„Svatý Merline," vydechl Severus roztřeseným hlasem a šokovaně couvnul. Hrdlo mu sevřel ledový strach, když si uvědomil, že ve dveřích nestojí Minerva McGonagallová, ale sám Albus Brumbál. Z tohohle neměl šanci vyváznout, přesto ho na jeden prchavý okamžik napadlo pozvednout proti řediteli hůlku a použít na něj kouzlo zapomnění. Brumbálův výraz plný opovržení, který mu následně věnoval, ho od toho rychle odradil.

„Oblékněte se, pane Snape!" přikázal Brumbál hlasem, ze kterého Severusovi přejel mráz po zádech. Neváhal tedy a rychlým krokem se vydal pro oblečení.

Zatímco se Severus plný obav oblékal, Brumbál si vzal na paškál Harryho, jenž se stihl vzpamatovat ze šoku.

„Zklamal jsi mě, chlapče," zakroutil muž smutně hlavou a díval se na Nebelvíra jako hromádka neštěstí.

„Pane, já za to nemůžu. Prosil mě, ať tu s ním zůstanu. Prakticky mě vydíral, pane," vychrlil na jeden nádech Potter a sklopil tvář k zemi.

Severus, který se chystal zapnout si košili, ustrnul v pohybu. „Jak vydíral, Pottere!? Co to meleš!?" vykřikl rozzuřeně, když mu došel celý význam Potterova proslovu.

Nebelvír zběsile kýval hlavou, pohled od země však nezvedl.

„Ty jeden šmejde!" zařval Severus a jako smyslů zbavený se rozeběhl směrem k Potterovi. Mladík zvedl vystrašeně hlavu a urychleně před ním začal couvat. To Severuse ještě víc rozběsnilo. Vůbec se neovládal a hnal ho jen vztek a touha ublížit Potterovi. Proto si ani nevšiml ředitele, jak k němu vysílá kletbu, která ho v další moment odmrštila na druhou stranu místnosti, kde narazil bolestivě do zdi. Několik vteřin měl před očima černé skvrny a hlava jej rozbolela takovým způsobem, že měl pocit, že si ji při nárazu rozrazil vedví. Když si však sáhl dozadu na pulzující místo, žádnou krev necítil. Na malou chvíli ho zaplavila úleva, ta však vyprchala, když se mu v zorném poli objevil ředitelův tmavozelený hábit.

„Vstaň!" přikázal stařec příkře.

Severus se pomalu zvedl a hrdě se zadíval řediteli do očí připraven se obhájit. „Pane, nechte mě, ať vám..." začal, ale byl hrubě přerušen.

„Nechci nic slyšet!" ředitelův hlas měl sílu práskajícího biče. „Dovedu si dost dobře představit, jak jste Harryho vydíral."

Severus rozzlobeně stiskl zuby. On nikoho nevydíral!

„Neustále za ním běháte a žadoníte o jeho pozornost."

On, Severus Snape, a žadonit! Nikdy!

„Myslel jsem si, že se z vás stali přátelé, a vy zatím... Je mi z vás zle, Snape!" prohlásil hlasem plným opovržení. „Nejraději bych vás ihned poslal před soud, ale kvůli vašemu strýci to neudělám, zlomilo by mu to srdce."

„Děkuju," zašeptal Severus vděčně a uhnul provinile pohledem. Na svého strýce popravdě ani nepomyslel. Veškerá bojovnost z něj při zmínce o muži, který mu zachránil život, vyprchala. Navíc si uvědomil, že proti slovům Chlapce, který přežil, nemá šanci. Obzvlášť potom, co tu mladíka přímo před ředitelovýma očima málem napadl. Brumbál jej klidně může poslat na smrt. Úleva, že tak neučiní, byla téměř omračující.

„Přesto trestu neujdete!" zvedl Brumbál varovně prst. „Odebírám Nebelvíru tisíc bodů a přístup do laboratoře vám je ode dneška zakázán, a to až do odvolání!"

Severus se byl nucen kousnout se bolestivě do jazyka, aby zabránil protestům. Pocitům křivdy se však ubránit nedokázal. Litoval dne, kdy mu Harry Potter zkřížil cestu.

***

Následky takové ztráty bodů na sebe nenechaly dlouho čekat. Nebelvírská kolej se ze dne na den ocitnula v hlubokém mínusu a její obyvatelé to velmi špatně nesli. Severus se pro ně stal nepřítelem číslo jedna. Ke ztrátě bodů se brzy přidala fáma, že brutálně napadl Harryho Pottera. Jedině proto mohlo být Severusovi Snapeovi odečteno takové množství bodů. Samozřejmě to byla blbost, kdyby něco takového udělal, byl by vyloučen ze školy a postaven před soud. Nic z toho však Nebelvíry nezajímalo. Severusovi proto nezbylo nic jiného, než kroutit nad jejich inteligencí hlavou a snášet neustálé pomstychtivé kletby a nenávistné žvásty. Neville, který jako jediný při Severusovi stál, ho neustále uklidňoval a tvrdil, že se to co nevidět přežene. Severus nesdílel jeho optimizmus. Kletby, které se zpočátku zdály skoro neškodné, se s postupem času stávaly čím dál závažnějšími. Ze zelených vlasů nebo netopýřích uší se Severus snadno dostal sám, ale bolestivé boláky, které mu jedno ráno nečekaně naskákaly na zádech, byly už nad jeho síly. Proto mu nezbylo nic jiného, než zajít na ošetřovnu, kde mu od toho pomohla madam Pomfreyová. Od té doby byl pravidelným návštěvníkem ošetřovny.

