Vypustila z úst škodlivý kouř cigarety, kterou neměla snad celou věčnost. Bylo to jako pohlazení na její pocuchané nervy. Taky jí dost chyběl alkohol. Vzpomněla si na večery strávené na vysoké, na kterou stejně kašlala a když zrovna netrávila čas lukostřelbou nebo se někde neprala, tak kalila. Pařila se svými kamarády o sto šest, hráli hloupé hry a popíjeli tvrdý alkohol. Jak moc jí ty bezstarostné časy chyběly!

Zbytek dopoledne zůstali v tichosti, což pro ni jako pro ukecanou, znamenal poněkud problém. Neměli kam jít - všude se šourali mrtví a ona co chvíli vycházela ven, aby zjistila jejich početní stav. Pomalu to vypadalo, že odcházeli hledat potravu na jiné strany. Zbývalo jen počkat na vhodnou příležitost.

Zaslechla za sebou vrzání staré dřevěné podlahy. Neohlédla se. Vinná réva, jež pohltila celou verandu a plazila se po stěnách jim poskytovala skvělý úkryt před nemrtvými. Mohli se volně pohybovat po verandě, aniž by byli zachyceni.

"Kde ses naučila střílet?" zeptal najednou Daryl a postavil se vedle ní, taky kouřící cigaretu.

"Chodila jsem k takovýmu divnýmu týpkovi na lekce lukostřelby a fotr mě brával na lov. Lukostřelba byla jediná věc, která mě ve starým životě bavila a musím se přiznat, že se ve zbraních moc nevyznám. Ani nevím, kde se odjišťuje pojistka," přiznala se neochotně. Vím to jen u těch větších.

Doslova na sobě ucítila podrážděný pohled a tak se nad tím jen zachichotala. Dokouřila zbytek cigarety a nedopalek hodila do trávy. Podívala se na muže po svém boku a jako reakci na jeho mračící se tvář kmitla rameny.

"Ta prasata, co nás napadla jsem ubodala nožem. Dostala jsem hysterák, protože jsem viděla, co provedli a šla po nich. Nechtěla jsem zajít tak daleko, jenže... nedali mi na výběr."

"Zabíjení prasat není vražda," odvětil hrubým hlasem a z úst mu vyšel použitý kouř z cigarety.

Natáhla ruku a poklepala ho po pevném rameni se širokým úsměvem. "Super. Jsem ráda, že si rozumíme."

Daryl chtěl něco odseknout, ale v tom se kousek od nich ozval výstřel. Kulka zasáhla trám stříšky nad verandou a další zasáhla do dřevěné podlahy. Oba se okamžitě sklonili a skryli za sotva držící zábradlí. Chodící mrtváci vytušili příležitost a pomalu se vydali jejich směrem.

"Kurva. Tvoji lidi maj ve zvyku takhle střílet?" zajímala se Walla zlostným hlasem, stáhla si ze zad luk a vytáhla šíp.

"To nejsou moji lidi," řekl rozčileně, vytáhl pistoli a opatrně nahlédl do volného prostoru.

Ve vysoké trávě bloudili mrtváci a loudavě mířili za zdrojem střelby. Pár z nich k místům, do nichž se zaryly kulky a zvuk popraskaného dřeva dolehl k nim.

Daryl střelce viděl. Mezi stromy se míhal stín, jenž byl na kousáka příliš rychlý, jenže nedokázal upřesnil směr jeho pohybu. A nebyl jeden. Jeden ze střelců se skrčeně plížil trávou za nimi s připravenou dlouhou puškou. Cestou vyřídil mrtváky, kteří se k němu přibližovali a jeho společníci ho zezadu kryli.

"Musíme dovnitř," zamumlal a kývl hlavou ke dveřím.

"Dobrej nápad," souhlasila Walla a uvolnila tětivu.

Ve chvíli, co se zvedli přišly výstřely. Několik jich mířilo jejím směrem a ona jen tak tak sklonila hlavu, aby se jim vyhnula. Rychle skočila do otevřených dveří a za ní Daryl, který následně zabouchl dveře a sám se kryl před kulkami.

"Zmrdi," odkašlala si a po zadku pošoupla se co nejdál ode dveří.

"Kdo to byl?" udeřil na ni okamžitě Daryl, svírajíce v pravé ruce nabitou zbraň.

"Nemám páru," zavrčela. "Možná ti samí kreténi, kteří zničili moji skupinu."

"V tom případě je to úplně úžasný!" rozkřikl se.

"Jak jsem měla vědět, že mě budou hledat až tady, hm?"

