Nakonec se ani toho spánku nedočkala. Cestou do domu potkala Erica a ten ji přemluvil k tomu, aby mu pomohla se střílením. Pořád v tom trochu plaval a chtěl se zdokonalit. Jak pro ochranu Alexandrie, tak svého manžela. Nechtěl stát opodál a přihlížet tomu, jak je ostatní brání, když tu měli jednoho schopného chlapa navíc... Posledně se Vlkům skoro neubránil a chybělo jen málo, aby jeho život skončil.

Když ho Walla cvičila, uvědomila si, že zažívala takové to deja vu. Pamatovala na časy ve věznici, kde ji učil Daryl střílet a trpělivě se jí věnoval i přes časté výbuchy vzteku, protože nedokázala trefit terč. Kolik toho musela skousnout, než se se střelnou zbraní konečně trefila do nožem vyrytého terče... A to samé měl i teď Eric. Jen neměl takové vznětlivé nálady.

"Takže... jste je všechny postříleli, huh?" ptal se jí opatrně, když po několika hodinách mířili z cvičiště zpátky.

Lovkyně mlčky přikývla. Chtěla říct, že to bylo třeba, ale věděla, jaký měl názor na zabíjení lidí ve spánku. A o těch fotkách se nechtěla zmiňovat už vůbec. Vlci byli taky sadisti, možná větší, než tihle Zachránci.

"Snad už bude klid, i když... pořád jsou dost nebezpečné časy," mluvil dál zachmuřeně.

"Naštěstí v tom nejsme sami. Vypadá to, že uzavřeme s Hilltopem spojenectví."

"Co teď budeš dělat?"

Walla se zamyslela. Byla unavená a pobíhat po lese a hledat lovnou se jí moc nechtělo. Zmučeně si protáhla paže a našpulila rty.

"Šla bych spát. Chtěla jsem jít na lov, ale... moc se mi nechce. Nechci, aby mi někdo skočil do zad."

"To chápu, asi jsem tě vyrušil, že?" usmál se nervózně. 

"Hele, ani ne. Navíc jsem..." větu nedokončila, protože slyšela, že se hlavní brána otevírala a brzy nato slyšeli motor.

"To už jsou zpátky?" zamumlala otázku a stejně jako Eric, se otočila i ona.

Auto zastavilo a když k němu Walla přistoupila blíže všimla si, že jim jedna osoba chyběla. Čichala problém. Sledovala, jak se roztřesená Rosita po výstupu z auta opřela o dveře a pohled bez emocí zabořila do země. Daryl se netvářil o nic lépe a Eugene měl na tváři stopy po slzách.

"Co se stalo? Jste v pořádku?" všechen vzduch jí naráz uvízl v krku, když spatřila, jak Dixon vytáhl tělo mladé doktorky bez známek života a s krvavou dírou místo oka.

Zakryla si ústa, Eric se chytil za hlavu a zbylí příchozí nevěřícně sledovali počínání stopaře, jenž s pohledem mířeným do země nesl tělo dívky směrem ke hřbitovu. Nezavadil ani pohledem o Wallu, prostě odešel, zatímco se zbytek malé skupiny vzpamatovávali z dnešního setkání s nepřáteli.

°•°•°

"Je to moje vina," řekl tiše Daryl, rukama se opřel o držátko lopaty a zíral na čerstvě položenou hlínu. "Měl jsem ho v tom lese zabít. Doplatil jsem na vlastní blbost."

Walla stála opodál, s pažemi založenými na hrudníku tomu jen přihlížela. Ta veselá doktorka teď ležela pod zemí. S dírou v hlavě po šípu. Po Darylově šípu. 

Lovec sklonil hlavu, spustil víčka a pokusil se s tím vyrovnat. Uvnitř něj se zdvihla tak silná vlna nenávisti, že měl chuť se na to místo vrátit, najít toho hajzla a zabít ho, pěkně pomalu, jenže nemohl nechat její mrtvolu hnít na slunci, nebo ji nechat ožrat divokými zvířaty. To si nezasloužila. Byla dobrá. Jedna z mála dobrých lidí, která zachraňovala životy. Přála si pro tuhle komunitu udělat všechno. 

