Zdravííím~

Prozatím uběhlo dvacet neuvěřitelných kapitol a zdá se, že se vám tento pokus líbí. :3 Není to dokonalé, neříkám nic, ale fakt moc díky za vaši účast, protože Wattpad to na konci ledna zařadil na vrchní příčky v TWD, takže sakra díky! <3 Zároveň se vás chci zeptat, jak se vám líbí, jaký máte názor... Prozatím se mi názory dostávají od mé drahé sis, pro kterou tuto povídku vydávám, ale chtěla bych znát i vaše. *mrkání oběma očima, protože je lempl a neumí jen jedním*

Vydávání zůstává stejné; totiž dvě kapitoly týdně, avšak v neurčeném časovém úseku. Psaní dalších dílů pokračuje a už teď vám mohu slíbit, že budete mít zásobu, až do června. :D Snad se někde neseknu...

Tož, to bylo vše a můžete se do toho pustit! ^^

°•°•°

Léto sice teprve začalo, ale už teď dovedlo pořádně rozpálit krajinu. Takto vysoké teploty umožnily růstu zelenině a ovoci, které se snažili vypěstovat. Zatím to vypadalo na úspěch a Rick se mohl spokojeně procházet podél zdravých záhonů. Hershel mu v mnoha ohledech hodně pomohl a první várku zeleniny se rozhodl věnovat právě jemu.

"Daryl říkal, že pokud se do dopoledne nevrátí, máme pro ně jet," řekla Michonne, hledíc na rozpálenou silnici, jež se v dálce vlnila jako had.

Ostatní z původní skupiny jen mlčky hleděli na cestu a čekali na příjezd posledního auta. Očekávali jeho i Wallu už nějakou dobu.

"Daryl se vždycky vrátil," řekl Glenn.

"Budou v pohodě. Možná někde loví," snažila se ho Maggie povzbudit.

"Nějak se mi to nezdá. Vidíte ty mrtváky?" ukázala Carol přes plot a podala Michonne dalekohled.

Žena s mečem se podívala na místo, kam ukazovala a zamračila se. Většina mrtváků odcházela přes les k silnici.

"Myslíte, že maj potíže?" zeptal se Glenn tiše. "Předtím jsme slyšeli střelbu."

"Nemusí to nutně nic znamenat," odvětila na to šedovlasá žena, avšak i začínala mít strach.

"Měli bychom jim jít naproti," rozhodla Maggie a zvedla se z posezení, na kterém doteď se svým přítelem seděla. "Nenecháme je ve štychu. Jestli mají problém, pomůžem jim."

Glenn samozřejmě souhlasil a šel rovnou s ní. Michonne se přidala a Carol ze strachu o Daryla též. Narychlo sestavený tým neušel pozornosti od Tyreese a jeho sestry, takže skupina zase byla o něco větší. Naložili se všichni do dvou aut, připravili palné zbraně a vyjeli.

Rick, který se zrovna staral o jejich nově získané prase na moment zvedl zrak od práce. Farmařením zahnal špatné pocity, jež ho pronásledovaly, ale stejně mu jeden našeptával, že se dělo něco moc zlého. Jestli vyrazila celá jejich skupina, byl k tomu pádný důvod.

°•°•°

Jakmile auta překonala první začátku, tak všichni přítomní zatajili dech. Kolem se seskupilo tolik nemrtvých, že přes ně nebyla šance cokoliv spatřit. Už už to chtěli otočit, když v tom bývalý poslíček vykřikl.

"Tam! Vidím je! Oh- sakra! Jsou v obklíčení!"

"Můžem jim nějak pomoct?" ptala se Maggie.

Carol zatajila dech a chytila se v místě, kde jí srdce prudce naráželo o hrudník. Ne, hlavně Daryl... Ne.

"Tohle vypadá na záchranou akci," zvolal energicky Tyreese, koukl po sestře a dostal od ní jasný souhlas.

Dupnul na plyn, předjel druhé auto a zajel přímo do skupiny nemrtvých. Krev se rozprskla a obalila téměř celé auto. Čtyřkolový vůz poskočil a rozjel mrtvákům hnilobná těla, aby se co nejrychleji dostal k vyčerpaným přeživším.

"Co to sakra dělaj?" zavrčela nevěřícně Michonne a plácla Glenna po rameni. "Jeď za nimi! Jeď!"

