O P O Z I C E

Jak se ukázalo, James se k předání svých novinek o Beckettovi dostane až o něco později, protože ho mezitím Elizabeth značně rozptýlila. Dveře se za nimi těsně zavřely, když na něj skočila, vrazila mu ruce do vlasů a přitáhla jeho ústa k jejím.

Trpělivost nikdy nepatřila k Elizabethiným často praktikovaným ctnostem a je pro ni naprosto nesmlouvavá. Tentokrát jsou ještě většinou oblečení a ona na něm pomalu klouže, oči zavřené pro radost. Je naprosto nadšená, že se dokáže tak ovládat, zatímco se James snaží potlačit bezmocné lapání po dechu, které jí dýchá na rty.

Při dalším jídle sebou plácne na lavici vedle něj a vede celou (i když většinou jednostrannou) konverzaci s Fitzem, zatímco Jamese škádlí pod stolem a obratnými prsty ho tahá za kalhoty, aby prozkoumala jeho délku. Upovídaný mladý námořník je rozkošně netečný, pomyslí si. Když si James s otrhaným povzdechem strčí obličej do dlaně a stiskne vidličku v pěsti, Fitz se na chvíli odmlčí, aby se zeptal na jeho zdraví.

James jí náhle srazí ruku a narovná se, než se odstrčí od stolu, vypochoduje z kuchyňky a celou cestu se mračí. Elizabeth na Fitzův dotaz jen pokrčí rameny. ,,Možná to bylo něčím, co snědl." Fitz pochybovačně pozoruje Jamesův převážně nedotčený talíř, ale brzy se vrací ke svému předchozímu příběhu.

Ani ne za pět minut se Elizabeth sama vymlouvá a odchází, jen aby byla přepadena na chodbě. Jamesovi ztmavnou oči chtíčem, když ji zatáhne do kouta a syčí jí do ucha: „Jsi zlobivá. Někdo by tě měl přehodit přes koleno." Její taktní reakcí je otočit se a chytit jeho spodní ret mezi zuby.

To jí vyslouží frustrované zavrčení, když si ji James přehodí přes rameno a nese ji zpátky do její kajuty, aby si připravil výrazně drsnější verzi svého předchozího okouzlení.

Ráda ho tlačí k drsnosti.

Ještě později si ji vezme u zdi v navigační místnosti. Její nápad, samozřejmě. I když je možná netrpělivá, není Elizabeth zbytečně lehkomyslná. Předtím se ujistila, že Jack bude významně rozptýlen jinde.

James se zpočátku vzpírá, úzkostlivý z místa a rizika odhalení, ale Elizabeth si je nyní vědoma jeho velké slabosti pro sprosté řeči a začne tlumeně naznačovat, co přesně chce, aby jí udělal. Pod tak zřetelným náporem dlouho nevydrží, potlačí zasténání, když jeho ústa zakryjí její, a rukama zápolí se zapínáním jejích kalhot.

Možná by ji to mělo vyvést z míry, ale hrozba, že bude přistižena v tak kompromitující situaci, ji dělá o to zoufalejší.

Elizabeth je jedním slovem nenasytná. Chuť jeho kůže, teplo jeho hladových rtů, hříšná dokonalost jeho pohybu v ní. Každou chvíli, kdy se nepropojí, přemýšlí o tom, jak by se to mohlo opakovat. Každá interakce před posádkou je zaplavena podtextem, překypuje příslibem.

Vždycky Jamese milovala. Obdivovala ho. Zbožňovala ho. Ale teď... je všechno jinak v tom nejlepším. I když je kolem ostatních pořád obezřetný, usmívá se snadněji, víc se směje. Nedbale s ní žertuje, téměř bezstarostně. Veškeré napětí, na které je zvyklá od chvíle, kdy byli před několika lety představeni, jako by vyprchalo, kdykoliv jsou spolu.

A James ji miluje. Vypráví jí to stovkami drobných způsobů: něžnými úsměvy a cudnými ukradenými polibky a pohráváním si s jejími vlasy během jejich klidnějších chvil. Je tak očividně, rozzářeně šťastný, až se jí rozbuší srdce.

Kéž by takhle mohli plout navždy.

---

Isla Cruces. Už je to celá věčnost, co tu byl naposledy, ale Jamesovi to nějakým nevysvětlitelným způsobem připadá, jako by jeho část nikdy neopustila prokletou písečnou pláž.

