Oba v tichosti seděli opřeni o zeď bloku C. Stejně jako před výpravou. Jenom dnes jim nad hlavami proudila pochmurná atmosféra. Ani jeden nebyl rád, že umřeli další lidi. Lidi, kteří by jim to tu mohli pomoct lépe vybudovat.

Walla mlčky kouřila jednu z Darylových cigaret a ve velkém vyfukovala kouř. Pokrčila obě nohy a opřela o ně lokty, zírajíc do betonové země. Západ slunce vytvořil na jindy azurově modré obloze krásnou podívanou v teplých barvách, bohužel ani jeden neměl náladu tuto každodenní podívanou sledovat.

"Mrzí mě to... To s Marilyn," promluvil první Dixon kapku pochmurně a přes ofinu hnědých vlasů na ni dlouze pohlédl.

Lukostřelkyně si tentokrát potáhla o něco víc. Tahala víc, než bylo u cigaret běžné a on čekal, zda se jí z toho nezamotá hlava.

"Mě taky," zašeptala a prohlédla si zbytek cigarety, jež svírala pouze ve dvou prstech. "Hlavně mě mrzí to, že musela umřít takovou smrtí. Nezasloužila si, aby ji zabil zrovna Matthew. Měl pro ni vždycky slabost a pro mě taky."

Daryl sklopil pohled na špičky starých bot a téže pokrčil obě kolena. Zaslechl její zoufalý povzdech a odněkud z jeho nitra se chytla myšlenka, že by jí chtěl být blíž.

"Zemřela, aby tě zachránila."

Walla s knedlíkem v krku pokývala hlavou jako houpací kůň a nedopalek zahodila. Měla ji ráda. A zatraceně jak moc! Držela se seč mohla, aby zůstala potichu a udusila v sobě bolest z další ztráty.

"J-já... lepší bylo, když jsem si myslela, že je po ní. Takhle... takhle... jsem se aspoň chránila před tou bolestí," vyhrkla ze sebe ochraptělým hlasem a pomalu cítila, jak se jí do očí cpaly štiplavé slzy.

Nebreč! Nebreč!

"A taky," pokračovala slabším hlasem dál, "že takhle dopadl i Matthew. Byli jsme kamarádi. Takoví ti, kteří si mohli říct úplně všechno a on... on se prostě rozhodl podlehnout vzteku, ah kurva..."

Nadávka ke konci sloužila pro slzy stékající po tváři. Začala si je rychle stírat a přinutila se nasadit tvrdý, nezlomný výraz.

Nelituj ho. Byl to parchant a zabil ti nejlepší kamarádku. Smrt bratra ho neomlouvá. Tebe to taky zasáhlo a nikomu jsi se nemstila.

Přitáhla kolena k sobě a objala je. Písečně zbarvenýma očima hleděla na zem, po které lezl jeden malý mraveneček. Nechala ho přijít blíž a možná trochu zvídavě pozorovala jeho trasu.

Daryl vedle ní tiše seděl a nechal ji, ať se vymluví. Čekal na pravý důvod toho, proč chtěla jít stranou a promluvit si s ním. Tohle nebylo ono. Cítil, že se chtěla zpovídat ještě z něčeho.

"Když jsme utíkali po té silnici... a já se tě snažila dostat zpátky. Tak zatraceně moc jsem se snažila, abys to zvládl. Pak jsi mě tam odstrčil a řekl, ať jdu, ať se zachráním, jenže já nemohla..." odmlčela se, obrátila za ním celou hlavu a skrze přivřené oči na něj koukala.

Daryl po jejích slovech zvedl bradu a zadíval se jí do očí. Zrcadlily se slzami a leskly se jako hotové zlato.

"Nedokázala bych tě tam nechat," pronesla se vší vážností, "a nemohla bych přijmout to, žes kvůli mojí pošetilosti málem přišel o život. Promiň... Měli jsme se vrátit, když si to chtěl ty."

"Už nemluv. Věci, který se staly, se zkrátka stát měly. Nemůžeš se tím tak užírat. Musíš to vypustit. A ať to zní sebehůř, přijdeš ještě o hodně."

