K R Á L

Po krátké zastávce v Jackově pokoji, aby se převlékla do něčeho vhodnějšího pro pirátského vůdce z Bratrského sněmu, Elizabeth prohlašuje, že musí jít dolů na svou loď a vyzvednout si prvního důstojníka. James se při zmínce o nepříjemném čínském pirátovi zašklebí. Když se k ní však připojí, Elizabeth ho zastaví.

,,I když bych se ráda pochlubila svou lodí, nemyslím si, že je moudré, abys šel se mnou. Radši zůstaň tady."

Protestuje, ale její argumentace je správná. Posádka Císařovny teď přesně ví, kdo to byl, koho vytáhli, krvácejícího, z moře. Dokázala jejich nespokojenost většinou utišit velkorysou aplikací diplomacie i zastrašování, ale situace je stále nejistá. A co víc, počet pirátů na obyvatele v docích je mnohem vyšší. Ve městě si je Elizabeth jistá, že dokáže všechny hrozby uhasit, ale i tak by bylo pošetilé zkoušet její dosah tak blízko setkání Bratrstva.

Pochopení vrtkavé povahy politiky Zátoky mu nedělá o nic větší radost. A když se Will dobrovolně přihlásí, že by s ním zůstal, James se málem ušklíbne, vůbec se té myšlence nepodvolí, vzhledem k jeho momentálnímu vnitřnímu zmatku. Ale Elizabeth to také odmítá a Willovi připomíná, že ho Jack bude potřebovat.

Jakmile odejdou, odnese James své zamyšlení na balkon, kde se dívá dolů na davy hemžící se na ulici s pramalou láskou v srdci. Boj s Beckettovou armádou je sebevražda. A kvůli čemu? Kvůli těmhle lidem? Nebylo to tak dávno, kdy, kdyby se s ním některý z těchto nájezdníků setkal na moři, by se s nimi utkal v boji. S posvěceným požehnáním krále Jiřího. A podívejte se na něj teď: krčí se ve věži a čeká, až si ho Elizabeth vyzvedne, je jako nějaká zasraná pohádková princezna. A navíc...

Když Turner poprvé přiznal svou lásku k Elizabeth, přemohl Jamese hrozný pocit, že změny, které udělal, jsou sobecké. Že Willovi ukradl štěstí, aby si mohl udělat vlastní. To pomyšlení přineslo buřičský návrat... spolu s tušením, že je v tom něco víc. Tolik jeho pokusů o revizi se nezaseklo. Zdálo se, že byly zničeny, napraveny... osudem?

Je to... je to další z těch nevyhnutelností? Dva milenci předurčení k tomu, aby se našli navzdory všem předpokladům? I přes něj?

James se obává, že nikdy doopravdy nebyl protagonistou svého vlastního příběhu. Bojí se...

,,Jsem opravdu blázen štěstěny."

,,Všichni jsme zamilovaní blázni."

Jamesova hlava se prudce otočí, když mu chraplavý hlas s přízvukem odpoví a objeví ve dveřích čarodějnici Tiu Dalmu, Kalypsó, ať je to kdokoliv. Navzdory svému překvapení se tváří pečlivě neutrálně. Jeho instinkt k útěku je neodbytný, třepotá se mu pod žebry jako pták v kleci, ale James poprvé projeví zájem.

,,To je pravda," přisvědčí mírně a otočí se zpátky k výhledu, aby se soustředil na vzdálené moře. Spíš cítí, než vidí, jak se blíží, opírá se o zábradlí vedle něj. Už však nepromluví a po několika minutách tichého pozorování James bez jediného pohledu na ni řekne: ,,Děkuji. Že jsi mě zachránila."

Uslyší úsměv v její odpovědi. „Není zač, Jamesi Norringtone. Ale nezachránila jsem tě. Byla jsem jen lano, které tě stáhlo zpátky."

,,Odkud?" Ví a nechce vědět, stejně se bojí a zoufale hledá odpovědi.

Její tmavé oči odrážejí klesající oblouk slunce. ,,Od nového začátku."

James na ni zírá a krev se mu v žilách mění v led. ,,Tak to bylo skutečné," vydechne sotva slyšitelně.

