Příštích několik dní navzájem vyhýbali a když už byli nuceni se vidět, neprohodili mezi sebou jediné slovo. Walla se marně snažila vytěsnit ten nejhezčí výraz, který viděla od doby, co sem vkročila. Daryl s dítětem v náruči ji tak trochu ohromil a zůstal vězet před očima, ať chtěla nebo ne. Prostě tam byl.

Rada, v níž byl i Daryl rozhodovala, co s ní bude dál. Carol navrhla svůj nápad nechat ji po vyléčení odejít, jenomže Hershel nesouhlasil. Tvrdil, že po střetu s Guvernérem potřebovali silné lidi pro případ dalšího nebezpečí. V tom se většina shodla, ale stopař mlčel. Nevěděl si rady.

Walla nehnutě seděla na dlouhém stole venkovního posezení a sledovala v dálce houpající se stromy. Za moment začne opravdu silná bouře. Cítila ve vzduchu dusno a tlak udeřil na její hlavu. Dovnitř nechtěla, jelikož jí neustále někdo sledoval.

Najednou za sebou zaslechla kroky, jež ji obešly a kdosi se posadil vedle ní. Podle nadechnutí poznala, že se nejednalo o Daryla ani Ricka. Díky všemu...

"Pořád se vyhýbáte?" ptala se nenápadně Maggie.

"Jo. Nechci ho teď na očích," zamumlala rudovlasá a stáhla obočí.

"Myslím, žes na Daryla udělal dojem. Tedy předtím... než jste se pohádali. Způsob jakým na tebe kouká nás všechny, co ho známe, překvapil."

Walla protočila oči a podívala se po ní. "A jak na mě konkrétně kouká?"

"Obdivuje tě. A já vlastně taky. Nikdo by tam venku v zimě sám nepřežil. Glenn ho zná o dost déle, takže ti to může potvrdit," usmála se Maggie.

"Dík, ale necítím se moc na to, abych za ním zašla. Mám jeho výrazu plný zuby," uchechtla se Walla. "Je to strašnej morous."

Maggie s ní souhlasila kývnutím a zadívala se do dálky stejně jako ona. Nadechla se těžkého vzduchu vonícího po děšti a přimhouřila oči. Svět se vlastně nezměnil. Běžel si dál vlastním životem a neohlížel se na nějakou apokalypsu.

Obě si spolu začaly povídat a vyprávět si, jak se dostaly to tohoto bodu. Do bodu, kdy byly přinuceny opustit komfort moderní doby a přijmout změnu. Walla byla ráda, že si mohla povídat s někým, kdo neměl předsudky a bral její propařené roky úplně v pohodě, ačkoliv Maggie patřila přesně k těm akademickým studentkám, které potkávala na každém kroku kampusu. Ve skutečnosti byla skvělá a jejímu tátovi dlužila svůj život.

°•°•°

Nastal den po bouři a popadané stromy na silnici znamenaly velký problém. Zase ale zabraňovaly mrtvákům přijít blíž. Rozhodnutí, zda nechat stromy tak jak popadaly bylo jasné.

Walla se všemožně vyhýbala přímému kontaktu s Darylem. Byl to poněkud problém, když ji neúnavně sledoval jako by byl hladový vlk na lovu. Překvapilo ji, že se k tomu po těch pár dnech bručení vrátil.

Postupně přicházela všem na kloub a dost se spřátelila s Maggie, Glennem, Sashou, která k ní ze začátku měla jistý odpor a taky s jejím bratrem. Tyreese se ukázal jako správný a čestný chlap s dobrým smyslem pro humor. Rick už se na ni taky trochu díval jinýma očima, přesto věděla, že se na ni zlobil kvůli hádce s Darylem.

Glenn zrovna dovyprávěl vtip a celá skupina se rozesmála. Zvláště pak Maggie, která u něj seděla těsně přilepená, aby byla hezky v teple, jelikož se červnové noci ukázaly být ještě stále studené. Walle ti dva bolestně připomínali její mrtvé nejlepší kamarády a musela od nich odvracet pohled. Přidala se s ostatními k táboráku a jak noc sílila, chodili postupně všichni spát. Tento večer si chtěli pěkně užít jako za starých dobrých časů.

"Nemáte někdo cigarety? Trochu se mi stýská po nikotinu," zabrblala Walla a prsty si pročísla zpocené vlasy.

