Do věznice se vrátila uprostřed noci dalšího dne, s prázdnýma rukama, bez vody, rozbitým lukem a posledními dvěma šípy. Celou polovinu tváře ji pokrývala její vlastní zaschlá krev, v hlavě nepřetržitě dunělo a rudé vlasy měla rozcuchané snad do všech stran. Též byla celá pokrytá odpornou směsí shnilých vnitřností a krve a kdyby nepromluvila na hlídače u brány, nejspíš by ji nepustil dovnitř.

"Měla jsem den blbec," zabručela vyčerpaně Walla, ani na vztek neměla sílu.

Nepamatovala si jméno toho chlapa, který ji otevřel a bylo jí to vlastně fuk. Toužila ze sebe strhat to špinavý oblečení a uložit se ke spaní. Neměla ani přehled o tom, zda se výprava dostala bezpečně zpátky, ale nikdo jí nic po cestě neřekl, tudíž usoudila, že se jim to protáhlo.

V cele si opláchla tvář, pořádně utřela do hadru a převlékla se do "čistého" oblečení. Byla tak unavená, že ani nepojedla a hned zalehla na měkkou pryčnu. Zhluboka se nadechla, lépe se uvelebila a chvíli na to upadla do říše spánku.

°•°•°

Probudila se s křikem a srdcem až v krku. Bezmocně cloumala s pažemi, svaly se jí třásly a v tváři měla zaschlé slzy.

"Kurva kurva kurva..." vrčela chraptivě a postavila se na nohy.

Nemohla tu zůstat ani o minutu déle. Celá vystrašená vstala, obula se do bot a jen ve zpoceném tričku vyrazila ven.

Před očima měla obličeje známých změněné v nemrtvé. Její noví přátelé - Tyreese se svou přítelkyní Karen, Sasha, Glenn, Maggie, Beth, Rick dokonce Carl a malá Judith v jeho náručí - všichni mrtví, stáli na místě a mléčnýma očima ji pozorovali. Pak se tam objevil Daryl, celou tvář měl od čerstvé krve, jež odkapávala na zem a za bílé vlasy držel Hershelovu hlavu. Všichni sborově zavrčeli odporným, suchým rykem a během mrknutí oka byli těsně u ní s roztaženými ústy a zkaženými zuby připraveni z ní servat maso od kosti...

Prudce zavrtěla hlavou. Tohle byl jen zlomek hrůzy, která postihovala její mysl. A minulý lov, kde narazila na nemrtvé jí moc neprospělo. Ty ohavné, napůl propadlé tváře...

Nenápadně se proplížila ven a ohlédla se po hlídkách. Nikde nikdo. Jestli hlídal Glenn (za předpokladu, že byl zpátky z pojížďky) a měl u sebe Maggie, tak se nemusela ničeho bát. Určitě byli zabráni spíš do sebe, než do hlídání. Přesto se pohybovala opatrně a dostala se až na zelený plácek, na němž pěstovali zeleninu. Prošla se mezi záhony, naslouchala zvukům noci a téže nechutnému chrčení nemrtvých za plotem. V noci byli aktivnější, ale za to neměli důvod zdržovat se blízko plotu.

Tiše zamířila k malému výběhu s prasetem, kterého kdosi dovezl z jedné blízké farmy, a nakonec skončila u stáje s jedním koněm. Ten se klidně pásl sena, až do doby, kdy k němu přistoupila.

Kůň zvedl hlavu a napnul uši směrem k ní. Na noc měl být zavřený, bylo divné, že ho nezavřeli. Nezabývala se tím a potichu na něj zamlaskala. Když mezi ní a koněm byla ohrada, neměla strach. Tedy neměla ho do okamžiku jeho blízkosti. Koník zafrkal, nasál do nozder její pach a vrátil se k senu.

"Herko jedna," zamumlala potichu a zezadu se opřela o ohradu.

Noční vzduch se prohnal jejími vlasy, pročistil jí hlavu a přinesl chlad. Otřásla se, ale co by čekala, když byla jen tak nalehko.

Chvíli tam stála, objímala se pažemi a zrakem pročesávala okolí, když v tom zahlédla blížící se postavu. Nejprve se chtěla schovat, avšak po tom, co spatřila známou kuši, zůstala uvolněně stát.