Čarodějka jednou přikývne. ,,Byl jsi tak hluboko, že se na tebe skoro nedalo dosáhnout. Pomohlo ti to, že jsi chtěl zůstat."

,,Víš, co se mi stalo?" Už nemluví o Holanďanovi. Mluví o tom všem. Od samého začátku.

,,Ano," řekne skoro smutně, ,,ale to ,co' už znáš. Teď se mě ptáš na "proč" a "kdo". A tyhle věci? Na to nemohu říct nic. Jen to, že je to velmi mocná magie. A ta po sobě zanechává stopy. Takové, které jsou viditelné pro ty, které je dokážou vidět." Zvedne dva natažené prsty a ukáže na jeho srdce. Na rozdíl od minule mu pod jejím pohledem nehoří neviditelná jizva.

,,Jsem prokletý?" Poté, co zjistil, že jeho sen vůbec nebyl snem, je těžké vidět ho jinak. Smrt je teď neporovnatelně děsivá vyhlídka. Navždy se motat... naplňuje ho to zoufalstvím.

Ale tón čarodějky je doslova uhlazený, když opáčí: ,,Prokletý... požehnaný..., to není o těchto věcech. Je to, co z toho uděláš. Bylo to poslední přání, které to uvedlo do pohybu."

Poslední přání? Co to k čertu znamená?

,,Slib, který ještě nebyl složen."

Ten dodatek v něm vyvolává zdání důvěrné známosti, ale nedokáže přesně určit, co číhá v dalekých koutech jeho mysli. ,,A... až to slíbím... co pak? Budu volný?"

,,Svoboda je zase to, co z ní uděláš. A neřekla jsem, že to musíš slíbit ty."

Vykoupení. To byla jeho poslední myšlenka, než zemřel. Že mi to přišlo jako příslib vykoupení. Ale co to může znamenat?

Přeruší jeho vnitřní monolog, aby dodala: ,,Je to těžké břímě, když jej musíš nést sám. Ale ty sám nejsi.“ A s tím se od něj čarodějka odvrátí a zamíří zpátky dovnitř, nechá Jamese v oblaku zmatku a frustrace z jejich rozhovoru. Není k pochopení o nic blíž než předtím. Možná dál.

Nezbývá mu však mnoho času, aby na své nespokojenosti vytrval, než se pro něj vrátí Will a omluví se za Elizabeth slovy, že nemůže odejít, a že ho poslali místo ní. To Jamese jen ještě víc naštve a obvyklá fantazie se chce probojovat ven, dokud ho někdo nakonec nezlomí.

Zemřít by totiž bylo čerstvé peklo.

---

,,Jako ten, kdo vydal předvolání, svolávám Čtvrtý Bratrský sněm."

Barbossa svolává shromáždění krátce poté, co dorazí Elizabeth a její doprovod, tvořený jejím prvním důstojníkem Tai Haungem a Jamesem. Její nástup do Bratrstva musí být všeobecně známý, protože nikdo z těch shromážděných nezpochybňuje nepřítomnost Sao Fenga.

Ačkoliv je stále velmi rozrušen rozhovorem s čarodějkou, stejně jako dalšími kumulativními potížemi dne, James se rozhodl prozatím ignorovat bahno svých emocí. Nebylo by dobré ohrozit Elizabethinu věc po vší té tvrdé práci, kterou věnovala tomu, aby ji prosadila. Léta služby velícího důstojníka ve vysoce stresových situacích mu naštěstí poskytla dostatek příležitostí k sebeovládání. Možná zajde tak daleko, že řekne, že je to něco, v čem vyniká.

„Devět tolarů“ se shromáždí, přesněji řečeno devět kousků libovolného smetí, a když je košík míjí, Sparrow se neochotně vzdá svého. Elizabeth, která byla první, kdo se ho vzdal, sledovala pohyb zmíněného košíku bystrýma očima, a když ho Barbossa položí na stůl před sebe, všimne si James, jak její prsty sevřely jílec dýky, kterou má připevněnou k opasku.

