Noc přišla mrknutím oka a Severus neváhal a použil několik lektvarů ukrytých v podlaze, o kterých si byl jistý, že neovlivní ten uspávací. Poté snědl večeři, u které málem odpadl, poněvadž se lektvar ukázal, jako velmi silný. Potter mu naštěstí pomohl do postele. Poslední, co Severus viděl, než svět potemněl, jak si Nebelvír sundává plášť.

Následující procitnutí se ukázalo, jako velice matoucí a plné křiku.

„Pozor, probouzí se, všichni okamžitě ven!" zařval kdosi hystericky.

Severus i vlk, omámeni lektvarem, byli pro jednou ve výjimečné shodě. Jejich mysl i tělo pracovaly společně, připraveni bránit se nebezpečí. Vší silou, kterou v sobě našli, zvedli, těžké vlkodlačí tělo a vztekle zařvali. Následně se kolem sebe začali ohánět prackami. Ve snaze chtít jednoho z nich a ukojit, tak svůj hlad a zuřivost. Jejich ostré drápy se zachytávaly za kusy látky, ale byli příliš pomalý a nepodařilo se jim v tak malém prostoru kořist chytit. To ještě víc podnítilo společný vztek.

Místností se nesly vyděšené výkřiky a pláč, až všechno náhle ustalo, a jediné, co se neslo prostorem, byla ozvěna zabouchnutých dveří, ke kterým to vlkodlak nestihl. Ostré drápy se zapřely o studený kov a ostře po něm sjely. Vlkodlak běsnil. S pěnou u úst se pokoušel dostat ven. Jeho marné pokusy byly přerušeny až kvílením a prosbami.

Severus i vlkodlak v jedné mysli, se otočili s funěním ode dveří a přimhouřili oči. Do nosu je udeřila nasládlá vůně smíšená s těžkým parfémem. V prvním okamžiku, je zaplavila radost, že přeci jenom, jeden z nich nestihl utéct, pak si ale všimli psa, stojícího ochranářsky před ženou. Druh, jejich druh, bránil cizí samici. Prvotní instinkt bylo okamžitě ji zlikvidovat a zbavit se tak konkurence. To by se k ní ale museli, nejdřív dostat. Samice se krčila v rohu a pes nevypadal, že by se je chystal k ní pustit. Zavrčeli, aby ukázali, koho je třeba následovat. Druh se, však ze svého místa nehnul, a šokoval je, že se postavil do útoku. Připraven s nimi bojovat. To pro ně bylo nemyslitelné. Nehodlali s druhem bojovat, ani kdyby byli v té nejlepší formě, což nebyli. K tomu všemu to, stěžovala, těžká malátnost, která se jich odmítala pustit. Zrak se jim každou chvíli tak nějak podivně houpal a mlžil. Víčka se zdála být čím dál těžší udržet. Oba byli natolik mimo, že si neuvědomili, že je samice v březích. Teprve když si položila, ochranářsky ruce na břicho. Oběma došlo, odkud pochází ta sladká vůně, ze které se jim točila hlava, a tvořily sliny v ústech. To byl bod zlomu, který nezvládli. Zatímco vlk neměl problém samici zabít, aby se dostal k té sladké vůni. Severus byl zděšen a pokoušel se převzít kontrolu nad myslí i tělem. Vlk byl však pevně zakotvený a odmítal se stáhnout.

Vlčí tělo sebou v dalším okamžiku otřáslo a málem se svalilo k zemi. Vlk funěl a pohazoval hlavou, jako kdyby se snažil něčeho zbavit. Zatímco Pes stál nehnutě na svém místě a napjatě šelmu před sebou pozoroval. Vlk se zatnutými zuby posunul směrem k nim. Vypadalo, to, že mu tento konkrétní pohyb činí problém. Pes výhružně zavrčel a nahrbil se, připraven zaútočit. Vlkodlak se viditelně zarazil a upřeně se na něj zadíval. Následujících několik málo vteřin byly slyšet jen ženiny úpěnlivé prosby a pláč.