"Jak to, že nespíš?" uhodil na ní Daryl hrubým tónem okamžitě a přidal se k ní.

Walla se ušklíbla. To je fakt cíťa...

"Taky tě ráda vidím. Výprava úspěšná?"

V té tmě rozeznala mimiky jeho tváře. Zatvářil se trochu pochmurně a opřel se zády o ohradu těsně vedle ní.

"Přišel jsem o jednoho. Mladej kluk, Zach. Znalas ho? Chodil s Beth."

Walla zkroutila rty dolů a zadívala se špičky svých bot. "Sem tam jsme něco prohodili. Chtěl, abych ho naučila střílet. Řekla jsem mu, že až přežije svoji první výpravu, tak- ah, kurva, nenapadlo by mě, že..." odmlčela se.

"Stalo se. Přihlásil se a šel s náma. Zachránil Boba."

Lukostřelkyně si vjela rukou do rozpuštěných vlasů a smutně si povzdechla.

"Jak to vzala Beth?"

Stopař kmitl rameny a zapálil si. "Až moc dobře. Neuronila ani slzu."

"Možná jen nechtěla před tebou."

"To si nemyslím. Spíš jí to bylo ukradený," hlesl upřímně a dlouze potáhl.

Walla cosi zabručela a založila si paže na hrudi. Všimla si, že jí Daryl nabízel zapálenou cigaretu, tak po ní sáhla a potáhla. Zadržela kouř chvíli v plicích a jen co ucítila dloubnutí a nespokojenost organismu, vypustila ven bílý kouř.

"Nemůžu spát," přiznala jen velmi neochotně, "měls pravdu. Ten lov jsem totálně podělala. Nehlídala jsem si strany a napad mě mrtvák. Jsem sice v pohodě, ale jít sama ven... já... už nevím jestli to příště zvládnu. Pokaždé, když usnu, vidím mrtvé... Vidím svý kámoše... vidím vás... proměněný v tý bestie... Vidím tebe, jak trháš maso svým přátelům..." zlomil se jí hlas, zachvěl ret a rychle do sebe dostala nikotin na uklidnění.

Daryl mlčky naslouchal a z jejích slov se mu zježily chloupky na zátylku. Ani ona neslavila moc úspěchů... Viděl na ni, že každý den pro ni byl jako utrpení. Nad vodou jí drželo tohle místo a naděje, že její malá skoro sestra Miya žije.

"Je to na hovno. Zeslábla jsem," zahučela otráveně.

"Ne. Jen se... potřebuješ dát do kupy. A tady jsi v bezpečí. Dej si na čas, odpočívej."

"To nemůžu. Furt nám hrozí nebezpečí. Měli jsme tu třicet dní bez nehod a úmrtí a dneska jsme o někoho přišli," odfrkla si Walla a odpíchla se od ohrady, aby se k němu mohla otočit celým tělem.

"Příště tě nenechám jít samotnou," řekl nekompromisně lovec a čekal reakci, jenže ta se nedostavila.

Rudovláska se místo toho uchechtla, ještě jednou si pořádně popotáhla a zbytek cigarety vrátila původnímu majiteli.

"Jsem ráda, že se ti nic nestalo."

"Nápodobně."

"Zítra... chceme uspořádat grilovačku. Má to bejt... něco jako poslední rozloučení se Zachem."

Walla přikývla a zvedla tvář k tmavému nočnímu nebi. Bylo vážně skvělé počasí, možná jen trochu studené a větrné. Za to bylo skvěle vidět na zářivé hvězdy a sem tam inkoustovou noc prořízl šedý mráček.

"Svět se nezměnil," zamumlala tiše. "Je vlastně pořád stejnej. Matce přírodě je nějakej virus u prdele."

Daryl nechápavě nadzvedl obočí a stejně jako ona zvedl oči vzhůru. "Stává se z tebe myslitel, bo co?"

Walla kmitla rameny a na moment připustila, že by to mohla být pravda. Usmála se nad tím a sklopila pohled níže. Konkrétně na lovce s kuší, který dokuřoval cigaretu. Znovu k němu byla o krok blíž a velmi riskovala, když si odvážila narušit jeho osobní prostor. Všiml si toho, že byla nějak blíž, avšak nic nenamítal. Jen zůstal v ostražitosti a strnulosti.

