Rick se nemohl zbavit pocitu, že tady něco sakra nehrálo, že tohle útočiště bylo divné, ne, to útočiště ne, ti lidi v něm. Alexandrijci byli ti největší klikaři, na které narazil a zároveň z nich měl zvláštní pocit. Nelíbilo se mu, že je Deanna připravila o zbraně a nechala je nechráněné, což podle něj i ostatních byla ta největších hloupost. Nechráněné zdi, neobsazená věž, a navíc k němu byla stočena veškerá pozornost zdejších obyvatel, neboť získal svoji bývalou práci. Vlastně každý z jeho lidí získal nějakou "práci", až na Wallu. Ta, jak zjistil později, byla pravidelnou lovkyní a po každém dni stráveném venku přinesla čerstvé maso, tudíž nebylo nutné ji držet uvnitř, když o to vůbec nestála.

Přes to všechno, byla hrozba mrtváků stále na místě a palebná síla byla třeba. Proto se s Darylem a Carol dohodl na plánu, jak jich pár ukrást, kdyby se něco podělalo. Podle Wally to byli jen neškodní troubové, jenomže později z ní vypadlo, že ji dva jistí tupci byli ochotni nechat tam venku, mezi mrtvákama, jen protože nepřijímala jejich hloupé rozkazy. Tohle pro Daryla byla dostatečná záminka k tomu, aby s loupením zbraní souhlasil.

"Nesmíš to říct ani Walle," dbal na něj Rick, jakmile si důkladně prošli celý plán, a protože pro ně Deanna pořádala večírek, měla by být pozornost všech odvedena právě na něj.

"Sice tvrdí, že jsou slabí, a je to pravda, jsou jako přerostlé děti, ale ani tak si u ní nemůžeme být jistí. Strávila s nimi moc dlouhý čas. Kdoví, co jí ten Aaron nakukal," přitakala Carol a podezřívavě přimhouřila víčka.

Daryl se nevěřícně zamračil a oba zpražil přísným pohledem. To před ní měl mlčet? A co měly ty Carolininy kecy znamenat? Věděl, že k ní nechovala zrovna vřelé sympatie, jenže až tak? Tohle tajemství by mělo být jen mezi pár lidmi, ale mladé lukostřelkyni nadevše věřil. Nikdy by je nezradila.

"Potřebujem, aby to zůstalo co mezi nejméně lidmi. Můžu s tebou počítat? Daryle?"

Stopař se rozčileně kousl zevnitř do tváře a s jistou dávkou neochoty pokýval hlavou na souhlas. Nic jí neřekne, ale to zatajování ho bude mrzet. Už tak cítil tu vzrůstající nedůvěru a nechtěl ji prohlubovat.

"Fajn, ale jestli to zjistí, svedu to na vás. Já už od ní jednou po tlamě dostal," řekl jen tak mimochodem.

°•°•°

Deanna pro nováčky uspořádala večírek, aby se všichni se všemi lépe seznámili. To celkem hrálo do Rickova plánu ohledně zbraní; mohli je ukrást, když Alexandrijci byli u Deanny doma, jenže "neviditelné" Carol se nelíbilo, že se tam Walla neobtěžovala jít. Vlastně proč by měla. Lovkyně se s novými lidmi znali jen díky tomu, že jim dodávala čerstvou zvěř, ale jinak se jim vyhýbala a co tak Rick od vůdkyně věděl, bylo to celkem oboustranné.

Walla pořád patřila do Rickovi skupiny. Sotva se s Alexandrijci pustila do jednoho úkolu, málem na něm přišla o život. Obětování jim evidentně nebylo cizí, pokud nešlo o jejich vlastní lidi a lovkyně jen velmi těžko od Deanny poslouchala, jak chtěla poslat Glenna a další dobrovolníky ven se svými. Už jednou to dopadlo mizerně, proč by to tentokrát mělo být jinak?

Lukostřelkyně sledovala světla proudící z Deannina doma a přemýšlela, zda by se tam měla ukázat. Vůdkyně Alexandrie jí tam chtěla, pouze, aby se ukázala, jenže Walla nedokázala poslouchat ty hloupé řeči o mlýncích na těsto, nedostatku cigaret a lpění na starých věcech, jako byly narozeninové oslavy a obavy kolem nich. Pokud šlo o ní, už se párkrát s místníma pohádala o těch strašně důležitých věcech.