Ženská blbá. Jak jí mám pak věřit? zavrčel Daryl v duchu a dost ošklivě si ji prohlédl. Přiblížil se k oknu a velmi opatrně nahlédl ven. Střelci vyřídili mrtváky a teď se blížili k chatě. Jeden z nich už byl skoro u verandy.

"Hej! Ty tam uvnitř!" zavolal na ně zvenku cizí hlas a Daryl si všiml chlapa, jenž kráčel k chatě s nachystanou dlouhou a jeho kolegové se rozmístili po všech stranách. Chtějí tu chatu obklíčit. Vědí, co dělají, dovtípil se.

"Dost jsi nám dala zabrat! Zabít ty chlapy chtělo pořádnou kuráž!"

Hlas přes dveře zněl tlumeně, přesto dost jasně a Daryl se obrátil na tu malou vražedkyni. Ta se mračila jako smrt, písečnýma očima probodávala dveře a automaticky si přiložila šíp na tětivu, kterou lehce natáhla. Letmým pohledem na něj koukla a kývla jakoby jasně říkala; zabijeme je. Měl podobný nápad. Ještě včera by střelil spíš ji, než je. Kdoví jestli i nyní nedělal chybu. Mohla to na něj jen hrát a tohle byli její kamarádi, kteří by ho pak mučili, aby z něj dostali informace... To nevěděl.

"Zaplatíš, ty čůzo blbá," ozval se ten samý hlas a kroky se přikradly ke dveřím.

Walla mlčela. Rty měla pevně sevřené k sobě, srdeční sval jí bil nervozitou a sotva popadala dech. Vytáhla se na nohy, aby mohla lépe mířit. Daryl se přitiskl zády vedle dveří, pistol vyměnil za kuši a pozvedl ji nahoru.

"A ten chlap, co tam s tebou je... Ten může klidně odejít, nebo se přidat k nám. Novýma lidma nepohrdnem."

Lukostřelkyně přimhouřila oči a pečlivě sledovala stín pode dveřmi. Podle Darylova napnutého výrazu asi nehodlal přejít na jejich stranu. Natož jim s něčím pomáhat.

Náhle se dveře prudce rozevřely a Walla vmžiku vystřelila. Trefila prvního muže do ramene a ten se s křikem složil na zem. Vyrazila ven a dalším šípem ho střelila do hlavy.

"Stůj!" křikl Daryl a vyběhl za ní.

Venku je čekalo pár ostřílených lupičů s prvotřídními puškami a po zuby vyzbrojeni noži. Evidentně věděli, co dělali, přesně jak si stopař myslel. Dva z nich vyskočili zpoza rohu domu, ale jejich muška byla nanejvýš zoufalá. Jednoho trefila Walla do krku, o druhého se postaral Daryl. Rychle se ukryli před sprškou kulek a opět vykoukli na zbylé útočníky. Stahovali se.

"Nenechám je zdrhnout," zasyčela nenávistně rudovláska a vystřelila za nimi.

Daryl zaklel a šel za ní s nadějí, že ji zastaví. Opravdu po nich šla jako vzteklý lovecký pes a nemilosrdně zavraždila ty opožděné pitomce, avšak nemohla jen tak vběhnout do lesa, kde čekalo bůhví co. Naneštěstí se moc daleko nedostali.

Za Darylem se vynořil z trávy chlap, který tam celou dobu čekal a vystřelil. Kulka prořízla vzduch, minula jej jen o vlásek a zakousla se do stromu před ním. Zarazil se, nastavil kuši a prudce se otočil.

Lukostřelkyně si jich všimla právě včas. Nemohla přece přijít o důležitou dohodu, kterou s Darylem měla. Napnutá tětiva tiše drnkla, prsty vypustily šíp a ten si našel cestu přímo do čela nepřítele. Ostřílení útočníci se zatím ukryli před jejím bystrým zrakem.

Stopař se za ní ohlédl, vděčně kývl bradou a zadíval se jí do zvláště zbarvených očí. Nejenže nemusel plýtvat svým šípem, ale taky byla ochotna zanechat pronásledování, z nějž by stejně neměla žádný užitek.

Walla zůstala stát na místě, srdce se konečně uklidnilo a stejně tak dech. Pohled do Darylových klidných očí ji pomohl získat kontrolu nad nenávistí. Promnula si zátylek, krátce se ohlédla, aby utnula tuhle trapnou situaci, jenomže v ten moment přišla rána do obličeje.

Stopař s kuší neváhal a rozběhl se vysokou trávou k útočníkovi. Namířil na něj šíp, zatímco on mířil puškou na ležící ženu.

"Okamžitě tu zbraň polož!" zahřměl Daryl rozčileně.

