Walla se po několika hodinách neklidného spánku vzbudila. Celé tělo ji pohlcovala bolest a ona nezvládla nic jiného, než se natáhnout pro připravenou vodu a dostat tak do sebe pár doušků vlažné tekutiny, načež se převrátila na břicho a zase tvrdě usnula. 

Druhý den ráno vstala až s odpoledním sluncem. Během spánku se převrátila na záda a dlaní si automaticky zakrývala ovázaný bok. Chvíli zpracovávala minulé události, než jí tak trochu docvaklo, co se stalo. Nemohla uvěřit, že existovali ještě dobří lidé, ačkoliv ten podivný zahradník s tím smrtícím kukučem byl trochu pozér. Možná měl jen strach. Kolikrát byla nevědomost hlavním faktorem agresivity.

Otočila hlavu na stranu a na stolku vedle ní byla poloprázdná, zašlá sklenice pitné vody, z níž předtím pila, aniž si to pořádně uvědomila, talíř s chlebem, tvrdým sýrem a několik kousků ovoce. Z hladu hlasitě zakručelo břicho a přinutilo ji se posadit. Zranění sice trápilo bolestí, ale už to nebylo tak strašné jako včera. 

Hltavě snědla všechno jídlo a teprve pak si u svých nohou všimla kupky oblečení. Super, vlastně na sobě skoro nic nemám, prolétlo jí hlavou, což byl takový drobný problém. Oblékla se do čistého trička, sundala starou podprsenku a nahradila ji relativně novou. Poté si převlékla spodek a po nasazení čistých ponožek vydechla úlevou. Nikdy by neřekla, že jí tak moc budou obtěžovat zapařené ponožky.

Při vstávání z lůžka si dávala velký pozor, aby nepotrhala stehy a očima prozkoumala místnost ve stylu ošetřovny s vybavením, které naposledy viděla u svého praktického lékaře. Zbudovali si to tu teda pěkně.

Spustila oční víčka a chvíli zůstala sedět na místě. Promnula si ztuhlý krk, možná by se hodily nějaké silné dlaně na rozmasírování, jenže kdo tady by oplýval takovou ochotou? Prsty si pročísla rozpuštěné rudé prameny a sáhla na stolek pro gumičku. Svázala si husté vlasy do ohonu a oči otevřela.

Ještě pár minut zůstala sama, než dovnitř vstoupila starší žena s přátelským úsměvem. "Ahoj, jsem Carol. Vypadá to, že ti je líp."

Walla se slabě ušklíbla a odvětila: "O dost. Díky za jídlo a oblečení, fakt se to šiklo. Jsem Walla Jane Durand."

"Zvláštní jméno."

"To neslyším prvně," uchechtla se a konečně sebrala dost síly, aby se sama postavila na nohy. Zatracená matka a její přitroublý francouzský příjmení, ale pořád lepší, než Ansell po fotrovi, pfrr...

"Určitě jsi v pořádku?" zeptala se pochybovačně Carol, jakmile zachytila její bolestí stažený výraz.

"Jsem. Trochu to bolí, ale to zvládnu," mávla nad tím, jenže pak se zamračila. "Kde je můj luk?"

"Má ho u sebe Daryl. Chceme se ujistit, že nás nijak neohrozíš, nebo že sem nenavedeš ostatní z tvojí skupiny," pověděla Carol upřímně.

Walla zakroutila hlavou. "Všichni z moji skupiny jsou mrtví. Zbyla jsem jen já."

"Oh, to je mi líto."

"Mně taky. Mohla jsem pro ně udělat víc," odvětila chladným hlasem a při obouvání svých starých bot se pokoušela nedávat najevo bolest.

"Jistě sis venku prošla ledasčím a pokud budeš souhlasit... mohla bys tu s námi zůstat. Otázky jsi prý splnila," řekla na to mírnějším hlasem.

"Dík, váš kámoš už mi to nabídl, ale nechci se u vás ohřát moc dlouho. Vlastně vám vypomůžu jako poděkování za záchranu a pak si půjdu po svých, platí?" zvedla ke Carol pohled a založila si svalnaté paže na hrudi.

"O tom rozhodne Rada."

"Rada? Já myslela, že rozhodne chlap, kterej venku sází kytky. Vypadal, že to tu vede," zamumlala kapku zaraženě. Jestli to teda byly kytky.

"Ne. Rick odložil funkci vůdce a tak jsme založili Radu. Daryl za ním ale občas chodí."

