Celý den byla podrážděná a neměla na nic náladu. Vcházela sama do lesů a vracela se se západem. Zbytek světla proseděla venku, načež zírala někam do dálky. Úspěšně se vyhýbala Darylovi, protože ten dělal to samé. Od okamžiku, kdy si ho dovolila políbit, neuplynulo dost času a jeho odtažitost ho držela dál. Pro Wallu to tak bylo lepší. Po tom divném snu by se na něj stejně nezvládla kouknout, aniž by ji nezabolelo rameno.

Sasha se s ní pokusila jít na kus řeči, avšak vždycky ji odmítla, či odbyla, že měla na práci něco jiného. Neměla. Jen nechtěla s nikým mluvit.

V noci nespala. Bála se zlých snů a sebeobviňujících pocitů. Nepotřebovala mít v hlavě ještě větší nepořádek. Už tak tam byla pořádná změť čehosi, kterou hodlala potlačit.

Jednou se jedné ženy z Woodbury ptala, zda netušila, jaké datum by mohlo být. K jejímu štěstí, či spíše neštěstí, to věděla a Walla musela okamžitě odejít z vězení. Pamatovala si cestu ke svému cíli do nejmenších detailů. Ale její odchod nebyl bez povšimnutí.

Jen co si sbalila věci a vyšla ven s cigaretou v ústech, kterou vzala Darylovi v momentě, co se nedíval, dohnal ji Glenn.

"Kam to jdeš?"

"Pryč."

"Jako úplně?" hlesl nevěřícně a ona protočila očima.

"Ne. Jen na chvíli. Jedna... známá má narozeniny. Chci ji udělat radost. Neměla by být sama."

Glenn se zatvářil trochu nechápavě. "Doveď ji sem."

Walla se hryzla do spodního rtu a zavrtěla hlavou. To by musela žít... Málem to řekla nahlas. Neměla tušení v jakém stavu May najde, ale chtěla tam být. Chtěla u ní být na její narozeniny. Dlužila jí to.

"Hlavně o tom nikomu neříkej. A zvlášť ne Darylovi," promluvila na Korejce s jasnou prosbou.

"Ale... budeš v pořádku?" staral se. "Co mám říct ostatním? A jak dlouho budeš pryč? Proč o tom nemám říkat Darylovi?"

Na to mladá lukostřelkyně kmitla rameny. Poupravila si luk, spočítala šípy v toulci a zkontrolovala svůj nový nůž.

"V pohodě budu. Ostatním sděl, že jsem navštívila nejlepší kamarádku, nejpozději do zítřejšího večera budu zpátky a Darylovi to neříkej, protože by dělal hrdinu a šel za mnou. A někoho takovýho tam venku nepotřebuju..."

Jen co to dořekla, tak si byl Glenn na sto procent jistý, že mlčet nevydrží. Jen co opustila bezpečí plotu a ztratila se mu v lese, běžel a vyhledal jejich stopaře. Bylo lepší mu to říct hned, než aby na něj byl zbytečně naštvaný.

"Jak je to dlouho?" uhodil na mladého Korejce Daryl tak prudce, že od něj raději couvl.

"Ehm- ehm- dvacet... třicet minut...? Hele, já fakt nevím!"

"Ženská pitomá," zavrčel Daryl a promnul si unavené oči. "Zmínila se proč odešla?"

"Prý... kvůli kamarádce, že ji chce navštívit..."

Po Glennových slovech lovce zarazilo. Snad se nehodlala vrátit na to místo... Ne. Nemohla být tak hloupá, nebo ano? zmučeně zavrčel, zahodil cigaretu, kterou zrovna kouřil a rázným krokem si to kráčel ke své motorce.

"Daryle! Kam jdeš?"

"Najít tu blbou nánu, než umře," odvětil jenom a zamračil se.

"Ale chtěla jít sama! Zvládne to!"

Na to se stopař zamračil ještě více. Nezvládne to. Věděl, že ne. Po těch probdělých nocích, kdy ji musel poslouchat věděl, že ne.

