Minulost - Walla (z pohledu první osoby)

V mým životě nebylo téměř nic, co by ho dělalo zajímavým, až na pár výjimek samozřejmě. Milovala jsem, když jsem po dlouhém dni plného přednášek, na které jsem se dokopala, konečně vyrazila na lekci lukostřelby nebo na pozvání přátel vyrazila do baru. Vždycky jsme se scházeli tam, nebo u mého nejlepšího kamaráda. Ani dnešek nebyl jiný, ačkoliv jsem svůj koníček nadevše zbožňovala, potřebovala jsem v sobě zadusit to vtíravé zklamání, jak jsem na tomto světě přežívala. Máma by mě za to asi zabila, ale nebyla tu, opustila mě, takže pro mě byla vlastně mrtvá.

Kdyby mě nenechala samotnou s tím cholerickým magorem, možná bych si k ní našla cestu. Ale máma před problémy vždycky jen utíkala. A já si uvědomila, že jsem jí čím dál tím víc podobná.

Takové myšlenky se mi honily hlavou, zatímco moji kamarádi hráli právě vymyšlenou hru "Co kdyby". Pořádně jsem neznala pravidla, ale došla jsem k názoru, že jsem byla dost pod parou na to, aby mi to bylo fuk. Seděla jsem na sedacím pytli, nohu hozenou přes tu druhou, hlava se mi motala a ve vyleštěné skleničce se leskla nahřívaná whiskey. Můj pohled tupě směřoval někam do neznáma a přes modrající modřinu na tváři jsem si přehodila pár pramenů. Nemuseli vědět, co se stalo doma, ačkoliv už jim to má nejlepší kámoška dost možná dávno vyžvanila.

"Tak a teď tohle!" zvolal můj nejlepší kámoš Patrick, jelikož on byl na řadě s vymýšlením otázky na "Co kdyby" a já se upřímně bála, co z něj zase vyleze za kravinu.

"Co kdyby..." začal a přihnul si rozpitého piva, "propukla apokalypsa a přežil jen jeden z nás? Kdo z naší party by to přežil?"

Jedna kamarádka se zatvářila jako kdyby kousla do citronu, jelikož tyhle kecy o apokalypsách přímo nenáviděla. Ignorovala jsem její pindy ohledně nepravděpodobnosti takového zlomu a vyčkávala koho zvolí.

"Mám takovej dojem, že já bych umřela mezi prvníma," řekla se smíchem moje nejbližší přítelkyně Marylin a opřela se o svého přítele sedícího hned vedle ní.

"Jo, já taky," přiznal se Patrickův starší bratr. "Radši chcípnu, než nemít k dispozici pivo."

"Podle mě by to celý přežila Walla," otočil se ke mně Patrick. 

Svět bez alkoholu a cigaret? Ne. Skočila bych z mostu.

Všichni se jako na potvoru začali přidávat. Nechápala jsem to. Odůvodnili tím, že jsem uměla střílet z luku a strýc mě cvičil v bojovým umění. To však neznamenalo, že bych to zvládla. Vázalo se k tomu mnohem víc.

"Fájn! Takže pije Walla," zazubila se ta černovlasá čubka, jež nenáviděla kecy o apokalypsách.

Vypila jsem celou skleničku a nalila si další, kterou jsem do sebe okamžitě taky hodila. Jo. Tohle bylo moc dobrý.  

°•°•°

Ráno někdo nepříjemně trhal s mým ramenem. Já se po narušiteli ohnala, ale nemělo to pražádný účinek, tudíž jsem rozzuřená a s kocovinou procitla do plného vědomí. Před mým obličejem byl ten Patrickův a v jeho ledovcových očích se zrcadlila starost.

"Kurva, nebuď mě," zavrčela jsem a přetočila se na sedacím pytli na druhý bok, zády k němu.

"Musíš něco vidět," naléhal netrpělivě, strhl ze mě deku, přinutil mě si sednout a natočil pytel spolu se mnou k televizoru.

