Kapitola 9.
Nový

  Tygr se otočil za tím hlasem připraven zavrčet na jakéhokoliv člověka, co by se k němu odvážil přiblížit.
  Ale k jeho překvapení nikoho neviděl. Plocha kolem jeho klece byla prázdná. Na mítině mezi klecemi nikdo nebyl...
  ,,Máš zajímavou barvu. Šedého tygra jsem ještě neviděl. Jak se jmenuješ?" Ozval se ten hlas znovu a tak tygr mohl lépe rozpoznat, odkud ten hlas vychází.
  Pohlédl na klec kus od něj. Nečekal by, že na něj promluvil jeden z dalšich vězňů. Ti mezi sebou nikdy moc nemluvili. A už obzvlášť ne na něj.
  Na něj nemluvil nikdo. Už dávno ho všichni začaly brát více jako nemyslíci zrůdu než jako myšlení schopného mutanta.
  Tygrovy šedé oči sjely tvrdým pohledem mutanta ve vedlejší klecy. Nepoznal co je to za zvíře, ale vypadal trochu jako vlk. Srst měl střídavě tmavě a světle šedou. Nic vyjímečného, pro vlka zcela normální barva. Jediné čím se lišil od ostatních, s kterými tygr bojoval bylo to, že měl jedno ucho zcela bílé.
  Tygr se k němu opět otočil zády. Nemělo cenu se s ním bavit. Stejně brzo umře.
  ,,Hej." Zamračil se druhý mutant. ,,Pokud vím, nic špatnýho jsem ti neřekl, tak je slušnost odpovědět."
  Tygr si pro sebe zavrčel. ,,Mlč." Zachrčel. Moc často nemluvil, takže to na jeho hlase bylo znát.
  ,,Nemůžeš mi poroučet." Odvětil na to z klidem druhý mutant a všichni ostatní, které víceméně jednostraný rozhovor poslouchaly v tom jindy tak mrtvolnem tichu se přikrčily strachem. Toho tygra se bál každý. Největší noční můra zde bylo to, že by je postavili proti němu. Ne vždy zápasy končili smrtí toho druhého, ale u něj jiná možnost nebyla. ,,Chci se jen s někým bavit. Všichni se tu chovaj jako by jim vyřízly jazyky. Co s váma všema je?"
  Tygr se na něj přes rameno otočil ale nic neříkal. Místo toho mu odpověděl jiný mutant.
  ,,Ty nevíš, kam jsi se dostal..?" Zeptal se. Tygr si odfrkl a opět se otočil. Zavřel oči a snažil se ty dva nevnímat.

  Probralo ho, když něco malého vrazilo do jeho klece. Pomalu otevřel oči a pohlédl tím směrem. Kus před jeho čumákem ležel na chladném kokovém povrchu malý kamínek.
  Zamračil se. Jak se to sem...
  Dřív, než stihl vůbec dokončit myšlenku už vzduchem letěl další kamínek, který tentokrát přistál přímo na jeho hlavě.
  Tygr se zavrčením prudce vstal a s vyceněnými zuby se rozhližel po ztemělém prostranství.
  ,,Ježiš... To jsem nechtěl! Promiň!" Vyhrkl rychle ten vlk odvedle. Tygr si podrážděně protřel čelo.
  ,,Počkej až se mi dostaneš do rukou." Zavrčel. Byla hluboká noc, stěží viděl obrys toho mutanta vedle.
  ,,Promin, že tě takhle budím, ale chtěl bych si s tebou promluvit s... Zápasech." Začal trochu váhavě ale to už se tygr k němu otáčel opět zády.
  ,,Není o čem mluvit." Odvětil otráveně a opět si lehl na zem.
  ,,No to teda je! Bavily jsme se o tom s ostatními. Nemusíme se přece masakrovat!" Vyhrkl a tygr se tomu nemohl jinak než ušklíbnout.
  ,,Lidi vás donutí. Nebo rovnou zabijou."
  ,,Můžem bojovat normálně. Bez zabíjení. Kdo prohraje, prohraje. Ale nebudem se zabíjet." Osvětlil svůj nápad.
  ,,A proč to říkáš mě?" Zeptal se šedý tygr a opřel se zády o mříže. ,,Jistě už ti řekly, Kdo jsem." Ušklíbl se.
  ,,Jo, to řekly..." Přiznal druhý mutant. ,,A právě proto se s tebou o tom chci dohodnout. No nebylo by to skvělé, kdybychom bojovaly jako civilizovaní tvorové? Kdybychom se navzajem nevraždily?" V jeho hlase znělo takové nadčení, že se nad tím tygr zarazil.
  Bylo to už dlouho, co zde byl. Skoro už i zapoměl na své děctví na té lodi, ale jistá bílá silueta v jeho vzpomínkách ho zapomenout nenechala.
  Jinej život už v pohstatě neznal. Zavrtěl hlavou. ,,Nebude to fungovat. Lidi nejsou tak blbí." Zavrčel a zkřížil ruce na hrudi.
  ,,Jak to můžeš vědět, když jsi tomu ani nedal šanci?" Zeptal se ho. ,,To ti nevadí, že tě všichni vidí jako zrůdu?!" Osopil se na něj.
  Tygr ani nepochopil, kde se v něj vzal ten klid. Jindy by po něm prostě vyjel a vůbec by se s ním nebavil. Co to s ním sakra bylo?

  Nechápal jsem, kde se ve mě po těch letech vzala...
  Nechci tomu říkat lidskost, lidi jsou zrůdy. Prostě jsem nechápal sám sebe, když jsem se s ním začal bavit.
  Po tolika letech co jsem tam strávil...
  Byl to první krok na cestě k mému novému já.
  Zda to byl správný krok, to je asi na každém z vás...

  ,,Proč by mělo, když je to pravda?" Zeptal se s pokrčením ramen a vstal. Jejich klece byli od sebe v dostatečné vzdálenosti, aby si navzájem nemohly ublížit, ale i tak se druhý mutant přikrčil, když ten mohutný šedý tygr stál před ním. Dělilo je jen něco kolem dvou metrů a nebýt těch mříží, tygr by neměl problém ho popadnout a zlomit mu vaz.
  ,,Já jsem Krutost. Mým úkolem zde je zabíjet." Zavrčel a když na to ten ukecaný tvor pred ním nic neřekl, prostě se k němu otočil zády a jako by se nic nestalo opět ulehl na zem.
  Druhý mutant ho s povzdechem pozoroval. Chybělo tak málo, a jeho plán by se podařil...
  Musel nějak tomu tygrovy přijít na kobylku. Stačilo by, kdyby mu věřil. Už teď dokázal něco, co se nikomu predním nepodařilo. Mluvil s ním. A Krutost mu odpovídal.
  Byl na správné cestě. Tenhle tygr byl jen menší překážda, kterou bude muset překonat.