Zdravím~ Jak se vám zatím líbí druhá část? :3

Příběh jsem poměrně zkrátila a rozhodla se přejít rovnou do Alexandrie, protože jsem upřímně nevěděla, jakou roli Walle dát po útěku z Terminusu. Pár nápadů tu bylo, ale nezdály se mi dost dobré a přišlo mi, že jsem ji všude zbytečně cpala.

Nuže, přejděme do Alexandrie a buďte si jistí, že jejího tatíka ještě potkáte. ಠ⁠◡⁠ಠ Takové menší odbočení, či zpestření příběhu. Dala jsem do něj i něco svého.

Přeji pěkné počteníčko~ ^^

°•°•°

"Budu si náš rozhovor nahrávat, nevadí to?"

"Asi ne..." zaváhala ošetřená rudovlasá lukostřelkyně, zvědavě pokukujíc po všech maličkostech v místnosti.

Proč by nemohla. Kam to dá? Na net? Pfrr, pomyslela si, když stiskla v dlani mušli z pláže a hned vedle ní byla vystavena zarámovaná fotka čtyřčlenné rodiny, culící se do objektivu. Šťastná rodina.

Hned po příjezdu ji Aaron vzal k doktorovi, aby ošetřil nově získané rány a její doprovod mezitím odešel za vůdkyní této komunity. Všichni vypadali jako vystřiženi z moderního časopisu. Upravení, umytí, v čistém oblečení... Připadala si vedle nich jako mrtvák, jenž mezi ně nenápadně pronikl a čekal na příležitost.

Doktor jí ani přes ten vlezlý úsměv a podivně přátelské vystupování, moc sympatický nepřišel. Táhl z něj nelibý zápach alkoholu a nejspíš se musel napít i krátce předtím, než ji sem Aaron dovezl, ale co mu musela nechat; mistrovským způsobem ošetřil její ucho, sešil hlubokou ránu na líci, zafixoval kotník a dal jí na to vzácná antibiotika. Chvíli na něj zůstala zírat jako na blázna a divila se ještě dlouho po tom, co ji propustil ze své ordinace.

Aaron ji vysvětlil, že zrovna nabrali dost zásob a každý měl přidělený počet surovin. Pro ni to bylo něco, co si pomalu ani ve věznici nemohli dovolit. Lidi se na ni dívali s lehkým strachem a odstupem. Zjevně nebudila moc dobrý dojem a ona to okamžitě svedla na svůj zanedbaný vzhled.

"Odkud jste?" zeptala se Deanna.

Walla se konečně posadila a zamračeně se ohlédla. To křeslo bylo tak podezřele pohodlné. Přišlo jí to jako věčnost, kdy seděla na něčem tak měkkém. Žena naproti ní nespěchala. Dávala jí čas, aby si zvykla na nové prostředí a zkoumala její přirozeně rudé vlasy.

"Jsem ze Severní Georgie," odpověděla a sundala si luk ze zad.

"Co jste dělala? Kde jste pracovala?"

Walla přimhouřila oči a zadívala se přímo na Deannu. "Nepracovala jsem, ale studovala. Teda... spíš jsem pořád pařila s kamarády. Neměla jsem budoucnost."

"To se mi nějak nezdá. Určitě jste se musela k něčemu upnout. K něčemu důležitému. Ten luk na okrasu jistě nenosíte."

"To je fakt," zamumlala. "Ještě nedávno jsem se chtěla dostat do Paříže."

Deanna se nechápavě zamračila. Zdálo se jí to nemožné. Jako každému, se kterým o tom hloupém nápadu mluvila. Popravdě na to od doby, co políbila Daryla ani nepomyslela.

"Proč tam?"

"Mám tam někoho důležitého. Dívku, která je pro mě jako sestra. Poslala jsem ji tam rok předtím, než to propuklo a já o ni měla strach. Paříž byl můj cíl. Chtěla jsem se tam dostat stůj co stůj, jenomže jsem měla strach. Ztěží jsem vyvázla z Atlanty."

