Rick s Darylem se vrátili docela pozdě v noci. Oba naštvaní, strhaní a na lovcově rameni navíc podřimoval nový pasažér. Co chvíli ho musel odstrkovat, jakoby od něj měl něco chytit. Ihned nováčka nechali ošetřit, nato ho hodili do provizorní cely, svázali mu ruce a nohy a Daryl se nabídl, že ho přes noc ohlídá, ačkoliv byl po dnešním parném dni vážně unavený. Walla za ním přišla krátce před soumrakem a nezapomněla mu přinést něco k snědku. Neočekávala, že se na cestě stihl něčeho najíst a jestli ano, jistě toho nebylo moc.

"Co to je?" zeptal se Daryl, když mu lukostřelkyně podávala plytký talíř s něčím, co vzdáleně připomínalo těstoviny, nutno dodat, že na okrajích spálené, pomleté maso, omáčku, ale vůně ohřátého jídla mu způsobila nárůst slin v ústech.

Walla pokrčila rameny a sledovala, jak místo toho, aby si první hlt nabral na lžičku, to vzal rovnou do dlaně. Protočila nad tím očima.

"Zkoušela jsem dělat lasange. Nechci se chlubit, ale umím ty nejlepší," usmála se doširoka, až vycenila bílé zuby.

"Hmm," pokýval lovec hlavou a nabral si další, přičemž z něj vyšlo menší popíchnutí: "Eric měl teda lepší."

Walla zahrála ublížený výraz, avšak v očích ji hrálo pobavení a praštila ho do ramene.

"To bylo milostivé gesto. Příště si žer třeba omítku."

Daryl se usmál a ona se krátce zasmála. Pak oba utichli, jelikož se z vedlejší místností ozvalo šustění. Walla natočila hlavu na stranu, trochu couvla a nahlédla do místnosti, kde přebýval jejich nový objev. Dlouhé hnědé vlasy mu spočívaly na ramenou a obličej měl zarostlý delšími vousy.

"Říká si Ježíš," řekl Daryl vedle ní jakmile dojedl a též se podíval, jak na tom vězeň byl. "Kvůli tomu pitomci jsme přišli o důležitej příjem."

"Pfr," odfrkla si. "Ježíš k němu vážně sedí."

"Pěkně s náma vyjebal," zabručel nerudně Daryl a položil talíř na zem.

"To máš za to, že nejsi věřící," ušklíbla se lukostřelkyně.

"Dej pokoj."

Walla se drze zachichotala, vzala ho za špinavou ruku a zatáhla ho víc do chodby. Nikdo tu nebyl, vězeň se nacházel v dost hlubokém spánku, jestli ho praštil zrovna Daryl, tak určitě bude pěkných pár hodin v limbu. Přitáhla se k němu a políbila ho. On ji automaticky uchopil za boky a přidržel ji těsně u sebe. Na prostých polibcích bylo znát, že už byl stopař unavený a tak se pro dnešek rozhodla krotit. Přece si ho nemohla nechat ujít.

Najednou ho chtěla cítit pořád, toužila po jeho dotecích a i po jediném dni, kdy se neviděli, si bez něj připadala tak nějak sama. Neodolala tomu nutkání a ignorovala svědomí, že by spíš měli hlídat toho chlapa, ale co... Pár minut to počká...

°•°•°

Daryl odpočíval se zavřenýma očima, zatímco ho sledovala. Přiložila mu dlaň na čelo a znejistěla, jelikož ho měl pěkně horké. Vychladli už před hodinou a z něj to pořád silně sálalo jako z kamen. Vymanila se z jeho náručí, pomalu se posadila a přetáhla přes sebe tričko. Navzdory společnému teplu a příjemně strávených chvilkám, se nedokázala přinutit ke spaní. Chlápek ve vedlejší místnosti byl sic svázaný a v bezvědomí, jenomže kdykoliv se z něj mohl vykroutit a zaútočit na ně.

Walla se potichu protáhla, několika jednoduchými cviky protáhla zádové svaly, jelikož cítila, jak ji tuhnou a pobolívají. Po dvacítce je to horší a horší, prolétlo ji hlavou. I přes výbornou fyzičku ji nějaká ta občasná a krátkodobá bolest postihla. Ohlédla se přes rameno na Daryla a říkala si, jak to asi zvládal on. Nemá ani následek po tom, že by kdy něco bral...

