let hniješ v podzemí. To moje krev tě vzkřísila."

Se Severusem se zhoupnul svět. „Ne, ty lžeš!" obvinil jej a zatnul nehty silou do dlaní v bláhové představě, že tohle všechno je opravdu jen sen. Sen, ze kterého se co nevidět probudí.

Voldemort zakroutil hlavou a vypadalo to, že se Severusovou beznadějí náramně baví. „Před lety jsem tvého otce požádal o výrobu kouzla, před kterým se budou všichni třást, a on mi dal tebe," pronesl Voldemort a lehce pohnul prsty směrem k Severusovi. Měl jsi být tím nejlepším. Bohužel tvůj otec to jednou přehnal a zabil tě," vyrazil ze sebe rozčíleně, „Naštěstí mě hned kontaktoval, a já našel řešení."

Severus se chvěl od hlavy, až k patě ze rtů se mu sem tam ozvalo hysterické uchechtnutí. „To čím jsem, je jen jedna podělaná NÁHODA!" zařval z plných plic.

„Náhoda, které se muselo dopomoc, Severusi. To já nechal projít černou kočku po tvém hrobě."

Severus se pod tíhou toho intenzivního pohledu přestal ovládat a začal se zplna hrdla smát. „Jasně, a teď mi ještě, řekněte, že jste mě měl v plánu vychovat, jako vlastního syna," dostal ze sebe mezi záchvaty smíchu.

„Ne, jako svého syna ne, na to jsi příliš pošpiněný," odmítl Voldemort tuto představu mávnutím ruky, „ale chtěl jsem tě, jako svou osobní stráž, která by hlídala každý můj krok," pronesl spokojeně a sestoupil z trůnu zpět k němu.

Severus se teď regulérně vysmíval pánu Zla do obličeje. Nedokázal udržet smích na uzdě, a co bylo horší, že se mezi záchvaty smíchu skrývali vzlyky. Nakonec to došlo tak daleko, že se musel vší silou zakousnout do ruky. Bolelo to, a poté co odtáhl ruku, mohl jasně vidět stopy na kůži. Tohle nebyl sen, jak si marně namlouval, ale ničím neředěná realita. Po tomto prozření se málem zalknul emocemi, které se jim prohnaly, až na konec zůstala jen rezignace, která se však bila s jeho tvrdohlavostí. „Takže řekněme si to na rovinu," ušklíbl se, neohroženě zírající do rudých duhovek. „Kdyby do toho tenkrát strýc nezasáhl, byl bych váš takový domácí mazlíček, kterému byste sem tam hodil ohlodanou kost, když by dobře aportoval."

„Líbí se mi tvůj smysl pro humor, Severusi," přikývl uznale Voldemort, a svezl se před ním do potřepu. „Tenkrát to, kvůli tvému tvrdohlavému strýci nevyšlo, ale dnes by mohlo, co říkáš?" nakláněl se k mladíkovi dychtivě.

Severus se regulérně musel, zbláznit poněvadž, nejen, že ho zmínka o jeho strýci z Voldemortových úst rozzuřila, ale měl tomu hadovi chuť flusnout do tváře. Neudělal to, ale to mu nezabránilo, aby nenapodobil Voldemortův pohyb a prohlásil: „Tak to jste mě měl na tom špalku nechat."

Bylo fascinující pozorovat, změnu v černokněžníkových očích. Z ledového nečinného ledu se stala mrknutím oka horká nebezpečná láva, která ho byla připravená spálit. Severus se, ale nebál, neměl už co ztratit, tudíž nebylo ani za co bojovat.

„Ty nevděčný, spratku!" zasyčel Voldemort, „však já tě zlomím!"

„Zkus to," pronesl Severus naoko ledabyle, „připrav se, ale na to že nikdy nebudu tvůj mazlíček!" vyplivnul znechuceně. Možná, že se svým způsobem vzdal, ale pokud má dnes zemřít, tak jedině se vztyčenou hlavou.

„Budeš litovat!"

Severus tehdy ještě netušil, jak budou Voldemortova slova pravdivá.

***

„Nevím, jestli mu mám poděkovat, nebo ho poslat do horoucích pekel!" složil Harry noviny a odhodil je na stolek.