°•°•°

Walla se ho držela. Nechtěla se ho pouštět. Bála se toho okamžiku. Bála se toho, až jí začnou rvát. Vstřebávala jeho teplo, vnímala dlaň ve svých vlasech a smrt se blížila. Pomalu, šouravě a hladově. Už po nich natahovali svoje pařáty.

Takhle to přece neskončí. Takhle ne. Zatraceně proč...? Proč?

Přes veškeré vzlyky a chrčení zrůd za sebou neslyšela hučení motoru auta. Až teprve po zvednutí hlavy se jí rozjasnilo a v její tváři svitla naděje.

První auto zastavilo pár metrů od nich. Vystoupila z něj Sasha a Tyreese a okamžitě začali střílet. Druhé auto dovezlo zbytek.

Lukostřelkyně se pousmála, sklopila k Darylovi oči, jenomže ten už nevnímal. Stisk měl slabý a tep nepravidelný.

"Sakra," hlesla, zaťala zuby a popadla ho za paži.

Zvednout tak těžkého chlapa pro ni byl nadlidský výkon a pokud po dnešku nebude mít kýlu, tak už netušila po čem by ji měla dostat. Stopařovo tělo vážilo snad celý metrák. Se zafuněním ho o sebe nechala opřít a vláčela se s ním k autu, zatímco sourozenci stříleli mrtváky za nimi.

"Zatraceně, Daryle!"

Nezaznamenala odkud ten hlas byl ani komu patřil, ale značně se jí ulevilo, když ho někdo z druhé strany podepřel. 

"Co se sakra stalo?" ptala se s přicházející hysterií Carol.

"To je na dlouho," odbyla ji Walla a pomohla dotáhnout Daryla do auta na zadní sedačky.

Jen co ho uložili, narovnala se, prudce zvedla hlavu a zhluboka se nadechla. Kuše jí málem spadla, ale přidržela ji u sebe a klopýtla dozadu.

"Jsi v pohodě?" přidržel ji pro jistotu Glenn a hned na to křikl na ostatní: "Máme je! Jedem pryč!"

"Není kouslá?" zajímala se Michonne, avšak mladý Korejec pouze zavrtěl hlavou.

Lukostřelkyně nedokázala ani slovy vyjádřit, jak moc ráda je viděla. Vyčerpaně dopadla na sedačku k Darylovým nohám a zavřela dveře. Záchranná skupina se ihned stáhla a ona se zavřenýma očima zaklonila hlavu.

"Prosím rychle. Jeden zmrd ho postřelil," zašeptala ochraptěle.

"Budeme tam do pěti minut," slíbil Glenn.

Maggie se za nimi dozadu ohlédla a podala jí láhev s vodou. "Co se sakra stalo?"

Walla odšroubovala víčko, nejprve se natáhla k Darylovi, podepřela mu hlavu a nechala pomalu napít jeho. Trochou vody mu umyla ránu a teprve potom se sama napila.

"Všechno vysvětlím. Hlavně jeďte."

°•°•°

Svět se zdál chladný a temný. Lidské tělo toho vydrželo mnoho, jenže každé mělo své limity.

I v hlubokém spánku Daryl částečně vnímal. Občas se probral, slyšel hlasy a ke svému překvapení zjistil, že má všechny údy celé. Možná, že se ty poslední okamžiky protahovaly na celé hodiny, anebo už byl dávno mrtvý. Tím si nebyl tak úplně jist. Na delší dobu se propadl do temnoty. Teprve pak si jeho mysl byla na stoprocentně jistá, že je po smrti, až do jednoho určitého okamžiku.

Nemohl hnout byť s prstem u nohou, natož s celou paží, aby si zakryl oči před ostrým sluncem. Zvrátil těžkou hlavu na stranu do stínu a ihned se dostavila palčivá bolest, jež pokryla celou polovinu těla.

"Tos teda dopad," zahučel vedle něj povědomý hlas a on zmateně pootevřel ústa.

"No, ležíš tu jak kopa sraček. Bejt s těma lidma ti moc neprospívá můj malej bráško."

Merle?!

"A kohos čekal? Santa Clause?" zachechtal se jeho starší bratr.

Daryl obrátil obličej ke slunci a donutil se otevřít oči. Sotva si všiml obrysů jeho tváře, ale bylo nadevše jasné, že to byla halucinace. Jak by tu Merle taky mohl být?

