Omlouvám se, že kapitola vychazi tak pozdě...
Už jsem to chtěla vydat a pak mi to úplně vypadlo z hlavy...

  A opět bych chtěla poděkovat WolfMidnight_ za další skvělý fanart.

Kapitola 3.
Démon

  Jak se domníval, byla to stáj. Byl tu cítit pach koní, slámy a hnoje. Moc zvířat tam nebylo. Podupávaly na tvrdé podlaze, frkaly a potrásaly hlavami. Zřejmě se jim přítomnost krokodýla nezamlouvala o moc víc, než vesničanům venku.
  Krokodýl zaslechl hlasy a tak se rozhodl prozatím zůstat v šeru budovy. Potichu se vydal stíny dál, až narazil na dva mutanty. Rámus, který koně vydávaly, mu zajistil dobré krytí. Spíše ho zaráželo, že si toho nevšímali ti dva, co stály před ním... Pořádně si je prohledl a zhodnotil situaci.
  Ten první byl kocour. Ale i přes to, že to byl nejspíše právě on, za kým krokodýl mířil, nezajímal ho. Zaměřil se na toho druhého...
  Byla to dívka a rozhodně to nebyla místní. Jak si všiml, zde žily pouze kočky. A to ona rozhodně nebyla...
  Měla dlouhý černobílé pruhovaný ocas a šedou srst. Krokodýl zatl pěsti. Takže si poslaly i pro někoho dalšího?! To byla pro lovce jako byl on urážka. Jako by si myslely, že to sám nezvladne.
  A navíc takového břídila! Měla by si ho hned všimnout nebo ho vycítit!
  Měl chuť se na ně hned teď vykašlat, otočit se a odejít, ale když už ušel takovou dalekou cestu...
  ,,Popsal by jste mi, jak ten váš démon vypadá?" Zeptala se ta dívka a krokodýl se zamračil. Co je to za lovce, když to neví? On sám všechno věděl díky vizím...
  Ušklíbl se. Takže ona nebyla lovec. Jen si na to hrála... Teď vycítil svou příležitost. Kocour se už nadechoval, že odpoví ale přerušil ho nový, tichý ale děsivý hlas.
  ,,Černej, malej..." Vykročil ze stínu. Oba se na něj polekaně otočily. ,,Kocour jako vy. Jen s jedním okem." Ušklíbl se při pohledu ho jejich vyděšených tváří. ,,Nemílím-li se?" Nebylo to myšleno jako otázka, spíše jako provokace. Konečně měl možnost se trochu předvést, který muž by toho nevyužil?
  ,,Kdo jste?! A jak tohle víte?!" Snažil se vzpamatovat kocour. Krokodýl protočil očima.
  ,,Zavolali jste si mě abych vám chytil démona. Kolika lovcům jste vůbec ten vzkaz poslal?" Zavrčel a přimhouřenýma očima sjel tu dívku. Ta se na něj zamračila, ale ani ona se nevydržela dívat do jeho očí příliž dlouho. Nakonec i ona uhnula pohledem a stáhla uši. Krokodýl se s uspokojením pousmál, i když to díky šupinaté protahle tlamě vypadalo poměrně děsivě a znovu se otočil na kocoura.
  ,,Asi to nevíte, ale když si najmete jednoho lovce, nemůžete napsat dalším deseti. Takhle to nefunguje." Vytkl mu.
  ,,My jsme jen nevěděli, kdo příjde..." Špitl ustrašeně kocour a o krok ucouvl. ,,Chtěli jsme mít jistotu... Ten démon je nebezpečný..."
  Krokodýl ho dál propaloval planoucím pohledem a kocour vypadal, jako by se měl každou chvílí složit strachy.
  Pche... To i ten kocour venku měl víc odvahy, jak je mohla tahle bábovka vést? Pomyslel si otráveně krokodýl.
  To napětí dívka již nevydržela a proto, snažíc se působit odvážně, postoupila vpřed. ,,Už někomu ublížil?"
  Kocour, vděčný za to, že přerušila to tíživé dusno, které se zde, i přes ten fakt, že se jim před čumáky tvožily oblačky dechu, tvořilo. Opět se nadechl a opět byl přerušen samolibě se šklebícím krokodýlem.
  ,,Jednomu kocourovy. Roztrhal to na kusy." Bylo vidět jak se ta dívka naježila a i kocour vypadal, že mu začíná být nevolno...
  ,,Jak tohle všechno víte..?" Zeptal se tiše. Krokodýl se ušklíbl. Ani kdyby chtěl tak mu to nemohl říct. Tohle bylo tajemství. Umění, které se předávalo z lovce na jeho učně...
  ,,Lovecký instinkt. A také si o své kořisti zjistím vše, co je možné." Řekl a hodil významným pohledem po té dívce.
  Ty nejseš pravej lovec, když tohle nevíš. Pomyslel si, ale nechal si to prozatím pro sebe. Nařkne jí z podvodu až jindy.
  ,,Tak co tu vlastně chcete?" Zamračila se ta dívka. ,,Když tedy víte všechno..."
  ,,Domluvit se na ceně." Pokrčil rameny. ,,K čemu by mi bylo ho ulovit, když by mi za to nikdo nezaplatil?"

  Ptaly se na tak jasné otázky...
  Tak moc jsem s nikym nemluvil již léta. Začínal jsem pochybovat, zda tu jsem správně. Zda jsem neudělal chybu.
  Neudělal. Právě tento úkol mi ukázal, že od svého života mám žádat víc. Nejsme předurčený jen na jednu věc. A mé pravé poslání touto misí začalo...

  Tihle lidé mu toho moc nabýtnout nemohly. Měna, kterou oni měli se jen tak rychle rozměnit nedala a tak se nakonec musel spokojit s "výměným obchodem." Stejně pro něj lovení byla spíse vášeň, než zkutečná práce. Nechával si za to zaplatit jen proto, že peníze byli v tomto světě skoro vším...
  Kocour je poté dovedl až ke kostelíku nad vesnicí. Krokodýlovy se zde líbilo čím dál tím míň. Cítil něco, co neuměl popsat. Byla to taková divná negativní energie, která z toho kostela vyzařovala. Zrovna u kostela by jste temné síly moc nehledaly...
  Nelíbilo se mu to... Už něco podobného parkrát cítil ale nikdy ne tolik, jako právě zde... Tohle bude teprve výzva...
  ,,Tady jste ho držely..." Zamumlal. Ani to nebylo myšleno jako otázka, spíše konstatování. Bylo to jasně cítit, i když tu ten démon již delší dobu nebyl... Musel být něco opravdu extra...
  Kocour se opět celý naježil. Nechápal, jak to ten tvor mohl všechno vědět...
  ,,A-ano..." Špytl jen a otevřel velké dveře. Dívce se plaz taktéž moc nelíbil... Cítila se zastíněna a ponižována... Pokaždé, když se na něco kocoura zeptala, odpověděl on... Jako by snad věděl vše!
  Krokodýl se trochu předváděl, ale především chtěl zesměšnit tu, která zneucťovala jeho i další jako on jen tím, že se nazívala lovcem...
  Hned jak budou sami, ukáže jí, že mezi lovce nepatří...

  Ti, kteří čtou všechny mé knihy už možná něco tuší 😅