K její smůle každý u ohně zavrtěl hlavou, až na Glenna, který oznámil, že jediné cigarety u sebe měl Daryl. Tohle byl teprve pořádný důvod k nadávání. Možná by se obešla i bez, ale nyní měla důvod proč za ním zajít.

"Kde je?" povzdechla si rezignovaně.

"Vážně tolik potřebuješ kouřit?" zeptala se jí Sasha.

Walla si skousla ret a přikývla: "To sakra jo."

°•°•°

Byl to ten nejdebilnější a nejhorší nápad, jaký ji kdy v životě napadl. Jasně, spát se ženáčem, chodit na lekce střílení k chlapovi, co pěstoval trávu a porvat se v hlavní hale univerzity s dcerou právníka taky byly dost blbé nápady, ale stalo se. Stejný pocit měla z hádky s Darylem. Přes všechna ta sprostá slova, která počastoval její hlavu - a opravdu oprávněně - dokázala v sobě zadusit chuť obrátit tělo jiným směrem a vytratit se dokud byl čas. Zmučeně vzdychla a při pohledu na mužskou siluetu s kuší položenou o rameno se zasekla. Měla lepší oči, než kdokoliv tady. Tedy... aspoň si to myslela...

"Co tu chceš?" zeptal se hrubým hlasem Daryl a zamračil se.

"Cigarety," přiznala neochotně a uhnula pohledem do strany.

"Nemám."

"Ale jo. Glenn tvrdil, že jo," stála si na svém a zadívala se mu do očí, které se v té tmě zdály hluboké a tmavé jako jezero.

"Nehodlám se dělit," zamručel a obrátil pozornost jinam.

"Fajn, co za to chceš?"

"Abys držela hubu."

"Ráda si povídám. Jsem dost ukecanej člověk, zvykej si."

Daryl jí ovšem nevěnoval žádnou pozornost. Dělal, že tam vlastně ani nebyla a čekal, kdy odejde. Ona se ale přiblížila. Víc než by chtěl. Pomalu cítil u holé paže její teplo.

"Omlouvám se za to, jak jsem ti předtím nadávala," spustila najednou Walla omluvu, kterou zrovna narychlo vymýšlela, "ale tys moh taky trochu zvolnit a nechovat se jak prudérní idiot."

Sakra, zase špatně, uvědomila si, jakmile zaslechla jeho nespokojené odfrknutí.

"Ještě něco?" ptal se znuděně stopař.

"Jo," založila si paže na hrudi, "a taky se chci omluvit, že jsem nepřišla už dřív. Naše hádka málem způsobila to, že mrtváci strhli plot a dostali se dovnitř."

Daryl zůstal potichu a zpracovával její slova. Možná by měl trochu polevit, jak mu radil Rick a pokusit se jí porozumět. Z jeho pohledu to byla jen rozmazlená pařmenka, která kašlala na všechny a všechno okolo sebe. Sama ze sebe vyklopila, že na začátku změny zrovna pařila s přáteli a jejich vtípky se jim následující den pěkně vymstily.

"Jdu," pronesla tiše, protože z jeho ignorace pochytila jen to, že se od něj žádné odezvy nedočká.

Už se otočila k odchodu, když v tom za ní zavolal: "Stůj!" otočila se a jen tak tak chytila do rukou starou krabičku s cigaretami a benzínovým zapalovačem.

"Mám je spočítaný, jestli to vyhulíš všechno, tak odtud radši zdrhej," řekl jen tak mimochodem jako varování.

Walla se usmála a nabídla si. Lepší vývoj vlastně ani nečekala. Zapálila si a s hlasitým úlevným vydechnutím poděkovala. Až půjdou někam do města, přidá se a vyrabuje tam nějakou trafiku, protože tohle jí zatraceně chybělo.

"Mám tu zůstat, abys mě ohlídal? Já se totiž bojím, že jednou to nekončí," promluvila jen tak mimochodem a usmála se.

"V tom případě si sbal věci," oznámil Daryl a potěžkal si kuši.

Ona se ale rozesmála a vrátila se k němu, aby mu krabičku vrátila. Vzal si jí nazpět a zapálil si taky. Zůstali potichu a mohli sledovat, jak stromy v nejbližším lese tiše šelestily pod náporem letního větru. 

"Začnem znova?" zeptala se zničehonic Walla jen co dokouřila a zbytek hodila pod sebe.

