Všichni z Rickovi skupiny přespali v jednom domě, v přízemí. Opatrnost nebyla nikdy nazbyt a v noci mohli spát klidněji.

Walla se zatím po Rickově boku seznámila s novými členy skupiny; Abraham, Eugene, Rosita, Tara, Noah a kněz Gabriel. Glenn vyprávěl, jak ho Abe a ostatní zachránili a jen díky nim našel svoji ztracenou ženu spolu s dalšími žijícími. Na Taru se nedokázala dívat nijak jinak, než na nepřítele, jelikož se přiznala k tomu, že dříve stála po Guvernérově boku. Netušila proč při pohledu na mladou ženu měla takový vztek, ale jistě bude pár dní trvat, než se toho zbaví. Zatím jí přičetla k dobru to, že stála při Glennovi.

Walla se rozhodla zůstat s nimi, tajně doufajíc, že všechny zůstalo při starém. Daryl s tím očividně neměl problém, protože seděl těsně vedle ní, opíral se ramenem o to její a s plně rozevřenýma očima odpočíval. Sem tam k ní zalétl zrakem a občas to vypadalo, že chtěl něco říct, ale vzhledem k ostatním polo bdícím obyvatelům zůstal u mlčení.

Stopař se již poněkolikáté zavrtěl a promnul si ospalé oči. Lukostřelkyně vedle se po něm ošila a položila mu dlaň na rameno. Uklidňujícím gestem ho krouživými pohyby hladila, dokud s ní nesvázal oční kontakt. Nasála spodní ret a při pomyšlení, že to bylo dlouho, co se ho mohla dotknout zčervenala a odvrátila se.

"Jen se vyspi. Dám tady na to pozor," řekla potichu.

"Jsem zvyklej bejt vzhůru."

"Jasně a proto mi tady padáš do klína?"

Daryl svraštil čelo a nesouhlasně zamručel: "Nepadám."

"Seš jak malej," zacukaly jí koutky. "Vyspi se."

Daryl teda přikývl, uvolnil se a tiše položil kuši o zem. Bez problému se o ní opřel a založil si paže vyrýsované dokonalými svaly na hrudník. Spustil oční víčka a naklonil hlavu na stranu, přičemž si tvář opřel o její širší rameno. Nechtělo se mu moc přiznávat, že byl vyčerpaný, až běda.

Walla se zaculila, spokojeně naklonila hlavu a položila mu ruku na koleno. Ty otrhané a špinavé kalhoty by si mohl možná vyměnit. Pěkně z něj táhl nemytý chlapský pot a ocelový zápach staré krve. Nejspíš z lidí i mrtváků. Na špičce jazyka měla připomínku ohledně jeho smradu, ale pomlčela a místo toho ho zamyšleně hladila po koleni.

Dlouze se nadechla a cítila, jak druhé tělo u ní úplně uvolnilo svalstvo. Nebylo to usnutí příliš rychlé? Očima přejela po lovcově nečinné tváři a sjela ke klidnému hrudníku.

Mírně se usmála, z kolene se dostala ke stehni, kde pokračovala v krouživých, pomalých pohybech. Pozorně sledovala reakce v obličeji a čekala, než se po ní nahněvaně vyjede. Z věznice si pamatovala, že si na intimní doteky moc nepotrpěl, přestože jí jasně dával najevo svoji náklonnost a v očích měl jasně vypsanou touhou. Nejspíš se tam odrážela od té noci, kdy ji viděl nahou. Krátce bubnovala prsty o jeho vnitřní stehno a Daryl sebou ucukl. Nejistě se zamračil a zamručel.

"Měl jsem vědět, že hned jakmile usnu, tak mě začneš obtěžovat," zašeptal chraplavým hlasem.

"Jen tě hladím."

"Přesně takhle to začíná," odvětil a pootevřel jedno zvědavé oko.

Věnovala mu velký úsměv a přitáhla se k němu, aby ho políbila na rty. Všichni spali, nikdo jim nevěnoval pozornost. Dokonce i Rick zaspal v sedě u nové kolébky.

Pusa byla krátká a stopař se zamračil o to víc. Otevřel obě oči a lépe se k ní natočil. Spustil obě paže podél těla, přitáhl se k ní co to šlo a otřel se o její rty. Ty své pootevřel a uchytil ně mezi horní. Nasál jej a položil dlaň na nezraněnou líci, aby si ji líp natočil. Nebránila se jeho polibkům a neuhýbala, ani když s těmi drobnými polibky směřoval ode rtů na tvář, přes lícní kost, směrem za ucho a pak dolů na bledý krk. Celou dobu ji strništěm škrábal po tváři a palcem hladil po hřbetu ruky, jež si dovolila mu okupovat stehno.

