Jámě říkali díře hluboké skoro devatenáct stop, vyhrabané v měkké lesní půdě, a stěny, z nichž trčely tuhé kořeny stromů, od sebe byly zhruba stejně vzdálené. Zvrchu to lukostřelkyně nepoznala a neměla ani zájem se nechat do jámy, kterou už obýval někdo jiný, hodit. Dole se potácelo asi deset mrtváků, z nichž se jeden plazil po zemi v důsledku zlomených nohou, avšak ostatní se bohužel měli čile k světu. Dokonce se začali natahovat po okraji, kam dopadlo několik noh naráz.

"Víte, že vás všechny zabije, že jo? Za chvíli vás nebude potřebovat, nikoho z vás," zavrčela vzpouzející se Walla, marně se snažíc dostat od okraje jámy, jenže podrážky bot jí podkluzovaly a ona se tlačila proti cizímu tělu, které ji chtělo strčit dolů

"Ale on je sám. Nás je přes třicet. Všechny nesejme a zatím si vzájemně pomáháme, i když tebe je vážně škoda," po dokončení věty její ucho ovanul mužův nelibý dech.

"Strč mě dolů a přijdu si pro tebe. Stejně jako pro něj," nepokusila se o potlačení rozechvělého tónu, třásla se po celém těle a pokusit se dělat tvrdou nemělo pražádnou cenu.

Vlk se křivácky usmál a pevně ji chytil za cukající se paže, aby ho nepraštila loktem a šeptem dodal: "Tohle je za moje nohy, ty kurvo."

Následnému pádu mezi mrtváky nestihla nikterak zabránit a čekal ji velmi tvrdý náraz o mrtvákovo tělo, který ač bolel, poskytl přistání bez větší újmy. Walla se ihned odvalila, prudce kopla do mrtváka, jenž se k ní sklonil, aby si udělal hostinu z jejích kopajících nohou a skončil s ulomenou spodní čelistí. S ostrým nádechem se opět odvalila a rychle vyskočila na nohy, načež svázanýma rukama strčila do chrčící zrůdy kousek od ní. Odstrčení nepřátelé se zapotáceli, jenomže za chvíli po ní zase prahli.

Tady přece nemůžu umřít. Tady ne. Tady ne... Tady ne...

Cítila, jak se roztřásla a jak se změnily frekvence srdečního svalu. Teď ho cítila až v krku a měla pocit, že se jí plíce snad smrskly do malého balónku, kterému ucházel vzduch. Pokusila se nepodlehnout panice, ale najednou jakoby netušila, co dělat nebo jak se bránit. Zůstala tu sama, obklopená nepřáteli. Stejně jako na úplném začátku. Smrt se k ní blížila, páchla hnijícím masem a její zvuky se jí dostávaly hluboko do mozku.

"Ty... seš ten nejsilnější člověk, kterýho znám. Ty to zvládneš. Ty budeš ta, která tohle projde a přežije to. Přežiješ to celý."

Mýlil ses Patricku. Tady jsem skončila, do očí jí vhrkly slzy a měla chuť se rozkřičet nad nespravedlností tohoto světa. Pohlédla a spatřila mnoho zákeřných cizích tváří, a ač hledala, jak mohla, nikde nenašla nikoho, kdo by byl ochoten ji tohoto hrozného osudu ušetřit.

Daryle, kde si?

°•°•°

Alexandrie celou noc bojovala s mrtváky. Každý přiložil pomocnou ruku, aby zachránil svůj domov a nikdo nezůstal schovaný doma. Rickovo odhodlání všem pomohlo najít odvahu a do rána stihli všechny mrtváky pozabíjet. Jejich domov čpěl smrtí, ale spousta z nich se opatrně radovala z vítězství. Nebyl totiž důvod k radosti. Přišli o mnoho lidí a stále jich spoustu pohřešovali, avšak ještě tu byl jeden neodbytný problém se stěnou.

Buď bojujete, nebo umřete. Nebojujete, zemřete. Bojujete, přežijete. Je to prostý.

Nikdy těch slov nebylo třeba tolik jako dnes. Každý Alexandrijec je zřejmě pochopil a když bylo po všem, pár lidí vzalo zbraně a šlo prozkoumat domy. Pár překvapení našli, během přestřelky zůstali vězet uvnitř a krmili se masem majitelů domu, nebo prostě jen bušili na dveře.

