Pomalu mířili zpátky domů a cestou kontrolovali pasti, zda se do nich náhodou zatoulala drobná zvířata. K jejich smůle už byla většina sežraná nebo se do nich připletl mrtvák. Nalezli jen dva zajíce a Darylovi se podařilo sestřelit tři veverky. Dřívější horda musela všechna zvířata odehnat.

Walla u toho pila a pozvolna cítila, že jí alkohol lezl pomalu na mozek. Zavřela tedy láhev a dala ji do batohu. Stejně jí Bob vychlastal poslední ždibec skotské. Byla si tím skoro až jistá. Kdo jiný by totiž sáhl po nehlídané skotské? Měla docela dobrý odhad na lidi a nikdo jiný nepřipadal v úvahu.

Daryl šel před ní a přes rameno přehozené dva mrtvé ušáky. Chvíli ho tiše sledovala, načež si po pár minutách hlasitě povzdechla a dala ruce za hlavu. Schválně kopla do suché větve, čímž způsobila docela velký hluk a schytala od lovce nepříjemný pohled a jízlivou poznámku o neschopnosti pohybovat se tiše. Jen se ušklíbla a pak jí na rtech vyrašil zákeřný úšklebek.

"Všichni nemůžou bejt tak tichý jako ty, Darylinko..."

V momentě, co dořekla zdrobnělinu jeho jména, zastavil se uprostřed kroku, svaly se mu napnuly a on se k ní pomalu otočil celým tělem, včetně toho vražedného výrazu ve tváři. Tvářil se jako budoucí vrah.

"Řekni to ještě jednou," zavrčel nebezpečně hrubým hlasem a křečovitě sevřel kuši.

Walla ale bohužel nedbala jeho momentální rozpoložení a to, co pro jiného vyzněla jako výhružka, pro ni znamenala výzva.

Nasadila nevinný úsměv a nanovo otevřela pusu: "Darylinko."

Překvapilo jí s jakou rychlostí se k ní přihnal a sevřel její předloktí do ocelového stisku. Nedala najevo vykolejení. Jen se podivila nad jeho reakcí a přimhouřila oči. Vypadal jako bůh smrti. Přiblížil se k ní dost blízko na to, aby zaslechla jeho vzteklý, splašený dech a rozeznala cukající grimasu. Hlavou ji proletěla otázka, zda to nepřehnala, jenže pokaždé skončila u záporné odpovědi.

"Tak mi už nikdy neříkej, rozumělas?" zavrčel kousek od jejího obličeje.

Walla pomalu přikývla a zadívala se mu přímo bouřných, šedých očí. Zdály se jí tmavší a hrozivější. Asi ho ta zdrobnělina musela opravdu rozlítit.

"Dobře. Omlouvám se," řekla vážným tónem a její paže byla propuštěna.

Pečlivě pozorovala, jak se Daryl odtáhl, pohled mu trochu změkl a mlčky se k ní obrátil zády, načež pokračoval cestou, kterou se původně předtím vydal. Nečekal jestli se k němu přidá. Čekal, že půjde automaticky...

Jenomže lovec ušel sotva pár kroků, když se lukostřelkyně provokativně usmála a k předchozí omluvě dodala: "Darylinko."

Daryl se zastavil, ohlédl a přes hnědou ofinu se na ni zadíval.

A kurva... No, byl to hezkej život... Docela, pomyslela si Walla, jakmile se stopař s chladným výrazem rozešel zpátky za ní rozčilenými, netrpělivými kroky. Spustil kuši podél těla, natáhl po ní dlaň, avšak ona se ani nepohnula a rychle ji chytil za zátylek, jakoby chtěl uchopit kotě za kůži na krku. Pod bříšky prstů to přirozené teplo a vyskakující husí kůži. Potlačovala svoji nervozitu zuby nehty, ale on poznal, jak na tom skutečně byla.

Daryl stěží potlačoval zákeřný úsměv a bez varování se vrhnul na její rty. Ona překvapeně zalapala po dechu, tudíž toho využil a vklouzl jazykem úzkou škvírou mezi otevřenými ústy. Byla natolik zaskočená, že nedokázala na tuto výzvu odpovědět. Neohrabaně loudil jazykem uvnitř pusy, mísil sliny s těmi jejími a rty mu doslova tepaly horkem. Párkrát se otřel o druhý vlhký sval, snažíce se ho popostrčit k akci, ale nemělo to moc valný úspěch. Zabavil se tedy sám.