Mladá lovkyně trochu zvrátila hlavu dozadu, vystavila se tak nedočkavým rtům a rozrušeně polkla. Druhou dlaň, kterou mu ponořila do vlasů, byla rozechvělá. Tělem jí proudily vlny tepla, ve slabinách cítila povědomé pnutí. Být u něj v takové blízkosti jí uzmulo kontrolu nad vlastním tělem. Do celého obličeje se hrnula horká červená, ve zlatých duhovkách se odrazila divoká jiskra a ona musela silně stisknout zuby, aby se ovládla.

Naštěstí toho stopař nechal. Svým provokativním úsměvem dal jasně najevo, že tohle mělo sloužit jako varování. Stejně jako v její tváři, i on měl co dělat, aby zaplašil rudou a zklidnil splašený dech. Únava nad tím spolehlivě zvítězila a on další minutu na to zavřel oči.

"Tys mi fakt chyběl," zašeptal mu u ucha, když si opřel čelo o její rameno a uvolněné svaly ji napověděly, že si nyní skutečně dovolil upadnout do spaní.

Trochu se odsunula, opřela tak záda o dřevěnou skříň za sebou a nechal ho na sobě ležet. Hověl si na jejím rameni, avšak po chvilce se mu to zdálo jako dost nepohodlné, takže hlavou sjel níž, přímo na vyvinutý ženský hrudník. Objal ji kolem pasu a tiše oddychoval z klidného spaní.

Walla se zaculila a dále ho hladit po špinavých vlasech. Prsty rozčesávala slepené nebo zamotané pramínky a spokojeně zaklonila hlavu. Slíbila mu, že zůstane vzhůru, tak ho nechala spát a ostrým zrakem pátrala po místnosti. Každý spokojeně spal na svém místě, až na toho jednoho nového člena.

Byl jím ten zatracený zrzek Abraham, s přitroublým úsměvem na rtech je oba tak zamyšleně pozoroval. Lukostřelkyně by dala cokoliv za to, že ještě před pár minutami spal jako špalek.

"Na co vejráš," zamumlala popuzeně a znovu se zaměřila na Darylovu hlavu, kterou s tak velkou ochotou česala prsty.

"Na vás," odvětil tichým, "když nám ten Aaron řekl o ženský s lukem hledající svoji skupinu a svýho chlapa, mělas vidět jak se tvářil. Chtěl sem co nejdřív, ale po tom, co bylo v Terminusu jsme přece jen váhali."

Walla nespokojeně naklonila hlavu na stranu. Ta poznámka, že Daryl byl její chlap... To zalichotilo.

Myslím, že si to umím představit. Nikdy nezapomenu na ten den, jak se tvářil, když zjistil, že mi nemůže pomoct. Nemohl s tím nic dělat. Nikdy mě tak nic nevyděsilo, než ta bezmoc v jeho očích.

"Byli jste v Terminusu," zamumlala tichým hlasem.

Abe se zavrtěl, jak se chtěl opřít o stěnu a vydechl: "Jop. Ironie, že právě tam jsme se dali všichni dohromady. Na místě smrti."

"Měla jsem tam být taky."

"Kdyby jo, bylo by to lepší. Tady lovec byl dost protivnej a furt tě sháněl."

Walla se lehce usmála. "Udělej mi laskavost a jdi chrápat. Tentokrát dám pozor já."

Abraham se drze uchechtl, avšak souhlasil. Zavrtěl hlavou, srovnal si záda a zavřel oči. V případě nouze byla připravena kdykoliv vystřelit a bránit je. Daryl ji nedržel nijak pevně a mohla se by pod ním lehce protáhnout. Modlila se, aby tady měli konečně klid a všichni se tady cítili v bezpečí.

°•°•°

Ráno se probudila celá dolámaná a záda ji zachvátila příšerná bolest. Udělat ze sebe provizorní lehátko asi nebyl nejlepší nápad. Zavrtěla se a převrátila na záda. Dlouho si ono slastné probuzení neužívala, neboť si uvědomila dvě věci: Daryl byl pryč a ona ležela sama na zemi, pod dekou. Při pohledu na prázdnou místnost zpanikařila, vyskočila na nohy a se srdcem v krku popadla svoji zbraň opřenou o skříň. Vyrazila z domu jako velká voda a do písečných očí ji praštilo pozdní odpolední slunce.

Co to sakra?

"Hej, jen klid. Seš jak splašenej králík."

Prudce se otočila za hlasem a tep se jí o něco snížil. Položila si dlaň na hrudník a zavřela oči. Jen klid. Dýchej... Nádech... dýchej... To je ono. Vzpomněla si, když ji takhle při jejich prvním setkání pomáhal Hershel. Pomohl ji překonat šok ze ztráty krve a automaticky si zajela k tmavě růžové jizvě na boku.

"Málem mě jeblo," odfrkla si a otevřela oči, načež se podívala na stopaře sedícího na dřevěných prknech verandy.