Po rychlém kývnutí na Willa se pustí do připravené řeči... a po pouhých třech větách se rozesmějí do rozzlobeného ticha.

,,Zátoka vraků je pevnost!"

,,Si! Dobře zásobená pevnost!"

,,Není třeba bojovat, když se k nám nedostanou!"

Ostatní vůdci se mezi sebou vmísí a zdá se, že se dokonale baví představou, že by se měli bránit, zatímco Elizabeth vedle něj temně kypí. Pak se veselá nálada obrátí, když se ozve hlas: ,,A tohle slyšíme od ,kapitána', který do našeho středu přivedl známého lovce pirátů, zapřísáhlého nepřítele!'

Ozve se sborové „aye!“ a „slyšte, slyšte!“, jak ostatní vyjadřují svůj hlasitý souhlas, konkrétně ten, kterého James poznává jako Capitaina Chevalleho, chudého Francouze ze Středomoří. Pro důstojníky královského námořnictva Jeho Veličenstva tam není žádná láska ztracena, to je zatraceně jisté. Když se James rozhlíží kolem stolu, poznává také Gentlemana Jocarda, bývalého otroka, který sužuje severní Atlantik, kapitána Ammanda Korzára, spojence osmanských Turků a nechvalně proslulého španělského vojína Eduarda Villanueva. Ale jediný, s kým se James alespoň zběžně setkal, je Sumbhajee Angria, Teror Arabského moře. James se během svého pobytu u břehů Indie dostal do několika potyček s loděmi plujícími v barvách Angrie. I když to už je pár let.

Elizabethino vzezření je čím dál vražednější s každou urážkou namířenou jeho směrem, a když přistihne Willa, jak se ji ze vzdálenosti několika stop snaží nenápadně uklidnit, James si myslí, že přesně tohle byl cíl napadajících vůdců. Snaha zdiskreditovat její argumentaci vyvoláním „hysterické“ reakce. Čeká je zklamání. Elizabeth je houževnatější, než si dokážou představit.

Sparrow ji však přeruší dřív, než stačí vyplivnout nepravděpodobný diplomatický protiargument, na který se tak nápadně připravovala.

,,Každý tady se alespoň jednou pokusil zabít všechny kolem tohoto stolu." Významně obrátí oči k Barbossovi. ,,Někteří dvakrát." Pozdvihne obočí směrem k Elizabeth. „Někteří mají větší úspěch než jiní.“ Pak přehnaně gestikuluje na jednoho z Ammandových lidí a směje se. ,,Sakra, včera ses mě pokusil zabít!" Korzár pokrčí rameny a místnost se zavlní smíchem, zatímco Jack pokračuje. ,,Pokud zabití pirátů diskvalifikuje člověka z účasti tady, pak předpokládám, že by to měla být prázdná místnost."

Opravdu začíná být okouzlující, všimne si James s nemalou dávkou podezření.

,,Tady Jamie má minulost, to jistě. Ale to my všichni. A buďme realisté, ano? Budeme potřebovat veškerou možnou pomoc."

Zdá se, že to ostatní vůdce uchlácholí natolik, že od tématu alespoň upustí, ale dobrovolná ochrana od Sparrowa je... znepokojující. James si není jistý, jestli to chce, rozhodně tomu nerozumí a rozhodně tomu nevěří. Ale pak... se domnívá, že to možná ani není o něm. Možná je to jen další vrstva labyrintu politiky Zátoky a nic víc.

Nastane klid a Barbossa využije příležitosti, aby předložil třetí možnost: vypustit Kalypsó a použít ji jako zbraň proti nepřátelům. Okamžitě na něj vykřiknou jeho vrstevníci, ale Elizabeth po Jamesově boku mlčí a koutky rtů se jí zkroutí do krátkého zamračení. Vidí, jak se kolečka její mysli rozbíhají plnou rychlostí, i když od něj odvrací zrak, aby si prohlédla okolní vřavu. Něco chystá. Co, to neví a hořce přemýšlí, jestli to ví Will. Pohled na Turnerův výraz mu však přináší sardonické potěšení z toho, že ani on sám neví. Aspoň to.