Dlaní sjel ze zátylku dolů na tvář, kterou s lehkostí uchopil a pokračoval ve zcela nečekaném polibku, na který rudovláska nekladla odpor, ale ani se nepřipojila. Druhou dlaň položil na její bok a přirazil ji ke kmeni stromu. Chtěl mít pod kontrolou, že nevyklouzne.

Walla se po minutě šoku vzpamatovala, zvedla ruku a vjela s ní do jeho vlasů. Prsty zachytila za kořínky a pořádně s nimi škubla. Lovec nevrle zamručel, avšak ona se usmála a zapojila se. Cítila, jak se svým jazykem otíral o její, jak se neobratně a netrpělivě snažil o převzetí této malé bitvy, zatímco její bok svíral stále větší a větší silou. Všimla si toho a zatáhla ho za vlasy ještě jednou.

Daryl se konečně odtáhl, dech měl zrychlený a srdce mu tlouklo až v krku. Do toho všeho se pletly motýlci v břiše a tělem rostly prstíky vzrušení. Marně dýchal čerstvý lesní vzduch na zahnání těch všemožných pocitů, jenže v její blízkosti to nemělo vůbec smysl. Dostával do nosu jen tu přirozenou ženskou vůni.

Přiblížil se, pohlédl ji do zlatých očí a pohledem sklouzl ke krku. Strništěm přejel po její hebké tváři a zamířil na bledou šíji, kterou hluboce políbil. Pocítil její prsty, které mu přehrabovaly vlasy a jednu paží kolem svých ramen. Slastně zamručela a natočila krk jeho směrem pro lepší přístup. Nekousal ani nesál kůži. Nebyl puberťák, aby dělal cucfleky a podobné věci. Povolil stisk a objal ji.

Po pár minutách prozkoumávání cizí kůže se odtáhl a zůstal hledět do její červené tváře. Srdeční sval bil na plné obrátky a silný tlak na hrudníku mu dal tak skutečný dojem, že byl stále naživu. Hlasitě vydechl, horko těžko se pral s pocitem, že kdyby chtěl, mohl mít každý kousek jejího těla, jenomže tahle myšlenka mu přišla natolik špatná, že ji pustil a hodlal ustoupit z jejího dosahu.

Lukostřelkyně se nechápavě zamračila, ale pustila jej a nechala ho vzít kuši. Vypustila vzduch nahromaděný v plicích a prohrábla si zpocené vlasy.

"Jestli tohle budeš dělat pokaždé, když tě naseru, tak to tě budu srát často," vykouzlila na tváři úsměv a poupravila si luk na zádech.

"Radši ne," zamumlal Daryl v odpověď.

Walla si udržela úsměv, překonala jejich mezeru a vztáhla dlaň, aby mu spravila pár pramínků ofiny skrývající jeho hezké oči. Nechal ji.

"Myslíš, že bych si neuměla poradit? Já nejsem žádná ustrašená holčička, jasný?" skončila s úpravou vlasů a dlaň mu nechala na tváři, načež ještě dodala: "Nemám strach."

Lovec nejistě kývl hlavou a nechal se od ní líbnout na čelo. Byl to drobný a vroucí polibek, při kterém se uvolnil.

"Tak půjdeme," rozhodla lukostřelkyně, palcem ho pohladila po strništi a vydala se zpět do věznice.

Daryl se na místě otočil, hodil si kuši na záda a sebral ze země jejich úlovek. Očima pozoroval její záda a přemýšlel, zda byl dobrý nápad takhle pokoušet život a začít si něco, co se výrazně podobalo vztahu. Upřímně řečeno nechtěl riskovat.

"Laskavě mi nečum na zadek a pohni. Už mám hlad," ozvala se Walla pobaveně a s obtížnostmi zakrývala velký úsměv.

"Pch," odfrkl si Daryl, dohnal ji a srovnal s ní krok.

"Šmíráka něco odradilo?"

"Přestaň."

°•°•°

Walla se pokoušela udržet venku, co nejdéle to šlo. Samozřejmě se po příchodu do věznice nevyhla vyhubování od Boba i Sashy, že by měla ještě ležet a nepřepínat se. Stopař byl stejného názoru.

