Pár: Eret a Škyťák
Věnováno za připomenutí
DestinyDraco

Bylo zvláštní ho sledovat jak se s námi sžívá. Dřív to byl jeden z nejlepších atletů naší konkurenční školy. Občas to vypadalo,že na co sáhne to mu jde samo a pro náš tým byl vždy největší překážkou. Tak tomu tedy bylo až do loňského roku kdy přestoupil k nám. Přesto,že byl rival ho tým přijal, protože věděl že s ním máme mnohem lepší šanci vyhrát. Udělat vše pro vítězství bylo kapitánovo heslo a on se ho držel i když ostatní s týmu protestovali.

Taková Astrid zkrátka byla, uzavřela by smlouvu i se samotným ďáblem jen aby svému týmu pomohla. Jenže ďáblem on nebyl, naopak se upřímně snažil začlenit do našeho kolektivu až mě to děsilo.
Dokázal se hodiny bavit s Rybinohou o tom co jsme zrovna brali ten den ve škole a stejnou dobu strávil se Snoplivec i s dvojčaty. Tam jsem raději nepátral co dělají, můžu být rád, že už nejsem jejich oblíbený terč. Kdybych moc vyzvídal nemuselo by se mi to vyplatit. I s Astrid si skvěle padli do noty a nejednou jsem je přistihl jak ještě s Heather hrajou basket na hřišti za školou.

Jen já jsem mu nějak nepadl do oka. Kdykoliv jsem se k nim chtěl přidat, uznávám že jsem to raději zkoušel při jeho debatách s Rybinohou než při baskeru z holkama i když ke konci jsem byl tak zoufalý že jsem zkoušel i to, prostě mě ignoroval jako bych tam vůbec nebyl.
Uznávám, nejsem nejkrásnější, nejzábavnější, nejoblíbenější nebo nejšikovnější ale nemusí se chovat jako bych parazit nehodný jeho pozornosti.

To bylo ale přesně to co dělal. Takže jsem mohl jen sedět na své straně stolu, sledovat ho a tvářit se jako ,že jsem neskutečně spokojený s novým uspořádáním naší skupiny. Tedy na vrcholu všemi oblíbený Eret, pak ostatní Astrid počínaje a nakonec já. Ten který nesmí být osloven, tak mě tedy mezi námi přezdívá Rybinoha. Kdykoliv mě totiž osloví, nebo se mě jen na něco zeptá Eret buď úplně ignoruje mou účast v rozhovoru nebo prostě rovnou odejde.

Nejsem tam vítán, tak jsem se s tím smířil a přenechal mu je. Nejspíš si toho ti chápavější všimnou do konce týdne a ten zbytek doufám alespoň do konce roku. Nemám potřebu se vnucovat tam kde mě nechtějí a tady mě očividně nahradil někdo tisíckrát lepší.
Takže teď už nesedím u našeho stolu, místo toho si jídlo beru na hřiště kde teď nikdo není.
Tady můžu alespoň na chvíli zapomenout jak mě mý kámoši odepsali.

Bylo jedno kolikrát jsem Snoplivcovi pomohl aby nepropadl, kolikrát jsem dvojčata vytáhl z průšvihu, kolikrát jsem Astrid kryl když měla rande s Heather či kolikrát jsem to schytal za Rybinohu. Teď jsem byl nežádoucí, když si o mě Eret nechtěl opřít ani kolo.

Musel jsem tedy začít trávit čas jinak a nejvýhodnější byla brigáda. Ne,že bychom potřebovali peníze. Táta měl skutečně velkou firmu ale možná právě proto na mě neměl tolik času kolik bych potřeboval když mi už nikdo jiný nezbyl. Takže jsem vzal za vděk neplacenou brigádou v místním útulku. Je to jediné místo kde se cítím poslední dobou dobře. Není tu moc lidí a zvířata jsou skutečně ráda když mě vidí.
Alespoň někdo.

Mým oblíbencem byl nejkrásnější černý kocour jakého jsem kdy viděl, sice ho někdo připravil o většinu ocasu ale to mu na kráse neubralo. Přezdíval jsem ho Bezzubka. Neptejte se mě proč, sám to nevím.Už párkrát si ho někdo chtěl adoptovat ale nikdo mu neseděl, takže se vždy opět vrátil.