°•°•°

Jak se slunce víc a víc klonilo k západu, věděla, že byla na správné cestě. Trošku si ji zkrátila, aby to stihla a skleněná láhev s alkoholem, kterou vzala ze skladu, poslouží jako vynikající otupení smyslů. Ani náhodou nebyla připravena na May v podobě chodící nestvůry, avšak nemohla ji nechat samotnou.

Šikovně si vyčistila cestu od mrtváků a pokračovala k místům, kde její nejlepší kamarádka položila život.

Světle zelené kapradiny ji rostly téměř ke kolenům a ona s nachystaným lukem číhala na možné protivníky. Nikde nic. Ticho a prázdno. Jen sem tam zazpíval pták. Potichu, jako správný lovec, se plížila k rizikové zóně. Stromy se tu zdály hustější a vzduchem se neslo chrčení nemrtvých a cvakání zubů.

Zarazila se, napnula tětivu a už už zrakem pátrala po svém cíli, když v tom ztuhla v kolenou a nitrem se jí rozlil ošklivý pocit. Pevně sevřela rty nevykouřenou cigaretu, kterou měla celou dobu v ústech a málem oddělila filtr od zbytku.

Byla tam. Půlka těla jí chyběla, údy měla okousané, na okrajích zašlých ran rozpoznala lidské zuby, kůži na obličeji proměněnou v cáry visící jako potrhaná záclona. V kdysi krásných čokoládových očích zela mléčná prázdnota a velký hlad po lidském mase. Hnědé vlasy zplihle visely přes mrtvolně bledou, z poloviny zachovalou, tvář. Černá krev z rány na hrdle pokrývala to, co z jejího těla zbylo a jakmile spatřila ztuhlou lukostřelkyni, rozevřela ústa a mrtvolně zachrčela. Natáhla po ní zbývající levou paži a zničené torzo se zakývalo ze strany na stranu.

Pro Wallu to mělo větší dopad než očekávala. Skoro nemohla dýchat a srdce ji udělalo několik bolestivých pulsů. Tolik si přála ji nenajít. Toužila se vrátit k místu, kde padla, vylít tam trochu skotské, sama se napít, uctít její památku a odejít. Alespoň tohle málo ji dlužila.

Sklonila luk a odvrátila od té věci, která dřív byla její nejbližší kamarádka, pohled do strany. Kromě ní tu nebyli žádní jiní nemrtví, což jí dopřálo chvíli pro minutu ticha.

Lidské torzo se pohnulo směrem k ní a bývalá lidská bytost se posunula o pouhý milimetr. Bude trvat měsíce, než se dostane k hlavní silnici, jež byla vzdálená několik set metrů.

"Takhle jsi neměla skončit," zamumlala potichu, složila luk, vytáhla zapalovač a zapálila si.

Poté si přidřepla a sledovala plazící se torzo. V očích jí zaštípaly slzy. Dostat vzduch do plic se zdálo mnohem náročnější než předtím a zavzpomínala na jejich společné zážitky. Do toho vytáhla láhev se skotskou, otevřela ji a napila se. Naslouchala sykavému chrčení narušených hlasivek a otevřela pusu v slova.

°•°•°

Zkušený stopař sledoval stopy živého člověka a sem tam se dotýkal čerstvých stop v hlíně. Motorku schoval u silnice do škarpy a poté šel po stopách hlouběji do lesa. Letmo vzpomínal na úryvky toho, jak se po neúspěšném získání spojenců společně dostali zpět do věznice. Přišel si, že jí dost nepoděkoval za život. Zavrtěl hlavou a pokračoval s nabitou kuší dál.

Ušel ještě několik desítek metrů, když ji zahlédl v sedě uprostřed kapradin pokuřující cigaretu a s flašku alkoholu, pozorujíc lidské torzo, které po ní sápalo jediný okousaný úd. Dle tváře, která zbývala a hnědých vlasů mu rychle došlo, že šlo o Marilyn, tedy o to, co z ní zbylo. Na krku jí zela hluboká rána od toho malého nože, kterým ukončila vlastní život.