"Fakt bys měla ležet. Nelíbí se mi, jak vypadáš," přisadil si Daryl a položil úlovek na dlouhý dřevěný stůl.

"Jsem v pohodě. Ty bys měl jít za Rickem a ještě jednou si s ním pokecat. Vytáhni z něj kam Carol odvezl."

Lovec se ohlédl k budově za nimi a zůstal na ni bez mrknutí hledět.

"Jen běž. Já si tě pak najdu, platí?" pohladila ho po odhalené paži a krátce zatajila dech.

"Jak myslíš," kmitl rameny lovec a zaměřil oči na její teplou dlaň, jež ho jemně hladila.

Ani tady na nádvoří se polibku na rty nevyhnul. Ta malá mrška se po něm natáhla a dlouze se otřela o jeho nehybné rty. Tiše zamručel v nesouhlas, jenomže to už se Walla s přiblblým úsměvem vzdálila. On sám nad tím s drobným úsměvem zakroutil hlavou a raději šel za Rickem dřív, než by na sebe přilákal nežádoucí pozornost. Ovšem nedalo mu a ještě před odchodem do budovy se za ní ohlédl. Jakoby se bál, že se každou chvíli vypaří. Kousl se do spodního rtu a v povzdechem zamířil vstříc nepříjemnému rozhovoru.

Lukostřelkyně se už už chtěla pustit do chycených zvířat, když v tom si všimla Hershela a Michonne u auta, které mělo plnou korbu mrtváků. Zrovna se chystali pryč, ale Michonne nevypadala zrovna nejlépe. Nejspíš celou noc nespala a bylo to na ní pěkně vidět. Místo stahování zvířat z kůže šla za nimi.

"Ahoj, potřebujete pomoct?" zeptala se zvědavě Walla a oba se k ní obrátili.

"Vypadáš lépe, neměla bys ale ještě ležet?" zajímal se Hershel a ona jenom protočila očima.

"Jsem v cajku. Cítím se fajn a potřebuju něco dělat. To tady samurajka vypadá na zhroucení. Běž si odpočinout. Včeras makala víc, než je třeba."

Michonne se netvářila zrovna dvakrát příjemně, avšak na slova byla skutečně unavená. Svými pohledy dávala najevo, že jí nic z toho, co řekla, nelíbí.

K velkému překvapení se Hershel přidal: "Má pravdu. Navíc je to jen pár těl. Není to nic, co bych nezvládl."

Žena s mečem dál nic nenamítala. Sebrala svoji věrnou zbraň a kývnutím se s bývalým veterinářem rozloučila.

Walla se nevinně zaculila. "Tak a teď honem pryč, než sem pošle toho zálesáka."

°•°•°

Společně vykládali těla mrtváků z korby na téměř ohořelou hromadu spálených, ošklivě páchnoucí zbytky spálenin, z nichž se udělalo člověku zle od žaludku. Jen co dali na hromadu všechny mrtvé, polili je benzínem a zapálili. Walla si musela přes nos natáhnout tričko, neboť by z toho smradu brzy vrhla celé dnešní jídlo. Možná i to včerejší.

"Poradil bych si," řekl Hershel při cestě k autu, "neměla ses tak vysilovat. Zase jsi bledá."

Lukostřelkyně pouze mávla rukou, zhluboka se nadechla vzduchu, překvapivě ne páchnoucího po spáleném mase.

"Stačí, že mám pořád za zadkem Daryla."

"Má tě rád," odvětil doktor a zavřel zadní část korby na západku.

Všimla jsem si, pomyslela si v duchu a bokem se opřela o auto. Založila si paže na hrudi a povzdechla si.

"Vždyť já toho bručouna taky."

Hershel se vřele usmál. "Je to hezké. Když Rickova skupina našla mrtvou Sophii, byl hodně naštvaný. Určitou dobu se námi ani nezabýval, ignoroval nás. Záleželo mu na té holce a vypadá to, že teď mu jde dost o tebe. Máme tady klid, zemědělskou půdu a získáváme zásoby. Nebylo by na škodu se usadit."

Lukostřelkyně se uchechtla a odpíchla se od auta, aby ho mohla obejít a nasednout. To ji říkal, aby to s tím nerudným stopařem zkusila? V duchu se nad tím uculila, natáhla ruku po klice, jenže v tu chvíli ji kdosi zezadu praštil do hlavy a ona se, pomalu v mdlobách, zhroutila na zem.