Pak se Sparrow pustí do nesouvislého dialogu o sépii, potácí se mu v cestě a nechápavě ho sleduje, zatímco se motá kolem svého bodu. Což končí slovy: ,,Souhlasím a nemůžu uvěřit, že ta slova vycházejí z mých úst, s kapitánkou Swannovou. Musíme bojovat."

Vyhrocené hašteření pokračuje. Barbossa upozorňuje, že podle zákoníku může válečný akt vyhlásit pouze Pirátský král. A žádný nebyl zvolen už věky, protože každý vůdce volí jen sám sebe. Jamese to nepřekvapuje.

Nicméně volby se konají. A Jack Sparrow, lhář, darebák a obecná osina v zadku, kterým je, dá poslední hlas... Elizabeth Swannové, čímž přeruší kravatu a fakticky ji korunuje králem hradu v obležení. Kapitánem potápějící se lodi. Zpočátku má zděšený výraz, který odpovídá Jamesovu, ale rychle ho rozptýlí ve prospěch samolibé noblesy.

A i když se napůl děsí toho, co ho čeká, musí James přiznat, že jí to jaksi vyhovuje. Titul, prestiž, moc... to... to sedí. Jako by to tak mělo být.

Když ostatní ztichnou při Sparrowově narážce, jestli hodlají porušit zákoník, slečna Ching, Slepý pán Pacifiku, vstane a postaví se svému novému panovníkovi. ,,Dobrá. Co navrhujete, kapitánko Swannová, králi pirátů?“

Elizabeth se ani nehne. Ramena dozadu, hlavu vysoko, hlásá s autoritou samotného Boha: ,,Připravte každou schopnou loď. Za úsvitu jdeme do války."

----

Jejím prvním činem jako Pirátského krále je vyhlášení války. Její druhou možností je sebrat košík před Barbossou a odejít z místnosti, aniž by se třeba jen "s dovolením" vytrhla meč z dřevěné koule. Za ní se ozývají výbuchy překvapení, zmatku a dokonce i pobouření a Elizbeth oznamuje: ,,Klidně mě následujte, jestli chcete, ale já mám slib, který musím dodržet.'

A oni ji následují, skoro všichni, v chaotickém průvodu, zatímco ona míří k dokům. I když je odhodlaná ve svém odhodlání nezaváhat, riskuje pohled přes rameno a vidí, že jí James i Will šlapou na paty. Ani jednomu z nich o svých současných plánech neřekla, sama si teprve zjistila podrobnosti a jejich přítomnost jí bez ohledu na to dodává odvahu, kterou potřebuje, aby zahnala zrádnou úzkost ze svých útrob.

Jack drží krok vlevo vedle ní, je plný otázek a návrhů, které vytrvale ignoruje, a Barbossa je po její pravici, bystré oči se jí zavrtávají do tváře stále drsněji, jak se blíží k cíli.

Sejde z dlážděné cesty a začne sestupovat po drsném dřevěném schodišti dolů na pláž, kde v dálce osaměle v příboji postává postava. Na nízkých místech zátoky se začala stahovat chomáčovitá mlha, víří kolem kotníků Tiy Dalmy, která se brodí z vody a odhazuje sukně. Jack je okamžitě zpátky po boku Elizabeth.

,,Tak moment, vydrž chvilku. Myslel jsem, že jsme se všichni shodli, že je to monumentálně hloupý nápad."

,,Nikdy jsem nesouhlasila," prohlásí prostě a obrátí se k Barbossovi. ,,Moje načasování může být jiné, ale tohle byl váš záměr, ne? Pomůžete mi?"

Zdá se, že její někdejší nepřítel si s ní v tu chvíli opravdu rozumí, přimhouřené oči pátrají v jejích, zatímco zbytek shromáždění je dohání a hrnou se na pláž s kakofonií námitek. Otáčí se na nich se zuřivým výrazem. ,,Jsem váš král! Pokud shledáte mé jednání jako chybné, je mi to upřímně jedno. Můžete nám pomoci, ale pokud ne, budete stát stranou. Tato nespravedlnost zůstala nezodpovězena příliš dlouho!"