Dnes byla moje služba v podstatě klidná až do chvíle než si nás zavolali abychom si přijeli pro psa. To běžné neděláme ale asi to byl někdo důležitý. Měl jsem zrovna vše hotové tak mě poslali.

Na adrese mi dveře otevřel někdo koho jsem skutečně nečekal, ale při mé smůle jsem asi měl. Stál tam Eret a mračil se na mou uniformu snad ještě víc než se běžně mračil na mě.

,, Táhni."zavrčel nepříjemně ale já tu měl úkol takže jsem výjimečně necouvl. Zamračil jsem se naoplátku a čekal na někoho normálního. Nemusel jsem ani čekat dlouho, protože se za jeho zády objevil mohutný chlap s povědomíma očima. Měli totiž stejnou barvu jako ty moje ale tyhle v sobě měli něco zlého, až možná krutého a způsob jakým mě sledoval se mi taky dvakrát nezamlouval.

,,Ty tu budeš určitě pro toho čokla.."řekl až přehnaně mile při pohledu na mou uniformu a už mě zval dovnitř. Něco se mi na tom celém nezdálo a nejenom způsob jakým jednal semnou nebo s Eretem.
Zavedl mě do místnosti kde byl ke zdi připoután možná tříletý Husky a když ho uviděl začal kňučet. Jen k němu mávl rukou a já viděl paniku v jantaru co ze mě po celou cestu nespustil pohled. Byla to jedna z mála emocí mimo vzteku co jsme v jeho pohledu vyčetl ale jedno mi bylo jasné. Ten pes je jeho.

,, Nejlepší by bylo ho utratit, je úplně neovladatelný."řekl ten chlap a můj pohled na něj dostal celistvý obraz. Tohle má být očividně trest pro Ereta, který úplně nechápu. S klidem jsem ale přešel k psovi a počkal až si na mě zvykne než jsem ho odpoutal a vyvedl z té děsivé místnosti. Podle mě je i ta klec v útulku lepší než tohle ale tam ho nevezmu. Tenhle pes si nezaslouží trpět za to co si ten sadista vymyslí. Podrbal jsem ho za uchem a než jsem byl nějak daleko už nás dobíhal Eret. Celou cestu na mě sice volal ale já z trucu odmítal zastavit či alespoň zpomalit. Pokud on mě ignoruje já nemám důvod brát ho na vědomí.

,, Vrať mi ho."přikázal mi bez jakéhokoliv náznaku slušnosti a natáhl ruku pro vodítko.

,,Ne, do toho domu hrůzy už ho nepustím."řekl jsem narovinu a snad poprvé se mu skutečně vzepřel. Podrbal jsem psa za uchem a on tiše zakňučel. Jinak ale neudělal jediný náznak,že by se do toho domu chtěl vrátit.

,, Takže ho raději necháš uspat.."utrhl se na mě a já úplně viděl jak zatíná pěsti. Nejspíš se chtěl prát, na něčem nebo někom si vylít svou bezmoc a frustraci.

,, Neznáš mě a bez ohledu na to za koho mě máš, já pro něj chci jen to nejlepší."zavrčel jsem pro změnu já i když vůbec nevím kde se to ve mně vzalo. Běžně nejsem konfliktní ale on mě tak naštval. Jak ho vůbec mohlo napadnou,že bych dovolil bezdůvodně uspat psa jen proto,že ho... nejspíš otčím chce potrestat. Typuju to, protože ty dva si nejsou podobní ani co by se za nehet vešlo.

,,Tak co s ním bude?"zeptal se a najednou jeho hlas postrádal veškerou bojovnost a jediné co zbylo bylo odevzdání. Jako by ten chlupáč byl jediný smysl jeho života a on ho teď musí nechat jít aby se měl dobře.