Potřásla hlavou, aby se zbavila dotěrných myšlenek, potichu přesouvala váhu tak, aby vydávala co nejtišší zvuky a přesunula se ke konci stěny, přes jejíž okraj nahlédla do provizorního vězení. Přimhouřila bystré oči, více se naklonila a pátrala ve tmě po vězni, jenže nezahlédla žádný ležící stín, jenž by nasvědčoval mužskému tělu. Zamračila, udělala jeden odvážný krok dovnitř a lépe se rozhlédla po místnosti. Byla skutečně prázdná, nikdo v ní nebyl.

Co to kurva... Vždyť jsem neslyšela nikoho odcházet, jak se moh dostat... Polil ji nepříjemný pocit, rychle se sebrala a došla zpět k Darylovi. Vzala ho za rameno a zacloumala s ním.

"Daryle? Daryle!" sykla a jen co muž otevřel oči a unaveně zamžoural, vydechl: "Ten chlápek je pryč! Zdrhnul!"

Jakmile to dořekla, Daryl se vyhrabal na nohy s takovou hbitostí, že to nečekala. Odstoupila od něj, zatímco se sháněl po zbrani. Vyčerpání a únava najednou bylo to tam.

"Jak je to možný?" zavrčel.

"Mě se ptej," sykla, shýbla se pro luk a bez čekání na stopaře vyběhla ven.

"Wallo!"

Lukostřelkyně se rozhlížela po tmavé ulici, avšak nikoho nezahlédla. Prudce se otáčela do stran a přemýšlela, kam mohl uprchlík jít. K bráně? Do skladu se zbraněmi? Skousla si spodní ret, zachvěla s ní vina, protože kdyby se věnovali hlídání a ne sobě, neunikl by jim.

"Kurva!" křikla do tmy.

"Já ti říkal, že to není dobrý nápad," ozval se vedle ní Daryl.

"'Já ti říkal, já ti říkal,'" odfrkla si Walla, snažíc se napodobit jeho hrubší tón. "To teď fakt potřebuju slyšet!"

"Klid. Půjdu najít jeho stopy, ty běž za Rickem," řekl a nahnul se k ní, aby se otřel o její rty.

"Mm," zamručela pořád naštvaná, ale kývla a rozběhla se.

Nevypadalo to, že se na ni zlobil. V podstatě to byla její vina, ale on jí to nezazlíval. Možná jen měl příjemnější náladu? Jak by taky ne...

Příště si fakt musíme dát pozor.

°•°•°

Uprchlého vězně naštěstí našli včas. Ježíš si to drze napochodoval rovnou do Rickovi ložnice, se kterou sdílel, k překvapení a úžasu všech, s Michoone. Oba se nejdřív tvářili, jakoby byli přichyceni při nějakém závažném zločinu, avšak rychle to ze sebe otřepali a šli řešit mnohem vážnější problémy. Carl se teda netvářil moc nadšeně a byl velice dotčen tím, že se mu jeho otec o svém novém vztahu neobtěžoval nic říct. Dle jeho slov se to tak prostě stalo. Zničehonic se to stalo...

"Nezdá se mi to," zamumlala Walla po Ježíšově historce a darovala mu krajně nepříjemný pohled. "Může to být past. Už jednou jsme se nechali nachytat a to ani nepočítám sebe."

Ježíš se zmínil, že hledal osady na obchodování a Alexandrie se mu dost zalíbila. Walle se nelíbil už ten fakt, že stihl zkouknout jejich arzenál a sám vetřelec se neubránil uznalému hvízdnutí. Tak trochu se kvůli tomu cítila provinile.

Daryl, který se netvářil o moc líp k ní přistoupil a prsty ji pohladil po zatnutých svalech. Ostatní chvíli uvažovali, zda by měli jeho historce uvěřit, či se raději držet obezřetnosti. 

"Můžu vás všechny ujistit," promluvil pevným hlasem Ježíš, "že na vás doopravdy nic nechystám. Moji lidé nejsou bojovníci a není nás moc. Chceme jen spojence. Nic víc."

"Nic víc," odfrkla si Walla a nelíbilo se jí, jak drze se na ni ten muž díval. "Vězeň, co zdrhnul ze svýho vězení a tvrdí, že nic víc, než spojence nechce. To se mi nějak nezdá, kámo."

Ježíš se připitoměle usmál a řekl: "Měl jsem vás vyrušit v nejlepším a říct, že jdu na procházku?"

Rudovláska ho probodla smrtícím výrazem. To bych ho asi zabila na místě, řekla si pro sebe a rozčileně zatnula ruku v pěst. Toužila po něm skočit a dát mu pěkně do tlamy. Aspoň by mu smazala ten drzý úsměv. Ostatní raději dělali, že jeho poslední poznámku neslyšeli. 

"Za pokus to stojí," ozval se Glenn po chvilce uvažování a všechny prohlédl. "Přinejmenším se zase dostaneme do křížku."

