Celým spodem Mayina těla se rozrostla příšerná bolest. Couvla pár kroků dozadu a nevěřícně se podívala na své břicho, které zalévala rudá tekutina. V ústech se jí usadila ocelová pachuť krve a v hlavě jí hučelo jako ve včelím úlu. Šokovaně pohlédla na stejně tvářícího se Matta a k jejím uším dolehl Wallin zoufalý výkřik. Zakryla si prostřelené břicho a padla na kolena.

"Ty bastarde!" zařvala hystericky Walla, zhroutila se na kolena a Daryl ji celou paží musel přidržet, aby se za ním hloupě nerozběhla.

Matthew se na May krátce zadíval, potom se otřepal, znovu nabil a zvedl hlaveň ke zbylým přeživším. Lukostřelkyně na něj upírala výraz plný zloby a slz. Vlasy se jí lepily na zpocené čelo a stopař ji musel držet u sebe. I přes rameno, jež mu sálalo bolestí.

"Tohle jsem fakt nechtěl," zamručel chladným tónem a namířil na Wallinu hlavu, "ale nebude to bolet dlouho. Rozluč se."

"Doufám, že chcípneš tou nejhorší možnou smrtí!" prskla Walla.

"Ty chcípneš dřív. A hned po tobě on. Ať to máme beze svědků," pronesl monotónně, přiložil prst na spoušť, nadechl a s výdechem chtěl vystřelit.

Čistý zásah mu ovšem překazila Marilyn, která sesbírala poslední sílu, kterou v sobě měla, stiskl křečovitě nožík v dlani a zabořila mu ho do horního stehna. Matthew vykřikl bolestí a mrtváci přidali do kroku.

"Necháš... ji... bejt," řekla skrze zaťaté zuby May a stáhla ho na svoji úroveň, aby mu mohla zasadit smrtelnou ránu do krku.

Vše proběhlo natolik rychle, že střelec nestihl stisknout spoušť. Místo toho vykloktal vlastní krev, která tryskala z otevřené rány jako právě puštěná fontána. Šokovaně si zakryl krk s jasně viditelnou dírou, avšak to už se hroutil mrtvý do měkké půdy nasáklé životodárnou tekutinou.

Marilyn vykašlal krev a málem se zhroutila vedle něj. V roztřesené ruce pořád držela nůž a odevzdaně se zadívala na Wallu.

"Běžte..."

"Ne... Ne!" křikla Walla, ale Daryl ji držel příliš pevně.

Oba přeživší se zvedli na nohy. Stopař vzal svoji kuši, s bolestí vypsanou v obličeji ji připravil a zastřelil mrtváka, jenž se vynořil zpoza stromu. Táhl Wallu dál od toho místa a neustále ji šeptal, aby si pospíšila.

"Jsem... ráda," vyslovila slabým tónem May, z koutků jí stékala jedna slza za druhou a hlasitými vzlyky na sebe přilákala pozornost velké skupiny mrtváků.

"Jsem ráda, že jsem tě poznala, rváčko."

To poslední, co Walla viděla bylo, jak se její nejlepší kamarádka zářivě usmála a poté si vrazila nůž do krku. Daryl ji přinutil k běhu a oba zmizeli mezi listovým.

Rudé kapky potřísnily kapradiny kolem a stále horké ženské tělo přilákalo nemrtvé k hostině. Celá skupina žroutů se vrhla jak na její, tak Mattovo tělo. Marilyn už naštěstí nic necítila. Necítila už bolest, strach, výčitky nebo smutek. Byla konečně volná.

°•°•°

Lukostřelkyně spolu s lovcem klopýtala lesem a dvojice za sebou zanechávala dost znatelné stopy. Se silami na krajíčku se zapřela o kmen a dala slzám volný průběh.

Daryl vypadal strhaně. Kulka v rameni zatraceně bolela a musela rychle ven. S hrubým výdechem dosedl na zadek a zkontroloval vážnost rány. Nebylo to vůbec dobré.

"Je mrtvá."

Stopař trhl hlavou za jejím bezmocným hláskem. Walla se zapírala o strom a zadržovala srdcervoucí výkřik. Po tváři ji stékalo tolik slz, že by to zaplnilo celou láhev a oblečení měla od jeho krve.