Chtěl za ní jít a vyčíst jí, že tak bezhlavě odešla, jenomže po tom, co začala mluvit, se skryl za strom a naslouchal. Neplakala, jenom mluvila a do toho kouřila a pila. Hovořila o starém životě, o tom, jak byl bezstarostný a skvělý. O životě, ve kterém nemusela nic řešit, a v němž by za své přátele obětovala snad všechno.

Walla si s kamennou tváří naposledy přihnula, pak se zvedla na nohy a zbytek skotské vylila na mrtvolu, což byla trochu škoda. Alkohol byl v této době cenný. Ustoupila o pár kroků, dokouřila cigaretu a nedopalek hodila na zem. Vytáhla sirky, škrtla a zhluboka se nadechla.

"Moc ráda jsem tě poznala a dík, že jsi byla v mým životě. Všechno nejlepší k narozeninám," usmála se smutně, natáhla paži a sirku pustila na mrtvolu politou alkoholem.

Torzo těla hned vzplálo a plameny pohltily cáry šatů, jež se aktivně rozhořely. Maso se začalo pálit a škvařit, vznikl ohavný puch, který ji přinutil ustoupit a zakrýt si nos. Sledovala svoji nejlepší kamarádku hořet v plamenech a v mléčných očích konečně vyhasla ta hladová, kanibalská jiskra. Bledá paže se zhroutila mezi kapradiny a shnilá kůže popraskala.

Přitiskla si límec trička blíž k nosu a pozorovala tančící plameny. Tělo zčernalo a vydávalo ohavný zápach. Ona chtěla počkat, než dohoří, aby se ujistila, že okolní suché traviny nechytnou.

Jen tam tak stála a zírala do ohně,  dokud úplně nevyhasl. Poté se otočila k odchodu a rychlými kroky se vracela cestou, kterou přišla. Za celou dobu si nevšimla toho, že ji Daryl sledoval a nyní mířil pomalu zpět ke své motorce. Skutečně byla v pořádku. Glenn měl pravdu, ale taky mu mohla ona sama říct, že se s ní šla rozloučit.

Lovec se od ní držel tak, aby na ni viděl a zároveň se před ní mohl rychle skrýt za strom. Mířila na silnici a po ní šla po okraji vozovky směrem domů. Počkal pár desítek minut, než úplně zmizela z dohledu, vrátil se pro motorku, nastartoval a jel.

Po pár minutách jízdy ji zahlédl. Šla rychle, nezastavovala, dokonce se ani neohlédla. Zvuk motorky jí byl ukradený, až do chvíle, kdy vedle ní zastavil.

"Chceš hodit?" zeptal se Daryl a ona se zarazila své kroky.

Ohlédla se po něm přes rameno a nadzvedla obočí. Ani stopa po slzách. Bylo to tak zvláštní. Nevěděl, jestli držela žal v sobě, nebo se s tím vážně smířila a překonala to.

"Myslel sis, že o tobě nevím?" pronesla polohlasem a zadívala se mu do očí. "Nejsem blbá, Daryle, věděla jsem, žes byl za tím stromem."

Stopař se nechápavě zamračil. "Proč jsi nic neřekla?"

"Nechtěla jsem ti kazit radost," pokrčila rameny a pokračovala v cestě pěšky.

"Pak chápeš proč jsem přišel," zvolal za ní.

"Myslel sis, že se sesypu jako hromádka neštěstí a nezvládnu bojovat? Děkuji, že máš takovou starost," řekla ironicky poslední větu.

Daryl se zamračil a odtáhl motorku až k ní. "To nebyla starost."

"Né, vůbec," protočila očima.

"Nemůžeš si jen tak odejít ven," zabručel.

"Ale jo. May má narozeniny, nemohla jsem jí tam jen tak nechat."

Na to jí nic neřekl. Jen tiše kráčel vedle ní s těžkou motorkou u boku. Šli mlčky, dokud se Walla utrápeně ozvala, že ji bolely nohy.

"Budu řídit!" zazubila se náhle a Daryl jen zavrtěl hlavou.

"Ne."

"Slíbils to," ztratila úsměv a dupla si jak malé rozčilené dítě.

"Neslíbil," odbyl ji a nasedl, načež k ní kývl bradou.

"Ale takhle se mi bude blbě řídit."

"Přestaň s tím."