Neville Longbottom se po Vánocích vrátil do školy a nestačil se divit. Jeho nejlepší přítel byl už víc jak měsíc uvězněn v Azkabanu, za vraždu, kterou nespáchal. Ze slavného Harryho Pottera se mezitím stala plahočící duše, která pořád dokola opakovala: Udělal jsem správnou věc. To byla taky jediná věta, kterou ze sebe dokázal dostat, jinak odpovídal jednoslovně, nebo vůbec. Vést s ním rozhovor se stalo takřka nemožné. Přesto to Neville prvních pár týdnů zkusil. Mluvil k němu klidně a racionálně, ale brzy zjistil, že se s tímto přístupem nikam nedostane, zvolil tedy radikálnější řešení, které odstartovala rána pěstí do Potterova obličeje. V den, kdy si přečetl denního věštce, který hlásal:

Obávaný Vlkodlak Severus Snape byl shledán vinným, na základě vzájemné korespondence s obávaným pánem Zla a bude dne 2. 4. Popraven.

Neville, zůstal v šoku a nebyl jediný. Celá škola z toho byla vedle. Jediný koho se to zdá nedotklo, byl ředitel a Harry. Proto na něj Neville hned ten den uhodil, a když se mu Potter přiznal, že našel zmíněnou korespondenci a odevzdal ji Brumbálovi. Nevillovi se udělalo černo před očima a jeho pěst vystřelila do Potterova obličeje. Ještě nikdy nedal nikomu ránu, poněvadž násilí ze zásady nepodporoval, ale po tom co si vyslechl, musel vztek, který mu vybuchl v žilách dostat ven, a pěst byla nejlepší možnost. Následovalo hodně křiku. Nikdo ze spolužáků nechápal, co se stalo, Neville však nemínil nic vysvětlovat, prostě se tehdy otočil a se zatnutými pěstmi vydupal ze skleníku. Chvíli trvalo, než si postupně pospojoval všechny souvislosti, ale když konečně věděl vše podstatné, nepřestával do Pottera hučet ve snaze ho přivést k rozumu. Vedli společně nespočet rozhovorů, a všechny dopadly stejně. Neville vypěnil a Potter zíral do prázdna.

Proto si na dnešek vzal, jako posilu Hermionu a Rona, společně se jim snad podaří přivést Nebelvíra k rozumu.

„Řekni to ještě jednou, Pottere, a já tě zadupu do země!"

Neville Longbottom byl známí svou plachostí, takže když už na někoho zvýšil hlas, bylo to hodno pozornosti.

Několik málo studentů, kteří zůstali po půlnoci ve společenské společnosti, věnovali čtveřici překvapený pohled.

„Ztište se, kluci, nejste tu sami!" napomenula je se syknutím Hermina a vyčarovala pro jistotu kolem nich proti od poslouchající barieru.

Harry seděl v jednom z křesel, a opět jako tělo bez duše zíral do plamenů. „Byla to správná věc," ozval se monotónně, tvář prázdnou bez emocí.

„Merline, pomoz mi!" přiskočil Neville k Nebelvírovi a prudce s ním zacloumal. „Vždyť se na sebe podívej! Ničí tě to!" třásl s ním, ale mladík nehnul ani brvou. „Tohle že je správná věc!" křičel do jeho obličeje.

Harry se na svého spolužáka ani nepodíval a znova zopakoval: „Byla to správná věc."

Neville jen okrajově vnímal Hermionin křik, když se napřáhl a jednu brýlatému Nebelvírovi vrazil. Rána nebyla velká a na mladíka, jak se zdálo, neměla žádný účinek.

„Vráž mu, ještě jednu, ale větší," ozval se Ron doprovázeným šokovaným výkřikem vlastního jména od Hermiony.

Neville věnoval zrzkovi varovný pohled, ale poslechl. Na to se ozvaly další dvě ostré plácnutí po tváři. Následně se konečně dočkali Potterovy reakce, který Nevilla s hlasitým výkřikem od sebe odstrčil.

„Au, to bolí, nech toho!"

Neville s úlevným vydechnutím zacouval do protějšího křesla a zřítil se do něj. „Sláva, konečně vnímáš."

Od Pottera se mu dostalo vzteklého pohledu.

„Harry, musíš přestat!" naléhala Hermiona a neklidně poposedávající na pohovce. „Začínáš propadat depresi."

„Ničemu nepropadávám, Hermiono," odporoval Nebelvír se zatnutými pěstmi. „Jenom se snažím na něj, a na to co udělal zapomenout!" praštil pěstí do područky křesla. Oči se mu pod sklíčky brýlí varovně zableskly.

Nikoho z přátel se nad tím ani nepozastavil, poněvadž to býval v polední době častý jev, když neměl Nebelvír emoce pod kontrolu.