"Tuhle mrchu naháníme už od zimy. Zabila nám kámoše. Ubodala je jako vzteklá hysterka, tak drž hubu," zavrčel muž s puškou, aniž by na něj bral větší zřetel.

Walla si dlaní otřela krev pod nosem a olízla horní ret od kovové pachuti. Muž ji přišlápl paži a přidržel si ji pěkně na zemi. Nepropustila skrze rty jediný bolestivý zvuk, leč bolest v paži byla nesnesitelná. Všimla si, že se za ním vynořili další dva a ti mířili na Daryla. Zhluboka dýchala přes krev usazenou v nosních dírkách a odkašlala si.

"Nechte ho. Nemá s tím nic společnýho, neví kdo jste."

"To jsme měli v plánu... Dokud nám neodkrouhl kámoše!" vykřikl příchozí muž.

"Byli to sráči," řekl bez citového zabarvení v hlase Daryl a dál na ně mířil. "Pusťte ji a já vás nezabiju."

Druhý chlap se zachechtal: "Seš slepej, idiote? Jsme tři a ty seš sám. Nemáš šanci."

"Dostal jsem větší přesilu," odvětil klidně.

"Bejvávalo. Teď nám naval všechny svoje zbraně a klekni."

Daryl nevypadal, že by měl v plánu jakkoliv ustoupit. Na zarostlých tvářích měly vítězné úšklebky a kdoví, co by s ní udělali kdyby se rozhodl vzít roha. Nejraději by je všechny vyřídil. Jen je přimět, aby udělali chybu.

"Ne."

Muž s puškou se přísně zamračil. "Fajn. Teď chcípne"

Dobře, je to v prdeli, zaklela Walla a se srdcem až v krku zvažovala své možnosti. I kdyby Daryl vyřídil ty dva, kteří se tady vyloupli, pořád je mohl dostat ten třetí, jenž na ni pořád mířil. Musí to být rychle...

Pozorně sledovala jeho prst na spoušti a jen co se chystal vystřelit, odklonila se prudce na stranu k chycené paži. Kulka ji škrábla přes lopatky a z části roztrhla tílko. Ohlušující výstřel ohromil příchozí střelce, na chvíli se jí hlavou rozezněla bolest, u níž se cítila jakoby ji lebku svíral svěrák a Daryl využil nastalého zmatku.

První padl k zemi se šípem v krku. Další padl brzy po něm s hrotem zabodnutým v srdci. Zaváhal a to se mu vymstilo. Ohlušená Walla nahmatala šíp vypadlý z toulce, sevřela ho co nejpevněji mohla a s prudkým rozmachem ho zabodla do koulí posledního z trojice nepřátel. Chlap s puškou se rozkřičel na celé kolo, ustoupil dozadu a spustil palbu mířenou do země.

Walla ho v okamžiku složila a vyrazila zbraň z ruky. Do lesa tak pronikl příšerný řev.

"Ty sračko. Teď budeš bulet, ale předtím ses jim vysmíval?" zavrčela, zároveň sykla od bolesti v hlavě, zvedla další šíp a se smrtícím výrazem mu ho zabodla do slzavého oka.

Tlačila hrot hlouběji a hlouběji, dokud zasáhla mozek. Pak jen hlasitě oddechovala, celá napnutá pozorovala umírající tvář s posledními záškuby. Z jediného oka stekla podél tváře slza. Odfrkla si a plivla na něj. Potom se narovnala a vstala. Hlava se jí ještě trochu motala a omezovala její vidění, ale lepšilo se to.

"Daryle," oslovila stopaře potichu, obrátila se k němu celým tělem a vděčně se usmála, "dík a sorry, že tě málem zabili."

Ten beze slova kývl a raději zůstal potichu. Sakra. Bez váhání mu bodla šíp do koulí. Takovou bolest rozhodně nechtěl nikdy zažít. Museli ji sakra rozčílit, když sebrala veškerou zákeřnost, co v sobě měla a udělala to. Posbíral svoje šípy a dokončil práci - musel jim zabodnout nůž do hlavy, jenomže pak zavadil pohledem o její záda, z nichž stékala červená krev a na boku se jí rýsovala stejně zarudlá skvrna. Evidentně si během střelby jedna kulka našla cíl.

"Krvácíš..." řekl a ukázal na její šedivé tílko, "a dost."

"Hmm," zabručela, zdvihajíc svůj luk. "Budu v pohodě."

"Můžeš jít se mnou. Máme doktora," navrhl stopař.

Walla si hodila svou jedinou zbraň na záda a dala si ruce v bok. Netvářila se zrovna dvakrát důvěřivě, avšak po dalším vyzvání, aby sebou laskavě hnula, než chcípne na otravu, svěsila ramena a souhlasila.