"Je mrtvá," zopakovala chraptivým hlasem. 

Daryl sykl, sundal si vestu a urval si rukáv z košile. Alespoň tak si mohl zavázat otevřenou ránu.

"Měl jsem toho sráče umlátit k smrti," zabručel vyčerpaně.

Walla se narovnala v zádech a tílkem si stírala mokrou tvář. "Není fér, že jsem ji našla a tak rychle o ní přišla."

Lovec zůstal mlčet. V tomhle světě nebylo nic fér. Neříkal to už jednou? Chytil se za rameno a prudce zamrkal. Viděl před očima hvězdičky a svět se zdál o něco temnější.

"Musíme se dostat... k autu."

"To nejde. Museli bychom zpátky a silnice určitě bude plná mrtváků," odfrkl si Daryl a zvažoval všechny možnosti, než mu mozek otupí bolest.

"Pěšky to nezvládneme," namítla chraptivě Walla.

"Musíme to zkusit."

Ukázala se to být jako chyba, neboť sebou málem opět sekl zpátky. Walla k němu hned přiběhla a podepřela ho vlastním tělem.

"Seš těžkej," zamumlala směrem k němu, když si přes ramena přehodila jeho nezraněnou paži.

"Ty máš co říkat."

Rudovláska by se nejraději i přes ty slzy usmála, jenomže ji vyděsil nelidský skřek, jenž se ozval kousek od nich. Hodila si na záda jeho kuši a podle navigací zamířila směrem na sever.

°•°•°

Nemrtví se blížili za pachem krve, který zanechával zraněný člověk a z pouhé desetičlenné skupiny se stala hotová horda o sto kusech. Ploužili se po silnici jako trpělivý lovci za bezmocnou kořistí. Ta byla stále blíž a blíž, neboť živí nedokázali nasadit rychlejší tempo.

Walla cítila, že Darylovo tělo bylo stále těžší a těžší. I tak to nevzdávala. Zabrala všemi svaly a táhla ho těsně u sebe. Každý kousek těla jí brněl vysílením a oba měli v hrdlech úplně vyschlo. Brzy jim to možná bude jedno. Pletli se jim nohy a sluneční paprsky nemilosrdně pražily na jejich hlavy.

První zádrhel přišel v okamžiku, kdy se Darylovi podlomila jedna noha. Přidržel se na druhé, avšak i to bylo málo a Walla musela hodně zabrat, aby zase vstal.

"Kurva drát," prskl nadávku a zapojil zbývající síly.

"Pojď. Už jen kousek. Tam jsem viděla strážní věž. Nejsme daleko," promluvila prosebným tónem a musela se hodně přemlouvat, aby se udržela na vlastních nohou.

To nemůžem zvládnout, pomyslel si stopař. I kdyby se dostali k věznici, pořád u ní bylo příliš mnoho žroutů, kteří je s chutí sežerou. Koutkem se podíval na Wallu. Jak ho dokázala po tom všem utáhnout takovou vzdálenost? Věděl o sobě, že nevážil zrovna nejméně, bez něj by měla větší šanci a stejně pokračovala dál. Sakra, ona je skvělá ženská..

Přeživší s vypětím sil vytrvávali. Nemrtví za nimi chrčeli, skřehotali a sápali se po nich. Zbývalo pouhých třicet metrů a konečně zaboří zuby do jejich masa. Několik zbloudilých vyšlo směrem z lesa a přinutil tak živé do rychlejšího kroku.

"Do prdele," zavrčela Walla, lépe si lovce přechytla a donutila se ke kratšímu běhu.

Věděla, že ho to bude bolet, jenomže museli. Vězení nebylo tak daleko a ona pořád měla naději. Někdo si jich určitě všimne. Všimne a zachrání je...

Tato naděje bohužel pohasla. Početná skupina nemrtvých si to kráčela proti nim, směrem od vězení. Asi zaslechli hučení hordy, anebo ucítili Darylovu krev, to nebylo jisté. Horší byl fakt, že oba byli...