Po chvíli ucítil na odhalené paži teplou dlaň. To už hodil nedopalek na zem s rizikem, že to od Ricka schytá a pohledem zamířil k okupované končetině. Zarazil se. Najednou byla tak moc blízko. Skoro cítil její dech na své tváři. A byla ještě blíže po tom, co položila dlaň na jeho zarostlou tvář a natočila ji ke svému obličeji.

"Přestaň," zabručel varovně a zadíval se jí do očí.

"Tak mě přinuť," hlesla potichu a při prvním pokusu o polibek před ní ucukl hlavou dozadu.

Tak šmírování mu není proti srsti, ale pusa jo? prolétlo jí pobaveně hlavou. Dlaň z jeho tváře nestáhla.

"Stydíš se?"

Jo, ten tak...

"Ne," zahučel Daryl nervózně a přišel si jak zvíře chycené v pasti.

"V tom případě se bojíš."

"Nebojím se," procedil skrze zuby nahněvaně a svaly se mu očekáváním třásly.

"Přesvědčuješ tou lží sebe nebo mě?" nadzvedla Walla obočí a přinutila ho, aby ji hleděl do očí zabarvených do tekutého zlata.

Moc dobře věděl, že jejich jedinečnou barvu bude sledovat a nebude se jich bát. A měla pravdu. V těch jeho modrošedých se zaujatě zalesklo a postoj se mu maličko uvolnil. Ne dost. Stále byl ostražitý.

"Není to lež," vydechl tónem, po kterém jí přeskočila husí kůže.

Pobaveně se usmála a řekla: "Já ti obličej neukousnu."

"Mmm," zamručel neurčitě, překonal počáteční odtažitost a pocit, jenž ho nutil jít spíš od ní, a sám od sebe se přitiskl na její tenké rty.

Walla se nejdřív podivila a s přimhouřenýma očima sledovala jeho klidnou tvář. Po hmatu cítila, že už nebyl tak napnutý a mohla jej obejmout kolem pasu. Dlaň z tváře přesunula na zátylek a od něj do mastných hnědých vlasů. Hlavou jí prolétlo kdy se sakra naposledy umyl, avšak hned na to ucítila jeho velké dlaně na svých bocích. Oddělila ty zbytečné centimetry mezi nimi a natiskla se na něj celým tělem.

Oběma na rtech zůstala viset pachuť cigaretového kouře, ale zrovna toho si nevšímali. Nebyla ta stejná pusa jako předtím. U této byl stopař schopen vydržet a co bylo nejvíc překvapující - nevadila mu.

Naopak mu hlavou koloval jedinečný pocit štěstí a radosti, že se mohl v této křivé a zkažené době uvolnit a dopřát si kousek ze života před změnou. Ostražitost, chlad a odtažitost posunul protentokrát do pozadí. Užíval si tuhle pěknou chvíli, než ho jeho hlavní vlastnosti srazí zpátky do reality a tohle skončí. Nebude to trvat dlouho a naučit se někomu důvěřovat, skor této neznámé krásce bude vážně problém.

Walla zase cítila příliš zamrazující pocit na to, aby se od něj hned teď hnula do strany. Neměla to v plánu. Chtěla jen stát, držet se ho a zůstat přitisklá na jeho rtech v prostém polibku rtů na rty. Už tak se určitě musel Daryl přemlouvat, aby ji neodstrčil a sebe neprofackoval. Vydržel to o dost déle než čekala a po dlouhých minutách se konečně odtáhl.

Dech měl výrazně zrychlený, prsty, dlaně i celé ruce hřály jako solární topení při prudkém slunci a jeho prodloužené vlasy jí lechtaly na čele. Víčka nechal mírně přivřená, nepochybně nasával její pach, jež se mísil s těmi okolními a neřekl půl slova. Po odtržení víček usoudila, že se zase zakoukal do jejích pootevřených, zlatých očí.