Rudovláska přivřela oční víčka, hlasitě popotáhla nosem sopel a zpracovávala jeho slova. Měl pravdu.

"O tebe ale ne," vyslovila to tichým hlasem a pečlivě pozorovala jeho reakce v obličeji.

Hodně se pokusil zachovat kamennou tvář, avšak z pouhého nervózního sedu poznala, že měl sto chutí vzít roha. Usmála se tomu a opřela temeno hlavy zezadu o zeď. Počítala s tím, že každou chvíli opravdu uteče, aby ji nemusel čelit. Bylo dost zvláštní to pozorovat, když jí tam na silnici, na pokraji smrti, složil poklonu a pak držel její tělo u svého, zatímco se k nim přibližovala smrt.

V ten den plně cítila jeho vůni s příměsí ocelového zápachu krve a dusivého prachu. Byla ráda, že byl to poslední co mohla vidět a cítit, a zároveň si to všemi smysly plně vychutnat. Myslela na to především v noci a uvědomila si, že jí zatraceně chyběla teplá mužská náruč...

"Jdu mrknout na Judith. Ať si Beth taky odpočine," promluvila do ticha západu slunce Walla, oprášila si nohy a elegantně se narovnala.

Když procházela kolem stále sedícího Daryla, upřímně si přála, aby vstal a ještě jednou ji objal. Neudělal však nic. Jen tam tak zadumaně seděl, oči i tvář mu kryla ofina a zjevně si prohlížel špínu za nehty. Ozval se podivný pocit zklamání, avšak co od tak odtažité osoby mohla čekat? Možná se jí později otevře. Jen mu dát čas.

°•°•°

Walla si Judith nadevše zamilovala. Moc ráda ji nosila v náručí a pomáhala s krmením. Konečně v ní měli tak velkou důvěru, že se s ní mohla libovolně projít kam chtěla. Ona se ale držela poblíž místa známého pro Judithina zvědavá očka, aby nebyla příliš ve stresu. Občas ji tiše zpívala ve svém rodném jazyce a dívka k ní s nadšením natahovala drobné ručičky. Beth říkala, že měla zpěv ráda, tak toho využívala. Když její hlas zmizel v chodbě, malá konečně unaveně zívla a zavřela očka. 

Když vracela Judith do postýlky, zavadila očima o Daryla opírajícího se o zábradlí ve vrchním patře. Nenápadně se ušklíbla, kývla na Beth, která ji poděkovala za pomoc a rozhodla se vydat za tím nerudným stopařem.

"Bylo to hezký," řekl Daryl jako první, když se k němu Walla připojila, pěkně bok po boku.

"Máma ji zpívala. Teda... aspoň co si pamatuju."

"Schází ti?"

Walla se mírně zamračila. Opřela si lokty o zábradlí přesně jako to dělal Daryl a pokrčila rameny. 

"Ne," zamumlala chladným hlasem nakonec.

Stopař po ní šlehl zamyšlený pohled. Její rodinná historie byla její starost. Jistě měla důvod proč mámu nesnášet. Ani on neměl nejlepší mámu, ale měl ji rád.

"Přežili jsme, abychom probírali tohle?" natočila k němu Walla tvář.

V šeru vězení po ní tančily stíny, jež vrhaly svíčky rozestavěné všude kolem a udávající jediný zdroj světla. Bíle písčité duhovky se barvily lehce do šeda.

"Ne," odvětil tiše a obrátil se ke své cele, do níž vešel a za chvíli se vrátil s jejím lukem a šípy. "Měl bych ti to vrátit."

Walle se rozzářily oči a ihned si od něj svou starou dobrou zbraň převzala. Něžně pohladila dřevo luku po celé délce a ujistila se, že byl v pořádku. Usmála se a věnovala mu děkovný pohled. Ještě si předběžně zkontrolovala šípy v toulci a zjistila, že jich bylo o dost více, než předtím.

"Nudil jsem se, tak jsem ti jich pár vyrobil."

