Stále měla pocit jakoby se topila ve vlastní krvi. Odporná pachuť v ústech chutnala jako stará ocel a mísila se s hustým hlenem. Namáhavě polkla přes knedlík v krku a doširoka rozevřela své písečné oči. Čelo měla zbrocené potem. Automaticky zvedla ruku a uvědomila si svoji slabost. Svaly pořád neposlouchaly. Soustředit se na jednu činnost stálo mnoho sil.

Hlasitě si povzdechla a naklonila hlavu do strany. Zacukal jí koutek při pohledu na Daryla se skloněnou hlavou a dlaněmi sepnutými vpředu. Lokty si opíral o pokrčená kolena a vypadalo to, že odpočíval.

"Jak jsou na tom?" bylo první na co se zeptala a zaujala tím jeho pozornost.

Zvedl hlavu vzhůru a setkala se s jeho starostlivým pohledem, jenž byl vypsán přímo do šedomodrých očí. Promnul si ušmudlaný obličej, nejspíš zase něco spravoval nebo zabíjel mrtváky a s lehkostí se narovnal.

"Glenn to zvládl. Je to nezmar. Sasha je taky v pohodě, dokonce se aktivistka chtěla zúčastnit úklidu. Tyreese jí to zakázal a dohlíží na ni. Pár lidí umřelo, ale zbytek jsme zachránili," odpověděl narovinu a přisedl si na kraj jejího lůžka.

"To jsem ráda," oddechla si a unaveně zavřela oči.

"Přišli jsme pozdě," vydechl poraženecky, načež Walla slabě zavrtěla hlavou.

"Zachránili jste nás, díky," hlesla vděčně a pootevřela jedno oko.

Daryl se s ní nedohadoval. Jednoduše kývl a sklopil oči na své ruce. Aspoň že přežili ti, na kterých mu záleželo nejvíce. Bob měl své mouchy, ale dovedl vytvořit silná antibiotika, jež zachránila zbylé, nepřeměněné pacienty. Stačila jedna kapačka a Walla vypadala o dost lépe, než ji po svém příchodu našel.

"Zjistili jste, kdo zabil Karen s Davidem?" prořízl ticho cely Wallin chraplavý hlas.

"Ne," odvětil a zadíval se na ni. "Tys byla hned vedle nich. Muselas něco vidět."

Walla se odmlčela a stáhla dlaň z horoucího čela. Odpověď ho zraní... Hodně zraní.

"Jestli víš, kdo to udělal, řekni mi to, protože až toho hajzla najdu..."

"Byla to Carol," vyhrkla ze sebe na jeden nádech lukostřelkyně a lovec se zle zamračil.

"Cože?"

"Nemohla jsem spát. Byla jsem vzhůru, když za mnou přišla a chtěla mi udělat to samý co jim. Měla za to, že když je zabije a spálí jejich těla, choroba tak zanikne. Mýlila se."

Daryl pootevřel ústa a obličej se mu zkroutil nejprve zlostí, avšak krátce na to zesmutněl. Svěsil hlavu a složil ji do dlaní. Tohle se mu snad jen zdálo. Proto se s Rickem nevrátila zpátky. Proto na něj Rick koukal tak divně a hledal příležitost k hovoru. Teď věděl proč. A on si přes tu starost o Wallu nevěnoval důvodu toho proč Carol zmizela.

"Myslela si, že koná vyšší dobro," zašeptala polohlasem a převrátila se na bok. "Kdybych to jen věděla... Kdybych- kdybych tušila, mohla jsem jí zarazit."

Stopař zarytě mlčel. Zjevně si to nechtěl připustit a bránil se pravdě zuby nehty. Kéž by si to lépe promyslela a nechala takové rozhodnutí jen na sobě. Ostře se nadechl a spustil dlaně do klína.

Zavládlo mezi nimi hrobové ticho. Nakažená to raději nekomentovala, vlastně na to ani neměla sílu a vyčerpaně koukala do šedé zdi naproti. Schovala se víc do deky a spustila víčka. Na další slova neměla náladu. Spánek si ji opět bral do náruče.

"Jsem rád, že tebe nechala být," vydechl Dixon nakonec s úlevou a ještě před úplným usnutím cítila, že se dotkl její zpocené tváře.

°•°•°

"Wow, musím Bobovi poděkovat. Co by bral jako děkovný dárek?"

"Jakákoliv flaška chlastu mu bude jako poděkování stačit," ucedil nerudně Daryl.

Walla se na něj zvědavě otočila a už už se chtěla vyptávat, co bylo důvodem jeho rozladěnosti, ale rozmyslela si to. Asi se na poslední výpravě za léky přihodilo něco zlého.

"Měla bys ještě ležet. Furt seš bledá jak ta bledule," zamumlal s cigaretou v ústech a vrátil se k původní činnosti - práci na autě, které Walla vůbec nerozuměla, ale bylo příjemné u toho Daryla sledovat.

"Potřebuju vzduch. Čerstvej vzduch," řekla mu na to a naklonila hlavu na stranu.

"Když to říkáš."

"Glenn už taky normálně dejchá a je schopnej chodit."

"Jo, ale tys byla v kritickým stavu."

"On ne?"

"U něj byla Maggie a hlídala ho. Do mýho příchodu na tebe nikdo nedohlížel."

"Daryle, jsem v cajku. Dostala jsem se z toho rychleji než on."

Lovec nadzvedl levé obočí. To sice ano, ale málem jsme tě měli za mrtváka, pomyslel si. Ještě předevčírem měla celý obličej od krve. Na ten strašný výjev nikdy nezapomene.

Vyfoukl z plic cigaretový kouř, vytáhl svůj červený šátek ze zadní kapsy a utřel si do něj ruce špinavé od motorového oleje. Občas k ní zalétl pohledem kvůli nehlídanému kašli. Sotva popadala dech. Pořád nezněla zdravě, ale aspoň nebyla na pokraji smrti.

"Pojď. Něco pro tebe mám," řekl a obešel auto, zastavujíce u kufru.

Walla ho následovala. Založila si paže na hrudníku a pozorně sledovala, jak otevíral kufr od starého sedanu. Uvnitř se nacházel funkční, reflexní luk, na který Daryl narazil během hledání léků. Bylo jedno, kde se na té fakultě vzal, možná ho upustil nějaký lapka, nebo nějaká podobná existence. Důležitější však bylo, že pro ni našel vhodnou zbraň a byl to on, kdo jí ho donesl.

Vzal dlouhý černý luk za pevný střed vyztužený ocelí, prsty druhé ruky přejel po tenké, leč silné tětivě a zkontroloval její výraz.

"Děláš si ze mě srandu," vydechla nevěřícně a hypnotizovala tu úžasnou zbraň očima.

Daryl se uchechtl nabídl jí ho. Byla to krásná zbraň. Luk byl vyvážený, ne moc těžký a přesto dostatečně smrtící. Ohebné dřevo bylo pevnější než to na jejím starém luku a bude trvat pěknou řádku let, než se konce ulomí. Výrobce byl tak chytrý, že nezapomněl přidat ocel i tam. Sám Daryl se nad ním chvíli kochal pohledem a upřímně přemýšlel o výměně těžké kuše za relativně lehký luk.

Walla si převzala luk do obou rukou a doslova jí svítily oči nadšením. Taková věc by normálně stála celé jmění. Za starých časů sledovala turnaje v lukostřelbě a spoustu takových reflexních luků nabíhala k tisícovým částkám. Nikdy by si nepomyslela, že by něco takového někdy držela v ruce.

"Děkuju," usmála se vděčně, chvíli váhala, ale nakonec ho objala.

Nemoci se nemusela bát. Ani po jejich posledním polibku se Daryl nenakazil. Tohle nevinné objetí je nic nestálo.

"Nehodlal jsem furt poslouchat tvoje fňukání, že ti chybí luk," zamumlal blízko ní a konečně ho napadlo vytáhnout si cigaretu z úst.

Pustila ho z objetí a hned ho praštila do ramene, až bolestně zasykl.

"Blbe. Kdy jsem si stěžovala naposledy, hm?" uchechtla se, avšak veselý úculek ji stále pohrával na tváři.

Daryl si promnul rameno a zahodil nedopalek na zem. Carol byla sice pryč, ale měl ji. A vidět úsměv na její bledé tváři ho hřálo u srdce.

"Dřív nebo později ho budu muset vyzkoušet," ušklíbla se Walla, "a dneska je tak pěkně."

"Až se uzdravíš," řekl rádoby přísným tónem, avšak v koutcích mu zacukalo.

Lukostřelkyně protočila očima a mávla rukou.

"Myslím to vážně. Nebudu ti furt zachraňovat prdel."

"Ale jdi. Jsem přece silná a nezávislá žena," mrkla na něj očkem a zachichotala se.

"Ha ha," zabručel Daryl hraný smích a vrátil se k otevřené kapotě.

Walla s dětskou radostí okamžitě přiběhla k němu, novou zbraň si hodila na záda a s nadšením ho pozorovala při práci. Pokukovala po jeho vyrýsovaných svalech, jak se leskly potem na rozpálených letních paprscích a sama si přejela prsty po vlastních. Na pracujícího chlapa se dívalo vážně hezky a on překvapivě nic nenamítal.

°•°•°

Večer nechtěl nikdo slavit. Přišli o moc lidí a odklízení mrtvol zabralo celý den. I ten příští tomu budou muset věnovat značné úsilí. Hershel se rozhodl zůstat celou noc vzhůru a pracovat na novém léku, aby předešel další nepříjemné pandemii chřipky, zatímco nemocní, kteří se za Bobovi včasné pomoci uzdravovali, už mohli klidně spát bez krvavého kašle.

Walla navštívila toho údajného "hypochondra" Glenna a ten jí mohl jen závidět, že už byla zase fit a veselá jako předtím. Sasha na tom byla také lépe. Tyreese se od ní nehnul. Možná měl strach z vraha, kterého Rick stále nedopadl a on na něj vytvářel čím dál tím větší tlaky. I na něm bylo vidět, že ho to nebavilo a Walla byl\ nervózní z toho, až za ní ohledně té vraždy přijde.

Lukostřelkyně se svým novým lukem postupovala vpřed zarostlým lesem. V pravačce svírala hrdlo od lahve rumu, kterou místo léků dotáhl Bob a beze strachu o ztracení smyslů si přihnula. Nebyla tak daleko a kdykoliv se mohla bleskurychle vrátit. Mířila na klidné místo, dál od věznice, ve které se málem zardousila vlastní krví. Když Darylovi tvrdila, že potřebovala na vzduch, tak myslela přesně tohle.

Zastavila se, zvedla hlavu a zhluboka nasála čerstvý vzduch vonící po jehličí a pryskyřici. Dál na západě se obloha barvila do ohnivých barev a na severu vysvitla úplně první hvězda. I díky ní se mohla v případě nouze vrátit. Na deštné počasí to nevypadalo, tudíž šla, dokud se neocitla na prosté mýtince s převrácenými stromy, trávou vysokou po kolena a plná všelijakého bzučícího hmyzu. Tam se posadila na padlý kmen, vydechla a nechala alkohol ovládnout její mysl.

Nemusela dávat pozor. Nebyla totiž sama.

Věděla, že se za ní dřív nebo později vydá, vynadá ji a násilím dotáhne zpátky, ale než se tak stane, chtěla si tuto klidnou chvíli užít sama. Sundala si ze zad luk a položila ho na klín. Byl vážně úžasný. S něžností hladila jeho strukturu a s přiblblým úsměvem vydechla.

"Co tu děláš?" ozval se za ní hrubý hlas.

Je jak kočka, prolétlo ji hlavou a tato myšlenka přišla pokaždé po jeho příchodu. Pohyboval se s loveckou elegancí, byl rychlý, mrštný, dával si pozor na místa, na která šlapal. Dokonalý lovec.

"Chlastám," odvětila s tím samým úculkem a zvedla láhev s rumem.

Daryl si posměšně odfrkl, složil kuši a bez řečí se posadil vedle ní. Mělo vůbec cenu jí něco říkat? Nepochyboval o její síle. Jen o jejích záměrech měl trochu obavy. Občas byla vážně nepředvídatelná a nyní z ní sálalo nebezpečí. Její zlaté oči přímo zářily dychtivostí a zúžená zornička tak trochu přidávala na nejistě ohledně toho, zda byla skutečně člověk.

Všiml si, že většina lidí se s ní vůbec nechtěla bavit a děti se k ní moc nepřibližovaly. Sledoval ji z dálky a věděl, jak jí to mrzelo, avšak nikdy to nedala nikomu sežrat. Jen se přihlouple usmála a šla sama do stínu, kde mohla zůstat se svými myšlenkami.

"Co? Nebude žádný vyhubování?" divila se upřímně Walla.

"Na to jsem moc unavenej. S tebou to stejně nemá cenu," pokrčil lovec rameny a přitom nenápadně sledoval její lehce červené tváře.

"Ne. To asi fakt ne. Víš, lihem se vypálí bacily, takže se v sobě snažím zabít i ty zbylí mrchy."

"Ty seš vážně blbá," uchechtl se krátce a zavrtěl nad tím hlavou. Prej vypaluje bacily... To jo... Nebyl jsem na ni původně nasranej?

"Fakt! Nedělám si prdel," prohodila zvesela.

Hned po tom, co se vytratila z věznice, tak slyšel lamenovat Boba nad tím, že mu zmizela láhev na oslavu poražení chřipky. Moc mu to nežral a pořád na něj měl vztek, ale přesně věděl, kdo to mohl odcizit. Najít její stopy nebylo těžké, ani se je nesnažila skrýt, našel ji rychle a skoro na ni chtěl vylítnout a klidně se s ní pohádat o tom, jak byla strašně paličatá, hloupá a nezodpovědná. Měl chuť ji seřvat. Opravdu měl. Ale rozmyslel si to. Zůstal mlčet. Jen se díval, jak její líce chytaly tmavě červenou barvu, stejnou jako měly její vlasy a nasával vzduch v její blízkosti.

"Chceš ji jít hledat, že mám pravdu?" prolomila jejich příjemné ticho Walla.

Daryl ztuhl a obrátil za ní celý obličej. Ona s chladným výrazem hleděla vpřed. Jedinkrát nemrkla. Vítr ji rozehnal rudé prameny do obličeje. Ve zlatých duhovkách se na krátko zalesklo poznání. Bylo nad slunce jasné, že o tom věděla - Rick vzal Carol s sebou na výpravu, avšak vrátil se sám, bez ní. Člověk si stihl domyslet, co se možná stalo.

"Chtěla mě zabít, ale přesto k ní nenávist necítím. Spíš cítím, že by tam neměla být tak sama. Opuštěná. Moc dobře vím jaký to je. Ta samota. Ten strach, že... není nikdo, kdo by ti hlídal záda, že se o tebe nikdo nepostará, když onemocníš. Je to odpornej pocit," ostře nasála vzduch do nosu a nahrbila se.

Stopař mlčel. Snažil se s Rickem hovořit a zjistit, kam spolu odjeli, jenomže ten to odmítal. Nechtěl připustit, aby přivedl Carol zpátky mezi ostatní. V jeho jasně modrých očích už byla navždycky vrahem. Něčím, s čím nehodlal přijít do kontaktu. To, co udělala bylo sice špatné, ano, ale bez ní to nebylo ono. Potřebovali ji zpátky... On ji potřeboval.

"Klidně ti pomůžu," dodala Walla a koutkem na něj mrkla.

Dixon se zhluboka nadechl, přeměřil si ji zrakem a kývl bradou. I potom všem byla ochotná hodit tonoucímu lano? Hodlal vyrazit hned po tom, co to zjistil, jenomže odklidit ty mrtvé bylo třeba. 

"Děkuju," zamumlal tichým hlasem a opřel si o její rameno hlavu.

Ne. Na ni se opravdu nemohl zlobit.