"Zas platíš za svoje rádoby dobrý srdce," pověděl jízlivě Merle a sklonil se k němu dost blízko na to, aby ho Daryl konečně rozeznal. "To seš chlap? Sakra, Darylinko, probírali jsme to už minule. Nevidím, že by ses nějak poučil."

"Drž hubu, nejseš tady," zachraptěl stopař a polkl přes vyschlé hrdlo.

"Ne. Nejsem, protože ze mě ten jednookej vylízanec udělal mrtváka. A kdes byl ty? Pomáhal těm pitomým ufňukaným slabochům?"

"Sklapni, Merle."

"Nejseš moc fit na to, abys mě přinutil mlčet," řekl hrubě jeho bratr a dlaní ho poplácal po tváři. "Jo, pořád slaboch. Kdes nechal koule? Tos nemoh prostě odejít se mnou? Víš, jak bysme se měli? Čum na mě!" vyštěkl poslední větu a silně stiskl Darylovi čelist, aby ho přinutil koukat mu do tváře.

"Bylo by to stejně na hovno, jako když jsme byli malí," zahučel Daryl.

"Hele, neházej svý průsery na mě, bráško," pustil ho a odtáhl se od něj.

Bylo zatraceně zvláštní, že dopodrobna cítil hrubé prsty i sílu stisku. Halucinace měly takový vliv?

"Zmiz. Nech mě bejt. Už nejsi. Chcípl jsi."

"Ty málem taky. Kvůli tý kočce, kterou následuješ jak pes. Je mi z tebe blbě. Neumřel jsi kvůli ní málem? A jen proto, že chtěla vidět kámošku?"

Daryl zaťal zuby a zatnul pěst. 

"Taky už je na čase, aby sis užil, Darylinko," rozesmál se Merle naplno.

"Drž hubu!" zvýšil konečně hlas a zapřel se loktem o matraci.

"Nebo co? Dáš mi do držky? To bys ale musel nejdřív vstát! No tak, bráško, dělej. Dělej vstát a dát mi do držky!"

V okamžiku co se Daryl zprudka vyhoupl do sedu na jeho rameno dosedla dlaň. Tentokrát skutečná. Přinutil se plně otevřít oční víčka a spatřil před sebou Ricka, který si jej měřil starostlivým pohledem.

"Jak se cítíš?"

"Mnohem líp," zamumlal slabším tónem a raději ulehl zpět.

"Spals tři dny. Byls dehydratovanej, spálenej od slunka a ošklivě zraněnej," shrnul to Rick.

"Skvělá zpráva," zabručel nerudně Daryl a zhluboka se nadechl. "Jak je na tom Walla?"

"Teď už dobře. Když tě sem dotáhla, byla na pokraji sil a zhroutila se. Tyreese a Sasha vás zachránili právě včas."

Tvrdohlavá a pitomá... Člověk jí něco řekne a ona udělá pravej opak, pomyslel si, avšak někde uvnitř byl moc rád, že to nevzdala.

Rick se posadil k jeho nohám a chvíli tam s ním zůstal. Daryl nebyl proti. Spíš jeho společnost ocenil a dozvěděl se i pár dalších věcí. Rozhodl se, že hned, co se uzdraví, tak za lukostřelkyní zajde a poděkuje jí. Zatím se na to moc necítil.

°•°•°

Po pár dnech klidového režimu se Daryl konečně bez problémů postavil na nohy. Halucinace jeho bratra i černé myšlenky nadobro zmizely a on se ze všeho nejvíc toužil podívat ven, na čerstvý vzduch. Cestou si jako správný kuřák zapálil pomalu poslední cigaretu z krabičky a jakmile vyšel ven, na ostré letní slunce, byl nucen překrýt si dlaní citlivé oči. Skoro týden vydržel v šeru a o samotě, takže pobyt venku byl větším luxusem, než jaký doufal.

Dlouze potáhl z cigarety a zrakem pátral po té jediné osobě, kterou chtěl dneska spatřit a ujistit se, že byla celá. Obyvatelé vězení dělali obvyklou rutinu a podle počtu chybějících aut někteří vyrazili mimo domov. Jeho motorka byla naštěstí netknutá.

Carol si ho všimla hned jak vylezl ven a s velkou úlevou v srdci za ním přiběhla.

"Bála jsem se, že se neprobereš."

"Obavy nebyly na místě," odvětil s mírným úsměvem a bez potíží ji objal.

Ona objetí opětovala a též se usmála. Začichala v jeho osobním prostoru a zamračila se.