Daryl spustil hlaveň pistole k zemi a s přimhouřenýma očima pátral po tvářích živých. Na nohou stál jen tak tak a jeho tělo toužilo po odpočinku, jenže on nemohl polevit. Ještě ne. Stále nebyli v bezpečí a jeden člověk scházel. Hlavou se mu honily temné myšlenky, které si nemohl připustit. Jistě byla v pořádku, jen zůstala někde zaseklá. Možná odstraňovala mrtváky v lese, protože další do Alexandrie už neproudili, jakoby se jejich hlavní tepna zasekla.

Nejistě se hryzal do rtu a rozhodl se zatím pomoct ostatním s opravením stěny. Přežili jen tak tak. Vlastně byl zázrak, že měli tak málo ztrát. Přesně se nemohl zbavit provinilého pocitu, že nedokázal přijít dřív. Kdyby jen tak dostal kuráž toho chlapa v lese zabít a ne jim pomáhat. Přišel o většinu věcí, o motorku, svoji milovanou kuši a pomalu přestával mít v lidech, které venku potká důvěru. Nikdy nebyla moc velká a včerejšího přetvařování měl akorát tak dost.

"Kde je Walla?" ptal se netrpělivě Aarona, který s ní údajně běžel do Alexandrie hned poté, co zaslechli klakson.

Aaron se zamračil a rozhlédl se kolem. "Se mnou ne."

"Právě proto se ptám, kde je," zavrčel hrubým hlasem a sevřel ruce v pěst.

"Daryle, uklidni se. Někde tady bude. Nevšiml jsem si, že by odcházela."

Stopaři se odpověď moc nelíbila. Jasně, že si jejího odchodu nemusel všimnout. Dovedla být tak nenápadná a tichá. To měla od něj. On ji neustále buzeroval, že chodila příliš hlasitě a nápadně. Zasykl nadávku a vjel si rukou do vlasů. Jestli se přitom zmatku odpojila a schytala to... Ne, na to nechtěl myslet. Jistě byla v pořádku. Určitě. Musela být v pořádku a stejně nenacházel nic, co by ho o této pravdě utvrdilo.

"Jdu ji najít," rozhodl se a ignoroval Aarona, který se ho pokoušel zadržet.

Sakra, vždyť Daryl o svém zraněním věděl, ale pro něj to bylo jen komáří kousnutí, něco, co se snadno zahojí. Mohl bojovat. Nejprve to chtělo výbavu. Zaběhl si pro zbraně a při příležitosti nabral do batohu munici, kdyby náhodou narazil na problémy.

Cestou ven potkal Carol, která ho něco přes hodinu marně hledala a když ji hodlal odbýt a projít kolem ní, chytila ho za vestu.

"Daryle," oslovila ho opatrně a počkala, než ji začne věnovat pozornost.

Walla řekla jasně, že pokud se do dalšího dne nevrátí, nemělo cenu se po ní shánět a ona chtěla Daryla ušetřit zklamání. Zatvářila se co nejvíc lítostivě to šlo, ale při představě, že mladá lukostřelkyně touto dobou byla mrtvá, pocítila jen pramálo skutečného smutku. Smutně zavrtěla hlavou a chytila ho za ruku, načež si Dixon začínal uvědomovat, co se mu tím snažila říct.

"Je mi líto..."

"Ne," ucukl před ní a vjel si dlaní do vlasů. Nemohla... Nemohla umřít...

Mlčky zůstal zírat na ty, kteří odklízeli těla mrtváků a zůstal několik minut bez hnutí. Nevěřil tomu. Nepřipouštěl si to. Už přišel o tolik. Zrovna ona ne. Ne teď. Ne dnes. Potřeboval ji, tak zatraceně zoufale ji potřeboval.

"Vidělas to?" zeptal se Carol hlubokým hlasem, jenž postrádal jakoukoliv emoci.

Carol zmateně naklonila hlavu na stranu a zeptala se: "A co?"

"To jak umřela," odpověděl netrpělivě.

Žena zavrtěla hlavou. Zhluboka se nadechla a rozhodla se mu říct pravdu. Sledovala jeho obličej z profilu a upřímně doufala, že bude dost chytrý, aby si přebral možnosti a zůstal v Alexandrii, v bezpečí. Tolik riskoval a začít nanovo riskovat kvůli další mrtvé holce nemělo cenu.

Jenomže Daryl zatnul zuby a bez řečí se rozešel pryč. Jestli je naděje... A ona tam je... Bude žít. Proč se kráva hloupá vždycky dostane do potíží?

"Daryle!"

Nezastavoval, bylo mu fuk o koho šlo, neodpovídal na hloupé dotazy, kam že to vlastně šel. Vzal za železo, jenž sloužilo jako zámek od brány, posunul ho a pak s hlasitým skřípáním a úpěním těžkého kovu otevřel celou bránu.