Jak útoků na jeho osobu přibývalo, prohlubovala se vina v Potterových očích. Severus však dělal, že Potter neexistuje, i když byl mnohdy sledován štěněčím pohledem. Nesnášel ho. Vždyť Potter měl možnost to celé zastavit, ale neudělal nic, jen ztrápeně po Severusovi pokukoval a nechal ho v tom! Tím se Severusova antipatie vůči nebelvírskému mladíkovi dál prohlubovala. Kvůli němu bylo Severusovi zakázáno vařit a dokonce mu byly zničeny i jeho pokusy. Marně se pokoušel ředitele přesvědčit, že se snaží vytvořit lektvar, který by dovolil vlkodlakům si za úplňku ponechat svůj zdravý rozum. Brumbál ho odmítal poslouchat, a tak se Severus octnul znovu na začátku, bez svých nejnovějších poznámek, které zapomněl v laboratoři, do níž nyní neměl přístup. Severus se proto modlil, aby je Neville našel, i když o tom dost pochyboval. Byl přesvědčen, že už jsou dávno na uhel. Neville si to ale nedal vymluvit, a hned ráno do laboratoře zašel.

Severus kráčel do velké síně, nutně potřeboval kofein do žil, jinak hrozilo, že na místě usne. Pokoušel se totiž Nevillovi dovysvětlit látku, které mladík tak úplně nerozuměl a profesorky se ptát nechtěl. Minerva McGonagallová byla od jisté doby Severusem Snapem znechucená a dávala mu to vehementně najevo. Bohužel to schytával i Neville. Proto u Severuse hledal pomoc. Nutno podotknout, že Snapeova trpělivost prošla zatěžkávací zkouškou. Neměl ponětí, kolikrát to Nevillovi vysvětloval, ale skončili až ve tři ráno.

Volné místo u kolejního stolu našel Severus poměrně snadno. Neváhal, a ještě než si sedl, sáhl po příjemně teplé konvici, která ukrývala jeho milovanou kávu. Nalil si štědrou dávku a teprve potom si sedl. Vůně toho blahodárného nápoje se mu dostala do nosu. Blaženě přivřel oči, veškerá radost ho však vmžiku přešla, když zaslechl vykřiknout se smíchem Quasimodo! Pohledem vyhledal partičku druháků a zpražil je pohledem. Smích je okamžitě přešel. Nenáviděl tu přezdívku, Nebelvíři se totiž rozhodli i pro psychické mučení. Již nějakou dobu mu neříkávali jinak než Quasimodo. Severus se to pokoušel ignorovat stejně jako Pottera, ale vztek vůči nim byl den ode dne větší. Hlupáci! Netuší ani, co tím působí, jaké hrůzostrašné vzpomínky tou přezdívkou probouzí. Severus ve snaze zahnat chmury zvedl horký hrneček a pomalu se napil. Očekával hořkou huť tancující mu po jazyku, ale ve chvíli, kdy se káva dotkla jazyka, měl Severus pocit, že se pozvrací. Chutnala odporně. S přemáháním polknul doušek a zamračil se do šálku. Káva vypadala stejně a stejně i voněla, ale chutnala naprosto nechutně. Bylo to, jako kdyby polykal trávu s hlínou. Hnus! Ostatní u stolu však nevypadali, že by jim nechutnalo. Severus odložil šálek a natáhl se po slaném listovém šneku. Snad zají tu odpornou pachuť. Jenže jakmile se zakousl, okamžitě jej to natáhlo a musel sousto vyplivnout. Zkusil ještě několik jídel, ale všechna dopadla stejně. Zdá se, že se dnes nenají a tekutinám také moc nedá, dokud ta kletba nevyprchá. Kdyby nebyla určena jemu, složil by dotyčnému poklonu, jenže takhle měl vztek hlad a žízeň. Snad to do zítra vyprchá. Severus neměl v té chvíli ponětí, že tohle byla jen špička ledovce.

///

„Seš si jistá, že to vyjde, Klóthó?"

„Musí, jinak, nám všem hrozí černá díra. Pomůžete mi?"

„Nic lepšího stejně nemáme, takže ano."

Nikdo z vás si netipnul Brumbála, což je škoda, ale nevadí :)  

Harry nechal Severuse ve štiku a ještě lhal,  tím si u něj moc sympatie nezískal a není se čemu divit. Jen vás chci varovat, Severus to teď nebude mít lehké a příjdou chvíle, kdy mě budete proklínat.   

  Všem přeju hezký zbytek týdne a děkuju moc za podporu.