„Co chceš, Pottere!" vyprskl Severus otráveně, když zahlédl mladíka vycházet z jednoho z mnohých temných výklenků.

„Jak ty to děláš?" rozhodil Harry okolo sebe paže v hrané nechápavosti, "vždycky když mě vidíš, daří se ti perfektně předstírat radost z mé společnosti."

„Nech toho, Pottere, ironie ti nesluší," uchechtl se Severus, „ale máš pravdu, tvá společnost mě nikterak netěší."

„Teď jsi mě ranil!" vykřikl teatrálně Harry a chytil se za srdce. S úsměvem však kráčel k vyššímu mladíkovi, který se mu nepříjemným pohledem snažil naznačit, aby si dal odchod.

„Co chceš? A kde máš svou druhou polovičku? Jak že se jmenuje? Hanách!?" vyptával se Severus ne právě příjemným hlasem a pátravě se zadíval do temnoty za Harryho ramenem. Každý v Bradavicích věděl, že Harry Potter v takových výklencích nebývá sám. Následný Nebelvírův výsměch ho o to víc vytočil. Pevně stiskl pěsti a zabodl ostrý pohled do mladíka, který se náramně bavil.

„Hana? S tou jsem skončil," pronesl netečně Harry a se sebevědomým úsměvem se zastavil těsně u Severuse. „Žárlíš snad?"

„Já? Ne! Jak tě to napadlo? Měl bych jít a pogratulovat jí, že je konečně pryč z tvých spárů..."

„Byla to nuda," skočil mu Harry spěšně do řeči. „Všechno v poslední době je nuda."

„Promiň, že tě nepolituju," ušklíbl se Severus pohrdavě, „ale tak trochu jsem to očekával."

Harry předstíral šok a nezapomněl se u toho dokonce i legračně pitvořit. „Jsi úplnej jasnovidec, Severusi, kde máš křišťálovou kouli? Počkej, že ty jsi ji nechal u Trelawneyový?"

Výraz v Severusově tváři Harryho upřímně rozesmál.

„Srandičky, srandičky, Pottere, na to tě užije!" ježil se Severus, „na to abych věděl, že tvoje vztahy nevydrží ani týden, nepotřebuju křišťálovou kouli. Zjistil jsem totiž o tobě jednu podstatnou věc, chceš vědět jakou?"

„Sem s tím, Severusi, jsem jedno ucho," naklonil Harry zvědavě hlavu na stranu a nevinně na Snapea zamrkal.

„Ty se nudíš pokaždé, když ti nejde o život, proto vyhledáváš nebezpečí, kde se dá."

Harry uznale zabručel. „To by souhlasilo, ale jak to souvisí s mými vztahy?" zeptal se a udělal poslední krok a položil provokativně dlaně na Severusovu hruď.

„Jednoduše. Postrádáš ve vztazích vzrušení. Každý ti totiž kývá a slepě poslouchá, a proto tě tak rychle omrzí. Z tohoto důvodu vydržíš se Zmijozely nejdéle, poněvadž s nimi je třeba se schovávat a mají svou hrdost. Bohužel i oni nakonec podlehnou a stanou se z nich tvoji pudlíci žebrající o pozornost."

Tentokrát Harry nic nehrál, jeho výraz prozrazoval naprostý nefalšovaný údiv nad Severusovými slovy. „Stejně je nejhorší ta nuda, nemůžu kvůli ní ani spát," zamumlal, v marném pokusu to všechno uhrát.

„Nemůžeš spát, protože máš noční můry," odsekl Severus a chytil Pottera za zápěstí, aby jeho ruce shodil ze své hrudi. Jakmile se však mladíka dotkl, horkost jeho kůže mu příjemně rozechvěla útroby. Natolik ho to vykolejilo, že jej od sebe neodstrčil, jak měl původně v plánu.

Harry se začínal cítit opravdu nepříjemně. Jak je možné, že toho ví o něm tolik? „Ty jsi dnes samé překvapení, Severusi, nejprve si hraješ na dohazovače, a pak bez mrknutí oka odhalíš má dvě nejstřeženější tajemství." Opravdu se snažil, aby jeho hlas zněl lehce, bez jediné známky znepokojení, jenže stačilo se podívat do Snapeovy tváře a pochopil, že jeho neoblafnul.

Severus jasně viděl v Nebelvírově tváři úzkost, a proto se rozhodl změnit téma. „Nevilla bylo třeba popostrčit, jinak by se té chudince holce nevyznal ani v šedesáti."

Harry se znovu od srdce zasmál. „To máš pravdu, Merlin ví, že kolem Lenky kroužil už hodně dlouho."

„Každý holt nemá tvoje ego a netahá se s kde kým," rýpnul si Severus a mimoděk začal palci hladit Potterovo zápěstí.

„To bejvávalo, Severusi, teď chci být jenom s tebou," zašeptal svádivě Harry a zalitoval, že je druhý mladík o tolik vyšší, takže mu nemohl šeptat přímo do ucha. Postavit se na špičky a zavěsit se na něj nemělo smysl. Nehodlal riskovat, že ho Severus odstrčí, a on tak přijde o ten úžasný dotek, který mu do celého těla vysílal elektrizující mrazení.