"Nepřipadáte mi jako někdo, kdo by se bál."

Lukostřelkyně se uchechtla. Pár rudých pramenů jí spadlo přes ušmudlanou tvář a zakryly její sešitou ránu. V jejích výrazně zlatých duhovkách se zalesklo tekuté zlato.

"Tenhle svět... ze mě udělal něco, čím jsem nikdy nechtěla být. Viděla jsem, jak mi před očima umírali lidi..."

Patrick...

"Lidi, který jsem milovala a nedokázala si bez nich představit život..."

May a Matthew...

"Mám dojem, že to mě změnilo, že to změnilo tu nezodpovědnou osobu, kterou jsem bývala, k něčemu jinému. Určitě horšímu..."

Hershel...

"A daleko nebezpečnějšímu," zvedla bradu a bez mrknutí starší ženu pozorovala jakoby šlo o nepřítele. "Ztratila jsem i důležité přátele a není to moc příjemnej pocit... Zabíjela jsem lidi, aby oni nezabili mě, ale ani tak to není nic, na co bych byla hrdá."

Daryl... Rick... Glenn... Maggie... Sasha... Tyreese... Carl... Beth... Judith... Mich...

Deanna však zachovala slušné dekorum a klid. Její oči ji ovšem prozradily. Strach, jenž Walla nepřehlédla byl více než zřejmý.

"Ale díky tomu jste dokázala přežít."

Lukostřelkyně se hlasitě uchechtla a promnula si zraněnou líci, jež se ozývala štiplavou bolestí. 

"Žiju? Co to je žít v tomhle světě? Nejsme snad my ti živí mrtví? Vy a ti ostatní... vůbec nemáte tucha, jak to tam venku vypadá," odmlčela se a ostře se nadechla horkého vzduchu v místnosti.

Bývalá politička se zatvářila poněkud zmateně a ihned nadhodila otázku: "Jak to myslíte?"

"Chodíte si tu... jen tak a absolutně vám nedochází, že i tohle bezpečí jednou pomine. Ať už kvůli lidem, nebo nemrtvým..."

A tak jí pověděla svůj příběh. Řekla jí o Atlantě, o jejím začátku a také o Marilyn. O tom, jak potkala skupinu z věznice a měla na chvíli domov. Své city a náklonnost nedávala najevo. Stále se chtěla držet zpátky, kdyby se to náhodou rozhodli použít proti ní.

Po hodině diskuze ji Deanna propustila a Walla doufala, že to vůdkyně Alexandrie nezneužije ve svůj prospěch. Naštěstí jediný pohled na ty lidi říkal jedno - byli slabí a rozmazlení přepychem, který tu měli.

Aaron si ji odchytil, když odcházela od jeho vůdkyně a nabídl ji místo u sebe v domě. Nejdříve chtěla odmítnout a poohlédnout se po něčem malém, za předpokladu, že by v tomto podezřele upraveném, čistém maloměstě něco takového měli, ale když zjistila, že o ni neměl zájem nijak jinak, než kamarádsky, hned se trochu té ostražitosti zbavila.

"Tohle je Eric. Můj manžel," prohlásil hrdě s velkým úsměvem a nová tvář s nezvykle jemnými, mužskými rysy vykouzlila upřímný úsměv hostitele, který rád poznával své hosty, načež k ní natáhl dlaň k seznámení.

Walla to nečekala a jen strnule k němu natáhla ruku. Staré zvyky stále platily a Eric ji bez váhání stiskl na pozdrav. Vypadal moc mile. Podobně jako Aaron a když se ti dva k sobě přiblížili... viděla na nich tu něhu a lásku vedené jeden k druhému. Nebáli se před ní projevit emoce a na uvítanou se políbit. Nad tím žasla a zůstala na ně zírat jako tvrdé Y. Nečekala, že by v této době potkala další, vzájemně se milující pár.

