První věc která prosákla do jejího vědomí byla bolest, současně bolestivá a bodavá bolest která vycházela z bodu hluboko v jejím břiše a táhla jí nemilosrdné úponky k niž křižovaly se a kroutily se kolem sebe a obklopovaly její tělo sítí agónie.

 Nedokázala potlačit sténání které se jí vydralo ze rtů a teprve potom si uvědomila že se její zuby  dotkly něčeho tvrdého, něčeho co si prorazilo její rty a hrdlo. Její oči se v panice otevřely a na okamžik se pevně zavřely proti ostrému lesku stropních světel a začaly se roubovat po stopách jejího těla.

,,Je vzhůru!," uslyšela jak někdo křikl a pak se v jejím zorném poli objevila baculatá, růžová a utvořená žena oblečená do sterilních zelených peelingů.

 ,,Nina? Nina?", zeptala se a podívala se na ní.

 ,,Potřebuji," řekla jenže pak najednou zmlkla.

 ,,Je to jen hadička která ti pomůže dýchat, teď ji vyndáváme," dodala když se znovu podívala na ní a pak nějaký silný pár rukou jí držel zápěstí a další jí držel za kotníky. 

Prohnula se jí záda, když cítila jak jí hadička klouže ven z úst a ona upadla, kašlala a zvracela a její rozříznuté břišní svaly křičely na protest. Téměř okamžitě jí něco vklouzlo do nosu a záchvat kašle ustoupil a Nina Sayersová pocítila jak se jí do zmateného mozku vkrádá jistá míra jasnosti.

 ,,Byla v... nemocnici?," zeptala se sama sebe už s jasnými myšlenkami.

 Ano, tohle byl určitě nemocniční pokoj i když pro ni byl neznámý. Podívala se na ženu a všimla si jmenovky kterou měla na sobě.

 Sandy, RN, prohlásilo se pod logem Rooseveltovy nemocnice.

,,Co se stalo?", zeptala se Nina která zaskřehotala a matně si všimla že má hrdlo jako smirkový papír.

,,Jsi na JIP," zaštěbetala žena a pobíhala po místnosti. Nina stiskla ovládací prvky na posteli aby se zvedla do sedu. 

,,Přivezli tě sem hned po operaci," dodala ještě žena a nepřetržitá nervozita začínala Nině lézt na nervy, ale předpokládala že to přišlo s tím že je se zdravotní sestrou na jednotce intenzivní péče.

 ,,Rozřízla jsi si vnitřnosti něco prudkého, ale doktoři tě zalátaly, ten tvůj pan Leroyd tě sem přivedl hned po představení," řekla ještě ta žena a dlouze na ní přitom podívala. 

,,Výkon? Jaký výkon?," zeptala se Nina a chvíli se snažila porozumět slovům té ženy, ale pak se stavidla její paměti otevřela a obraz za obrazem začal útočit na její pošramocenou mysl.

Když byla obsazena do role Labutí královny její šok a nadšení poté co si byla jistá že roli dostane Veronica. Hrůzná slova nahoře rozmazaná na zrcadle v koupelně v křiklavé rtěnce. Tančila, probojovávala se nekonečnými nocemi aby využila to co potřebovala, aby si zvykla na dualitu své role.

Halucinace které byly čím dál živější a zároveň čím dál děsivější.

,,A Lily," zašeptala si pro sebe.

 Lily, ležérní, smyslná a svůdná Lily s postojem „nezatracené", dívka o které si byla Nina tak jistá že ji chce zničit.

,,Ale nakonec to nepotřebovala, že?," řekla si sama pro sebe, protože Nina to všechno udělala sama.

Vzpomněla si na to jak tančila s Lily v klubu a na zuřivost když druhý den ráno na zkoušce našla svou tančící roli Niny. Pamatovala si jak bojovala s Lily poté co ji našla v její šatně, rozbila její tělo do zrcadla a snažila se osvobodit z prstů, které se jí sevřely kolem krku ve svěráku.

 Vzpomněla si na to jak zlomyslně vrazila do Lilyina břicha úlomek rozbitého zrcadla a na vyděšené, přidušené vzlyky které unikaly z jejího hrdla když sledovala jak Lily vykašlává krev a naposledy na ní mluví.

 Pak když k ní Lily přišla do její šatny a gratulovala jí k jejímu výkonu, ten okamžik děsivé jasnosti když si uvědomila že Lily nikdy nebyla v její šatně, protože už byla mrtvá se ve skutečnosti vůbec nestal.

A nakonec radost z vědomí že dosáhla toho na čem odmala pracovala, na té nepolapitelné, hypnotické, transcendentní kvalitě která byla známá v baletním světě jako dokonalost.

Nina natáhla ruku, tu bez infuzního konektoru a dala si jí pod nemocniční šaty a ucítila tlakový obvaz, který se jí pevně ovinul kolem břicha. Vyděšeně zavřela oči a se zasténáním klekla do prostěradla.

