U Z D R A V E N Í

Elizabeth s hrůzou sleduje, jak Jamesovi vyklouzlo lano z prstů a on se bezvládně řítí k černému moři pod sebou. Bez váhání se vrhne za ním, spadne do vody tak silně, až se kousne do tváře, ucítí chuť železa na jazyku. Trvalo jí vteřiny, celé věky, než ho v drtivé tmě našla, ale podařilo se jí chytit ho za paži. Pak plave, co jí síly stačí.

Elizabeth se vynoří nad hladinu, lapá po vzduchu, sevře ho a snaží se je oba vmanévrovat k Císařovně. Ale James je těžký, v promočeném oblečení je neohrabaný. Tahá, kope, chňape po vlnách, ale zdá se, že nedokáže udělat žádný pokrok. Strach jí zastírá zrak stejně účinně jako mořská voda. Pokud se tam brzy nedostanou, posádka odpluje. Nechají je, aby se utopili.

,,Jamesi, musíš mi pomoct! Musíš plavat!"

Táhne ji pod vodu. Není mu podobné, aby se vzdával, není mu podobné, aby byl přítěží. Panika jí stoupá v hrdle jako žluč. „Jamesi, prosím! Musíš se bít! Neopouštěj mě!" Teď ječí, její zoufalý hlas zní jejím uším cize, když se zmítá, sotva drží hlavu nad vodou.

Pak se na dohled vynoří postava s nataženou paží a rukou jí sevře rameno. V ruce svírá lano, dává jí znamení, aby se ho chytila, a omotává svou volnou končetinu kolem Jamese. Tai Huang. Přišel si pro ni její první důstojník. Po tváři jí stéká úleva v podobě slz.

Nezadržuje je jen proto, že ví, že je moře spláchne.

---

Vyvlečou je nahoru, a jakmile její boty dopadnou na palubu, Elizabeth vydá rozkaz zamířit do Zátoky vraků, což je zbytečná akce vzhledem k tomu, že většina posádky je už ponořena do toho, aby dostala Císařovnu co nejdál od Bludného Holanďana. Vzdálenost mezi oběma loděmi se zvětšuje, zatímco Jamese táhne přes zábradlí houf natažených rukou.

James ztrácí příliš mnoho krve a nechává po sobě karmínovou stopu, když Elizabeth pomáhá dostat jeho těžké tělo dolů do kapitánovy kajuty. Volá medika, léčitele, cokoliv, tlumí svou přetrvávající hysterii tím, že se chopí role velitele. Trosky jsou pryč a James leží na velkém stole. Prsty jí letí ke krku, aby mu zkontrolovala puls. Je tam, ale je zoufale slabý a pod jejím dotekem se třepotá jako zraněný motýl.

Naproti ní se objeví malý, ztrhaný muž, kterého nepoznává, a cosi mumlá čínsky. Tai Huang překládá. Je to léčitel, nebo nejbližší přibližně podobná osoba léčiteli, kterou nechali na palubě lodi. Muž nožem rozřízne Jamesovu košili, jemně rozevře krví nasáklé okraje a odhalí strašlivou ránu v břiše. Elizabeth se okamžitě sevře žaludek, ale pak ucítí, jak se do její dlaně vkrádá malá ručka, a podívá se dolů, aby viděla, jak vedle ní stojí služka z dřívějška, oči zavřené před děsivou scénou před nimi. Prosté gesto ji upoutalo.

Léčitel vrtí hlavou. Je to špatné. Střevní zranění. James zemře. Pomalu a v agónii. Tedy pokud předtím nevykrvácí.

Ne. To nedovolím. ,,Existuje nějaká možnost, že by mohl přežit? Někdo v Zátoce, kdo by mohl pomoci?"

Tai Huang se zašklebí, když tlumočí léčiteli, jehož odpověď nabývá podrážděného tónu, jako by mluvil s dítětem. Šance na to jsou přinejlepším mizivé. A bylo by milosrdnější nechat ho zemřít na ztrátu krve.

Elizabeth přimhouří oči a výhružně se k němu nakloní, do hlasu jí proniká ocel. ,,Uděláš všechno, co je v tvých silách, abys ho zachránil, rozumíš? Musí žít."

Na dlouhou chvíli zavládne ticho, a když se Chuang chystá svá slova zopakovat, léčitel ho mávnutím ruky zarazí, když se střetne s pohledem Elizabeth. Začne štěkat instrukce, vyhání ostatní z místnosti. Objevují se obvazy a různé lahvičky a tinktury. Elizabeth se říká, aby se klidila z cesty a nechala ho pracovat, i když si to jen vyvozuje z kontextu, jelikož se její překladatel vrátil nahoru.

