Elektrické křeslo
Uviděl jsem UFO. Nacheatoval jsem si raketomet, mířím ale netrefím se. Hra se pauzne a křeslo se se mnou otočí. Všech těch pět postav na mně těma obrovskýma černýma očima divně čučí. Je mi to STRAŠNĚ NEPŘÍJEMNÉ. Cítím obrovský tlak na hlavě, že mám pocit jako by mi praskala lebka. Přestali se na mně dívat a tlak nejednou zmizel. Taková úleva. Otočili mně zpět k počítači a hru zapli. A co já blbec neudělal. To UFO trefím. Dostal jsem elektrický šok. Takže to elektrické křeslo bylo jak jsem si předtím myslel. A ještě jednou mi dali šok a zase a zase, jak kdyby jim to nestačilo až jsem z toho omdlel. Ale teď to bylo jiný. Zdálo se mi, že lítam někde ve vesmíru až jsem doletěl ke Slunci a potom k Zemi a proletěl jsem nad mým rodným domem a tím to haslo. Probudil jsem se někde uprostřed v lese a začal jsem hledat nějakýho člověka. Nikde ani živáčka. Místo člověka jsem našel svý auto a jelikož jsem měl hlad tak jsem zkusil najít v něm nějaký jídlo. Našel jsem půlku Marsky. Tak jsem ji snědl a chtěl odjet. Nastartoval jsem, ale nešlo se rozjet. Vystoupil jsem a koukl jsem se na motor. Nevím co s tím bylo. Šel jsem najít nějaký další jídlo. Třeba maliny a tak. Našel jsem jen nějaký černý bobule. Fuj ty byli hnusný. Mezi tím se setmělo. Když jsem nic jinýho nenašel tak jsem se vrátil ale auto nikde. Pomyslel jsem si "To je v pič..". Tak jsem šel k silnici, jestli někdo nepojede. Najednou jsem nad sebou uviděl světla. "NEEEE!! znovu neee!" "Prosím Neee!" Začal jsem utíkat ale oni mně pronásledovali asi dva kilometry dokud jsem nezakopl a spadl. Zastavili a neuvěřitelnou rychlostí vzlétli no spíš vystřelili vzhůru a už jsem je neviděl. Šel jsem zpět k silnici. Uviděl jsem světla znovu ale byly jiný. Bylo to auto ale to auto mně srazilo.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro