Upřímně netušil, jak dneska bude spát. Její dokonalé tělo měl před očima ještě teď a už pěknou hodinu ležel ve své posteli na zádech a hrál si se šípem do kuše. Připomněl si teplo její pokožky a vůni jejích vlasů, a uvnitř jeho hlavy to spustilo totální sesuv zdravého rozumu.

Jednu z dlaní přesunul na břicho, které se mu tak podivně houpalo a na moment si připadal jako by mu snad bylo špatně, až na to, že tenhle pocit byl mnohem lepší a příjemnější. Bylo to zvláštní co udělal jeden jediný pohled na ženské tělo. Jak moc mu to zamotalo hlavu a vmžiku se přestal soustředit na zítřek.

Bylo natolik zabrán do svého myšlení, že nezaznamenal blížící se tiché krůčky a být to mrtvák, už by měl ukousnutou nohu. Lukostřelkyně se ležérně opřela o mříže od cely a upřela na něj dlouhý pohled.

"A já myslela, že si ho budeš honit, Dixone."

Její výrazný tón ho přerušil v toku myšlenek. Rychle se vystřelil do sedu a mezi prsty stále mnul onen šíp. Z jejího chladného obličeje nepoznal, zda na něj byla naštvaná nebo k věci, jež se stala lhostejná, jenže už podle její ohnivé povahy tipoval to první. Její podmanivé duhovky barvy tekutého zlata se ve světle plynové lampy nebezpečně svítily.

"Poslyš, nechtěl jsem-"

"Ne, asi fakt ne, ale stejně se stalo," přerušila ho hrubě a nebezpečně přivřela oči. "Obvykle mě chlap nevidí nahou pokud to výlučně nechci a dnes fakt ten případ nebyl."

Daryl vstal, aby jí byl roven a pokusil se schrastit omluvu: "Já se ti omlouvám. Fakt jsem to neměl v plánu."

"Držel ti někdo nůž u krku a nutil tě, aby ses koukal? To si nemyslím."

"Můžeš zatraceně poslouchat, co ti říkám?" promluvil netrpělivě stopař a Walla ustoupila dál do chodby.

Nechtěl ji od sebe odehnat a nechtěl, aby se ho bála. Proto když zvedl ruce na obranu a ona se ani nehla, tak se mu částečně ulevilo. Byla opravdu silná a nebojácná a on ji za to neskutečně obdivoval. Ta věc se šmírováním byla chyba. Hloupá chyba,

Walla si založila paže na hrudi a a zamračila se. Takže on viděl i mojí kérku, super, pomyslela si a vůbec ji netankovalo, že tetování na zádech nebylo středobodem zájmu...

"Neměl jsem v úmyslu na tebe zírat a vím, že to bylo nevhodný. Co bys tak brala jako omluvu?" zeptal se zcela vážně, jelikož si to u ní vážně nechtěl pokazit.

Mladá lukostřelkyně naklonila hlavu na stranu, mokré vlasy se jí lepily na čelo a tvář. Oblečení měla též promoklé od studené vody, jež kapala z hlavy.

"Nemám na to celou noc. Taky bych se rád vyspal," zabručel stopař.

"Fajn, necháš mě řídit."

Daryl se poněkud zmateně zamračil a zvedl obočí. Jen tohle? Očekával boudu. Hledal v její tváři jakýkoliv náznak vtipu, avšak nic takového nenalezl. Tvářila se smrtelně vážně a pak o krok přistoupila. Vyvedlo ho to z míry natolik, že ucukl dozadu. V první řadě očekával, že ho praští do koulí nebo něco na ten způsob. Takovou bolest cítit nechtěl, tudíž pomalu svěsil ruce podél těla a byl připraven si své slabiny chránit.

"To je všechno?" ozval se do ticha.

Walla zavrtěla hlavou a povzdechla si. Normálně by mu vrazila do břicha a nechala ho se svíjet bolestí, načež by mu rovnou nakopla rozkrok a se zvráceným potěšením sledovala jeho bolesti, avšak ledová sprcha ji trochu zchladila a tak se to rozhodla nechat být. Chtěla ale udělat ještě jednu věc.

Přistoupila k němu dost blízko a chytla ho za bradu. V rychlosti se přitáhla a políbila ho na rty. Pouze se o ně otřela, ucítila zamrazení po páteři a opět se rychle odtáhla dozadu. Jeho brada jí vyklouzla z ruky a zatvářil se jakoby ho polila kýblem kyseliny. Svaly se mu napnuly v očekávání a dech se výrazně zrychlil. V hlavě mu poblikávala jedna zmatená myšlenka za druhou a na rtech stále cítil její teplé rty.

Tak byla na něj naštvaná nebo ne?

"Co to bylo...?" zajímal se napůl poplašeně a napůl rozčileně, protože si dovolila udělat takovou věc.

"Aspoň víš jaký to je, když někdo něco udělá bez tvýho souhlasu," zavrčela nerudně, na patě se otočila a chystala se odejít, jenomže Daryl ji drapl za předloktí a stáhl zpátky k sobě.

Je tak studená, prolétlo mu hlavou po kontaktu s její kůží.

"Nešmatej na mě!" zvýšila hlas a prudce se vytrhla. "Co si jako o sobě vlastně myslíš? Nejsem tvoje přítelkyně, ani milenka, tak si dávej kurva velkej pozor."

"Můžeš mi kurva vysvětlit, co tohle znamená?!" vykřikl netrpělivě.

Absolutně nechápal, proč ho políbila. Proč se jí tak rychle měnily nálady? Nejdřív vypadala jakoby ho chtěla zaživa sežrat, potom se rozhoupala k puse a teď zase byla nepříjemná. Nebylo divu, že si nikoho nenašel. Na tyhle výkyvy nálad opravdu neměl.