To je bordel, řekla si pro sebe a na Carolininu otázku, zda se chtěla projít, kývla.

°•°•°

Walla Carol co nejstručněji povyprávěla, co se stalo v lese a jak se tak trochu neovládla. Carol to naštěstí vzala s humorem, ačkoliv ji krapet vystrašilo, že si holka jako ona troufla zrovna na Daryla Dixona. Během jejich společné procházky je se smíšenými emocemi ve tvářích pozorovali ostatní obyvatelé věznice a prozatím si od ní drželi odstup.

"Ach, jsem rád, že jste se probudila," ozval se za nimi Hershel, který se chvílemi opíral o hůl, aby odtížil tlaku na nové noze.

Lukostřelkyně se po něm ohlédla a usmála se. "Moc dík za pomoc. Jste fakt skvělej doktor."

Trojice se společně posadila na venkovní posezení, které zřídili nedávno a Walla při dosedu tiše zasykla. 

"Pamatujete si, jak vás Daryl přinesl na ošetřovnu?" ptal se zvědavě doktor.

Rudovláska si odhrnula uniklý pramen z výhledu a mírně pokývala hlavou. Pamatovala si, že ji někdo podpíral a dával pozor, aby kvůli ztrátě krve neztratila rovnováhu. Takže to byl nakonec vážně Daryl. 

"Něco málo ano. Nejvíc jsem se bála o tu ránu. Málem jsem měla infarkt, když jsem ji viděla."

"Přišla jste právě včas. Kdyby to tak nebylo, už bych vám nebyl schopen pomoci. Byl to sice čistý průstřel, kulka se neoddělila, ale při takové ztrátě krve nemáme k dispozici lepší vybavení."

Walla tiše polkla. Slovní poděkování asi bude opravdu málo. V podstatě ji zachránil život a kdyby Daryl odešel do věznice sám, pravděpodobně by v té chatě pošla jako nějaký zvíře. Položila ruce na dřevěný stůl a sklopila oči.

"Já jsem... byla venku dlouho sama. Daryl byl první člověk od zimy, na kterého jsem narazil a musím se přiznat, že jsem se nejdřív bála a vážně mu chtěla ublížit. Nechala bych ho svázaného u stromu a pojídat mrtvákama, jen abych se ujistila, že mi neublíží. Jsem ráda, že jsem to neudělala. Venku jsou fakt strašní parchanti," zasykla poslední větu.

Hershel se narovnal a pohlédl na Carol, jež byla napnutá jako struna. Její oči zbavené jakékoliv radosti z nové posily mluvily za vše - nevěřila té holce. Nevěřila, že bude dobrá a pro jejich komunitu bezpečná. Zavrtěla hlavou.

"Chápu, že ze mě máte asi strach. Pokud vám Daryl řekl i o těch lidech, tak víte, že se nedržím zpátky, ale můžete si být jisti, že se moje cesta ubírá úplně někam jinam," pronesla vážným tónem a zhluboka se nadechla, přičemž se prsty dotkla zasaženého boku.

"Budeme to brát v potaz," řekl Hershel a natáhl se k ní pro ruku, kterou sevřel, čímž upoutal její plnou pozornost. "Já chápu, že jste měla strach. Ten dělá věci."

Walle se pokusila o upřímný úsměv a mírně mu opětovala stisk. "To teda."

"Měla byste tu zůstat, už kvůli té ráně a taky, že jste dobrá bojovnice. Nezklamte nás."

Nově příchozí ignorovala Carolin napnutý výraz. Pár dní z ní budou všichni vedle. Věděla to. Hershel se jí pokoušel dát svoji důvěru a ona si toho vážila. Rozhodně ho nezklame.

"Já ne."

°•°•°

Možná by to tu šlo. Měla bych se vysrat na Paříž a zůstat tady, jenže co Miya? Ona se o sebe nepostará. Pokud už tedy není pozdě. Ne! Jistě, že není. Je vychytralá jak liška, a i když ji nikdo nedřel z kůže tak jako mě, jistě se o sebe postarala.

Věřím v to.

Myšlenky jí létaly hlavou jako hejno kobylek. Den strávila seznamováním se s lidmi. Překvapilo jí, že v této ponuré době ještě najde nějaký šťastný páreček jakým Glenn s Maggie byli. Normálně by nad takovými párečky protáčela oči, až by ji bolely, avšak dnes bylo hezké vidět naději a lásku, a navíc jim věkově byla nejblíže, takže o případné drby měla postaráno. Další tváře, hlavně ty z Woodbury, se ni dívaly tak trochu skrze prsty. Ne, že by jim to měla za zlé, uvědomovala si, že se dokázala tvářit vážně nepříjemně a k tomu ty světlé oči, které skoro nikdo na světě neměl...

