V okamžiku, kdy byla tato slova pronesena, nastalo hrobové ticho.

Severus s hlubokým povzdechem zavřel oči. Neznal Noru Drake. Věděl však, proč si pro něj přišli. Dívka zřejmě přišla o život vinou vlkodlaka a jeho čas vypršel. Ministerstvo se jich takto snažilo už nějakou dobu zbavit. Takže, jakmile se někde objevil útok vlkodlaka, prostě se na některého ukázalo. Bylo úplné zbytečně křičet o nevině. Ministerstvo křik brzy umlčelo.

Pomalu otevřel oči, připraven čelit všemu, co přijde.

„To je nějaká kravina, že jo?" vyhrkl Potter, jenž se dostal z prvotního šoku a zmateně se kolem sebe rozhlédl, jako kdyby čekal, že odněkud vyskočí šotek a zakřičí SRANDA!

Oba Bystrozoři ho provrtali tvrdými pohledy. „Věřte, pane Pottere, že rodiče slečny Drake se teď můžou potrhat smíchy," vzal si slovo muž, jenž stál blíž Severusovi. „Vstaňte, pane Snape!" vyzval jej a vytáhl z rukávu stříbrné řemínky.

Severus se chvěl po celém těle, přesto se však pokoušel ponechat si zbytky důstojnosti. Pomalu vstal a upřel pohled na Bystrozora. „Ty náramky nebudou nutné, pane, půjdu s vámi dobrovolně."

Muž se ušklíbl. „Nebudu riskovat, že mě napadneš, ty bestie, takže mi dej ty ruce!" dožadoval se, a aniž ze Severuse spustil zrak, udělal krok blíž.

Severus vypustil tiché zavrčení, když se ho náramky dotkly na holé kůži, a muž v mžiku sahal po hůlce.

Situace začínala houstnout.

„No tak, René, uklidni se," přistoupil k nim mladší Bystrozor a položil kolegovi ruku na rameno. „Pokud říká, že půjde dobrovolně, tak si myslím, že řemínky nejsou nutné."

Zmíněný muž nevypadal podle napjaté čelisti příliš nadšeně, ale nakonec souhlasně přikývl.

„Obleču se?" obrátil se Severus na mladšího Bystrozora a počkal na jeho souhlas. Když jej dostal, vydal se k posteli. Třes i nadále ovládal jeho tělo, poněvadž tušil, že tyhle prostory vidí pravděpodobně na posledy.

„Počkejte! To musí být omyl!" ozval se opět Potter a očima zběsile těkal mezi Bystrozory a Severusem. „Nemůžete si sem jen tak nekráčet a obvinit nevinného člověka!"

Jeden z mužů vypustil z úst uchechtnutí. „Je to vlkodlak, ten je sotva nevinný, natož člověk," vyplivnul s takovou nenávistí, až Severuse zamrazilo.

„Ty jeden...!" zasyčel Potter skrz zaťaté zuby a rudý vzteky zatínal pěsti. Kdyby se do toho v té chvíli nevložil ředitel, zřejmě by tomu chlapovi jednu ubalil.

„Harry, ovládej se! Pánové z ministerstva jistě vědí, co dělají, nech je dělat jejich práci," objal mladíka okolo ramen a pokoušel se ho odtáhnout z místnosti.

Nebelvír se mu okamžitě vyvlíkl a obrátil se k němu s divokým pohledem v očích. Magie, která v něm doposud tiše doutnala, začala okolo něj jiskřit. „Právě, že vůbec netuší, co dělají! Chystají se tady klidně obvinit nevinného člověka!"

Jízlivý Bystrozor se znovu nadechoval, že pronese nějakou nemístnou poznámkou, kolega mu však velmi silně a podle jeho trhnutí i velmi bolestivě stiskl ruku.

Severus, který se mezitím obléknul, se do toho rozhodl vložit. Na Brumbála se v tomto ohledu nedalo spolehnout. Byl příliš nadšený, že se ho zbaví, takže neviděl možné důsledky Potterova chování. Mladíkova magie byla silná, a ve spojení s jeho vyhrocenými emocemi i nebezpečná. „Pottere!" dožadoval se mladíkovy pozornosti, ten ho však nevnímal. Díval se vražedným pohledem na ředitele, připraven mu nejspíš vytrhnout srdce z těla.

Severuse Potterova reakce mátla, a nejen jeho, i Bystrozorové couvali s hůlkami v pohotovosti. Musel začít jednat rychle, nebo je zatknou oba dva. Rázným krokem zamířil k mladíkovi, chytil ho za ramena a prudce obrátil k sobě. „To stačí, Harry!"

Jakmile se Nebelvíra dotknul, od hlavy k patě jím projel elektrický šok. Chloupky vzadu na krku se mu z toho zvláštního pocitu zježily. Potterova magie evidentně byla připravená bojovat, ne však s ním. Občas stačilo málo ke štěstí.

Mladík pod jeho dotekem náhle ztuhnul a vyvalil oči.

„Co je?" ozval se Severus zmateně, když Nebelvír nereagoval a dál na něj zíral, jakoby spatřil samotného Merlina.

„Řekl jsi mi Harry," vydechl Nebelvír. Působil v té chvíli jako domácí skřítek, kterému jste dali možnost uklidit sklep plný harampádí.

Severus si byl dobře vědom toho, co udělal, byl to také záměr, jelikož potřeboval Pottera vytrhnout z tranzu a vrátit ho zpět k rozumu. Na oko pohrdavě však protočil oči. „Neděj z toho vědu, Pottere," zabručel, do tváře se mu ale nepodíval. „Nepotřebuju, abys byl v cele hned vedle mě, takže se snaž krotit."

Nebelvír pohodil neklidně hlavou a na tváři se mu mihlo zklamání, než se vzpamatoval. „Chystají se tě tady obvinit z vraždy a ty chceš, abych tu jen tak stál?!" vykřikl na pokraji hysterie a chytil Severuse pevně za předloktí.

„Ne," zakroutil Severus hlavou a přinutil se Nebelvírovi podívat do očí. „Chci po tobě, aby sis vybíral takové bitvy, o kterých víš, že je dokážeš vyhrát."

„Severusi," špitl Nebelvír a v očích se mu objevily slzy.

„A tahle bitva je prohraná dřív, než začala." Severus naposledy sevřel mladíkova ramena. „A kdo ví, třeba taky budu mít jednou to nebelvírské štěstí."

„Tomu nevěř," uchechtl se Potter chraplavě. „To mají jen praví Nebelvíři."

Muži se posunuli k Severusovi, který pokrčil rameny a nechal je, aby ho chytili z obou stran. „Tak budu doufat, že máš toho štěstí dost pro nás oba." S tím vyšel z ložnice v doprovodu Bystrozorů, vstříc svému osudu, nebo smrti.

///

„Došli ti slova, Atropos?"

„Tak trochu, Lachesis."

„Co budeme dělat? Musíme něco vymyslet!"

„Lachesis něco vymyslí, neboj, Klóthó."

„Já!? To vy dvě jste je v prvé řadě chtěly zachraňovat!"

„Máš pravdu, ale ty jsi z nás nejchytřejší." 

Tak Severuse nám odvedli, a teď už pojedeme z kopce drazí čtenáři, takže si držte kloubky. Jedem! 

Všem moc děkuju za podporu a přeju hezký zbytek týdne.