,,Vezmu si ho, už dlouho jsem hledal společnost když jsem doma věčně sám."řekl jsem a pokrčením ramen. Zahleděl jsem se mu do očí i když jsem kvůli tomu musel zvednout hlavu tak až mě bolelo za krkem.
,,Pokud se budeš chovat slušně, budeš ho moct navštěvovat."dodal jsem než jsem se s ním vydal na dlouhou cestu do útulku. Přece jen než si ho odvedu musím zvládnout všechno potřebné papírování.

Tím to asi všechno začalo, od chvíle co byl Přízrak semnou byl Eret něco jako můj stín. Nemohl jsem jít s ním na procházku aniž by se nepřidal. Často to pak natáhl takovým způsobem, že jsme se ani nevím jak ocitli na gauči u televize s tou chlupatou koulí mezi námi. No a tentokrát semnou skutečně mluvil. Bavili jsme se úplně o všem až mě občas děsilo jak jsme si v některých názorech podobný ale jedno téma bylo jasné tabu. Ten muž co chtěl Přízraka uspat. Kdykoliv jsem se na něj zeptal bylo po náladě, takže jsem se prostě nakonec přestal ptát.

Další háček v našem nově vytvořeném přátelství jsem byl já. Když se Eret přestal chovat jako totální kretén začal jsem také vidět to co na něm zbožňují ty zástupy dívek na naší škole. Byl okouzlující a i já mu nakonec začal propadat. Těšil jsem se na každý den v jeho společnosti a dokonce i řešil jak vypadám. Jestli se mu takhle budu líbit a vždy jsem se cítil ještě hůř když mi došlo,že nejspíš vůbec není stejný jako já. V případě se mu totiž nikdy líbit nebudu. Ani kdybych měl na sobě to nejlepší oblečení a nabízel se mu pod cenou.

To byly ty myšlenky, které způsobily,že jsem se od něj opět začal odtahovat. Nechtěl jsem aby to zjistil a trávit s ním čas když vím,že nikdy nebude můj mě bolelo jako by mi v srdci otáčel dýkou tam a zpátky. Už jsem se dávno smířil s tím,že jako gay se občas zamiluju do někoho kdo mi to neopětuje ale to neznamená,že to bolí méně. Naopak, možná to bolí ještě víc.

Aby toho ale nebylo málo tak je Eret extrémně tvrdohlavý. Což v tomhle případě známá, že když jsem potřetí odmítl společnou vycházku bez zaváhání se vnutil k nám domů. Tedy až když se tedy vyrovnal s odporem v podobě mé osoby.

,,Co tu chceš Erete? Už jsem ti několikrát řekl že dnes s tebou nikam nejdeme."povzdechl jsem si frustovaně když jsem mu zase zopakoval tu samou větu a bylo to bez většího úspěchu než ta minulá. Kvůli té se na mě alespoň podíval. Teď se jen uvelebil na gauči a počkal až se k němu Přízrak přidá.

,,Tak zůstaneme tady, to mi nevadí."řekl s ušklebkem a se svou typickou lehkostí se natáhl pro ovladač. Na to,že je to sportovec je to i strašný lenoch.

Prohrábl jsem si nejistě vlasy a hledal kolem sebe jakýkoliv důvod proč ho poslat pryč. Nejvíc se nabízel tátův návrat ale ten přijde nejdřív večer. Přítomnost nikoho jiného ho odtud tak účinně nedostane.

,,To nemáš nic lepšího na práci? Vsadím se ,že jsou desítky lidí, kteří by s tebou skutečně rádi trávili čas."řekl jsem rozladěně a zapíchl do něj svůj nejlepší nepřátelský pohled. ,,Já mezi ně ale nepatřím."

,, Lžeš mi Škýťo, jen jsem ještě nepřišel na to proč."řekl s neochvějnou jistotou až jsem si pokládal otázku kdy se z něj stal tak dobrý detektor lži.,,Je to kvůli tomu, že ti nechci říct nic o otčímovi nebo se k tobě snad dostal důvod proč jsem změnil školu?"

To mě zaujalo, protože skutečný důvod byl Eretovo dobře střežené tajemství. Nikdy nemluvil ani o tom ani o minulé škole, jako by se to stalo někomu jinému než jemu.