Promnula jsem si oči od ospalků a zamumlala tichou nadávku, jenomže pak zapnul televizi, ze který se začínaly ozývat výstřely, houkání sirén a řev lidí. Co to sakra? Původně jsem ho chtěla praštit a pak okřiknout, načež bych mu schválně poblila postel, aby si zapamatoval, že mě nebude budit pokud se dostatečně nevyspím, jenomže běžící zpravodajský kanál mě zmrazil na místě.

"To je snad vtip," zamumlala jsem ospale, ale povedlo se mi vstát na nohy a postavit se vedle něj, nevěřícně hledíc na chaotické natáčení štábu.

"Rád bych, aby byl," pronesl se strachem v hlase. "May a její přítel vyrazili pro auto. A brácha musel ještě do školy. Nevrátil se."

Přáli jsme si, aby to byl sen. Ještě v noci jsme vtipkovali o apokalypse a ona do rána vážně přišla. Lidé požírali druhé. Mrtví pokropeni kulkami vojáků, vstávali a trhali je na kusy. Byl to děsivý a nechutný pohled. Málem jsem v sobě neudržela obsah žaludku.

První pocity strachu, paniky a úzkosti se dostavily až po odvysílání nouzové zprávy, kde na nás dbali, abychom zůstali schovaní doma. Nic z toho nebyl vtip, ale krutá realita, která mě vystrašila víc, než cokoliv jiného v životě.

°•°•°

Zpátky v současnosti

"Trošku se vžij do mojí kůže. Vstala jsem s kocovinou a venku zatím probíhala apokalypsa, myslela jsem, že mi z toho všeho už jeblo," dokončila své vyprávění o začátcích této mizérie, do něhož se všichni pozůstalí dostali a pokusila se to podat trochu s humorem, neboť Daryl jen zarytě mlčel.

Zmetek jeden se taky mohl obětovat a říct, co potkalo na začátku jeho.

Stopař pozdě zalitoval rozhodnutí jít s ní další den ven, protože celou dobu pořád mlela a mlela. Nereagovala ani na jeho připomínky na to, aby konečně sklapla, jednoduše si z toho vůbec nic nedělala. Začínal jí mít vážně po krk. Bylo jen otázkou minut, než po ní vyjede.

"Nikdo moc o svojí minulosti nemluví a ty seš první, co o tom takhle kdáká," zahučel už ne moc příjemně, načež se Walla ušklíbla.

"Už tě to sere? Není divu. Všichni se tváříte tak strašně vážně."

"Protože nastala vážná situace. Každý chce přežít."

"Jenže pokud se budeš života bát, nic z něj mít nebudeš."

Daryl se ovšem zarazil a chytil ji za pevné rameno. Tím dotekem jím projel podivný elektrizují pocit, který jaktěživ necítil. Rychle dlaň sundal a přísně se jí zahleděl do tváře.

"Seš prostě jen blbá, když takhle přemýšlíš. Myslíš, že život je prdel? To kurva není!"

Walla se zamračila a vrátila mu ten rádoby přísný pohled. Nemohla za to, že tady pán Vážný nesnesl pohled na to, jak na tento život nahlížela.

"To si o mně jako myslíš?"

"Záleží ti vůbec na něčem?! Od tý co seš tady jsem na tobě neviděl kapku vděčnosti!"

"A jak by sis tu vděčnost jako představoval?! Do prdele, snažím se vám vyjít vstříc, ale ty by sis spíš představoval, abych si tu před tebe klekla a vykouřila ti ho, co?!" vřískala napůl hystericky a rozmachovala rukama jako pták se zlomeným křídlem.

A přesně v ten moment, co se Daryl odmlčel a uhnul očima na stranu, pochopila. Rozšířily se jí zorničky a pohltila ji nová vlna vzteku.

"Ty nechutný sprostý hovado."

Vůbec jí nedošlo, že ho těmi slovy zaskočila natolik, že nebyl schopen nic říct na obranu.

°•°•°

Glenn, který zrovna dostal za úkol jet s Maggie do města od toho nápadu na moment upustil. Ne když se v dálce hlasitě hádali dva lidé a přitahovali mrtváky k plotu. Udělal si z dlaně clonu před horkým sluníčkem, přimhouřil víčka a v dálce poznal Daryla. Jeho hlas se zanedlouho začal rozléhat k nim a oni pochopili, že byl vážně vytočený k nepříčetnosti.