"Wallo!" vykřikl Hershel, urychleně vytáhl z pouzdra zbraň, avšak útočník zamířil pistolí na její hlavu.

"Na vašem místě bych to nedělal," ozval se důvěrně známý hlas bývalého velitele padlého městečka Woodbury.

Lovkyně se chytla za hlavu, povedlo se jí trochu zvednout a podepřít na loktech. Zasekla se v pohybu. Útočníkovi chybělo jedno oko a v druhém se varovně zablýsklo. Zatajila dech. Myšlenky jí začaly běhat hlavou. Sice ho osobně ještě nikdy nepotkala, vlastně ho poznávala jen na základě vyprávění, ale musela se ptát na jednu zásadní otázku: Jak mohl ten chlap přežít?

°•°•°

Guvernér, ne, teď Brian, nový vedoucí přeživších, kteří žili v karavanech, oba dotáhl do tábora, tam spoutal a zavřel do jednoho z nich. Walle sebral nový luk od Daryla a Hershelovi zbraň. Neobešlo se to bez slušného tuctu nadávek, za které by se ani nadšený fanda fotbalu nemusel stydět.

Zabiju ho, jestli na tom luku najdu škrábanec, pomyslela si Walla naštvaně, zvedla svázané ruce a po hmatu zkontrolovala stav nosu, do kterého ji praštil, když se mu pokoušela vzít zbraň. Ten chlap byl velký kus vola, který se nebál udeřit ženu, ale co by při téhle době chtěla.

Hershel vedle ní na sedačce měl skloněnou hlavu a podle jeho očí usoudila, že se nacházeli v pěkném maléru. Mlčky zíral na špičky bot a čas od času si smutně povzdechl.

Netrvalo to dlouho a jednooký muž je přišel navštívit. Vešel do karavanu, znuděně za sebou zavřel a s prstem na spoušti namířil hlaveň na Wallu. Naklonil hlavu na stranu, přičemž se mu v tváři objevil zaujatý výraz.

"Vás neznám. Přidala jste se k nim docela nedávno, že ano?"

Lukostřelkyně si odfrkla: "Všímavej."

Guvernér se ironicky usmál, avšak hned na to zvážněl a pomalu se posadil na volnou sedačku u stěny obytňáku.

"Jak dlouho u nich jste?" vyptával se dál a tím jedním okem hypnotizoval její zlatě zabarvené oči.

Walla pokrčila rameny, opřela zezadu o stěnu a ukázala mu prostředníček.

Brian se zamračil, odjistil a namířil na Hershela. Evidentně chtěl získat odpovědi. K čemu by mu byly, na to se mohla Walla jen ptát.

Bývalý veterinář konečně zvedl hlavu a promluvil: "Nechte ji jít, Philipe. Popovídáme si spolu. Jen my dva."

"Ne," utnul ho jednooký, "jste dobrý chlap Hershele, ale už nikdy mi neříkejte Philipe. Jsem Brian."

"Jestli se něco stane mýmu luku, zabiju vás," zamručela nerudně Walla a Hershel ji okamžitě zpražil pohledem.

"Je pro vás důležitější, než život?"

"Byl to dar," zavrčela a zcela ignorovala fakt, že tu ona byla ta bezbranná a v ohrožení.

"Aha, no. Možná vím od koho. Od Merlova bratra, viďte? Viděl jsem, jak jste si blízcí," odsekl poslední větu jakoby snad plival jed.

Lovkyně se napnula a chřípí nosu se jí rozšířilo od zrychleného dechu. Viděl je tehdy v lese? Nevšimla si, že by měli v patách stalkera.

"Áhh, to na mě asi bude pěkně naštvaný, ale docela by mě zajímalo, proč se s takovou ztracenou existencí tahá tak pěkná ženská jako jste vy."

Walla už už chtěla vstát a něco mu pěkně od plic povědět, ale Hershel ji zarazil. Položil své svázané ruce na ty její a uklidňujícím gestem ji pohladil. Zakroutila hlavou a podívala se raději do zdi. I to byl milejší pohled, než sledoval tu protivnou a nesympatickou tvář. Hlavou jí běhaly černé myšlenky a nápady na jeho zmrzačení.

"Co tedy chcete?"

Guvernér si poposedl, sklonil hlaveň a odpověděl: "Tu, která mě připravila o oko a vaši věznici."