Odrazila od stromu, jenž stál naproti oknům do obývacího pokoje a vydala se prázdnou ulicí za Aaronem. Odpoledne sliboval, že k večeři udělá svoje vyhlášené makarony a ty přece nemohla odmítnout. Založila si ruce do kapes kožené bundy a cestou poslouchala zvuky nočních zvířat na lovu. Naneštěstí k jejím uším dolehl známý zvuk chrčení mrtváků za velkou plechovou stěnou. Hluk z oslavy asi musel jednoho nebo dva přilákat, avšak ona se stejně zastavila, obrátila tvář tím směrem a chvíli vyčkávala, zda se ten zmetek o něco nepokusí.

"Koukáš na hvězdy?" ozval se za ní zhrublý hlas a ona se otočila.

"Myslíš těch pár chudinek, co se snaží dostat skrze mraky? Hmm, jo, fakt hezký," ušklíbla se a nechala ho, aby se postavil po jejím boku. "Proč nejsi na oslavě? Je to pro vás."

"Nejsem na to. Pročs tam nešla ty?"

"Stejnej důvod," nechala na tváři vylézt mírný úsměv. "Mezi tyhle lidi moc nezapadám."

"Si tu už nějakej pátek, to tě mezi sebe nevzali?" zeptal se udiveně Daryl a oba se rozešli po silnici.

"Ani ne. Nejsou jako vy. Bojí se mě, nelíbí se jim, že tu objevila ženská, která jim říká, co maj dělat a jak žít," povzdechla si otráveně.

"To jsme na tom stejně."

"Je něco v čem se lišíme?"

"Snad jen to, že já umím lovit," řekl jen tak mimochodem, čímž si vysloužil dloubnutí do boku.

"Zas tak dobrej nejsi. Ještě jsi mi nepřinesl tu srnu," připomněla mu nesměle.

"Furt mě s tím budeš otravovat?"

Lovkyně do něj strčila ramenem a se smíchem přikývla: "Jo."

°•°•°

Další den se pokoušela mluvit s Carlem. U brány se s ní vůbec nebavil a nezvládl to ani ten večer, co společně strávili v jednom domě. Proto mu přinesla nové komixy o tom vyhlášeném lukostřelci, jehož si tak cenila, jenomže už to nebyl ten starý dobrý Carl z věznice. Byl to dospívající mladík s několika traumaty, zakořeněnou silnou nedůvěrou v lidi a pořád měl před očima hrůzy v podobě ulhaných přeživších skrývajících se tam venku. Lhala by kdyby řekla, že ji ten chladný postoj vůči ní neranil. Přitom jí přišlo, že se mladík zvládl skvěle adaptovat, s místními teenegery se bavil, hrál s nimi hry a dovedl se usmívat... Tak co bylo špatně?

"A ty si jako myslíš, že jsem se vás nepokusila hledat?" vyčetla mu toho dne, kdy ji chlapec už podruhé poslal pryč.

"Nevím, co jsi chtěla, ale nebylas s náma. Nebylas u toho, když jsme přišli o Beth, Tyreese a Boba. Neumíš si představit jaký to tam bylo."

Walla sevřela rty do úzké linky. Držela se, aby po něm nevyjela jako vzteklá kobra, už kvůli Judith, jež se v bratrově náručí začala nespokojeně kroutit a potichu kníkat.

"Přestaň dělat, že můžu za jejich smrt. Nevím, co ode mě chceš slyšet, ale věř mi, že není minuty, kdy bych si odpustila, že jsem vás nenašla."

"Na to je pozdě," odvětil chladně mladík a dodal: "Měla bys jít."

Lukostřelkyně zakroutila hlavou. "Sakra, Carle..."

"Běž pryč."

Chvíli zůstala strnule stát, s ústy pootevřenými na protest, jenže toho se nedostávalo. Co se tak pokazilo? Kde byl ten veselý klučina, který se s ní přetahoval o to, jaký superhrdina byl lepší? Nepoznávala ho. Jedna jeho část tam venku umřela. Zůstala tam hnít mezi mrtváky.

"Fajn," sykla podrážděně a hodila mu přinesené komixy k nohám, "už tě teda nebudu nikdy obtěžovat."

Těžko říct, zda si je vzal, nebo je tam nechal ležet. Neřešila to. Rozešla pryč a nechala sourozence za sebou. Rozesmutnilo jí to a zároveň naštvalo. Začala si přicházet, že už zase byla ta neznámá holka z lesa, kterou Daryl přivedl do věznice a všichni ostatní si ji s opatrností oťukávali.

Možná je to dobře. Koukej, co s tebou udělala Tyreesova a Bethina smrt. Jak bys reagovala kdybys přišla i o Carla? Lepší je, když tě odstrkuje teď, než abys ho začala mít moc ráda.