"Perou se," poznamenal Glenn tiše.

"To ne," odvětila Maggie vedle něj, mhouříc oči.

"Řekneme to Rickovi?" koukl po ní se směsicí obav.

"Ani nemusíme. Už k nim s Carlem a Michonne běží."

"Jedem radši pro ty zásoby?"

"Jo."

Ke Glennově smůle se naštěstí neprali. Jen docházelo k hlasité, osobní výměně názorů, ve které létala sprostá slova vzduchem.

Slečna vysokoškolačka si musela něco nutně dokazovat svým rozbujelým egem a o dost starší Daryl se musel chytnou taky. Přitom by stačilo kdyby ji ignoroval a dělal jen jedno: jedním uchem tam, druhým ven. Přesně tohle by se v tuto chvíli hodilo, neboť nemrtví se přilepili na pletivo plotu a cloumali s ním sem a tam. Hrůzně u toho chrčeli a chraptěli nelidskými pazvuky.

"Hej! HEJ! Nechte toho! Hned!" vtrhl mezi ně Rick a pokusil se je odstrčit od sebe.

Carl se zastavil dost blízko na to, aby viděl a slyšet úplně vše, ale zároveň byl dost daleko od případného střetu.

"Pizda z vysoký si myslí jak má frňák nahoře a všechno ví!" křikl rozjetý Daryl a pořád se ke zmíněné snažil dostat, přičemž ho neustále držel Rick.

"Za to blbej vidlák je odborník, co?!" zařvala úplně stejně zpruzeně a pokusila se vytrhnout Michonne, která ji chytla za paži.

"Měl jsem tě nechat zdechnout!"

"Tos teda měl, hrdino!"

"TAK UŽ SKLAPNĚTE OBA DVA!"

Nemrtví se shromáždili přímo naproti křičícím hlasům a snažil se rozkládajícími se těly strhnout celý plot. Rickův výkřik nijak zvlášť nepomohl, ale aspoň zmlkli ti dva cholerici.

"Teď se oba uklidníte," sjel je přísným pohledem jako malé spratky, kteří se hádali o hračku na pískovišti. "Chováte se jak děti! I Carl má víc rozumu, než vy dva dohromady!" zvýšil hlas a opravdu se zachoval jako pravý otec.

Walla se mračila jako smrt, v očích se jí třpytilo tekuté zlato a v tváři byla zarudlá vzteky. Daryl to rozdýchával stejně špatně. Většinou řešil hádky rvačkou - co jiného mu taky zbývalo - jenomže nechtěl být za sraba, co si troufl na ženskou. Tady bylo moc svědků.

"Chci, abyste to dali do pořádku. Nevím jak, ale prostě to udělejte," otočil se za Wallou a upřel na ni varovný pohled: "Teď tu žiješ s námi, tak se podle toho chovej. Musíš začít vycházet s ostatními. Znal jsem typy jako ty a často to s nimi skončilo špatně."

"Hele taťko, nech si to. Já z týhle praštěný skupiny stejně odcházím," rozhodla za ně, vytrhla se Michonne a velkým obloukem obešla mračícího se stopaře.

"To ti nemůžeme dovolit," zvolal Rick náhle a ona se za ním prudce ohlédla.

"To si ze mě děláte všichni prdel, že jo?!" rozkřikla se zase. "Ten na mě čumí jako by mě chtěl zavraždit, další takové najdete uvnitř a ostatní se stejně přihlásí k tomu, abych vypadla!"

"Tak už padej!" ozval se ostře Daryl a Rick ho musel chytit za rameno.

"S radostí!" prskla, jenomže pak sebou škubla a ztuhla jako socha.

Nemrtví se nahromadili u jednoho místa a u něj se plot nebezpečně prohnul. Skupina se ohlédla směrem, kterým zírala a srdce jim zachvátil strach.