Vlkodlak se cítil zrazen, jeho druhovi byla přednější cizí samice, kvůli které by byl připraven klidně i bojovat. To nebylo, u čeho by chtěl být, a tak se stáhl a znechuceně předal vedení lidské stránce.

Severus tak náhlý ústup nečekal a doslova se svalil na zem. Žena se pochopitelně vyděsila a začala křičet. Pro jeho citlivé uši to byla hotová muka. Odtáhl se proto do protějšího rohu a stočil se zády do místnosti, co nejdál ode dveří a připlácl si tlapy k uším. Žena však nepřestala a plakala zoufale dál. Severus nemohl vydržet ten pronikavý zvuk, a tak posunul hlavu ke zdi a čelem do ní narazil. Bolelo to, ale jeho uši trpěly daleko víc. Chlupy na jeho kožichu se náhle naježily. Kouzlo, v jeho blízkosti bylo provedeno kouzlo! Přestal tlouct hlavou do zdi a otočil se přes rameno. Potter stál nad ženou s hůlkou v ruce, v lidské podobě. Severus nevědomky zatlačil vlka hlouběji do mysli. Nebelvír zřejmě vycítil jeho pohled a obrátil se k němu a Severus zakňučel, v těch očích bylo tolik vinny a obav, že se stáhl do klubíčka a odvrátil se zpět ke zdi. Následně za sebou zaslechl spěšné kroky, ale ani se nepohnul. Víčka se mu znovu začínala klížit, a on to vítal, nepřál si nic jiného, než tohle všechno zaspat.

To by nesměl mít, ale za druha Harryho Pottera, který se k němu znovu v psí podobě, pokoušel procpat. Vlk, který se stále cítil uražen, mu to, však nemínil usnadnit a všechny cesty okolo něj zablokoval svým tělem.

Potter ale nebyl z těch, co by se tak lehce vzdávali. Takže když se mu nepovedlo vlkodlaka přeskočit, přišlo na řadu lítostivé, táhlé kňučení.

Severus to chvíli vydržel, ale když to neustávalo, naopak nabíralo na síle, vzdal to. Uši a nervy měl jen jedny. Zatlačil na vlka a otočil se k tomu vyděrači, který k němu takřka okamžitě s radostným vrtěním ocasu přiskočil, a udělal něco, čím Severuse šokoval a vlkodlaka obměkčil. Olízl vlkodlakův čenich a ducnul mu dvakrát do hlavy, než se s funěním natáhl vedle něj. Ocas stále v plné pohotovosti.

Vlkodlak se přisunul blíž a jemně, skoro až váhavě očichal svého druha. Upřímně mu odlehlo, když z něj necítil štiplavý strach, ale pouze svěží radost. V Hrudi se usadila hrdost, tohle byla jeho statečná polovička, bez které si už nedovedl představit život.

Tibetská doga vedle vlkodlaka, vypadala jako hravé štěně, které bylo připraveno si hrát, jenže vlkodlak zřejmě ne. Přitáhl si nesmlouvavě neposedného psa víc k sobě a zavřel s bručením oči. Pes to celé zvědavě sledoval, než se rozhodl šelmu napodobit.

Za pár minut, bylo slyšet jen jemné, spokojené chrápání.

///

„Je dobré, že nám zrcadlo dokáže ukázat i více lidí najednou."

„Nevím, jestli je to výhoda, ale beru co je," zabručela Atropos.

„Ale no tak dámy, nechte toho, a radši se podívejte. Nejsou ti dva sladcí!" rozplývala se Klóthó.

„No jo, už mi z nich úplně trnou zuby."

„Jen se bojím, že tohle jsou jejich poslední společné,klidné, chvíle," hlesla Lachesis, vysloužila si tak bolestivý dloubanec dožeber od Atropos.

Na tuhle kapitolu jsem opravdu pyšná! Troufám si tvrdit, že v ní bylo vše. V dalším se podíváme na zmíněné dopisy a na vzorky, které byly Severusovi odebrány.

Měj te se krásně a užívejte léto! :)