„Napadlo tě vůbec, že nic z toho Severus neudělal?" strhnul Neville Potterovu pozornost zpět na sebe, „že to všechno je jen lest, jak vás dva od sebe odloučit? " Pomalu, ale jistě mu docházel čas. Tohle byl poslední zoufalý pokus jak Pottera přivést k rozumu, než bude pozdě.

„Na vlastní oči jsem viděl dopisy, které mu posílal, takže o nějaké nevině tady nemůže říct řeč!" vyprskl Nebelvír a napřímil se v křesle.

„Dobře, dobře," zvedl Neville ruce na znamení míru, „prověřil jsi, ale ty dopisy, než jsi je Brumbálovi odevzdal?"

„Ne, proč?"

Neville ze sebe vyrazil něco mezi smíchem a pláčem, zatímco Hermiona se pustila do vysvětlování.

„Mohly to být padělky."

Harry protočil oči. „To je trochu divoká teorie i na tebe, Hermiono, kdo by něco takového udělal?"

„Svatý Merline, jak to s tebou může Severus vydržet?" zalomil Neville rukama s pohledem upřeným do stropu. „Ty jsi asi před chvílí neposlouchal?! Ten kdo to možná padělal, tě potřeboval z cesty," obrátil zrak zpět na pomalu blednoucího Pottera, „protože jsi byl jediná překážka, která Severuse dělila od popravy." Neville pozoroval, jak na Harryho jeho slova začínají působit.

„Brumbál určitě dopisy prověřil, než je ukázal Ministerstvu."

„Jsi s tím tak jistý, Harry? naklonil se Neville dopředu, aby upoutal Nebelvírův nejistý pohled. „Brumbál nikdy neměl Severuse právě v oblibě a jeho minulost se Severusovou rodinou, ho mohla v úsudku zaslepit."

Na čtveřici se sneslo napjaté ticho. Nikdo ani nedutal. Nevillovi se z toho nepříjemně začínaly potit ruce a skoro by přísahal, že slyší svůj zvýšený tep. Uběhlo bezmála dvě minuty když, už to chtěl málem vzdát, když se Potter nečekaně zhluboka nadechl a celé tělo se mu v křesle uvolnilo. Veškeré pochybnosti z jeho tváře zmizely. Neville ještě nikdy necítil tak hlubokou úlevu.

„Co mám dělat? Jak to mám zastavit?" ozval se Harry tichým zlomeným hlasem. „Když jsem ty dopisy našel, tak jsem se z toho málem zešílel. Nenapadlo mě ani na sekundu, že by mohly být podvrh."

V Nevillovi se probudila lítost a poprvé, co se vrátil zpět, se na svého spolužáka pořádně podíval. Šokovalo jej, když viděl, jak je Nebelvír pohublý a bledý. Taky si postupně uvědomoval, že Harry už netrávil večery ve společenské místnosti obklopený svými fanoušky. Vždycky se odněkud kolem jedenácté objevil a doplahočil se do postele. Nevillovy myšlenky přerušila až Hermiona.

„Jste Severusova smečka, což je v podstatě rodina, takže máte právo vidět důkazy." Nad nechápavými výrazy, kterých se jí poté dostalo, protočila oči. „Jestli je na těch dopisech něco špatně, a já věřím, že je, tak máte možnost to napravit."

Harry vystartoval z křesla tak rychle, že ho málem převrhl. „Kam, běžíš, kámo!" křiknul Ron za Nebelvírem, který byl už skoro u vchodu. „Musím mluvit s Remusem a Siriusem!"

Než někdo z nich stačil cokoliv dalšího říct, Harry zmizel za portrétem.

„Je po půlnoci," konstatovala Hermiona a kroutila přitom hlavou.

„Pro Severuse je každá minuta drahá. Harry musí jednat rychle, jinak bude pozdě."

„Máš pravdu, Neville, teď se můžeme už jenom modlit," povzdechla si Nebelvírka.

***

Zradil ho, zradil.

Na studené, plesnivé podlaze, leželo stvoření, které se jen vzdáleně podobalo člověku. Ostrý smích s podtónem šílenství, jenž se sem tam, nesl temnou kopkou, byl až ze samotného dna zlomené duše.

///

„Zabiju ho, uškrtím ho vlastníma rukama!" vykřikovala ohnivě Atropos.

„Nikomu se za tím nepodařilo osud zaškrtit, Atropos, a to už si to přálo lidí," vydechla namáhavě Lachesis a nepřestávala se kroutit v řetězech.

„Tak budu první!" nevzdávala se sudička.

„No než se ho pokusíš uškrtit," ozvala se Klóthó, „mohla by ses překlonit, co to jde,potřebuju se dostat k tvým nůžkám."

Tak jo už nám pomalu, ale jistě jde do tuhého. Co myslíte zasáhne Harry v čas, a nebo tento příběh bude mít smutný konec?  

Všem moc děkuju za podporu a přeji hezký zbytek týdne.