"V prdeli... Je to v prdeli," hlesla lukostřelkyně plačtivým tónem.

Daryl sklopil oči na silnici, napnul se a odstrčil ji od sebe, přičemž ztratil oporu a zhroutil se na zem.

"Co děláš?"

"Běž. Vypadni. Nechci, abys mě slyšela ječet, až mě budou trhat," zamumlal Dixon a zapřel se dlaněmi o zem.

"Co to kurva meleš? Nikam nejdu!" trvala si tvrdohlavě na svém, jenomže stopař se sesunul na zem a vysíleně obrátil na záda.

"Ty seš tak tvrdohlavá," řekl tiše, jeho hlas se v hučení mrtváků skoro ztrácel. "Beze mě máš větší šanci. Já skončil."

"Ne... NE! Mizernej parchante, zvedni svoji línou prdel a pojď!" křičela na něj nahněvaně a pokusila se ho zvednout. Jak to ten hajzl může vzdávat?!

Při tom pokusu sama upadla na kolena a odhrnula si rudé vlasy z výhledu. Nemohla si pomoct. Zkusila ještě poslední možnou záchranu. Vzala Darylovu kuši, těžší, než očekávala, uchopila ji do obou paží, zamířila a vystřelila. Netušila, že by takový typ kuše mohl mít i jakýsi druh zpětného rázu, takže zatla zuby, překonala prvotní překvapení, natáhla na tětivu další šíp a vystřelila. S dalším pokusem to šlo hůř. Svaly ji neposlouchaly. Ani neměla sílu se zvednout. Tři rány nezastaví celou hordu. Bezmocně se složila vedle Daryla a nechala ven vypustit slzy.

"Nech toho," hlesl Daryl a zavřel oči. "Seš úžasná. Nemusíš už bojovat."

"To teda budu," zavrčela neústupně, připlazila se k němu a popadla ho pod pažemi.

S vypětím všech sil ho začala táhnout dál od blížící se skupiny a přitom se snažil sestřelil pár parchantů, kteří si brousili zuby na Darylovy nohy. Nakonec to stejně vzdala. Byl pro ni příliš těžký a ona ho nedokázala dál táhnout.

"Promiň..." štkala potichu a připlazila se k jeho pravému boku. "Nemůžu... už nemůžu dál. Prosím... musíš se zvednout."

Jenomže žádná odpověď nepřišla. Jenom cítila, jak ji stiskl ruku a na ještě na chvíli otevřel oči. Ty zatraceně pěkné oči. Dost možná je viděla naposledy. Dlaní se dotkla jeho špinavé tváře a několika kapkami krve a zadívala se do nich.

"To stačí. Seš ta... nejlepší a nejsilnější ženská, jakou jsem kdy potkal. Jen chci, abys to věděla," zamručel vysíleně a psychicky se připravoval na to, co je oba za chvíli čekalo.

"Blbe. Tohle já už dávno vím. Maggie tě napráskala... a Glenn taky. Ani nejseš tak nenápadnej, jak si myslíš," zasmála se smutně a v nose ji podráždil hnilobný zápach rozkládajícího se masa a ocelové krve.

"Kurva," zněla jeho jediná reakce.

"Nechtěla jsem takhle umřít... Ne tak..." zachraptěla a opřela si zpocené čelo o jeho hrudník.

Na další slova se nezmohla. Naplno se rozplakala a tlumila své poslední vzlyky v jeho blízkosti. On ji objal zraněnou paží a přitáhl ji k sobě. Dokonce i jemu zaštípalo v koutcích. Jedna neposedná slza si našla východ ven a pomalu si razila cestičku po tváři. Nedivil se jí. Zemřít takhle mladá a krásná. Kéž by jen vydržel u své ostražitosti a vypadli odtamtud hned, jak to šlo. Vše mohlo být jinak.

"Nepouštěj se..." zašeptal k ní ještě, když už jasně cítil pach nemrtvých.

Nebude to rychlá smrt, ač takový počet mrtváků by je mohl rychle roztrhat a nejlépe tak, aby ani jeden nic necítil. Přitiskl víčka k sobě, zabořil dlaň do jejích vlasů a čekal na smrt.