Daryl pokrčil rameny a podíval se po ní. Výškou si byli téměř rovni a odpočinutá a najezená určitě měla podobnou sílu. Tak silnou ženskou ve svém životě ještě nepotkal.

"Walla Jane Durand," řekla celé své jméno, otočila se k němu celým tělem a natáhla před sebe dlaň. "Jo, mý příjmení je divný."

"Spíš šáhlý. Kde ses tu vzala?"

"Z Paříže a pak z díry ze Severu Georgie," zazubila se přátelsky a stále čekala na něj.

Stopař si vážným pohledem měřil její ruku. Jakoby snad držela něco nebezpečného a chtěla ho s tím zabít, avšak taky natáhl paži a její drobnou dlaň stiskl. Oproti němu je měla malé a přesto z nich sálalo dost tepla a navzdory její divoké povaze i jemnost. Krátce se zadíval na jejich spojené ruce a dovolil se uvolnit.

Tak ze Severní Georgie? To mu byla ale náhoda.

"Daryl Dixon."

Walla se zarazila a v duchu si přehrála jeho příjmení ještě jednou. Dixon? Neznala jsi tehdy nějakýho Dixona? Ne... To by sis určitě pamatovala. Takovýho nepříjemnýho parchanta bys z hlavy jen tak nedostala.

Navzdory svému smýšlení nahodila drzý úsměv. "Dost šáhlý příjmení."

"Neprovokuj."

°•°•°

Od smíření uplynulo pár dní. Sice si ještě několikrát vjeli do vlasů, ale už nešlo o nic vážného. Rána na boku se Walle skvěle uzdravovala a brzy bude čas vytáhnout všechny stehy. Při tom pomyšlení, že bude moci bez omezení hýbat tělem jí udělalo radost.

Ještě kdyby neměl Daryl neustálé připomínky na to, jak držela zbraň. Vzhledem k tomu jakou měla povahu a čím si prošla čekal, že to bude umět, jenomže ona nedokázala vystřelit. Zbraně ji prostě nesvědčily a vypadalo to, že z nich měla strach.

"Když se ti opotřebuje luk a rozbije se, co budeš dělat pak? Zbraň ti může zachránit život," promluvil vševědoucně Daryl.

Jasně, že se jí to nelíbilo a pokaždé protahovala obličej. Ono by to nebylo tak špatné, kdyby se na ni nemusel koukat. Její ticho by si tím pádem vyložil úplně jinak.

Naučil ji, jak se zbraní zacházet. Moc ochot do toho nedala, ale snažila se. Neustoupila ani o píď. Pouze při cvičné střelbě se trochu cukala. Nesnášela hlasitý výstřel a zpětný ráz pistole.

"Stojíš na hovno," vytkl ji už poněkolikáté a v duchu nad tím útrpně zaúpěl.

Walla sklonila hlaveň k zemi a položila hlavu na stranu. Nezdálo se jí, že by stála nějak blbě. Prostě jen zaujala stejný postoj jako při lukostřelbě, což by nemělo být špatně. Byli v otevřeném prostranství kousek za vězením a na kmeni byl vyřezaný terč.

"A jak mám stát?" vzdychla otráveně a nasměrovala k němu zvědavý pohled.

"Takhle," řekl a předvedl jí to.

Lukostřelkyně pozorně sledovala postoj jeho nohou i držení těla, sjížděla pohledem po natažených pažích a velkých dlaní, které pevně, avšak ne křečovitě, držely střelnou zbraň. Zase zůstala viset napůl obdivným výrazem a div ji neukápla slina.

O chvíli později střelil a s přehledem trefil střed. Odklonil hlaveň do strany a pokynul jí.

Povzdechla si již poněkolikáté a dělala, že se před chvílí vůbec nezachovala jako hloupá patnáctka slintající po starším muži. Proč mě vždycky zaujmou takový typy? Kurva, já se na to fakt vyseru, vynadala si v duchu a s hlubokým povzdechem zaujala stejný postoj jako předtím on. Chytila zbraň do obou rukou a zamířila. Dotkla se prstu spouště a přehrávala si v hlavě všechno, co jí řekl. A vystřelila.

"Kurva," ucedila, když minula. "Prostě mi nech můj luk a já nebudu mlet."

"Ty bys nepřestala ani tak. Dělej. Znovu. A bacha na nohy."

Ukázala mu vztyčený prostředníček a zkusila to napodruhé.

"Pořád máš postoj dost na hovno."