"Přijde mi úplně mimo," zašeptala Walla ke Glennovi a oba se ohlédli za zmiňovaným.

Bylo to sotva pár minut, co se lukostřelkyně omluvila, že si skočí pro normální pití, jelikož ji ze skotské drhlo hrdlo, a on pořád stál na tom samém místě jako solný sloup a koukal někam do neznáma. Dost jí to vyděsilo. Za celou dobu se neotočil, nepromluvil, nepohnul se, nic. Bylo to snad kvůli tomu, že ho přemlouvala k pití? Vzpomněl si na něco zlého z minulosti? 

"Merle na něj prý měl špatnej vliv," hlesla polohlasem Maggie, "a když jsem jeho bráchu viděla poprvé, došlo mi asi proč. Asi se tím pořád trápí. Byl ochotný nás kvůli němu opustit. Kvůli takovýmu darebákovi."

"A Merle byl jak vyšinutej, když zjistil, že Daryl odešel s Rickem na ten pokec s Guvernérem. Nechtěl ho tam nechat," doplnil ji Glenn, avšak ani jeden se příliš nadšeně netvářil.

Tohle Walle trochu uniklo. Ačkoliv ji Daryl řekl o všem, tohle vynechal. Proč? Pořád se tím užíral? V písečných očích se jí zaleskla starost a pak zaznamenala přítomnost jeho milované kuše. Koutky ji trochu cukly. Tak trochu dostala nápad k jeho probuzení do reality. Omluvila se mladému páru, že už musela jít a vrátila se k Darylovi.

Chvíli stála mezi ním a jeho kuší, přičemž k ní nenápadně zabloudila očima a prudce se k ní sehla. Náhlý pohyb Dixona upozornil a jen co spatřil svoji zbraň v cizích rukou, zamračil se jako smrt. Bod do černého. Vážně na ni byl háklivý.

"Vrať ji na místo," sykl nepříjemně, avšak Walla se zazubila a pozpátku zamířila směrem od něj.

"Jestli ji chceš, tak si pro ni pojď."

"Vrať ji!" štěkl po ní o něco hlasitěji a učinil několik rychlých kroků, jenomže to už se ta zlodějka rozběhla přes nádvoří.

"Kurva," zavrčel pro sebe a následoval ji.

Já to věděla, zapištěla v duchu nadšeně a utíkala směrem ke strážní věži. Zbraň byla těžká a špatně se jí nesla. Nehodlala ji ale pustit a proběhla otevřenou brankou k betonové stavbě. Tady se trochu zasekla kvůli dveřím.

"Mám Darylovu kuši. Mám Darylovu kuši!" vykřikla radostně jako dítě s novou hračkou a zamávala na Glenna s Maggie, kteří doteď seděli na lavičce.

Ladně zaplula za dveře a pelášila po schodech nahoru. Byl za ní. Slyšela jeho kroky i výkřiky svého jména. Podle hlasu byl asi vytočený, ale raději to, než aby se musela dívat na to, jak stál u plotu a zbytečně se nechal ovládat černým svědomím.

Konečně se ocitla nahoře a tam mohla vydechnout. Odtud nebylo kam utéct a Daryl se tam objevil jen o pár sekund později. Rozdýchala ten náhlý běh a marně rozeznávala grimasy v jeho tváři. Na to byla příliš velká tma a lucerna se válela někde na rohu.

Rozčileně práskl s dveřmi vedoucími dolů a natáhl k ní ruku. "Koukej mi ji vrátit."

Walla zavrtěla hlavou a couvla před ním. Pomocí popruhu si ji dala na záda a neznatelně jí trhlo obočí. Byla fakt těžká...

"Dělej," procedil skrze zuby a očima plnýma zloby hleděl jen na ni.

"Tak mi řekni proč ses tam venku choval tak divně."

Daryl se s napřaženou paží zarazil. V obličeji zbrunátněl rozčilením a snažil se vydýchat z vyběhnutí schodů. Nebylo to nic vážného, jenže on se tu potvoru snažil dohnat co nejrychleji to šlo. Nevyšlo to. Zatáhla ho přesně tam, kam chtěla.

Lukostřelkyně kmitla rameny a posadila se do tureckého sedu na tlustou deku, jež tu někdo nechal, aby se v noci na hlídce zahřál. Pohladila popruh kuše a poklepala na místo vedle sebe.

"Vrátím až mi to řekneš."

"Co mi brání abych si ji prostě nevzal zpátky silou?" zavrčel poněkud více agresivně, než to měl v plánu, uvědomil si to a rychle se uklidnil.

"Sedni," řekla nekompromisně a v duhovkách ji zasvítila zlatá, aniž by o tom ona sama věděla.

Daryl zabručel několik nadávek, našel starou lucernu ještě z komunistických dob a zapálil ji. Ve věži se rozlilo slabé světlo. Nebylo to nic převratného, ovšem stačilo to dost na to, aby na sebe viděli. Bez dalších připomínek se posadil vedle ní a pokukoval po své věrné zbrani.

"Nechci se o tom moc bavit," ozval se první, než se stačila Walla nadechnout ke slovům.

"Já tě chápu. Jen jsem netušila, co tě to tak popadlo a tohle byl jedinej způsob, jak tě vzbudit."

"Mmm," zabručel a pokrčil kolena.

Lukostřelkyně se opatrně opřela o stěnu za sebou, kuši položila na zem a sjela k jeho ruce. Ani napodruhé neucukl. Tentokrát byl mnohem klidnější, za to zpocené prsty naznačovaly, že překonával nervozitu.

"Jestli ti bratr chybí. Je to v pořádku."

"Fakt se o tom bavit nechci," zamumlal, sklopil hlavu k její alabastrově bledé ruce, tu svou obrátil dlaní vzhůru a zkusil ji chytit.

Perfektně se v té jeho ztratila. Zdála se mu trochu studená, možná by ji měl zahřát. Hnědé pramínky mu padaly přes oči i část tváře, takže nemohla vidět jeho grimasy. Opřel se o ni a užíval si to ticho. Poslouchal její klidný dech, občas ji pohladil po chladné kůži a pozvolna cítil přicházející únavu.

"Chceš spát?" zeptala se Walla a odpovědí jí bylo zavrtění hlavou.

Koutky zacukaly v drobný úsměv, olízla si spodní ret a volnou dlaň mu přiložila na tvář. Nenásilně ji přitočila ke své a moc ráda by věděla co si asi tak myslel. Popravdě tento nic neříkající výraz nesnášela. Přesto ho prsty hladila po strništi, sem tam po celé tváři a na chviličku mu zajela do vlasů. On nic nenamítal, pouze spustil víčka dolů a natáčel se za její dlaní. Evidentně mu to bylo příjemné.

"A pak že spát nechceš," poznamenala zvesela po tom co se jeho tělo samo od sebe uvolnilo.

"Však ne," odporoval stále.

Ani se nenadál a na rtech mu přistály ty její. Zdály se mu stejně chladné jako ruce a on poplašeně otevřel doširoka oči. Byla tak blízko. Cítil její vlasy, vůni, chuť rtů, jež měly trochu zvláštní nádech. Pořád na nich nalézal stopy po skotské. Srdce se mu rozbušilo o sto šest, dech výrazně urychlil a byla to první ona, která prohloubila polibek a přidala do něj jazyk. Tohle menší překvapení ho vykolejilo a kdyby u toho stáli, dávno by se mu podlomila kolena. Hlasitě vydechl a Walla se odtáhla.

"Bylo to moc?" zajímala se tiše a nepřestala jej něžně hladit po vlasech, na které byl stejně háklivý jako na svou kuši.

Daryl mlče zavrtěl hlavou a přitáhl ji k sobě. Opřel si čelo o její rameno a zůstal tak. Bál se toho, že by se snad neovládl a něco jí provedl. Chuť jejích rtů byla jedinečná a zatraceně moc se mu líbilo, co se právě stalo. Toužil po dalších polibcích. Vydržel by takhle u ní celou noc - nechat se hladit, líbat, objímat se... Věci, k nimž nikdy neměl tak blízko. Bylo to něco, co viděl u ostatních a nepřišlo mu na tom nic zvláštního. Jeho prioritou bylo přežití a ochrana ostatních.

Bože, ten je fakt roztomilej, prolétlo mladé ženě hlavou, usmála se a sehnula se, aby ho políbila do vlasů. Měl je sic mastné a špinavé, ale dřív, než by se šel Daryl umýt, tak by tahle apokalypsa skončila. Z nějakého důvodu mytí nesnášel. Jednou ho k tomu zkusí přimět, jenomže když se to nepovedlo ani Carol, jak by mohlo jí, že ano?

"Býval jsem feťák..." zamumlal Daryl náhle a přerušil tak příjemné hlazení po vlasech.

Walla se totiž překvapením zasekla a sklopila k němu zrak. Obličej měl schovaný v jejím rameni a mezi prsty druhé ruky mnul její rudé vlasy. Nepochybně se tím uklidňoval a slova mu tak šla lépe. Otřepala se a pokračovala v hlazení.

"Chodíval jsem... s bráchou na ty jeho akce. Bylo to lepší, než být doma. Snažil jsem se držet s ním a dělal všechno co řek. Nechtěl jsem, aby si myslel, že jsem srab. Nedíval jsem na to, jak mě kazil. Bylo mi u prdele, že jsem neměl školu, práci, hezkej barák... nic. Stačil mi Merle. To on mi ukazoval svět. Pak bylo snadnější se sjet a na všechno srát. Ňáký ty vztahy... mi nevydržely dlouho. Ani vlastně nevím jestli jsem je měl. Po těch sračkách jsem byl agresivnější a každá se mě hned bála. Život nestál za nic, ale nevadilo mi to. Bral jsem to tak, jak to bylo."

Dnes toho řekl rozhodně víc, než za poslední týden a stejně měl chuť pokračovat dál. Už se necítil tak sklesle a její hebké dlaně na hlavě mu značně pomáhaly. Ona by se ho určitě nebála. Neustoupila by. Tehdy v lese za ním přišla. Za úplným cizincem a nebála by se ho zabít kdyby musela. Nevěřil, že v životě před tímto byla jen ustrašenou holkou.

Rudovláska se k němu lépe natočila, aby i on měl lepší polohu a mohl se bez zábran opřít o její tělo. Znovu se sklonila a dotkla se tak nosem jeho vlasů. Zavřela oči a naslouchala dál. Určitě to nebylo všechno.

"Měl jsem toho parchanta rád. Zatraceně rád, ale je pryč," dodal mumlavěji jakoby mu tato následující slova nešla přes ústa a objal ji kolem zad.

"Myslím, že on tebe taky, Daryle," zašeptala mu u hlavy. "S těma, se kterýma jsi měl vztah... cítils něco?"

Na moment bylo ticho. Neslyšela nic jiného, než jeho oddechování a cvrlikání cvrčků zvenku. Naklonila hlavu na stranu, krapet se odtáhla a on udělal totéž. Odtrhl se od ní na pár centimetrů, aby se jí zadíval do očí. V srdci ji píchlo, když ho tak viděla. 

Vypadalo to, že se k odpovědi dlouze rozmýšlel. Nešťastně zavrtěl hlavou a následně pokrčil rameny. Většinu času byl stejně sjetý do němoty, jelikož netušil co si s takovou ženou počít a neměl po kom být gentleman - otec mlátil jejich matku, bratr by klidně opíchal všechno co mělo prsa a ti rádoby přátelé, které měl se k něžnému pohlaví taky nechovali zrovna nejlépe. Nechtěl být stejný parchant jako ostatní.

"Já ani nevím. Nepamatuju si to už," vydechl trhavě.

"To nic. Kašli na to," zamumlala tiše lukostřelkyně, natiskla se na něj a objala ho kolem ramen. "Jsem moc ráda, žes mi to řekl."

Daryl objetí bez zaváhání opětoval. Přesně tohle potřeboval. Jen na vteřinu se lekl, aby ji příliš silným stiskem nezlomil žebra, ale ona nevydala ani hlásku na protest, tudíž zesílil. Byl to moc příjemný pocit. Ještě lepší, než z těch sraček, které kdysi bral a Merle mu je tak ochotně podstrkoval.