Dokonce i z mělčin, když veslují s člunem na břeh, na něj doléhá panovačná hrozba ostrova, na všechny. Utrpení a smrt byly vstřebány do samotného vzduchu tak, jako chuť sudu prostupuje skrz whisky drženou uvnitř. Vytváří neviditelné miazma, které se lepí na kůži a s nepříjemnou hrůzou ucpává póry.

James má jedno veslo, Fitz druhé. Chlapec prosil, aby mohl vystoupit na břeh. Sparrow s pozorovatelnou dávkou podráždění souhlasil, ale přiměl Fitze, aby na oplátku přísahal, že nepromluví ani slovo, pokud nebude tázán. Zatím se mu daří dodržet svou část dohody, i když je to evidentně boj, ústa se mu otevírají a zavírají jako rybě, jak si neustále připomíná svou dohodu.

Elizabeth sedí v zadní části člunu, záda rovná jako pravítko, a s přimhouřenýma očima si prohlíží jejich cíl. Jestli je to kvůli intenzitě jejího zkoumání, nebo reakcí na neúnavné slunce, které na ně praží, si James nemůže být jistý. Možná trochu od obojího. Když ho přistihne, jak si ji prohlíží, chabě se usměje a důrazně pokrčí rameny směrem ke Sparrowovi, který je na tom stejně jako předtím: zaklíněný na přídi, shrbený nad skleněnou nádobou plnou hlíny.

Když vyrazí do vnitrozemí, Jack nasměruje Fitze, aby zůstal a sledoval loď. Jamese zarazí, jak moc to všechno vypadá pořád stejně: řídký keřovitý porost vedoucí k zelené stěně husté džungle, teplý, drsný vítr, který ve svém hukotu fouká do palem. Dokáže poměrně snadno odhadnout polohu truhly a tiše k ní za Elizabethinými zády Sparrowa přivolá. Poté je vyzván, aby začal kopat.

Duté "žuchnutí" značící, že do něčeho narazil, vtáhne ostatní dovnitř a společně vyprošťují truhlu z písku. Uvnitř jsou dopisy, hromady dopisů, promíchané se sušenými květinami a dalšími drobnými žetony. James si jich předtím vůbec nevšímal, ale teď, když strávil nějaký čas v poněkud nešťastné Jonesově společnosti, pocítí nepatrné bodnutí žalu, které ho zaskočí.

Chápe, co je to být dohnán do extrémů zlomeným srdcem... nebo útěkem před ním.

A pak Jack zvedne menší truhlu. Všichni tři se nakloní, aby slyšeli tupé bouchání jeho obsahu. Elizabeth promluví jako první.

,,Je to... je to skutečné. Nemyslela jsem si..." Zírá na Sparrowa. ,,Ve skutečnosti jsi mluvil pravdu."

,,Dělám to docela často. Přesto jsou lidé vždycky překvapení."

James se pokouší nezvrátit oči v sloup a s kamennou tváří říká: „Ano. Je to taková záhada."

Jack po něm šlehne pohledem, zatímco Elizabeth přejíždí prsty po otvoru vpředu. ,,Podívejte se. Chce to klíč. Kde ho máme vzít?"

,,Aha," povzdechne si Sparrow a posadí se na paty. ,,No, v ohni jsou další želízka, lásko."

Další želízka znamenají Turner, domýšlí si James při pohledu na pláž. Will tu však není, aby mu to sám sarkasticky vyvrátil, a to je znepokojivé. Nepodařilo se mu utéct z Holanďana? Zdrželi se příliš dlouho a minuli ho? James se zamračí, když se Sparrow vyškrábe na nohy a podá Elizabeth ruku, čehož si nevšímá.

,,Nejlepší bude, když to vrátíme na Perlu," zabručí pirát a strčí truhlu pod paži.

,,A co s tím vším?" ptá se Elizabeth a ukazuje na větší truhlu plnou třepotajícího se pergamenu.

Jack zvedne obočí. „Myslím, že bude těžké ji odtáhnout zpátky, nemyslíš, Lízinko?"

V odpověď zafuní, protlačí se kolem něj a zamíří k pobřeží.

Když se vyšplhají na poslední dunu, je zřejmé, že u záchranného člunu stojí dva muži, i když tu nechali jen jednoho. Fitz má očividně nějaké neshody s tím druhým, který se otočí, aby je viděl, a vydá se jejich směrem. Netrvá dlouho a jeho totožnost je rozeznatelná.

James nikdy v životě neviděl Willa Turnera šťastnějšího.

,,Wille!" Elizabeth zalapá po dechu, vyběhne mu vstříc a James si všimne, že Sparrow výrazně zpomaluje. Když se James přiblíží, uleví se mu, když zjistí, že se jen objímají, i když se kvůli tomu necítí dobře.