"Máme tu koupelnu s teplou vodou a všemi základními potřebami. Kdybys něco potřebovala, stačí říct. Dokonce tu máme nějaké to oblečení pro ženy od sousedky, něco málo hygienických potřeb a taky dost jídla..." ukazoval nové návštěvnici Eric spodní patro a jeho partner mu položil ruku na rameno, přičemž ho s horlivým seznamováním nového prostředí mírně zadržel.

"Nech ji odpočinout. Dneska toho má za sebou dost."

Lukostřelkyně cítila, jak jí zacukal koutek úst. Uvolnila sevření na popruhu batohu a dovolila si jej pustit na zem ke zdi. Projela si prsty vlasy slepenými od krve a ušklíbla se. Sprcha by možná bodla.

"Moc díky... a ty ženský potřeby asi nebudou třeba," uchechtla se hrubě.

Aaron trochu kývl a zavedl ji do koupelny, ze které následně odešel. Walla se tak mohla klidně porozhlédnout. Sakra. Připadala si jak u Marty Stuartové. Domy musely být nejspíš nové a ta koupena brala dech. Byla zvyklá na horší a tohle bylo milé překvapení.

Svlékla ze sebe staré, otrhané oblečení od zaschlé krve a uvolněně vydechla. Opatrně vstoupila do sprchového koutu a zapnula vodu. Prve se lekla horké spršky, jež se na ni rozletěla, avšak poté si seřídila vodu přesně jak chtěla. Opláchla se, cítila příjemný pocit čistoty a lehce štiplavá bolest na kůži upozorňovala na její početná zranění. Krev se smývala ze zaschlých ran a mizela v kanálku. Zůstala tam dlouho. Vystavovala se proudu teplé vody do doby, než začala téct studená. Relaxovala v příjemném prostředí, hezky si umyla vlasy a přála si, aby tohle mohlo okusit i ostatní z její skupiny.

Kéž by... Kéž by je jen dokázala najít.

Sklopila pohled na své, teď čisté nohy a zklamaně opřela čelo o dlaždičky.

°•°•°

"Mmm~ Tohle je tak kurevsky dobrý," rozplývala se nad teplým, právě vařeným jídlem Walla a cpala do sebe jednu porci za druhou.

Pár se nad její reakcí uchechtl a navzájem si vyměnili pobavené pohledy. Trochu je to donutilo přemýšlet, kdy naposledy něco jedla, když jí tak chutnaly i obyčejné placky z brambor s trochou toho vzácného hovězího masa a sýra. Zelenina šla vypěstovat snadno, leč ty ostatní suroviny jako bylo hovězí, kuřecí nebo rybí maso? To už tak snadné nebylo. A většina obyvatel se bálo opustit bezpečí zdí.

Eric se mile usmál. "Jsem rád, že ti chutná. Hned za kuchyní máš připravený pokoj pro hosty. Klidně tu můžeš zůstat. Nemáme s tím problém."

Lukostřelkyně mykla rameny a pokračovala v jídle. Svůj pokoj našla hned po sprše a překvapilo jí, že si tu chtěli nechat naprosto cizího člověka, kterého ani neznali. Asi je to v minulosti nic nestálo...

"Dlouho jsem nespala v posteli. Naposledy na pryčně, který ve věznici byli," zamumlala s poloprázdnými ústy a natáhla se pro sklenici moštu.

"Asi to tam nebylo moc příjemné," ozval se Aaron.

Walla se napila a odvětila: "Bylo to fajn. Bylo tam bezpečno, než přišel jeden jistej čurák, kterej nám to tam rozbořil."

Oba se muži se na sebe zadívali se směsicí znepokojení a než se stačili zeptat, předběhla je: "Je mrtvej. I jeho lidi. Napadli nás a zaplatili za to, a v žádným případě mi to nebylo líto."