 ,,Byla dokonalá," říkal ji její hlas a pokud se ve skutečnosti nezabila, aby toho dosáhla tak i přesto byla k tomu zatraceně blízko.

,,Ach, zlato," zamumlala Sandy, když viděla její trápení. 

,,Bude to v pořádku, nedošlo k žádnému trvalému poškození. Brzy vás zase vrátíme a zatančíte si," řekla a věnovala Nině dlouhý pohled plný pochopení. 

,,Jenže chtěla to Nina vůbec?," zněla jí v hlavě tato otázka a samozřejmě že měla nadějí...protože balet byl její vášní i celý její život... a téměř i její smrt.

,,To je na Thomasovi," řekla po chvíli Nina a snažila se aspoň trochu pohnout.

,,Co je se mnou?," ozval se nějaký hlas a Thomas Leroy vešel do malé místnosti.

 Dokonce i teď, mimo práci vyzařoval aurou divokého odhodlání a manipulativní, téměř zlomyslné mazanosti. Zdálo se že vytéká z každého póru jeho tváře a Nina se zadýchává, když jeho přítomnost naplňuje místnost.

,,Nic, Thomasi," řekla unaveně a stále měla bolesti a její energetické zásoby rychle ubývaly.

,,Jak se cítíš?," zeptal se Thomas a Nina nedokázala říct jestli se o ni opravdu zajímal, nebo byl prostě zklamaný že jeho velkolepá inscenace ztratila svou hvězdu.

,,Fajn... Jsem v pořádku, Thomasi," odpověděla Nina a začala se ježit.

,,Podívej kde jsi, Nino. Jsi všechno jen ne v pořádku," řekl po chvíli Thomas svým hustým francouzským přízvukem i když se neomaleně kontroval a Nina se mu pokusila odporovat, ale zjistila že slina z jejich úst, chutnala hořce na jejím jazyku ještě předtím než se vůbec vytvořila na jejích rtech.

 ,,Proč jsi to udělala?," zeptal se Thomas a vrhl na Ninu svůj pohled.

,,Já nevím. Byla jsem zmatená...," koktala Nina a přitom se mu dlouze podívala do očí.

 ,,Jen jsem chtěla být dokonalá," řekla po chvíli a Thomas si frustrovaně vydechl.

 ,,Skoro jsi umřel , abys byla dokonalá," odsekl a Nina na sobě cítila jeho oči a pod jeho drobnohledem se jí po tváři vkradl horký ruměnec.

 ,,Podívej," řekl a jeho pohled se trochu zúžil. 

,, Byla jsi dokonalá. Byl jsi naprosto dokonalá a naučil ses být labutí. Ale teď se musíš naučit, jak ji ovládat. To je něco, co tě nemůžu naučit," dodal a Nina otevřela pusu, aby se ho zeptala co tím proboha myslel.... a na Zemi nebyl žádný způsob, jak by tu roli ve skutečnosti znovu tančila, že? ....I když Thomas odpověděl za ni. 

,,Za šest měsíců uděláme přídavné představení Labutího jezera. To by mělo být více než dost času na to, aby ses zotavila a znovu trénovala. Ukázali jste mi, že máte talent, ale není všechno co je potřeba k tomu, abyste se stali základem společnosti," řekl a vrhl na Ninu opět svůj pohled.

,,Teď mi ukaž, že máš i sílu," dodal a otočil se a šel směrem k hale.

 Když došel ke dveřím a otočil se k ní, tak ještě řekl.

 ,,Je čas dát si život zase dohromady," řekl tiše a s tím odešel a zavřel za sebou dveře a Nina měla chuť křičet, dokud se jí plíce nerozkrvácely a hrdlo se jí nezvedlo.

 ,,Na světě nebyl žádný způsob, jak by ji mohl znovu podstoupit, že?," ptala se sama sebe a za tuto část málem položila víc než dost, rozhodla se pevně a až později v noci uklidnila své bouřlivé emoce natolik, že zvážila své možnosti.

 Byla nemocná a to včerejší představení... to bolestně ukázalo a téměř smetla i tak všechny.

 Většinu svého života utíkala před svými démony a přesto ji stejně pronásledovali, pronásledovali, až málem zemřela.

 ,,Bylo možné, že tančit tuto část naposledy a bylo možné jim čelit?," zeptala se sama sebe, protože předtím o tom neuvažovala a samozřejmě byla i jiná možnost a její mysl se zlomila pod tlakem tančení na Černou labuť a ona si nebyla... nebyla si jistá že by vydržela ještě několik dalších měsíců, aniž by se to úplně rozbilo.

 A přesto... a přesto, nepřiznala právě, že se potřebuje postavit démonům, kteří ji sužovali ještě předtím, než byla obsazena do role královny.

Nepřipustila si právě tehdy že tančit tu roli znovu by mohl být způsob, jak to udělat a naučila se obývat Labuť.

 Kdyby se mohla naučit ji ovládat... Možná měl Thomas Leroy pravdu a dokázala by dát si život zase dohromady.