,,Přišli jsme tě hledat." Elizabeth se Willovi zašklebí do obličeje a obrátí se k Jamesovi. Turnerovy oči ho sledují a pak se rozšíří, jakmile se setkají s Jamesovými.

,,Ahoj, Wille," kývne.

„Jamesi.“ Turner se odtáhne od Elizabeth a udělá opatrný krok vpřed, když ho rychle prohlédne. ,,Nejsi v uniformě."

Vždy dychtivý vyslovit to, co je zřejmé. ,,Vypadá to tak." James nechá prohlášení chvíli viset a pak se začne usmívat. ,,Rád tě vidím."

,,To je ale požehnané shledání." U Jamesova lokte se objeví Sparrow a Willův milý výraz se okamžitě změní v hořké znechucení.

,,Požehnané?" Turner se ušklíbne. ,,Určitě ne nějakým tvým úsilím."

Elizabeth se při tom obvinění zježila srst. ,,Co tím myslí, Jacku?"

,,Myslím tím, že mě prodal Holanďanovi výměnou za svůj vlastní život."

,,Je to pravda?" plivne vztekle na Sparrowa.

Jack našpulí rty, když zvažuje své možnosti, a když konečně odpoví, sevře truhlu ještě pevněji. ,,Obávám se, že ano, lásko. Ale měl jsem pro to velmi dobré důvody."

,,Copak ty nemáš vždycky?" James se ušklíbne, čímž si od piráta vyslouží postranní pohled.

,,Na tom nezáleží," opáčí Will posměšně. ,,Záleží na tom, že jsem na té bohem zapomenuté lodi potkal svého otce. A mám v úmyslu ho zachránit." S tím vytáhne meč z opasku a namíří ho na Jacka. ,,Dej mi tu truhlu."

,,Za jakým účelem, Williame?" odsekne Jack a jeho hlas nabere ten tón, jaký má, když o něco smlouvá a myslí si, že má navrch.

,,Když zabiju Jonese, můj otec bude zproštěn své kletby."

,,Myslel jsem si to." Teď Sparrow spustí truhlu na nohy a jediným plynulým pohybem tasí vlastní čepel. ,,Vidíš, nemůžu ti to dovolit. Jestli bude Jones mrtvý, kdo odvolá tu jeho bestii, co po mně jde?"

Není to úplně stejné, ale přesto je mu způsob, jakým se věci vyvíjejí, až příliš povědomý. Jamesovy oči zalétnou k jílci jeho vlastní zbraně. Částečně je v pokušení opřít se o dezorientující déja vu, které prožívá, dostát jedinečné roli, do níž ho, jak se zdá, osud uráčil obsadit.

Dokud Elizabeth také nevytasí meč.

,,Ty zbabělý hade. Jak jsi mohl? Všechno, co jsi mi řekl, byla lež!"

Povzbuzen Elizabethinou podporou bojového umění, uzavře Will vzdálenost a strhne si klíč z krku. ,,Na rozdíl od tebe své sliby plním, Jacku."

,,Počkej!" James natáhne ruku a Will ztuhne. Také Elizabeth se odmlčí ve slovním útoku a zvědavě se na něj podívá. ,,Já ti to taky nemůžu dovolit, Wille."

Turner přimhouří oči. ,,Ty to nechápeš. Můj otec -"

„Rozumím,“ skočí mu James naléhavě do řeči. ,,Ale ne takhle. Je to -" udělá pár centimetrů doprava a opatrně se postaví mezi Turnera a truhlu... a Sparrowa. ,,Cena je příliš vysoká."

,,Složil jsem přísahu, Jamesi." Do mužových slov se začalo vkrádat zoufalství. ,,Nemůžu ho tam nechat. Už ho znovu neztratím."

James spustí ruce k bokům. ,,Prosím, Wille. Najdeme jiný způsob. Ale musíš mi věřit."

Na několik napjatých okamžiků veškeré hovory utichnou, přírodní symfonie vyplní prázdnotu šuměním příboje a šuměním větru mezi stromy. James se dívá, jak se souboj rozpouští z Turnerovy tváře, než skloní meč.

,,Věřím ti."

James má celou vteřinu na to, aby pocítil úlevu, než se ozve prásknutí výstřelu a písek u Willových nohou v odpověď exploduje. Všichni čtyři se otočí, aby našli zdroj, a Jamesovi se sevře žaludek při pohledu na rotu rudozlatých vojáků VIOS, kteří s puškami v pohotovosti sestupují z kopce.

Velící důstojník se zastaví. ,,Rozkazy, pane?"