Rick se k nim potichu připojil. Postavil se vedle lukostřelkyně a oči zaměřil na nový hrob. Dlužil Denise hodně. Zachránila jeho syna. Nechtěl ani pomyslet na to, jak bude reagovat Tara, až se vrátí zpátky. 

"Není to tvoje vina," ozvala se potichu Walla. "Nemohli jste vědět, že ještě někdo z nich žije."

"Měl jsem to vědět!" zvýšil stopař hlas a lehce natočil hlavu do strany. "Tys tušila, že je něco špatně, že ještě není po všem. Měl jsem poslechnout a dát větší pozor."

Rudovláska potichu vydechla. Jo a možná proto jsem měla jít s nima. Teď je tahle hodná osoba pod drnem a parchant, co jí zabil, si tam venku někde zvesela pobíhá. Zatnula ruce v pěst. 

"Najdem je," promluvil poprvé Rick. "Zaplatí za to, co provedli. To ti slibuju. Tohle jim nesmí projít."

Jo, najdem... a až ho najdem... Nechám mu mrtvákama ožrat ksicht.

Daryl nic neřekl. Lopatu nechal zapíchnutou v zemi, prudce se nadechl a dvojici bez řečí opustil. 

"Daryle," zašeptala potichu lovkyně a netušila, jestli se za ním měla vydat, zda o její přítomnost vůbec stál, jenže... co když se chystal udělat nějakou blbost?

"Běž za ním," pobídl ji Rick. "Ať na tohle není sám."

Lovkyně přikývla a rozběhla se. Taky jí nikdo nepodržel, když přišla o lidi, kteří ji na začátku zimy chránili a výsledek byl takový, že se několikrát pokusila zabít. Raději by si vrazila šíp do oka, než aby musela čelit tomuto světu úplně sama. Čtyři dlouhé, příšerné měsíce samoty, hladovění a strachu o to, co bude zítra. 

"Daryle, zastav!" křikla pevným hlasem, jenže Dixon pokračoval dál. A mířil rovnou do garáže pro svoji motorku.

"Tak sakra stůj!" dohnala ho a chytla jej za rameno, přičemž on její ruku setřásl.

"Chceš se jít taky zabít? Prosím, nejezdi tam," zaprosila, do hlasu se jí vkradla zoufalost, protože Daryl ji absolutně neposlouchal.

Cítila, jak se jí z toho nahrnuly do očí slzy. Klidně by ho praštila do bezvědomí, aby ho zadržela, už to jednou udělala, udělá to zas, jestli nebude poslouchat.

"Pamatuješ, cos mi kdysi řekl?!" zvýšila hlas a protočila oči v sloup, aby zadržela slzy v očích. "Abych s váma zůstala, že odejít není žádný řešení, abych zůstala kvůli tobě... Tak mi prokaž tu laskavost a udělej pro mě to samý, protože já zůstala."

Viděla, jak se zarazil. Napůl si oddechla, jenže pořád se držel své motorky. Zhluboka se nadechla, zvedla dlaň a otřela si jednu uniklou slzu.

"Nechoď," hlesla rozechvělým hlasem.

"Tehdy to bylo něco jinýho," zabručel neurčitě.

"Ne, nebylo. Přestaň se tvářit, že můžeš něco změnit."

Daryl po ní hodil rozčileným pohledem. "Tak to kurva můžu. Můžu toho sráče najít a zabít."

"Nebo se akorát tak necháš zabít ty! Rosita říkala, že jich na vás bylo hodně a ty si myslíš, že všechno zvládneš sám, když si tam jen tak nakráčíš jako drsňák a začneš po nich střílet? Pomátl ses?"

"Říkal jsem ti já něco, když sis jen tak odešla hledat svýho fotra? Ne! Neměl jsem ani tu příležitost! Nevěděl jsem, jestli už seš mrtvá, ale stejně jsem pro tebe přišel!"