Někdy to bylo prokletím. I její nejbližší přátelé se jí nedokázali moc dlouho dívat do očí. 

K večeru se všichni shromáždili u společné večeře. Zvláště pak Rickova skupina, která držela při sobě a prozatím si udržovala od bývalých obyvatel Woodbury mírný odstup.

Rick, který celý horký den zadělával na nové pole, se jí představil už o něco více uvolněněji. Přesto se necítila moc komfortně kvůli Carol, která k ní zjevně nebude chovat pozitivní sympatie. Zvláště potom, co se stalo s Darylem. Měla takový pocit, že ho měla sakra ráda a rozhodně se mezi ně nechtěla stavět, ať se tam dělo cokoliv. 

"Tys vážně chtěla dojít až do Evropy?" ptala se nevěřícně Beth, která si se zvědavostí přisedla vedle ní.

Nová krev, nová holka k seznámení. Toho přeci musela využít. A navíc si ji Maggie tak trochu oťukala.

"Mmm, mám tam mámu, teda alespoň měla jsem. Naši se rozvedli. Máma zdrhla zpátky domů do Paříže, protože už nechtěla svýho manžela nikdy vidět. A já zkejsla v zapadákově v Severní Georgii s tátou," odpověděla jakoby o nic nešlo a nedala znát jedinou kapku lítosti nad nepříjemnou minulostí.

"Nemyslím si, že by to bylo někde lepší. Pokud víme, tak ten virus pronikl úplně všude. Byli jsme v CDC a tam nám jeden vědec potvrdil, že všichni padli. Francouzi jako poslední." Rick se u svých slov zatvářil kapku zarmouceně.

Walla se nadechla a opřela o židli. "Já vím, ale i tak to chci zkusit. Tady mě nic nedrží. Kromě toho, že vám pomůžu abych vám pořádně poděkovala za svůj život."

Bývalý policista souhlasil a koukl po usměvavé Beth. I ostatní se o něco uvolnili a v klidu jedli svoje jídlo. Tiše spolu debatovali a mluvili o zítřku - co všechno bylo třeba udělat, kam zajít nebo co najít v blízkých rozvalinách.

Nová obyvatelka zůstala mlčky naslouchat. Upřímně měla chuť se vykašlat na slušné způsoby a začít hltat a jíst rukama. Nikdy jí nepřišlo, že by ohřívaná konzerva mohla být tak výborná. 

Konečně se po dlouhém dni nepřítomnosti vrátil Daryl. Přinesl s sebou spoustu léků, zdravotnických potřeb a také dětské oblečení pro malou Judith.

"Daryle, povečeříš s námi?" zeptal se ho vstřícně Rick, avšak stopař pouze odmítavě zavrtěl hlavou.

"Ne, díky. Vezmu si první hlídku," oznámil místo toho a jedním pohledem zkontroloval Wallu.

Ta nechápavě zvedla obočí a palcem si utřela kousek fazole na tváři. Mezi očima měla menší namodralou modřinu a pak škrábanec přes tvář, který schytala během pádu na zem po tom, co ji praštili puškou. Polkla poslední sousto a napila se vody.

"Už nevypadáš jako mrtvola," poznamenal nakonec směrem k ní.

"Díky tobě, ale za to tobě se pěkně barví ksicht," ušklíbla se.

Lučištník ji probodl pohledem, avšak s tím jeho načervenalým obličejem to u ní vyvolalo vnitřní smích a moc dobrý pocit. Cukaly jí koutky, tudíž raději sklopila hlavu.

"Jdu na hlídku," zopakoval Daryl už podruhé a rázně se rozešel pryč.

"Ten to asi jen tak neskousne, co?" zajímala se pobaveně Walla.

"Ne," zavrtěl hlavou Rick a také vstal. "Ještě dnes můžeš spát na ošetřovně. Hershel na tebe chce dohlédnout, ale zítra ti dáme celu, kde budeš spát."

Po jejím souhlasu skutečně odešel a ostatní se též začali trousit do svých přidělených cel. Asi to nebylo nic světoborného, ale aspoň tu byli všichni v bezpečí.