Kapitola 10.
Na špatném místě

  Bílý králík celý den ztrávil na cestě. Ani nevěděl, kam to vlastně jde. Ten hlas již davno utichl a nechal ho samotného v pro něj neznámém světě plném číhajících nastrah. Ne že by mu to teda vadilo. Byl rády že má konečně klid.
  Raději se obloukem vyhl všem lidským domům. Začínalo mu však docházet, že jeho cesta nikam nevede. Neměl kam by šel. Všude byli lidé.
  Začínalo se již stmívat a Ghoster začínal mít opravdu velký hlad a nohy ho začínaly bolet.
  Jakmile slunce úplně zmizelo za stromu, chtěl si Ghoster najít nějaké bezpečné místo na přespání, ale z toho ho vyrušil vzdálený povik. K němu se pomalu nesl zhluk desítek lidských hlasů...
  Možná se měl dát hned na útěk, ale jeho zajímalo, co donutilo tolik lidí tak povykovat. Lidstvo celkově pro něj bylo nové... Nic o něm nevěděl.
  Pomalu se tedy začal plížit lesem, ve kterém se zrovna nacházel, blíž k tomu hluku. Už z dálky mohl zpatřit světlo, které vycházelo ze zvláštní budovy obklopené plotem a spoustou aut.
  Bílý králík se opatrně doplížil skoro až k tomu parkovišti, ale raději zůstal mezi stromy. Stále neviděl žádne lidi či mutanty, zato ale právě hluk, který ho k tomuto místu dovedl byl stále hlasitější a hlasitější.
  Snažil se pořádně zaposlouchat a rozluštit, co ti lidé pokřikovaly, ale bohužel hlasů bylo moc. Stěží rozpoznal pár slov jako: ,,Jo!" nebo ,,Do něj!" Zato však v tom rámusu zaslechl jiný zvuk. Znělo to, jako by o sebe mlátily dva kusy kovu.
  Ruka mu při tom, co ten známý zvuk poslouchal nevědomky sjela až k jeho kataně. Ten zvuk zněl skoro stejně jako když spolu s Lukasem bojovaly...
  ,,Nechoď tam." Ozvalo se zničeho nic až Ghoster překvapeně nadskočil.
  ,,Už zase?" Zavrčel si pro sebe a naštvaně se kolem sebe rozhledl. Bílou králičici zpatřil stát kus od něj. Narozdíl od králíka se nijak nezchovávala a Ghoster měl na chvíli strach, že ho prozradí. Lidé však nikde v dohledu nebyly a stejně měl pocit, že jí nikdo krom něj nevidí...
  ,,Je to tam nebezpečné, nechod tam..." Zašeptala se staženýma ušima. V jejích slovech zněla starost, ale její oči i výraz byl však stále stejně mrtvý.
  ,,Jo? Jak to můžeš vědět?" Zavrčel v odpověď králík.
  ,,Umřelo tam spoustu mutantů..." Zašeptala. ,,Jen zavři oči a soustřeď se na to místo. Sám to ucítíš..."
  ,,Přestaň říkat nesmysly a běž si otravovat někoho jiného." Zavrčel Ghoster a vydal se kupředu. Vypadalo to na nějakou zábavu. A králík věděl, že lidé si na takové věci nosily i množství jídla.
  Nebál se, že by ho odhalily. Byl rychlý, hbytý a uměl se dobře schovávat. Jen si najde něco na zub a hned odtamtud zmizí...
  ,,Ghosty nechoď tam..!" Ozvalo se ještě za ním ale bílý králík ji ignoroval. Rychle vyšplhal po drátěném plotě nahoru a obratně přeskočil na druhou stranu.
  Byl tichý jako myška, když se plížil pomalu kolem té budovy a doufal, že tam něco najde.
  To, co však nemohl tušit, bylo to, že kolem pozemku bylo rozmístěno několik kamer a pohybových čidel.
 Bílý králík prošel kolem jedné stěny a nakoukl za roh budovy. Chvíli jen pohledem luštil, co se na prostranství před ním nachází, ale jakmile jeho oči poznaly struktury před ním, strnul.
  Na plácku za budovou se nacházely klece. Desítky klecí stály vedle sebe ho jakého si pokřiveneho kruhu. Každá z nich měla něco kolem dvou metrů do výšky a asi metru a půl do šířky.
  To, co však králíka nejvíce šokovalo bylo to, že v klecích zpatřil obrysy postav...
  Mutanti... Ghoster v překvapení zacouval o par kroků vzad a tím mu ten výjev zmizel opět za zdí.
  Slyšel již, že lidé se k mutantům chovají hrubě, ale neuměl si to nikdy představit... Z lidí znal jen Lukase, a ten byl ke všem vždy milý...
  Ta králičice měla pravdu.. Uvědomil si a rychle se otočil. Není tam bezpečno, musí pryč.
  Zcela vyvedený z míry se rozběhl zpátky k plotu, aby odtamtud rychle zmizel, ale zrovna v tu chvíli se rozsvítila další světla a upřela se na něj.
  Ghoster se vyděšeně zastavil. Všechna odvaha, kterou měl když se postavil Lukasovým bratrům byla ta tam díky nejistotě, kterou od té doby, co opustil svůj jediný domov, stále stoupala...
  Netrvalo ani pár vteřin a odněkud ze tmi za Ghosterovými zády se vyřítila šipka. Letěla přímo na králíkovo rameno a člověk, co jí vystřelil se již začínal spokojeně usmívat.
  Ghoster se rychle rozhlédl, snažíc se vzpomatovat a najít opět cestu, kterou utíkal. Náhlé světlo mu na chvíli znemožnilo vidět cokoliv jiného, než v očích štiplavou bílou a ztížila mu tak orientaci.
  Když mžoural kolem sebe, na poslední chvíli si rychle letícího předmětu všiml. Bylo to však příliž rychlé než aby králík stihl uhnout a tak pouze přes sebe instinktivně dal ruce.
  Hlídačům se nejprve jen zdálo, že špatně vidí, protože se jim obrys králičího mutanta úplně rozostřil přímo před očima a když zamrkaly, aby se to vrátilo do normálu, šipka už ležela za ním, jako by tam králík ani nestál.
  Ghoster nechápal, co se to právě stalo. Bylo mu tak divně. Cítil se lehký jako by ani nic nevážil.
  Zmateně se rozhlédl, kam zmizel ten předmět co na něj letěl ale to už přiletěla další šipka. Tentokrát ho žadný zázrak nezachránil a on sebou jen stačil zděšeně škubnout, otočit se zpadky tím směrem, odkut šipka přiletěla a natáhnout ruku k tomu místu, kde ucítil naráz, než se mu zatmělo před očima a on upadl do hlubokeho spánku.