Ano, to přišel. A ona by udělala totéž. Kdyby ho někdo dostal, věznil jako nějaké zvíře proti vůli, nakráčela by mezi ně a osvobodila ho. Klidně by je pozabíjela, i kdyby jí ho dobrovolně vydali. Její svědomí už si na vraždění tak nějak zvyklo. V tomto novém světě to bylo třeba. Přežijí jen ti nejsilnější.

Mlčky k němu udělala krok. Pak další a další, dokud nebyla blízko něj a pohlédla mu do šedomodrých očí. Opatrně natáhla ruku, snažila se ho moc nevyplašit, aby se nakonec nerozhodl utéct i před ní, a opřela dlaň o jeho tvář. Cítila, že se uvolnil, přestal se zajímat o motorku a spíš věnoval pozornost jí, její dlani na své tváři, jak ho opatrně hladila palcem po líci a nepřetržitě sledovala jeho oči. 

Najednou se stopař pohnul a překvapenou ženu objal. Pevně a naléhavě kolem ní omotal silné paže a schoval špinavou tvář do jejího ramene. Slyšel, jak vydechla, vsadil se, že v očích měla překvapené otazníky, ale nic neřekla a objala ho zpátky. Byl za to tak moc vděčný. Potřeboval to. Potřeboval cítit, že u něj někdo byl. Stejně jako Walle předtím, se i jemu do očí natlačily bezradné slzy. 

°•°•°

Lukostřelkyně spokojeně usínala po jeho boku. Cítila klid a jistotu, že všechno bude zase dobré a to ji dohnalo ke spánku. Ani její unavená hlava neměla na nic víc, než si lehnout a spát. Kdo by to byl řekl, že jedno prosté objetí dokáže spravit náladu.

Ovšem... jen na krátkou dobu...

Daryl se s tím nedokázal smířit. Nemohl dopustit, že ta milá snaživá holka, která chtěla pomáhat lidem, skončila se šípem v mozku, zatímco její vrah unikal před jeho smrtící ránou. Musel ho dostat, ne, chtěl ho dostat. Tak zoufale moc chtěl toho sráče najít, chytit a umučit ho k smrti. Za Denise...

Vstával z postele tiše jako kočka. Pečlivě váhal nad svými kroky, jelikož věděl, kde byla podlaha zrádná a kde naopak ne. Jeho oči protkané vinou se podívaly na spící rudovlásku. Projela jím ještě větší hanba, ale touha po pomstě byla daleko silnější, než s ní zůstat. Za tohle se tak nenáviděl. Tolik opovrhoval tou malou částí uvnitř sebr, jež pořád bažila po zabíjení, pomstě a dalších věcech a přitom se jí nikdy nemohl zbavit. Vždycky takový byl a pořád bude.

Natáhl ruku a opatrně ji pohladil po vlasech. Výjimečně nechrápala, nad čímž se musel pousmát a sledoval její spící tvář, než ho naléhavé rýpnutí uvnitř donutilo se pohnout a odejít z jejich společné ložnice. Neohlížel se. Bál se, že by si své rozhodnutí rozmyslel. A to nemohl.

Když byl Daryl nějakou tu dobu fuč, probudilo Wallu studeno v posteli. Vyčerpaně zvedla hlavu, podepřela se na posteli a promnula ospalé oči. Netušila kolik hodin bylo, ale určitě musela prospat jak zbytek předchozího dne, tak k tomu celou noc a ještě pěkný kus dopoledne. A přesto se cítila, jakoby ji porazila celá horda nemrtvých.

Trvalo několik dalších sekund, než si uvědomila, že Daryl nebyl nikde k nalezení. Původně si myslela, že ho najde v kuchyni nebo venku u jezírka, kam občas rád sedával, jenže on nikde. Jakmile se vrátila do domu, zatajil se jí dech...

Darylova stará kuše: pryč. Jeho nože: pryč. Nedávno získaná motorka: pryč.

To snad... Snad se ten idiot nevydal... a sám, zhrozila se, otočila se směrem k bráně a strach ji přinutil se k ní přímo rozběhnout sprintem. 