A když jo, zabijem ho, dodala v duchu Walla a dost neochotně polevila v ostražitosti. To dáme. Jsme silní a je nás hodně...

°•°•°

V karavanu co vteřinu probodávala Ježíše pohledem. Daryl seděl vedle ní a ona sotva vnímala jeho uklidňující doteky. K ničemu to nebylo. Byla naštvaná, že Rick nakonec povolil a souhlasil s výpravou. A to i navzdory tomu, že se k nim přidala Maggie v očekávání. Měli by na ni dávat o to větší pozor.

"Něco se stalo," zazněl najednou Rickův hlas, jenž ji vytrhnul z temných myšlenek. "Nějaká bouračka. Vypadá to, že k ní došlo před chvílí."

Lukostřelkyně byla jako první na nohou. Přihnala se k řidiči a zadívala se na cestu, na které museli zastavit. To už se vzepřel i jejich černý pasažér a snažil se zjistit, co se stalo.

"To jsou naši! Moji lidi opravdu neumí bojovat! Něco se muselo stát!"

"Jestli je to léčka, tak tě stáhnu z kůže!" pohrozila Walla.

"Není!" zamračil se na ženu Ježíš. 

Celá skupina vyskočila z karavanu a pátrala po stopách. Auto převrácené na střeše a navíc zaseklé v příkopě bylo zalité černou krví a pod koly se drápal ven mrtvák. Nikdo uvnitř naštěstí nebyl, jenže o kousek dál se plahočili další nemrtví. Ty už dostala lukostřelkyně pomocí šípů. Nedaleko stála budova, kam směřovalo hned několik stop. Podle červené krve to vypadalo, že někdo utrpěl zranění. A jejich kulhaví uslintaní pronásledovatelé je následovali dovnitř.

"Jak velká je pravděpodobnost, že narazíme na hodný lidi?" podívala se Walla po Darylovi.

"Hodně malá," vydechl napjatě.

"Tví lidi přivedeme, ale ty zůstaneš tady s někým z nás," odmlčel se Rick a daroval dlouhovlasému muži zlý pohled, "a nezkoušej smlouvat," dodal, když zachytil jeho prosebný pohled vedoucí k Michonne.

"Já ho budu hlídat," nabídla se Maggie a Glenn k ní přistoupil.

"Zůstaneš s ním? Zvládneš to?" 

Nato se k nim připojila Walla a poplácala toho strašpytla po rameni. "Jen klid. Zůstanu taky, aby to bylo jistější."

"Díky," usmál se na rudovlásku a ta mu úculek vrátila.

"Běžte a dávejte na sebe pozor," řekla Maggie a políbila manžela na tvář.

Rick zatím spoutal Ježíše, aby se jim nevykroutil, až budou pryč a připravil si zbraň. 

"Když hvízdnu," řekl a prohlédl obě ženy, "zastřelte ho."

"Bez obav," odfrkla si lukostřelkyně, se šípem nachystaným na tětivě.

Obě sledovaly, jak jejich skupinka pomalu vkročila do domu. Walla kývla na Daryla a ten jí opětoval. Pak všichni zmizeli uvnitř a venku se rozhostilo ticho. Maggie stála vedle Ježíše a Walla za nimi, kdyby se náhodou pokusil o útěk.

"Nevěříte mi, chápu vás," řekl Ježíš po chvilce ticha, které ho unavovalo.

"Máme důvod," odvětila Maggie.

Lukostřelkyně odvrátila tvář a zrakem prolétla okolní krajinu. Nikde nikdo. Necítila ani ten typický pocit toho, že byla sledována. Zhluboka se nadechla čerstvého vzduchu, a když zevnitř uslyšela střelbu, ucukla sebou. 

Snad budou všichni v pohodě.

°•°•°

Hádejte, kdo se vrátil a neumřel~

Blok jsem snad překonala. Vím, kapitoly nejsou nijak závratné, je to v podstatě opáčko, které jste zažili už mockrát i v jiných povídkách a nic moc se v nich neděje. Možná proto jsem měla onen blok. Uvidíme, jak dlouho mi to vydrží. :3 

Máme tady Hilltop! Teda... skoro, ale blížíme se! Příští kapitoly jsem zkrátila a děj stejně tak, protože se v něm toho stalo hodně a já nechci Neganův příchod oddalovat. Ještě nás čeká pár nemilých situací a pak hlavní finále! Příchod Zachránců! Muhehe~

Děkuji vám podporu i nekonečnou trpělivost s tímto dílečkem. Těším se na vás u další kapitoly! <3