Jenže na to už je pozdě. Pořád mám toho spratka moc ráda.

Promnula si bolavý zátylek a kopla do kamínku na asfaltové silnici. Daryl pracoval na motorce, kterou mu Aaron minulý večer ukázal a požádal ho o spolupráci při hledání nových přeživších. Zamířila proto do otevřené garáže, odkud se ozývalo cinkání šroubů a nářadí. Stopař si dal tu práci, že stroj stihl za jedinou noc zprovoznit a to pomocí všeho možného, co uvnitř garáže našel. Aaron se sběrem materiálu nezahálel. Vzal všechno, co mu přišlo užitečné.

"Odpoledne chci jít ven. Půjdeš taky?" zeptal se stopař, jakmile zaznamenal její vstup dovnitř, ale už se za ní neohlédl, aby zjistil, proč byla tak nezvykle potichu.

Sundala si ze zad luk, povolila řemínek u toulce a posadila se na zem, mezi tu špínu a rozházené kovové věci, jež pro ni neměly žádný význam. Bezmyšlenkovitě vzala jeden uniklý šroubek a velmi zblízka si jej prohlédla.

"Hm, třeba, ale spíš bych chtěla za Sashou. Není na tom nejlíp."

Daryl zdvihl hlavu od práce. Špinavé ruce pečlivě utřel do hadru a podíval se na ni. Její hlas nezněl tak nadšeně, jak obvykle býval, dokonce se její tvář ho vyvedla z míry, protože včera měli dost poklidný a příjemný večer, narozdíl od těch ostatních, kdy byli bez sebe, tudíž předpokládal, že vše bylo v pořádku a nebyl nejmenší důvod smutnit.

S povzdechem dočasně ukončil práci na stroji, zvedl se ze své pozice a posadil se těsně vedle ní. Ona si ještě chvíli prohlížel šroub, načež to po chvíli stejně omrzelo a položila ho zpět k nohám.

"Co se děje?"

Walla zakroutila hlavou, promnula si bolavý zátylek a vydechla: "To Carl. Snažila jsem se s ním mluvit, jenže on... už není jako dřív. Já se mu na druhou stranu nedivím. Neumím si představit, co tam venku prožil, ani já tam nepotkala nikoho, kdo by mi nabídl pomoct. Spíš..." odmlčela a dlaní si přejela po nové jizvě, "se mě pokusil zabít."

Lovec svraštil obočí, až se mu mezi očima utvořila vráska. "Kdo?"

Tohle jsem měla říct, už hodně dávno. Neměla jsem tak dlouho čekat, jenže... sakra, kdo by si na něj, přitom všem, krucinál, vzpomněl? Tady jsou mnohem důležitější problémy, zvažovala v duchu, a ať chtě, nebo nechtě, obličej ji zbledl při pomyšlení, že tam někde běhal zkušený lovec s ostřížím zrakem, psychopatickou povahou a chutí nahánět vlastní dceru jako divé zvíře.

"Daryle," oslovila ho vážně a se strachem v očích, který nedokázala potlačit, odpověděla: "Můj otec žije. Potkala jsem ho, když jsem vás hledala a měl s sebou další chlapy, skupinu o pěti členech. Všichni vyzbrojení. Maj moderní techniku a asi dost zásob na to, aby přežili. Nemyslím, že je dobrý nápad, aby jste chodili s Aaronem ven."

Stopař se napnul a nevědomky zatnul ruce v pěst. Znamenalo to další problém? Proč se o něm ale dozvídal, až teď? Promnul si oči a zadíval se na svoji kuši.

"Proč jsi mi to neřekla dřív?"

"Chtěla jsem, ale v posledních několika dnech toho bylo fakt moc. Nikde v okolí není, ale ani tak se mi nelíbí, že tam venku někde běhá," opřela si o jeho rameno hlavu a spustila víčka. "Otec vždycky říkal, že buď jsi lovec, nebo kořist."

Daryl ji pohladil po rudých vlasech a paží vzal kolem ramen. On tou kořistí rozhodně nebude a jestli narazí na chlápka, co tohle bude nahlas prohlašovat, dostane ho. Prostřelí mu mozek šípem, aby se už nemusela bát.

"Co dalšího jsi zjistila?" zeptal se lovec a upřel k ní naléhavý pohled.

Musel vědět, na co všechno se bylo třeba připravit, a čím by se mohli s Aaronem potýkat. Walla mu tedy pověděla všechno, co se při jejich prvním shledání v novém světě stalo a jak moc byl její otec nebezpečný. Nedokázala potlačit ten strach, jenž měla pokaždé, když ho musela zmínit.