"Daryle," ženský hlas ho dohnal a jak se kroky blížily, nebyla sama.

"Co je?" vyštěkl rozčileně, otočil se a pohled postupně zabodl do každého, kdo si ho dovolil zastavit.

"Jdu s tebou," řekla příchozí Sasha a kývla směrem k Aaronovi, který je zrovna doběhl. "Aaron nám řekl, že se Walla ztratila. Jdu s tebou. Ona pro mě dělala to samý."

"Máš recht. Zrzka má potíže, jdem jí pomoct," přidal se Abraham a opřel si pušku o rameno. "Nemáš na výběr, než nás vzít s sebou."

"Čtyři zní líp, než jeden," doplnil Aaron a pokusil ze sebe vykřesat něco na způsob optimistického úsměvu.

Daryl si je důkladně prohlédl a jeho vztek pozvolna opadával. Přešlápl si z jedné nohy na druhou a ukázal na volnou cestu posetou krvavými šmouhami se slovy: "Musíme pohnout, brzo bude tma."

°•°•°

Najít stopy uprostřed noci bylo výrazně těžší a on věděl, že to bude tak padesát na padesát, jestli ji opravdu najde. Věřil v to a nehodlal se vracet, dokud nenajde buď její mrtvolu, nebo ji samotnou, živou a v pořádku. Ostatní mu kryli záda a starali se o zatoulané mrtváky, přičemž nezaslechl jedinou stížnost na to, že se potáceli sami černým lesem, kde číhalo plno nástrah.

Abraham si chvílemi vesele broukal a občas odběhl do lesa, protože se mu zdálo, že někoho zahlédl. Naštěstí se pokaždé vrátil s prázdnou a nožem od černé krve. Sasha si tenhle les už prošla a napadlo ji zamířit na západ. Tam to pořádně neznali a byla šance, že mohla být někde tam. Stopař nenamítal a o pár stovek metrů dál narazil na první důkaz o přítomnosti mladé lovkyně.

"Značka," hlesla Sasha a pečlivě na ni posvítila baterkou.

"Bude nová," zašeptal nadějně Aaron, když po ní přejel prsty. "Pryskyřice je možná ztuhlá, ale je čerstvá."

Daryl musel uznat, že se vážně vyznal a zadíval se dál na západ. Nezahlédl nic. Jen černočernou tmu, žádný kouř nebo vzdálené světlo. Sklopil oči a nalezl pár lidských stop, přes která se prohnalo pár divokých zvířat. Přidřepl k zemi a prohlédl si otisk podrážek. Moc nezkoumal její boty, ale vsadil by na jedno: rozhodně byly její.

Po tomhle objevu nasadil lovec vražedné tempo. Prodírali se tmou, na všechny padla kousavá zima a objevily se náznaky noční rosy. Ani teď nikdo nic nenamítal. Pouze Abe měl štiplavé řeči na svůj kručící žaludek, protože od včerejška nic nesnědl, nebyl čas. Sasha s Aaronem to zvládali o poznání líp a muž, který je přivedl do Alexandrie dokonce obětoval jednu tyčinku, aby jim zrzek neskučel hlady.

Po dalších hodinách toho hrozného tempa stopař náhle ztuhl a přikrčil se. Ostatní ho rychle napodobili a nachystali si zbraně. Abraham se s pozoruhodnou tichostí přiblížil k Darylovi a naklonil k němu hlavu.

"Co vidíš?"

"Oheň," zašeptal a vytáhl si zbraň, "a kolem něj asi deset lidí. Další nevidím, ale slyším hlasy. Víc hlasů."

"Tak dobře, musíme vymyslet plán. Jsou jasně v přesile," pověděl Abe a Daryl přikývl.

"Zaútočíme ještě za tmy, dokud někteří spí," navrhla Sasha a dřepla si vedle stopaře.

"Pozor!" sykl Aaron a všichni se jako na povel přitiskl zemi, jen Aaron si našel úkryt za stromem.

Daryl brzy pochopil proč; směrem k nim mířili dva muži. Naštěstí to nevypadalo, že by si jejich přítomnosti všimli, evidentně potřebovali jen na malou, což podle rozepínání zipu, slabé crčení "vody" a jasný závan moči kousek od nich, poznal celkem snadno. Nikdo se nepohl. Zůstali nehnutěm s prstmi na spoušti a špiclovali uši.

"Hej," ozval se jeden z nich, "máme tam naházet další mrtváky? Nechce se mi s nima tahat, smrděj."