"Já zas chlastala jak duha. Zařekla jsem se, že nebudu stejná jako fotr a byla bych tak dopadla kdyby mě May a Patrick nedrželi nad vodou. Srala jsem na školu, neohlížela se na pravidla, budoucnost mi byla u prdele... Já žila dny jakoby byly mé poslední. Nedělala jsem pro sebe nic. Na vysoké mě držel můj kámoš. Ten za mě dělal všechno," ušklíbla se nad těmi léty a zakroutila očima.

"Aspoň někomu na tvý budoucnosti záleželo," rýpl si Daryl.

"To jo," odvětila s tichým uchechtnutím. "A ne moc se mu dařilo."

Uvnitř byl chlad. Táhl se z rozbitého okna a pronikal jim až na kůži. Oba se otřásli zimou a odtáhli se od sebe. Seděli na dekách a složeném spacáku, což tu museli nechat Glenn s Maggie při poslední hlídce. Bez řečí si věci připravili na spaní.

"Chceš jít spát?" zeptala se Walla a opatrně opřela kuši o zeď.

Kdykoliv ji mohl sebrat a odejít. Zůstalo to jen na něm. Ona bez bot vklouzla nohama pod spacák a ještě chviličku si poseděla. Viděla na Darylovi silné známky únavy a i kdyby ji odmítl, ke spaní by ho přinutila. Nehodlala se s ním hádat jako s malým.

"Asi... jo," zamumlal co nejtišeji a sundal si vestu s křídly.

Jakmile se zbavil bot a posadil se naproti ní, natáhla se po něm, vzala do rukou límec staré košile a ukradla mu další polibek. Tenhle nenechala jen tak. Zapojila od něj vášeň a touhu po jeho opětování. Jednou dlaní mu zajela za krk, druhou položila na hezky vyrýsované rameno. Připadal jí jako vymakaný antický hrdina. Ovšem na rozdíl od něj si Daryl počínal docela neohrabaně. Prvně neměl zdání co s jejími naléhavými polibky dělat a jen se jim dostal trochu na kloub, musela se široce usmát. Chytil ji za boky, pak zamířil pomalu nahoru, hrubými prsty pohladil teplou pokožku od klíční kosti přes krk a zaplul do hustých rudých pramenů, jež v odrazu plamene zářily jako skutečný oheň.

Hladivými doteky ji zkoumal a ujišťoval se o její nebojácnosti. Dovolil si zavřít oči a využívat jen svá ústa. Původně nechtěl, aby ho vedla, ale uměla to sakra dobře a navíc se nezdráhala prozkoumat jejich vnitřek. Počínala si pomalu a trpělivě, kladně mručela na jeho drobné hlazení a on pocítil prstíky horka běhající po jeho těle. Vkradlo se do tváří, rozlilo se do končetin a v podbřišku se ozvalo příjemné šimrání. Měl chuť si s ní lehnout a zůstal tak celou noc. Klidně i další den. Byla tak okouzlující... Zatraceně... Vždyť jemu vůbec nevadilo, že mu doslova brala polibky z úst a dotýkala se jeho vlasů!

Jeho vnitřní přání bylo naštěstí vyslyšeno. Na moment se Walla stáhla a stahovala k sobě i jeho. Lehli si na bok, dotýkaly se nosy a přitiskli se k sobě. Zima je nutila být blíž. Kdo by tušil, že letní noc bude tak chladná.

Daryl ji hladil po pihovaté líci, unavenýma očima sledoval ty její a ještě jednou se k ní natáhl pro pusu. Neřekl jediného slova. Jen se o ně něžně otřel a pak zabořil hlavu pod její bradu. Ona si přes jeho bok hodila nohu, využil toho a pod dekou jí dal ruku na stehno. Zaslechl tichý smích, což ho přinutilo se usmát a zavřel oči. Srdce mu ještě rychle tlouklo o žebra a pocit v podbřišku nezmizel, přesto byl spánek silnější a velmi snadno ho polapil.

Co se sakra změnilo?