Když jsou její pokusy o pomoc rezolutně odmítnuty, nakonec se k němu přidá.

---

,,Vrátil ses pro nás. Proč?"

Stoupne si vedle Tai Huanga na palubě na zádi a pozoruje hemžící se posádku. Holanďana nechali za sebou, je teď jen tečkou na temném obzoru.

Nedívá se mu do očí. Neodpovídá na to. Jen zkříží ruce na hrudi, obočí svraští v přísném zamračení. ,,Vítr není s námi. Zemře dřív, než vůbec spatříme Zátoku."

Test. Popichuje ji kvůli nějaké reakci. Elizabeth si ho periferně prohlíží a pohrává si s jílcem dýky, kterou vzala ze Sao Fengova majetku. Je teď její, po právu. Stejně jako loď. Ale ona ví, že to není tak jednoduché. Tahle posádka k ní nechová žádnou náklonnost, spíš ji zabije, než aby ji následovala. Nemůže si dovolit projevit slabost.

Emoce jí ucpávají hrdlo, zvlhčují oči, ale zatne proti tomu zuby a nasadí roušku nadřazené kontroly. Je to velmi podobné masce, kterou by si nasadila na společenské události, až na to, že místo zdvořilého úsměvu si svou tvář upravila do přísné neutrality. ,,Uvidíme, pane Chuangu. Ale dokud má Jones náš pach, nikdo z nás není v bezpečí. Udržujte kurz k Zátoce. Musím se zúčastnit jedné schůzky."

S těmi slovy sestupuje po schodech na hlavní palubu, ramena dozadu, bradu vysoko vztyčenou. Její šaty jsou potrhané a zakrvácené, vlasy má spletené na hlavě, ale cílevědomě prochází kolem své posádky s výrazem autority, prohlíží si jejich práci, hodnotí jejich reakci na ni. Necítí z nich tolik nepřátelství jako dřív. Možná jí její podíl na jejich záchraně před Holanďanem vynesl alespoň zdání úcty.

Když vystoupá po schodech na příď, přiblíží se k prvnímu zábradlí jako v transu a zírá na vodu, v níž se odráží růžové ranní světlo. V končetinách se jí usadila otupělost; údy má těžkopádné vyčerpáním a žalem. V duchu si za to nadává. James není mrtvý. Ještě ne. A jestli k tomu má co říct, nebude v dohledné době s Charónem smlouvat o průjezdu.

Prosím, modlí se ke každému bohu, který by mohl poslouchat. Prosím, neberte mi ho. Potřebuju ho. Miluju ho. Nedostala jsem příležitost mu to říct, ani zdaleka ne. Ušetřete ho, prosím. Nechte ho žít. Z koutku oka jí sklouzne slza a ona ji setře hřbetem ruky.

Jen se musí dostat do Zátoky. Něco v jejím nitru ví, že když se jim podaří dostat se do Zátoky...

Dejte nám křídla.

Chladný protivítr, který jí strhával z tváře zbloudilé prameny vlasů, okamžitě ustane. Elizabeth zamrká a její zmatek se změní v nevíru, když se krátké uklidnění změní v intenzivní vichřici. Otočí se a pozoruje, jak se plachty napínají. Z posádky se ozývají poplašné a překvapené zvuky, jak se Císařovna potácí vpřed dvojnásobnou rychlostí než předtím.

Tai Huang se rozběhl na hlavní palubu, aby pomohl upevnit lana pod vlivem nového větru v zádi, a Elizabeth k němu přiběhne. Ukáže na cizí ráhnoví a zeptá se: ,,Ukaž mi jak."

Ukáže. A oni létají.

---

Nedává to žádný smysl a neexistuje žádné logické vysvětlení, a  Elizabeth pomáhá své posádce udržet roztříštěné zbytky Císařovny pohromadě, zatímco se nebývalým tempem řítí k Zátoce vraků. Síla větru značně zatěžuje stěžně, ale dělají vše pro to, aby se udržely, mužům ani v nejmenším nevadí Elizabethiny ruce navíc.

Huang, který ztratil klobouk ve víru a tmavé vlasy mu vlály kolem hlavy, když na ni přes rámus volal, říká, že tímto tempem by měli dorazit před setměním. Zdá se, že i on zapomíná na otázky týkající se jejich poněkud nečekaného štěstí, jakkoli je to bizarní. Místo toho Elizabeth poučuje o plavbě na její lodi.