„Nechtěj mě rozesmát, Pottere, ty bys nevydržel s jedním člověkem! Na to až příliš miluješ pozornost." V okamžiku, kdy ta slova vyšla ven, Severus věděl, že přestřelil. Z Nebelvírova obličeje se vytratila veškerá radost a vzduch kolem nich podivně zhoustl. Než však stačil cokoliv udělat, slovo si vzal Potter.

„Mýlíš se!" pronesl Harry chladně a uraženě vytrhl svá zápěstí ze Severusova stisku. Následně však obtočil paže okolo Severusových ramen a postavil se špičky. „Dokázal bych být s jedním člověkem, kdybych ho doopravdy miloval," zašeptal mu naléhavě do tváře, a než se stačil Severus z toho prohlášení vzpamatovat, náruživě jej políbil.

Severus, který to nečekal, zkoprněl. Potter se tím však nenechal vyvést z míry a dál se k němu horečně tisknul. Severus neměl ponětí, co se přesně stalo, ale v jednu chvíli objal mladíka okolo pasu, přitáhl ho víc k sobě a začal mu polibky oplácet. Rozum mu naprosto vypověděl službu a mozek mu zatemnily hormony, jinak by přece Pottera od sebe odstrčil a rovnou by ho proklel. Takhle ho líbal, jako kdyby neměl nikdy nadejít zítřek. Vůbec ho v ten okamžik netrápilo, že se nacházejí na veřejné chodbě, kde na ně momentálně civí plno vyjevených studentů.

Odtrhli se od sebe až po hodně dlouhé době, oba rozpálení a zadýchaní.

„Tohohle se nikdy nenabažím," vydechl spokojeně Harry a volnou rukou urovnal Snapeovy vlasy, které tak trochu pocuchal.

Severusovi mezitím došlo, co udělal. Políbil Pottera! Toho Pottera, který mohl za všechny jeho útrapy! Lehce potřásl hlavou, aby z mysli vymazal poslední příjemné pocity, přitom si koutkem oka všimnul, jak na něj a na Nebelvíra civí několik spolužáků s ústy dokořán. Zase v tom lítá! Přesně tahle myšlenka mu proběhla hlavou, a než se stačil ovládnout, vydal ze sebe útrpný povzdech. Byl opět na začátku. Znovu se do něj budou navážet za to, že si dovolil sáhnout na jejich miláčka. A to se to na konci října poměrně uklidnilo. Takřka žádné kletby, jediné s čím se musel nadále potýkat, bylo nechutné jídlo. Měl chuť se rozeběhnout proti zdi a pořádně se do ní praštit a jisté partie pořádně zchladit! Nejradši by se neviděl! Takhle si to opět pohnojit! Zřejmě se mu vztek odrážel ve tváři, poněvadž se Potter kolem sebe rozhlédl, a když viděl šokované výrazy svých spolužáků, víc se na Severuse, který se pomalu odtahoval, natiskl a s drzým úšklebkem pronesl: „Jak jsem řekl, nic, co se mezi námi stalo, nebylo nedobrovolně," stočil drzý pohled zpět ke Severusovi, „a musím se přiznat, že jsem si to náramně užil."

Po tomto Harryho prazvláštním proslovu většina studentů zrudla a rozpačitě pokračovala v cestě. Ostatní jen kroutili pochybovačně hlavou a něco si mezi sebou šeptali.

Severus vůbec netušil, co to mělo znamenat. „Co jsi provedl, Pottere?" zeptal podezřívavě.

„Co by," pokrčil rameny, „jen jsem věci uvedl na správnou míru."

Teď to byl Severus, kdo se zatvářil překvapeně, takovou odpověď opravdu nečekal.

„Půjdeš se mnou do Prasinek?"

///

„Tohle se nemělo stát! Co budeme dělat?!" Atropos pochodovala rozrušeně před zrcadlem, které momentálně nejevilo žádnou aktivitu.

„Uklidni se, Atropos," povzdechla si Lachesis unaveně. S tím co se stane, už nic nenaděláme, je to osud."

„Neříkej mi, abych se uklidnila!" vykřikla vztekle Atropos. „Slíbily jsme Brumbálovi, že se o něj postaráme!"

„To ano," přikývla klidně Lachesis, „ale také jsme ho varovaly. Severus Sebastián Snape se nikdy v tomto světě neměl dožít víc jak deseti let. To my jsme zasáhly do osudu a udělaly z něj vlkodlaka. To kvůli nám je z Umrlec."

„Nad osudem nemůžeme vyhrát," zašeptala Klóthó smutně, „až nadejde čas, přestřihneš Severusovu niť a ukončíš tak jeho život, Atropos."  

Tak  co myslíte přijme Severus Harryho pozvání do Prasinek?  A opravdu přestřihne sudička jeho niť?  

Všem vám moc děkuju za podporu a přeju hezký zbytek týdne.