Daryl se zatvářil trochu provinile. "Promiň. Ostatní vstali těsně po východu slunce a Abe říkal, žes celou noc hlídala, tak jsem tě nechal spát."

Walla kývla na srozuměnou a připojila se k němu. Kecla si na zadek vedle jeho kuše a promnula si víčka od ospalků.

"Vyspala ses?" zeptal se starostlivě.

Její bledá pokožka se zdála bledší, než si ji pamatoval. Kruhy pod očima měla pořád a určitě celou dobu, co byla na útěku před mrtváky jí moc neprospělo.

"Celkem jo," odpověděla a protáhla si paže. "A jak ty?"

Daryl se neznatelně usmál a zadíval se na své dlaně mezi pokrčenými koleny. Krátce pokýval hlavou. Ještě aby se mu nespalo dobře...

"Leželo... se mi fajn..."

"Fajn?" podivila se Walla s pozvednutým obočím. "Moje prsa jsou fajn?"

Stopař se zadíval na druhou stranu a nervózně si kousal spodní ret. Hlasitě vydechl a přemýšlel, co by jí na to mohl říct. A byla na to vůbec vhodná odpověď?

"Leželo... se mi... dobře," hlesl váhavě tu samou odpověď jako předtím.

Lukostřelkyně za ním obrátila celou tvář a nahnula se blíž k němu. Zdálo se jí to, nebo se styděl? Neviděla sic na jeho tváři barvu studu, ale soudě jeho chování... Ušklíbla se nad tím, zvedla dlaň a poplácala ho po rameni jako dlouholetého kámoše. Tiše se rozesmála nad Darylovým zmateným výrazem a uvolněně vydechla.

"Chybí mi věznice," zašeptala a přivřela víčka od smutku. Chybí mi ten klid. Bylo to místo, kde jsem si mohla dělat, co jsem chtěla. Chybí mi Hershel, Tyreese a Bob. Zatraceně... tak moc mi všichni tři chybí... A Beth... Na tenhle svět byla moc laskavá. Nezasloužili jsme si někoho takového...

"Mně taky," vzdychl lovec.

Walla se ostře nadechla, na hrudi ucítil silný tlak. Jakoby jí srdce stiskla neviditelná ruka a k tomu provazem stáhla plíce, aby nemohla dýchat.

"Kruci..." zachraptěla hrubým hlasem a promnula si čelo, "Tyreese mi bude moc chybět. Ještě mi neřekl ten vtip, kterej měl. Nechal si ho pro sebe zmetek," usmála se slabě.

Daryl se na ni podíval. Tiše polkl a natáhl směrem k ní ruku, aby ji pohladil. Byla to jen otázka času. Věděl, že dřív nebo později to u ní propukne.

Lovkyně si setřela z tváře první příchozí slzy. "Měla jsem jít za Rickem. Měla jsem vás najít... Kdybych... kdybych... byla s váma, lecos by bylo jinak."

Stopař si povzdechl: "Wallo, tak to není."

"A Beth? Ona... byla dobrá. Fakt skvělá..."

Dixon ucítil v srdci píchnutí. Paže mu samovolně spadla podél těla a on nečinným pohledem sklopil oči na podlahu. Poslouchal její vinu a tiché vzlyky. Snažila se to zatlačit do pozadí, ale nedostávalo se jí úspěchu. Emoce se vylily ven jako protržená přehrada, ale příliv vody naštěstí neměl dlouhého trvání. Zase se vsákl do nitra.

Walla se rychle ovládla, otřela si mokré tváře a zvedla obličej vzhůru. Nikdy by neřekla, že jí Tyreesova smrt tak vezme. Brala ho jako někoho, kdo tady vždycky bude a pokaždé ji rozveselí, anebo si s ní přátelsky pokecá. Příliš se upnula na lidi a teď to bolelo. Další rána pro ni byla Sasha, která se s ní nesnažila navázat ani ten pitomý oční kontakt, natož s ní prohodit slovo.

"Promiň. Tohle poslouchat nepotřebuješ."

"Klidně to ze sebe dostaň. Každý to tak udělal," hlesl nepřítomně Daryl.

Mladá lovkyně objala kolena a opřela si o ně bradu. Periferním viděním si všimla jeho volné ruky ležící u samostřílu. Skousla si spodní ret, popotáhla sopel do nosu a váhavě po ní sáhla. Bříšky prstů se dotkla jeho hrubé pokožky, než zavadila o zranění podivného druhu. Bylo to malé, staré a vypadalo jako vypálené horkým kruhovým tvarem. Zhrozila se nad tím a dech se jí skoro zasekl v krku. Nebyla hloupá, došlo jí z čeho to měl. Sama si podobné rány kdysi způsobovala.

"Daryle," oslovila jej měkce a pevně mu sevřela ruku na podporu.