„Každopádně nebýt tohohle," kývl Neville k novinám, kde byla na titulní stránce fotografie zdevastované místnosti. „Severus by tu pravděpodobně nebyl."

Harry se nad těmi slovy otřásl, už ze samotné představy mu lezl mráz po zádech. Netušil, co Ministerstvo vedlo k urychlení popravy, ale ať to bylo, jak chtělo, nevyplatilo se to. Severus byl na živu, alespoň v to Harry doufal. Stále mu ale nešlo do hlavy, proč by Voldemort poslal své nejlepší lidi na záchranu jednoho vlkodlaka. Brumbál se sice snažil Harrymu namluvit, že to bylo kvůli tomu, že je Severus Smrtijedem, ale Nebelvír tomu odmítal uvěřit. Nedělá stejnou chybu dvakrát. Za to Hermiona přišla s daleko uvěřitelnější variantou, a to, že ho bude chtít Voldemort prostřednictvím Severuse vydírat. Žádný vzkaz, či náznak se, ale neobjevil. Takže tuhle možnost brzy zamítli.

„Co na tohle všechno říká, Sirius?" ozval se Neville a vytrhl tak Harryho z myšlenek.

„Prý zjistí, co se dá a pak nám dá vědět," zabručel Harry. Kmotrovo tajnůstkaření se mu vůbec nelíbilo, poněvadž když s ním mluvil, poté co se dozvěděli o útoku na Ministerstvo, tak nevypadal překvapeně spíš, jako kdyby to čekal.

Neville si jen něco zamumlal pro sebe a odmlčel se.

Harry, jenž začínal Nevilla poznávat, už věděl, co to znamená. „Tak ven s tím, povzdechl si, „doslova vidím, jak tě to žere.

Neville mu věnoval nejistý pohled. „Víš, Harry, myslel jsem si, že potom, co Severuse vzali z Ministerstva," polknul , „se na něj vykašleš, protože to, podle ostatních dokazuje, že skutečný Smrtijed."

„Ostatní mi jsou, víš kde?!" vykřikl se Nebelvír „Já jen chci, aby byl Severus tady semnou, ať už se značkou nebo bez ní je mi to jedno!"

Nevillovi spadla brada. „Tobě je jedno, jestli je Smrtijedem?"

Harry odhodlaně přikývl.

„Takže by ti bylo jedno, kdyby zabíjel?"

Harry se v křesle zavrtěl a sklopil pohled ke svým rukám. „Podívej," napřímil se, „znám Severuse a vím, že ten by nevinného člověka nezabil, ne bez důvodně," zvedl pohled zpět k Nevillovi. „A pokud má na sobě znamení zla, tak jedině proto, že k tomu měl pádný důvod, nebo k tomu byl dohnaný."

Neville ohromeně hodil ruce do stran. „A to ti to nemohlo dojít dřív! Víš kolik problému, by nám to ušetřilo?!"

Harry pokrčil rameny. „Můžeš mi věřit, že se to snažím napravit," zašklebil se.

„Máš plán," konstatoval s podobným úšklebkem Neville

„Řeknu ti jedno. Severus už dlouho ve Voldemortově laskavé péči nebude," prohlásil Harry neochvějně a vstal.

„Tak se mi to líbí. Počítej semnou!" zvedl se také Neville z křesla.

Harry přikývl a vydal se ke vchodu komnaty nejvyšší potřeby. „Pojď, jinak se o nás zase bude kecat."

Neville mávl rukou. „Bradavické drby stejně nezastavíš."

///

„To jsme tomu dali!" vykřikla Atropos a se zatnutými pěstmi, pochodovala před zrcadlem.

„Pravda, pravda, přikývla Lachesis. „Víte, že jsme mírně řečeno v pytli, jestli Severus přijme znamení zla."

Mladičká sudička mávla bezstarostně rukou. „Nastal čas, se do toho vložit osobně a zastavit tuhle katastrofu."

„Co chceš dělat, Klóthó?" zeptala se Atropos a se skrytou nadějí upřela pohled na mladičkou sudičku.

„Postrčíme, Harryho správným směrem."   

Tak Voldík nám zas a znovu kuje pikle otázka je jak dlouho mu to projde? 

Všem moc děkuju za podporu a přeju hezký zbytek večera.