I když dává dost najevo, že ho její nezkušenost vyvádí z míry, je za to rozptýlení vděčná. Díky tomu neztrácí kvůli Jamesovi sebevědomí.

I když je téměř šílená touhou být po jeho boku, Elizabeth ví, že taková dychtivost by její posádce připadala jako slabost. Musí být co nejblíže lhostejnosti, musí stavět potřeby mnoha nad své vlastní. A kromě toho, neexistuje nic, čím by mu mohla v jeho současném stavu pomoci. Ne, nejlepší, co může udělat, je zůstat na palubě, být viděna mezi svými muži, dřít s nimi.

Alespoň ještě chvíli.

---

Uběhly hodiny. Elizabeth je vyčerpaná, tělem I duší. Její muži si začali dělat přestávky na směny, šetřili energii, protože vichřice nejeví známky toho, že by měla v nejbližší době polevit, a teď je řada na ní. Skoro klopýtá ze schodů do své kajuty, únava jí znesnadňuje chůzi. Jak si její oči zvykají na šerý pokoj, cítí pálení kadidla. To a ten odporně sladký zápach blížící se smrti.

Léčitel je pryč, jeho administrativa už dávno skončila, ale služebná je stále přítomna, tentokrát sama, protože její spoluslužebná byla zabita, když je zajal Holanďan. Její štíhlá postava se sklání nad Jamesem, když mu otírá vlhkost z čela, její tvář je jemná, dokonce sympatická. Když se Elizabeth přiblíží, nezvedne oči, jen uhne stranou, aby mohla převzít řízení.

Jamesova rána byla důkladně obvázána, i když krev začala prosakovat a barví látku do šarlatova. Leží na stole jen v kalhotách a botách, zničenou košili má dole na hromadě, spolu s ostatními věcmi. Jeho tělo bylo očištěno houbou, ale... vypadá strašně. Bledý jako kost a červený horečkou. Když mu otírá pot ze spánků, Elizabeth je sklíčená tím, jak se pod jejím dotekem chvěje, když si vzpomene na nemoc, která jí vzala matku. Jak byla křehká, měla rty bílé jako sníh a kůži jako starý pergamen.

Je to nesnesitelné, vidět ho takhle. Její skála, její ochránce, se snažil nabrat dech. On nemůže zemřít. Nedovolím mu to.

Služebná se vedle ní zavrtí a Elizabeth následuje její pohyb. Gestikuluje dál do kabiny a důrazně pokyvuje hlavou. Vede Elizabeth ke zdobené truhle zaklíněné u zdi. Dívka ji otevře a odhalí pruh černé látky umně vyšívaný zlatem. Natáhne se, aby stáhla Elizabethinu ušpiněnou hedvábnou róbu, ale její pokus je zamítnut.

,,Jsi moc hodná, ale já to zvládnu sama."

Služebná na ni jen v odpověď zírá, a protože je příliš unavená, než aby mohla něco namítat, Elizabeth povolí a nechá se znovu svléknout a obléknout. Tentokrát je však oděna v něčem, co připomíná spíše brnění, kožené šupiny jí pokrývají prsa a stehna. Prohlíží si svůj odraz v rozbitém zrcadle, a cítí se divoce a podvodně.

Zatímco její společnice pokorně couvá, Elizabeth už ticho nesnese. ,,Jak se jmenuješ?" Na oplátku dostane prázdný pohled a zkusí jinou taktiku. ,,Já jsem Elizabeth," pronese a ukazuje na sebe. „Elizabeth. A tohle," ukazuje ke stolu. „To je James. Elizabeth. James." Pak ukáže na dívku otevřenou dlaní. ,,A ty jsi?"

Musela to pochopit, protože si položí ruku na hruď a poprvé od chvíle, kdy se setkaly, promluví hladkým, měkkým hlasem. „Meiying." Ukáže a přeříkává přerývaně: „Elizabet. Jamusa. Meiying."

Elizabeth přikývne a vezme dívčinu štíhlou ruku do své. „Meiying. Děkuji. Za všechno." Vzpomíná si na větu, kterou slyšela, a doufá, že její výslovnost není příliš špatná. „...Xièxie."

Meiying pevně stiskne prsty a koutky tenkých rtů se jí roztáhnou do přízračného úsměvu. „Bú kè qì."