"Děkuju," hlesla vděčně, hodila si luk na záda, avšak zarazila se a vytáhla dlouhý lovecký nůž. "A já bych ti měla vrátit tvůj nůž."

Daryl se po noži skutečně natáhl, že si jej vezme zpátky, avšak zarazil se. On jich ještě pár měl v zásobě a ona byla dost schopná na to, aby ho mohla využít. Bříšky prstů se dotkl její nastavené dlaně s nožem, poté si to rozmyslel a zespodu se dotkl hřbetu ruky, aby dlaň zavřela. Polštářky prstů mu příjemně brněly a rozváděly dál do těla teplo.

"Klidně si ho nech. Je tvůj."

Nechal ležet svou hrubou dlaň na její a hleděl jí bez mrknutí do očí. Neušlo mu, že palcem lehce pohladila konečky jeho prstů a přiblížila se o krok. Částečně mu to vadilo a částečně chtěl, aby šla blíž, protože on se neměl v plánu hnout z místa.

"Lidi přicházej a odcházej, mám pravdu?" zazněl její jemný hlas a byl pro něj jako samotné pohlazení.

Souhlasil s ní. Nemusel nic říkal. Trochu zklamaně si všiml, že se začala odtahovat, nejspíš tu nehodlala pořád stát a dělat ze sebe hloupou. Možná to cítila taky proto se stáhla. Jen co odtáhla ruku s nožem úplně, svěsil paži podél těla. Byla to vážně škoda.

"Měla bych jít spát," řekla Walla tiše, lépe si chytila toulec se šípy a ještě jednou se na něj usmála.

I po tom co odešla, přešel k zábradlí a zase o něj opřel lokty. Pohlédl na ruku, jež se jí dotýkala a tak podivně se zamračil. Čím dál tím víc toužil po tom se jí dotýkat. Ani nevěděl odkud se ta touha brala a dost ho to děsilo. Tady nebyl čas na románky, ani nebyla příležitost mít hlavu v oblacích. Musel to zahnat a určit si priority.

°•°•°

Už se to zas stalo... Zas se mě dotýkal a něco tam bylo. Ten pocit... Ten pocit, který vlastně ani neznám. Není to zvláštní něco cítit k tomu druhému v této době? Musím si dávat bacha a držet se od něj.

Zamračila se. Ne. Poslední myšlenka se jí nezamlouvala. Toužila po opaku. Chtěla trávit čas v jeho blízkosti. Po tom, co bylo na silnici, jak ho zachránila, cítila tak velký strach, že nedokázala zamhouřit oči a spát, a když už se jí to povedlo, měla spánek plný zlých snů.

Nechci spát. Bojím se, že se mi bude zdát o tom, jak oni umírají. A nejen moji kamarádi, dokonce i členové této komunity. Nechci, aby se stalo to samý, co v Atlantě. Tak zatraceně moc se toho bojím...

Převrátila se ve své posteli na bok a hlasitě vzdychla. Doufala, že práce s Rickem tak trochu vpustí do mozku nové myšlenky a přebije vzpomínky z její první výpravy se skupinou ven. Nakonec se ukázalo, že to bylo ještě horší.

Ale to se nestane. Maj Daryla... a jeho skvělé přátele. Bez nich by nepřežili. Nikdo z toho Guvernérova města.

To Daryl. Daryl je tu drží nad vodou.

Daryl.

Daryl.

S poslední myšlenkou, jež bylo jeho jméno usnula. Propadla se do hlubokého nočního spánku a podvědomí ji trápilo vtíravou vinou.

°•°•°

Uběhlo pár dní a Daryl se opět cítil dost fit na to, aby podnikal další výpravy ven. Se skupinou sebral všechno na co přišel a pak se s ostatními stáhl. Nechtěl, aby se opakoval to, co minule, tudíž se rozhodl případné přeživší vyzkoušet hned na místě a zbytečně to neprotahovat. Čas byl vážně vzácný.

U Wally si všiml, že od ztráty nejbližší přítelkyně měla o dost horší náladu. Kruhy pod očima ztmavly a prohloubily se. Oči měla skelné a nevypadala zrovna dvakrát ve formě. Přesto dřela dál a nepolevila. Nedostatek spánku ji v zabíjení nemrtvých nezastavil.