"Ty fakt nerozumíš ženským."

"Jasně, že nerozumím, když ty se chováš jako kdybys byla v přechodu!"

Walla ho probodla pohledem a mávla rukou blízko jeho obličeje, takže ho málem praštila. "Tak si zvykej! To, že je konec světa neznamená, že se na tomhle něco mění!"

"Ty seš protivná a pitomá ženská!" křikl po ní Daryl.

"Říká bručoun a šmírák!" ozvala se stejně popuzeným hlasem a nakonec vztekle rozhodila rukama. "Fajn, tak jsme si to vyříkali, Dixone, můžem jít konečně spát!"

"To jako hodláš teď odejít?! Nic jsme si nevyříkali!" zvolal na ni, zatímco ona se dávno otočila a zamířila ke schodům.

Lukostřelkyně zvedla ruku se zdviženým prostředníčkem a pak už slyšel kroky po schodech dolů do spodního patra. Co tohle mělo znamenat?

Se zamračeným pohledem přešel k zábradlí, opřel se o ně a nahlédl směrem dolů. Co to s ní je? Vůbec se v ní nevyznám... Nesnáší mě nebo co jako...? Prsty se dotkl svých rtů a zavřel oči. Pořád je tam cítil. Její měkké a teplé rty. Říkal si jestli to udělala jen z provokace, anebo ho měla raději, než on sám očekával.

°•°•°

Druhý den byl Daryl zmatenější ještě dřív, než ten včerejší, jelikož se Walla chovala zase normálně, tedy, na její poměry normálně... O jejich puse nemluvila, nezdržovala se dlouhými rozhovory spíše mu přišlo, že se mu schválně vyhýbala a hovořila s ním, jen když potřebovala. Asi moc dobře nenesla, že ji viděl nahou, ale přece se omluvil. To snad stačilo, ne? Jeden fakt pro něj byl ale jasný: na žádné románky nebyl v této době čas. Za každou cenu tady šlo o přežití a ochranu těch, na kterých mu nejvíc záleželo.

Daryl raději trávil čas u motorky, aby zapomněl na tu noční eskapádu. Walla se opět starala o Judith spolu s Beth, tudíž se nemusel obávat, že by na ni snad natrefil a svou pozornost plně věnoval oblíbenému stroji. Několikrát za sebou zkontroloval hadičky, jejich přívody a odvody, poté zjistil stav žárovek a takhle u toho strávil celé odpoledne. Vydržel to i bez jídla a vody.

"Tak jak to jde?"

Ten hlas nepatřil nikomu jinému, než Carol, která si všimla jeho absence u oběda i večeře. Přesně věděla, kde ho najít a vzala s sebou něco k snědku, aby se konečně najedl.

"Něco jsem ti přinesla, musíš mít hlad," řekla tiše a podala mu velkou plechovku ohřátého, skvěle vonícího masa.

Daryl poděkoval, vzal si svoji porci a pustil se do ní holýma rukama. Carol se nad tím uchechtla a sedla si vedle něj. Chtěl mu podat lžíci, on však zavrtěl hlavou a jedl si v klidu dál.

"Měls ty ruce aspoň čistý?"

Nesouhlasně zavrtěl hlavou a ona se zasmála. Celý den pracoval na motorce, takže asi ne a říkat mu, aby se šel umýt také nemělo cenu. Někdy se choval jak malý spratek.

"Co ty a Walla?"

Stopař zamířil pozornost od jídla, utřel si bradu se strništěm a koukl po ní. Přimhouřil oči a mykl rameny.

"No, já jen, že... vám to spolu celkem sluší," popíchla ho a lovec na ni koukal jako příští oběť vraždy.

Chtě nechtě, zasmála se nad tím výrazem znovu. Bylo zábavné ho do jisté míry popichovat.

"Jsme kamarádi. Na něco takovýho není čas," zabručel nepříjemně a obrátil se k jídlu. Jo, pěkní kamarádi... oslovil ho ten vnitřní otravný hlásek.

"Jasně. Kamarádi," drcla do něj, dramaticky si povzdechla, jenže hned na to zvážněla: "Víš, že ji nemám ráda. Nevěřím ji, ale v mnoha ohledech jste vy dva stejní. Chce nás za každou cenu ochránit a při poslední pojížďce nasadila krk, aby se ostatní dostali v pořádku domů. Je vážně silná."

Dixon si povzdechl, polkl další sousto a utřel si ústa hřbetem ruky. Už toho moc nezbývalo a jeho žaludek by chtěl víc. Přebral si v hlavě její slova. Nic na ně neřekl. Jen chtěl v klidu sníst svoje jídlo a myslet na mladou lukostřelkyni neměl tak úplně v plánu.

"Walla nepotřebuje skupinu, aby tam venku přežila," pokračovala Carol v mluvení, "ale ta skupina potřebuje ji. I v tomhle jste stejní."

"O co ti jde?" zadíval se na ni podrážděně.

Carol se vážně nadechla a promluvila: "Že jsme tady v bezpečí a že ty by sis taky někoho zasloužil. Jsi pořád sám Daryle, a to taky není nejlepší. Měl bys toho využít a užít si, dokud je čas."

"Vyhovuje mi bejt sám," zavrčel a sklopil pohled do prázdné plechovky.

"A to se snažíš přesvědčit mě nebo sebe?"

Možná tak i tak, prolétlo mu hlavou okamžitě. Zůstal potichu a špičkou boty nakopl malý kamínek.

"Jak jsem řek: na něco takovýho není čas."