---

Nedlouho poté poslala Elizabeth Meiying pryč, aby ji nechala samotnou s Jamesem. Teprve pak dovolí, aby jí přísně potlačované slzy nekontrolovaně stékaly po tvářích a z brady.

,,Bez tebe to nedokážu, Jamesi. Nezvládnu to. Musíš bojovat dál."

Sní, oči mu těkají za třepetajícími se víčky. Podle vrásky mezi obočím to vypadá jako noční můra. Doufá, že ji nějak přes mlhu zapomnění uslyší.

,,Bojuj, Jamesi. Přežij. To je rozkaz."

Sevře jeho škubající se ruku ve své a vtiskne mu vážný polibek na klouby.

,,Tvůj kapitán ti to nařizuje."

---

Ve chvíli, kdy je na obzoru vidět Zátoka vraků, Elizabeth Jamese přikryje a nechá vynést na provizorních nosítkách nahoru. Čím víc se přibližují, tím je si jistější, že čas je najednou podstatný. Ještě víc než předtím. Když Císařovna konečně proklouzne jeskynním vchodem do chráněné zátoky, zvedne dalekohled, aby si prohlédla město, přejede zvětšeným pohledem množství předělaných trupů lodí a rušných křivolakých uliček, než se zaměří na temnou postavu nehybně stojící na okraji přístaviště. Tia Dalma. A za ní dva muži. Will. A Jack. Náhlá a vzbouřená vlna naděje se snaží vyšplhat hrdlem ven.

Jakmile Císařovna zakotví, vytrvalý vítr téměř ustane a oni se zastaví u čarodějčiných nohou. Vykřikují se rozkazy. Spouští se lávka. Will je okamžitě na palubě a po Jamesově boku, Sparrowa má v závěsu. Jack si na okamžik s nevyzpytatelným výrazem prohlédne scénu a pak vážně pronese: ,,Vezmeme ho tam."

Will souhlasí a společně zvedají nosítka, zatímco posádka z dálky slavnostně přihlíží. Elizabeth sejde dolů na molo právě včas, aby viděla, jak Tia Dalma položila ruku na Jamesovo čelo a její černé oči se jen na okamžik zavřely, než se zase otevřely.

,,Musíme si pospíšit," zamumlá tlumeně. ,,Je tak hluboko, že na něj nedosáhnu."

Když ho muži začínají odnášet, Elizabeth se otočí zpět ke své lodi a na konci lávky najde stát Tai Huanga, paže zkřížené, jak už to tak bývá, a tvář přísnou. Polkne, ale jeho pronikavý pohled opětuje. Chuang trhne bradou směrem k jejím ustupujícím přátelům.

,,Běžte. Dohlédnu na muže."

Jednou přikývne a prohlásí: ,,Vrátím se."

,,A my budeme tady."

---

Jackovo 'místo' není daleko od doků, i když je položeno o trochu výš a procesí zabere jen velmi málo času, než je James uvnitř a leží na posteli. Elizabeth mimochodem poznamenává, že pokoje jsou mnohem úhlednější, než by čekala, ale hned ji vyruší Tia Dalma, která jim třem pokyne, aby ji následovali, a pak zapálí jedinou černou svíčku a položí ji na malý stolek opodál.

,,To je stará magie," upozorňuje, aniž by zvedla hlavu, a odzátkovala lahvičku, kterou vytáhla z opasku. ,,Temná. Nebezpečná." Pohled jí přeskočí a upne se na Elizabethin. „A odvodňuje."

,,O to větší důvod, abychom se ti nepletli do cesty," žertuje Jack, i když v tom není moc humoru. Je vyděšený, uvědomí si Elizabeth. Možná by ji to mělo znepokojovat.

,,Cokoliv musíš udělat," souhlasí a ucítí Willovy uklidňující prsty těsně na rameni na znamení podpory. ,,Jen, prosím..."

Tia Dalma přikývne. ,,Staniž se."

Otočí se k Jamesovi, nakloní láhev a vysype z ní dávku bílého prášku, který si pak promne mezi rukama a vytvoří oblak prachu, který jako by se kolem nich vznášel. Začne mumlat nějaké zaklínadlo v jazyce, který Elizabeth nezná, nemluví ani ve španělštině, ani ve francouzštině. Ani latinsky. Je to něco úplně spartánského a strohého.