Sem tam chodíval kolem její cely a nahlížel dovnitř, aby se ujistil, že byla v pořádku. Tvář měla často zalitou potem a neklidně oddechovala. Rozhodně se jí nezdálo nic pěkného a každodenní tlachání u zdi bloku C přecházelo do ticha. Netroufl si s ní hovořit. A kdyby ona sama mluvit chtěla, už by mu to jistě pověděla. Takhle se od ní držel dál.

Daryl se právě vrátil z obhlídky kolem vězení, kuši měl hozenou přes rameno a mířil do své cely. Hodlal se konečně pořádně vyspat a nic neřešit, jenomže když procházel kolem Walliny prázdné cely, zarazil se. Rozhlédl se kolem, zda ji náhodou uvidí. Ven určitě nešla, toho by si všiml. Možná zabloudila do jiných bloků vězení. Bylo jich tu hodně a nováček by se tu lehce ztratil. Vrátil se tedy do hlavní chodby a zamířil do ostatních bloků.

Jak tak šel, zaslechl tekoucí vodu a velké kapky pleskající o podlahu.

Bez váhání vstoupil do společných sprch, ve kterých dříve měli vězni byť jen strach zohnout se pro spadené mýdlo. Dnes to tu bylo zbudované pro skupinu, ač u některých sprch bude třeba vyměnit závěs, neboť bylo pěkně vidět na sprchující se lidi.

Daryl nevěděl o nikom, kdo by se v tuto noční hodinu sprchoval, tudíž usuzoval, že někde praskla trubka, anebo se uvolnil šroub. Vykročil vpřed a odhrnul tenký závěs z výhledu, což se ukázala jako ta největší chyba.

Uprostřed hučící kaskády tisíců kapek stála mladá žena. Dlouhé rudé vlasy se jí lepily na mokrá, svalnatá ramena a dosahovaly na pěkný kulatý a pevný zadek. Boky měla žensky oblé, pevné a na jednom se rýsovala stále ještě nezahojená jizva. Další ranka vedla přes lopatky a udělala červenou skvrnu do toho dokonalého alabastrového plátna. Pár starších jizev se nacházelo přes bedra, a v neposlední řadě pozorovatele mlátila do očí ještě jedna věc: těsně pod lopatkou bylo malé tetování ve tvaru letícího čtyřnohého draka s roztaženými křídly a tlamou dokořán.

Daryl nasucho polkl, silně se mu rozbušilo srdce a do tváří nahrnulo teplo. Ustoupil o pár kroků dozadu, avšak nedokázal spustit zrak z toho místa, kde ji viděl. Celou dobu jeho šmírování měla obličej namířený k hlavici a oči zavřené, takže si ho dost možná nevšimla. Zpotily se mu dlaně a uvnitř ho tlačilo silné nutkání se kouknout znovu.

Věděl, že to byla zatraceně velká chyba, jenže...

Pomalu prsty odtáhl závěs a vzniklou škvíru na ni opět pohlédl. Ostře se nadechl a tělem mu projel zvláštní pocit. Byla tak krásná. A měla i své jizvy, stejně jako ostatní.

Nevypadalo to, že by řešila teplotu vody, neboť touto dobou již musela být studená a sprchování bylo povoleno nanejvýš na pár minut. I tak konečně uvolnila napnutý postoj, svěsila hlavu a spravila si pramen rudých vlasů za ucho. Otevřela oční víčka a tiše vydechla.

Walla mlčky sledovala kachličky, poté otočila starým, rozvrzaným kohoutkem a zastavila vodu. Sáhla pro ručník a nejprve si otřela obličej od studených kapek, ale jakmile se ohlédla pro své věci, všimla si nečekaného hosta.

Daryl okamžitě ucukl dozadu a při pohledu jejích oči do těch jeho uhnul do strany. Moc dobře si uvědomoval, že to co udělal bylo sakra špatně.

Beze slova se sebral a odešel.