Neodolala, sjela z vlasů na tvář a velmi opatrně, jakoby se bála, že vystraší plachého tvora, (což vlastně Daryl byl) po ní přejela nejprve tenkými, mozolovitými prsty a poté celou dlaní, jež oproti té jeho byla tak maličká.

Otázkou pro ni zůstalo, jak mohl mít tak velký pracky...

Líbí se mi jeho tvář, i když to vypadá, že by mi tu ruku chtěl nejraději urvat, pomyslela si v duchu a po hmatu cítila, jak pevně zatnul čelist. Přestala s hladivými pohyby, stáhla se, dokonce z jeho pevného pasu a on pustil ji. Zase se od sebe odtrhli, opřeli zezadu o ohradu a s horkem v obličeji hleděli každý do svých stran.

Daryl si odkašlal a nenápadně pohlédl jejím směrem. Přes rudé vlasy zahalené v tmě neviděl, zda na tom byla stejně, anebo se nacházela v největším klidu, což by pro něj byla ostuda. On, dospělý chlap v nejlepších letech a červenal se kvůli puse od mladé ženy? Jasná ostuda!

Znuděný kůň v ohradě si do ticha hlasitě odfrkl a Walla se překvapeně zajíkla. Nečekala to a ustoupila pár kroků od zvířete.

"Svině jedna," zamumlala podrážděně a přehodila si většinu vlasů na levé rameno, avšak potom si všimla Darylova veselého úsměvu a ihned na něj udeřila: "Čemu se tlemíš?"

On pouze zavrtěl hlavou a přinutil se zůstat v klidu. Dlouhými kroky vykročil dopředu a se zvedlým obočím po ní koukl. Kuši si zvedl výš a opřel ji o pravé rameno, přičemž pozorně sledoval, jak se k němu přiblížila, zazubila se a vyšla spolu s ním zpět do věznice.

°•°•°

Uvnitř rozsáhlé a dost komplikované budovy se pomaličku (hlemýždím tempem), táhli každý do svojí cely. Prodlužovali ten okamžik, kdy byli v tichosti jak jen to šlo a oba byli ponořeni do vlastních zmatených myšlenek. U Daryla byl zmatek o poznání větší, avšak Walla si mohla užívat blažený pocit toho, že dostala pusu. Sice nešlo o nic velkého, ale ona se spokojila i s tím málem a kdoví, kam až si pán příště troufne zajít.

Společně zastavili u společných cel, které sdílela Rickova skupina. Všichni zařezávali, dokonce i Judith byla výjimečně potichu a neječela.

"Tak zítra," vypravil ze sebe šeptem stopař, aby s ní nemusel moc hovořit.

Lukostřelkyně zamrkala a uvědomila si, že dávno byli u její skromné, ne moc vybavené cely. Koukla na lovce s kuší a ten jen kmitl rameny. Z jeho výrazu nedokázala vyčíst, zda byl zklamaný, že musel odejít, či nikoliv. Walla přikývla, dlouhými kroky se ocitla u mříží a než sáhla po závěsu, který sloužil jako provizorní dveře, ohlédla se. Pořád tam stál nehybně jako socha a sledoval ji.

Nedalo jí to a zeptala se: "Nechceš za mnou?"

Tato otázka přinutila Daryla k ucouvnutí. Odvrátil pohled a zadíval se na schody, jež pak vedly nahoru k jeho posteli. Zvažoval svoje možnosti a začal přemýšlet nad tím, že by to nebyl tak špatný nápad, jenže něco v jeho nitru tvrdilo opak - velká, nezvratná chyba.

"Já jen," hlesla mladá lovkyně do tmy, "že bych se ráda pořádně vyspala a kdybys byl u mě, tak se budu cítit víc v bezpečí."

Doufám, že myslí na jednorožce a zářivou duhu, pomyslela si pobaveně, když se delší dobu neozval a ona si přišla trochu hloupě. Samozřejmě, že chlap vždycky myslel jen na tu jednu věc, ale v Darylově případě by tipla cokoliv jiného, jen tohle ne.

Po chvilce dalšího úmorného ticha, což chtělo pořádnou dávku trpělivosti, nakonec Dixon kývl hlavou a ona se usmála.

Jak plachá kočka... Fakt se na něj musí strašně pomalu...