Bývalý policista už už chtěl běžet pro auto, avšak Glenn s Maggie v autě se společně vrhli přímo na hordu. Ty, jež mohli postřílet, postříleli a na ostatní troubili, dokud nezískali jejich pozornost. Pak se objevilo druhé auto. Řidič byl těžko rozeznatelný, ale dělal to samé co první dvojice. Společně se jim povedlo odlákat mrtváky od plotu a pár obyvatelů Woodbury rychle běželo prohnutý plot podepřít a zabezpečit.

Walle ovšem bylo zle. Při pomyšlení, že svým křikem zbytečně ohrozila životy, zvláště pak byla hrůzná představa malé Jude ve spárů nemrtvých. Se zrychleným dechem a srdcem až krku se otočila a pomalu mířila zpátky. Bohužel ji bok přinutil po pár krocích zastavit. Dva stehy praskly a ven se vyvalila hromada krve. Sáhla si na to místo a zbledla děsem. Další spousta krve, jež nebezpečně vytekla ven a způsobila bolest.

Kurva kurva kurva! Proč se neumíš ovládat?! Je ti patnáct, nebo co?! Seš fakt kráva! nadávala si v duchu a neustále vrtěla hlavou. Málem jsi je zabila. A to jen proto, že seš pitomá a musíš všechny urážet. Nepříjemná, mrzutá, náladová..

Předklonila se a opřela dlaně o kolena. Tohle bylo špatné. Moc špatné. Cítila, jak ji chytaly mdloby. Před očima se jí tmělo a každé pohybující se stébélko trávy viděla trojnásobně.

Uklidni se... Uklidni se...

Zavřela oči. Neposlouchala Darylův hlas, jenž obsahoval tak akorát další a další nadávky. Rick se ho snažil uklidnit a Michonne to zkoušela také. Ne, že by ji poslouchal. Dbal spíš na Ricka.

"Není ti nic?" zeptal se potichu Carl Wally.

Ta pokývala hlavou a otevřela oči. Už zatraceně dlouho se s nikým nepohádala a neuvědomila si, jak moc ošklivý pocit to byl.

Takhle ses vždycky hádala s tátou. Nechtělas být lepší?

"Krvácíš," poznamenal ustaraně chlapec.

"Je to dobrý. Jsem v pohodě. Neříkej jim to."

"Já ale musím..."

Vrhla na něj tak zlý pohled, že raději ucouvl a odvrátil se. 

Den na hovno, pomyslela si, napnula veškeré síly a rozešla se zpět do věznice. Teplá krev zchladla a za ní vytékala další. Musela si to nutně zavázat a pak jít spát. Rudé prameny se jí lepily na zpocené čelo a chvíli potom se jí hlava zamotala natolik, že to málem neustála. Jedna noha ji zradila a ona se dostala do pokleku, držíc si dlaň na ráně.

Carl samozřejmě běžel pro tátu a hned mu prozradil, co se dělo. Rick v tu ránu nemeškal a běžel za ní, kdežto Daryl stál na místě s hlavou plnou temných myšlenek.

"Neumí se ovládat. Bude přítěž," zasyčel k Michonne.

"Byla venku moc dlouho. Očekáváš, že bude se vším v pohodě a snadno se všemi naváže vztahy, aniž by došlo k drobným komplikacím?"

"Tomuhle ty říkáš drobná komplikace?" 

"Neměl ses k té hádce přidávat. Měls ji zchladit hned na začátku."

"Takže je to jako moje vina?" vypálil na černošku ostře.

 Michonne mlčky kmitla rameny, z jeho tónu si nic nedělala a odvětila: "Jen říkám, žes měl zůstat v klidu."

Daryl místo odpovědi vztekle nakopl hroudu u své nohy. Rozčileně mávl rukou na znamení, že tuhle konverzaci končil a otočil se vlastním směrem. Tohle se zdravým rozumem rozhodně nezvládne. Zatracená ženská.

Michonne si povzdechla a obrátila se čelem k budově. To bude ještě dřina, pomyslela si a zamířila za Rickem a jejich zraněnou cizinkou. Teď nemělo cenu za Darylem chodit. Byl podrážděný a možná by od něj schytala pár nepěkných slov.