Dav se utiší. Elizabethin vášnivý pohled přejede po jejích poddaných až k muži. Nikdo z nich nevystoupí, aby ji znovu vyzval na souboj, i když je jich víc než jeden s obnaženým nepřátelstvím v očích. Barbossa se pohne a ona se k němu otočí. Ruku má nataženou k Tie Dalmě.

,,Je-li to váš rozkaz, pak jsem váš služebník, můj králi."

Ačkoli v jeho tónu není žádný sarkasmus, Elizabeth stále cítí, že se musí mít na pozoru před jeho náhlou poslušností. Jack se ji naposledy pokusí odradit, tichou ruku jí položí na rameno, ale ona ho setřese. Musí to udělat.

V posledních chvílích jí Sao Feng řekl něco z toho, co bude obřad obnášet. Spoléhá na to, že mezery vyplní Barbossa. Devět tolarů je spáleno a čarodějka se nakloní, aby zhluboka vdechla výpary. Pak je třeba vyslovit zaklínadlo, jako milenec, objasňuje Barbossa a Elizabethiny oči zalétnou k místu, kde o kus dál stojí James s rukama zkříženýma na hrudi a soustředěně ho sleduje svým vážným způsobem. Přemýšlí o tom, jak jeho dotyk zapálí oheň pod jejím tělem, o radosti, která v ní vzplane při pouhém zvuku jeho hlasu. Milenec.

Ví přesně, co to znamená.

Elizabeth natáhne ruku a vezme Tiu Dalmu za ruce, shledá je chladnými jako ranní příliv. Přejede palci po ženiných kloubech a nakloní se, až se jejich čela setkají. Oči se jí zavřou, když její nos jemně šťouchne do Tiina. ,,Kalypsó," zamumlá a v hrudi jí kvete jakýsi hluboký a bezejmenný pocit. ,,Osvobozuji tě z tvého těla."

Čarodějka tiše lapá po dechu a ruce se jí kolem Elizabethiných prstů nepatrně sevřou. Oči se jí prudce otevřou, jsou plné úsvitu poznání. Kalypsó si pamatuje, kdo je. Po několika okamžicích její klidný pohled sklouzne z Elizabeth a zaměří se na ty za ní, kteří ztvrdnou a ztuhnou jako vězeňské mříže.

,,Chápu tvůj hněv, ale to nejsou ti samí muži, kteří ti tak dávno ukřivdili," zasáhne Elizabeth a ruce bohyně nepustí. ,,Žádám tě o slitování, abys je ušetřila svého spravedlivého hněvu. Dej nám šanci to odčinit."

Kalypsó se na ni ohlédne a na rtech se jí objeví lehký, trochu hravý úsměv. ,,Jen proto, že jim velíš." V jejím kdysi známém hlase je něco nového; zní skoro jako ozvěna, jako by mluvila z ústí velké jeskyně. Její úsměv se rozšiřuje. ,,Bude z tebe skvělý král."

A pak se Kalypsó začne měnit. Oči jí září, přecházejí do barvy mořské pěny. Její kůže světélkuje, jiskří jako sluneční paprsky odrážející se od mělčiny. Vlasy se jí začnou vznášet, jako by byla pod vodou, a berou na sebe podobu živého tvora. Je to půvabná proměna. Nádhera. A Elizabeth je v úžasu.

Bohyně už nepromluví ani slovo, ale klidně kývne na rozloučenou, nejdřív Elizabeth, pak Willovi a nakonec Jackovi. Pak se otočí a loudá se do moře, pomalu přechází, dokud nezmizí pod vlnami.

Jack se zhmotní u Elizabethina lokte. ,,Doufám, že víš, co děláš."

Vzdychá. ,,Vůbec ne."

Na oplátku si pobrukuje. ,,Předpokládám, že vděčná bohyně je užitečnější než pomstychtivá."

,,Využívají ji už příliš dlouho. Až příliš mnoho. Ale teď už ne. A rozhodně ne mnou."

A i kdyby nesouhlasil, pohled, který na ni Jack vrhne, by se dal interpretovat jako obdiv. ,,To je fér."