Pečlivý obvaz svazující Jamesovu ránu je rozříznut zábleskem stříbrného nože, který zmizí stejně rychle, jako se vynořil, a Tia Dalma roztáhne jednu ze svých umbrových dlaní po divokém mase a při doteku jí mezi zuby zasyčí sykot. Těžké stíny místnosti se prodlužují, plamen svíčky pohasíná. Veškeré světlo, veškerý vzduch, veškerý zvuk jako by byly vytaženy, táhnoucí se k ose čarodějčiných rukou, kde se překrývají na Jamesově kůži.

Elizabeth cítí, jak se jí z posledního přívalu adrenalinu vytrvale vytrácí ta trocha energie, která ji ještě drží, až jí brní končetiny a třesou se kolena. Natáhne ruku, aby uchopila Willovy prsty do svých, a zjistí, že se chvějí, ohlédne se, aby viděla, že je bledý jako stěna a že se Jack zapřel o opěradlo židle. Ani jeden z nich se na ni nepodívá.

I přes to, že jsou uvnitř, se vytvořil slabý vánek. Jejich siluety tančí po podlaze a po stěnách. Tia Dalma začne zvedat ruce a její mumlání pomalu nabývá na intenzitě. Následuje tmavá, téměř viskózní pára, která se jí obtáčí kolem natažených prstů a proudí nahoru a ven. Rána je pryč, její nezasažené maso září. Stejně jako samostatná jizva těsně nad Jamesovým srdcem.

S výkřikem čarodějnice náhle sevře ruce v pěst a odhodí kouřovou hmotu ke stropu. Rozptýlí se po trámech, než se rozplyne v nicotu... právě když se James zhluboka, zajíkavě nadechne.

Tia Dalma se zhroutí na bok a Will ji jde chytit, zatímco Elizabeth spěchá k Jamesovi. Jeho obličej už ztrácí svou bledost, už není horký na dotek.

,,On si potřebuje odpočinout," varuje tiše čarodějnice, než Willa odstrčí a sama vyjde na balkon, jen trochu se zapotácí.

Elizabeth si neuvědomí, že plakala, dokud Jack nevklouzne do jejího zorného pole a nenabídne jí kapesník. Přijímá ho, víc než trochu překvapená, jak je čistý, ale k věci nic neříká. Místo toho se zeptá: „Proč jsi nám pomohl?"

Sparrow pokrčí rameny a předstírá unavený, i když upřímný úsměv, zdánlivě pobavený její upřímností. ,,Dejme tomu, že pro něj mám slabost, když mi ušetřil život. Zvlášť třikrát za sebou. A drahý William na tom trval." Obrátí oči k Willovi.

,,Ale... jak..."

„Tia za mnou přišla," odpoví Will s ustaraným pohledem směrem k čarodějnici. „Řekla mi, že James umírá. Říkala, že ji musíme sledovat. Nevím, jak to věděla."

Jack si odkašle. „Další zpráva je, že svolání Bratrského sněmu se trochu zpozdilo, protože ještě nedorazili všichni pirátští vůdci." Jeho oči sklouznou k cetce, která jí visí kolem krku, a jeho úsměv se rozšíří.  ,,I když teď jsme asi zase o kousek blíž. Můžu se zeptat, co se stalo se ctihodným Sao Fengem?"

Elizabeth se zašklebí. „Sao Feng je mrtvý."

,,Předpokládám, že ti učinil nabídku, kterou jsi odmítla?"

Na vysvětlenou se na něj podívá a Sparrow couvne. ,,No, ať jsou okolnosti jakékoliv, co se stalo, stalo se. Dovedu si představit, že po tom všem vzrušení budete chtít nějaký čas. Klidně tu zůstaň." Pirát už míří ke dveřím, ale zastaví se a vrátí se, aby vytáhl ze skříňky několik lahví rumu.

Je to podezřele velkorysá nabídka, zejména pro někoho, kdo ho zabil, a ona mu to říká. Jack se jen směje. ,,Ano, no, nejsi první, kdo se o to pokouší, bez ohledu na míru úspěchu, a rozhodně nebudeš poslední. V Perle stejně zůstanu, takže se kvůli mně netrap." Vrátil se k Willovi a láhve mu hodil do náruče. ,,Je čas jít, chlapče. Můžeš se vrátit ráno a rozplývat se nad předem odsouzeným odsouzencem."

Chce se červenat a mračit, ale rozhodne se nehádat, alespoň ne teď. Jeho výraz změkne, když se obrátí na Elizabeth. ,,Kdybys mě potřebovala, dej vědět."

,,Dám."

A pak jsou pryč.