"Šéf řek, že to nemá cenu. Ještě do rána pojde, i když je to celkem výkon. Sázel jsem se Stevem, kolik jich sejme, než ji dostanou."

Druhý muž se rozesmál, oklepal se chladem a zapnul se. Jeho společník ještě chvíli vykonával potřebu, než taky skončil a oba se obrátili k odchodu.

"Teda, řeknu ti, že bylo drsný, jak jednomu zlomila nohu a vyrvala z ní jeho kost."

"Jo, skoro mě taky zabolela noha."

Teď se smáli oba. Jejich smích i doznívající slova se nesla k Darylovi a ten vztekle zafuněl. Musel se hodně krotit, aby po nich nevystartoval a nevymlátil z nich další informace.

"Jsou pryč," zahlásil Aaron.

"Myslíte, že mluvili o Walle?" zeptala se znepokojeně Sasha.

"V tom případě se mi moc nelíbily ty kecy o tom, že do rána umře," zabrblal potichu Abraham.

Stopař nepřestával zírat na siluety mužů, kteří se posadili zpět k ohni a dál se vesele bavili. Bavili se o tom jako o nějaké zábavě nebo sportu, který zrovna dávali v televizi. Jeho vztek si začal razit cestu až do logického uvažování a prudce se zvedl na nohy.

"Jdeme hned," řekl a vyrazil.

"Daryle!" sykla Sasha, jenomže lovec ji neposlouchal. S nadávkou se tedy zvedla, opřela pažbu o rameno a začala střílet.

Abraham ji napodobil a Aaron se rozběhl za Darylem, po němž začnou brzy zůstávat jen mrtvá těla.

V táboře Vlků propukl rozruch. Všichni byli tím náhlým útokem a střílením natolik překvapeni, že nebyli schopni vyrazit do protiútoku. Místo toho prchli do tmy, avšak než stačili zmizet úplně, schytali několik kulek do zad. Daryl se sklonil před útokem muže se srpem a střelil ho do nohy. Zraněný nepřítel se rozkřičel, čímž na sebe strhnul pozornost zbytku, ale na ty už měl Daryl plán. Aaron ho kryl a zároveň postupoval vpřed, zatímco Sasha střílela po utíkajících živých a Abraham se jal prohledat jejich jednoduchý tábor.

Mezitím Aaron dostal na kolena jednoho z Vlků a Dixon mu nemilosrdně uštědřil jednu pořádnou pěst do čelisti. Téměř nikdo nezbýval. Několika lidem se povedlo utéct a jiní stále čekali v úkrytech, připraveni na útok.

Po další ráně do obličeje se muž rozesmál, až mu od úst odlétly sliny. Daryl po něm hmátl a prudce ho škubl za nemyté vlasy. Skláněl se nad zraněným mužem jako hotový bůh pomsty.

"Tak kde je ta žena, kterou jste zajali?" zeptal zhrublým hlasem.

Vlk chytil jakýsi druh hysteráku a neúspěšně zaklonil hlavu.

Na tohle fakt nemám čas, řekl si pro sebe, bleskově vytáhl nůž a zaryl mu do břicha tak hluboko, že jeho část vykoukla ven druhou stranou.

"Kde je?" zahřměl a otočil nožem o několik stupňů, načež se dočkal kýžených výkřiků bolesti.

Aaron hlasitě polkl a hlídal jejich okolí. Řev muže se mu zařezával do uší. Moc se mu tohle mučení nezamlouvalo, protože jestli byli na špatné stopě...

Daryl na chviličku přestal, nechal nůž trčet v břišní dutině a pohlédl muži do očí.

"Mmm... mrtvá," výžblept spolu s krví hromadící se mu v ústech, "včera chcípla..." dokázal ze sebe trhavě dostat.

Stopař výhružně přimhouřil oči a zatlačil na nůž. "Pro tvoje vlastní zdraví doufám, že kurva ne. Tak znova..."

Když se muž rozkřičel smrtelným výkřikem již napodruhé, rozeznal mezi jeho výkřiky několik prostým slov: "Jáma... Díra v zemi. Mrtváci."

Daryl prudkým pohybem vytáhl nůž z mužova břicha a kvůli té síle se ven vylila nechutně slizká chapadla střev. Vlk tohle už bohužel necítil, neboť tím náhlým šokem ze smrti mu srdce vypovědělo službu.

S tváří posetou několika rudými kapkami, rukama od čerstvé krve a dlouhým nožem, se obrátil na bledého Aarona. "Říkal jáma."