"Projel tudy Daryl? Hej! Tak projel?!" muž, kterého okřikla se zalekl jejího ostrého tonu a rozčilených zlatých očích, které bodaly do roztěkaného jako jehly.

"Ehm... ehm... j-jo, ale... už za ním jeli...!"

Walla ho dál neposlouchala. Otočila se a rozběhla zpět do domu pro svoje zbraně. Rychlostí blesku se oblékla do teplejších vrstev, vzala si luk, toulec a jeden dlouhý lovecký nůž.

"Ten paličák jeden zatracenej," zavrčela si pro sebe, když mířila pro auto a ani ji nenapadlo jít prvně za Rickem. "Já nehodlám bejt tak brzo vdova. Si jako myslí, že může dělat všechno sám, huh?"

°•°•°

Auto jí chcíplo asi pět kiláků za Alexandrií. Do té doby docela úspěšně sledovala stopy motorky a několik čerstvých mrtvol přímo z auta.

"Kurva!" křikla rozezleně, kopla do předního kopla a práskla s dveřmi nakolik hlasitě, že se sklo málem rozsypalo. Takhle tam jen vznikla poměrně hustá prasklina.

Bystrým zrakem následovala stopy, které mířily na vedlejší silnici, až ke kolejím. Ke kolejím, které neměla moc v lásce. Svižným krokem šla po  stopách. Neměla zdání, jak to bylo dlouho, co tudy projel, ale pořád dokázala docela dobře odhadnout, kam jel.

Učil jsi mě moc dobře. Teď se ti to kurva vymstí, prolétlo jí hlavou. Představovala si různé scénáře toho, jak ho pořádně seřve, až ho najde, a že ho ona ho najde. Nebude před ní neutíkat, nebude věci řešit sám, když měl ji. A nejen ji. I ostatní by byli ochotni mu pomoci, ale řekne si on někdy o pomoc? Ne. Tuhle vlastnost, tenhle zlozvyk, to nesnášela. Sama ji měla taky.

Stopy, nyní už lidské, jelikož motorku nalezla schovanou v křoví pod kolejemi, mířily přes malou louku, až do lesa. Do ruky stiskla luk a vytáhla dva šípy. Jeden stiskla mezi zuby, druhý dala na tětivu a mírně ji napnula. Neslyšela to typické chrčení mrtváků, jež ji pronásledovalo na každém kroku. Slyšela krákat vrány a vlastní srdeční sval bubnovat v uších.

Najednou spatřila kouř. Mírně se zamračila. Nedalo jí to. Možná to byl on? Jen si rozdělával oheň, protože našel toho vraha a rozhodl se ho trochu připéct na ohni? Pokud ano, chtěla být u toho a pak mu vynadat. 

Zrychlila, šla přímo na šedým pásem tančícího za stromy a zároveň si hlídala strany. Nacházela se v lese nepřátel a pečlivě váhala nad tím, kam přijde příští krok, aby neudělala zbytečný hluk.

Konečně nalezla zdroj kouře. Přikrčila se v křoví, vyhlédla a přimhouřila oči. Dva muži si u ohně opékali nějaké zvíře. Z dálky poznala, že to je králík, jenže ani jeden z mužů nebyl Daryl. Byli to cizinci. Zklamaně vydechla, avšak povšimla si jejich zbraní. Dlouhé pušky, poměrně čisté oblečení, čisté tváře a spíš to vypadalo, jakoby mu měli dobrý táborák.

Tady nemám být, prolétlo jí hlavou, avšak než stačila učinit krok, zaslechla odjištění zbraně. Rozbušilo se jí srdce. Byla tak zaměřená na muže vpředu, že si nevšimla chlapa přicházejícího ze zálohy.

Pomalu pustila luk na zem, zvedla ruce nad hlavu a otočila hlavu za zvukem. A zase... Zase dostala ten nepříjemný pocit, že se nacházela v opravdu velkém průseru.

Já se prostě nikdy nepoučím...

Vysoký muž mířící na její hlavu se doširoka usmál a zhrublým hlasem řekl: "Jsou nebezpečný časy holka. A zrovna ty máš dneska pech..."