"Sakra, jak dlouho ses nemyl? Dost táhneš," vytkla mu okamžitě a pleskla ho po rameni.

"No a," vykroutil se jí a o krok ustoupil, přičemž si zase potáhl z té lákavé tyčinky.

"Seš jak malej," pověděla pobaveně a zakroutila nad tím hlavou. "Walla nám všechno řekla. Řekla Radě, co se stalo a jak jste riskovali."

Daryl se málem zeptal, kde se zrovna teď nacházela, ale potlačil otázku a semkl rty do úzké linky. Zatracený Matthew. Kdyby ho v té strojovně umlátil k smrti, Walla by ještě měla kamarádku. Měla by tu někoho, koho měla ráda a scházel jí. Teď už neměla nikoho. Kromě nich.

"Málem jsi umřel, Daryle," zazněl Carolin vážný hlas. "Sám moc dobře víš, že takhle riskovat nemůžeš."

"Vím to, ale jsem v pořádku," dodal a hodil zbytek cigarety na zem.

Carol si ho prohlédla a povzdechla si. "Nedávej si smrt těch lidí za vinu. Rozhodli se zůstat ve střehu a věřit tomu, čemu věřit chtěli."

Stopař přikývl, avšak její slova zrovna dvakrát nepomohla. Hryzal se do spodního rtu a marně zakrýval, že byl pěkně nervózní z toho, že tu nikde neviděl Wallu.

"Je s Carlem a povídají si o komiksech, zatímco Rick pěstuje. Carl ji má vážně rád," promluvila najednou, když spatřila jeho netrpělivý výraz a povedlo se jí vyčarovat jemný úsměv.

Daryl ji děkovně stiskl rameno a už spěchal na místo určení.

°•°•°

Zahlédl ji kousek od rychle vybudované stáje pro koně, kterého nedávno pomáhal pomáhal odchytit. Dřepěla nad hlínou a cosi horlivě vyprávěla Carlovi, který ji s nadšením poslouchal. Měla na sobě volnější tmavě modrou košili, jež perfektně sedla na její široká ramena a rukávy měla vyhrnuté po lokty. Rick o pár kroků dál a zrovna cosi okopával. Zaznamenal ho jako první.

"Daryle."

Hned po tom, co jeho jméno uslyšela Walla, zbystřila a hned se narovnala. Carl mu s velkým úsměvem ve tváři zamával.

Rick si sundal rukavice od hlíny, hodil je na zem a šel se s ním obejmout. Upřímně byl moc rád, že se cítil skvěle a konečně vyšel ven. Když ho viděl naposledy, vypadal jako adept na mrtváka.

"Jsem rád, že ti nic není," řekl Rick jakmile se odtáhli.

"Má holt tuhej kořínek," ozvala se Walla a zazubila se.

Ačkoliv nechtěl zrovna před Rickem a Carlem ukázat, že se mu i po tak krátké době po té ukecané holce stýskalo, překonal to, přišel k ní a pevně ji objal. Udělal to o poznání déle, než u Carol.

Lukostřelkyně se zasmála a objala ho kolem ramen. Nemusela se příliš natahovat, neboť výškově byli skoro stejně a ona na něj lépe dosáhla. Na pár vteřin zavřela oči a užívala si pocit, že tu byl s ní, že ho zachránila před jistou smrtí, když už se zdálo, že oba ten den padnou.

"Jsem rád, že ti nic není," zašeptal tak, aby to slyšela jen ona, avšak soudě dle Rickova usměvavého obličeje to tak tiché nebylo.

"Nápodobně," odvětila Walla, pustili se a plácla ho po rameni. "Tak co rameno? Dobrý?"

Samozřejmě, že dobré nebylo. Hned se za něj chytil a zasykl bolestí. Ona se uchechtla a dala si ruce v bok.

"Smrdíš jak popelník. Po dlouhý době vylezeš ven a hned jdeš kouřit," pověděla s pobaveností, jež z ní jen sršela a on do ní lehce šťouchl.

"Do toho ti fakt nic není," řekl Daryl tónem, který by jiným připadal nepříjemný, avšak Walla se jen zasmála a zhoupla se z paty na špičky.

Pak ale zvážněla. Nejistě se podrbala na zátylku a upřela na stopaře vážný pohled. Dokonce Rick se zatvářil trochu napnutě a sebral ze země rukavice, aby mohl pokračovat v práci.

"Můžem spolu mluvit?"