Po tomhle nastalo v místnosti ticho, kromě cinkání příborem o talíř. Walla si možná uvědomila, co řekla, ale pořád to bylo lepší, než se s tím tajit. Hodila po nich jeden jediný pohled a pak se zaměřila na nedojedené jídlo. A to vůbec nezmínila ty muže, které předtím zabila. Udělala to, aby utekla a našla Daryla. Místo něj se dostala do tohoto útočiště. Dost možná skvělé místo, kde by se Carlovi i Judith líbilo. Při vzpomínce na Rickovy děti se jí zželelo a sevřelo srdce lítostí.

Po pár minutách se omluvila, že byla moc unavená a přejedená, a raději zmizela ve svém novém pokoji. Nedala mužům nejmenší šanci na ni promluvit a schovala se za zavřenými dveřmi místnosti.

Jsem to ale sobecká kráva. Místo toho abych je hledala, tak si žeru nějakou večeři s párem gayů, pomyslela si provinile a pravou rukou si vjela do vlhkých vlasů. Schovávám se za zdmi, místo toho, abych šla po stopách... Místo toho... abych... abych... Zavřela oči a skousla si spodní ret. Z kotníku se ozvala tupá bolest, přičemž si uvědomila, jak bídně na tom byla. Nebýt Aarona, dostali by ji ti dva zbylí mrtváci, které už nestihla vyřídit.

Kulhavě přešla k posteli a posadila se na ni. Byla příjemně měkká a ona se na ni hned složila. Pootevřela jedno oko a přetočila na bok, jenž méně bolel - lépe bez zraněného ucha. Vydechla zadržovaný kyslík v plicích, sledovala, jak skrze žaluzie prosvítaly poslední paprsky dnešního dne, než se propadla do hlubokého spánku.

Bojím se toho, že se stávám něčím menším, než člověkem. Výčitky z první vraždy šly překonat snadno, dokonce jsem překonala i to, že jsem zabila otcovi muže. Zabila jsem je. Nezaváhala jsem. Jsem ještě člověk? Zasloužím si snad takový klid a pocit naprostého bezpečí?

Nemyslela na to moc dlouho, neboť se propadla do říše spánku.

Aaron za ní chvilku na to přišel. Chtěl jí zkontrolovat, avšak když spatřil klidně oddechující tělo a uvolněnou, skoro až bezmocnou tvář mladé ženy, změkl, přikryl ji a potichu zatáhl závěsy. V nitru se mu rozléval příjemný pocit. Určitě udělal správně a ona bude pro jejich komunitu užitečná. Hned po tom, co se uzdraví, jim bude ku pomoci více, než kdokoliv jiný tady. Měla na to. Ne nadarmo patřila mezi přeživší.

°•°•°

Walla se probudila pozdě dopoledne. Postel byla tak zatraceně měkká, že si ještě chvíli poležela, než se odkryla a vstala na nohy. Trošku nechápavě se zamračila, jelikož si nepamatovala, že by se snad zakrývala a hodila na sebe čisté, vyprané oblečení, jež jí bylo tak akorát a těsně obepínalo její vypracované svaly na pažích.

Zhluboka se nadechla a otevřela dveře od svého pokoje. Přivřela oči od bolesti v kotníku a přešla chodbou směrem do kuchyně, ve které už se Eric činil. Aaron však u něj nebyl.

"Ahoj," řekla nahlas a evidentně mladého muže překvapila, neboť se za ní s úlekem otočil.

"Dobré dopoledne. Jak ses vyspala?" usmál se.

Walla pokývala hlavou a prohrábla si vlasy. "Jako na obláčku. Chceš tu s něčím pomoct?"

"Ani ne. Oběd mám hotový a Aaron tu bude každou chvíli."

"Hmm? Kam šel?"

"Za Deannou. Asi ti bude chtít přidělit nějakou práci. Bude na tobě, zda ji budeš chtít dělat, nebo si vybereš něco sama."

Lukostřelkyně chápavě kývla hlavou a na jeho vyznání se posadila ke stolu. Nakonec to tu nebylo tak zlé. Jednom doufala, že jí takový luxus neotupí všechny smysly.