,,A proč si vlastně změnil školu?"zeptal jsem se nakonec narovinu, protože teď už nemám co ztratit. On už mě stejně bude nenávidět až zjistí, proč se mu vyhýbám a že on ze mě ten důvod nakonec vymámí.

,,Takže tím to nebude, "oddechl si tak úlevně až mě to vyděsilo. To někoho zabil,že ho tak děsí pomyšlení na to,že to zjistím.,,Proto jsem s tebou taky ze začátku mluvil co nejméně. Navzdory svému názoru si z nich ten nejchytřejších a pokládal bys tak dlouho záludné otázky dokud bys na to nepřišel. To jsem si tedy alespoň myslel než jsem se s tebou začal bavit. Máš takový cit pro empatii,že po třetí nezodpovězené otázce dané téma rovnou zařadíš do kategorie neptat. "

Zaraženě jsem ho sledoval. Vůbec by mě nenapadlo,že si toho všiml. Podle mě bylo normální neptat se na témata co jsou druhému nepříjemná. Sám to také nemám rád. Následně vstal asi aby srovnal naše výškové rozdíly i když teď jsem byl v nevýhodě pro změnu já.

,,Neptal ses na mou minulou školu,na otčíma ani na to proč jsem tě ze začátku nechtěl ve své blízkosti."řekl a podíval se mi do tváře. ,, Uznávám,že tam hrály malou roli i oči , které máte skoro stejné. Ale přes to jsem se dostal asi po třetí vycházce když jsem zjistil,že co se týče povahy jste úplné protiklady."

,,Erete.."pronesl jsem tiše, nervózní a nejistý z toho co vše už mi řekl. Už teď mi toho prozradil víc než jsem věděl předtím.,, Proč mi to všechno říkáš?"

,, Protože už se s tím potřebuju někomu svěřit a ty nesoudíš, navíc už jsi mě stejně odepsal takže nemám co ztratit. Naopak můžu získat, protože ty jsi ten typ co si cení upřímnosti. "Řekl vážně, úplně jinak než mluví normálně a věnoval mu bolestný úsměv.

Přísahám, že v tu chvíli se mi srdce sevřelo natolik až jsem se bál svého brzkého konce. Tím to ale nebylo, pouze vlivem jaký na mě má jenom on.

,,Erete..."snažil jsem se mu něco odpovědět,i když jsem si vlastně nebyl docela jistý co mu na tohle můžu říct. Jeho pohled mě ovšem umlčel.

,, Teď ne, už tak mě stojí příliš odhodlání tady před tebou stát a vylévat si svoje srdíčko. Takže prosím alespoň pro tentokrát mlč a neokradej mě o tu trošku odvahy co mi zbyla."řekl prosebně a já se zmohl jen na přikývnutí. Pokud potřebujete abych byl zticha tak budu. Alespoň nebudu muset vymýšlet co mu říct.

,,Z minulé školy jsem odešel poté co můj bývalý přítel vytroubil celému týmu,že jsem na kluky."řekl tiše a uhnul pohledem do strany. ,, Náš tým byl složen jen ze samých kluků a ti nechtěli aby s nimi někdo jako já byl v šatně nebo dokonce ve sprše, prý se bojí nevhodných návrhů či pohledů. Jako kdyby se ze mě ze dne na den stal někdo úplně jiný, co osahává nevinné heterosexuály po tréninku."

V tuhle chvíli bych dokonce přísahal,že se i roztřásl. Nebo to tak z mého úhlu pohledu minimálně vypadalo.

,,Když se to v týmu vyhrotilo natolik, že mě trenér i ředitelka požádali abych jejich školu opustil nezbylo mi nic jiného než to přiznat otčímovi. Jakožto můj zákonný zástupce mi musel podepsat přestup. "Řekl tiše a ve tváři výraz jaký jsem u něj ještě neviděl. Podobný jsem snad viděl jen u táty když mluví o mámě. Z části bolest, z části vztek a velký podíl vnitřního zoufalství.  Už ho asi ani nohy mohli udržet, protože se skácel zpátky na gauč až málem zasedl Přízraka.,,To byla poslední kapka, protože se ze mě rozhodl tu nenormálnost vymlátit, pak mi vzal i to jediné světlo toho černého života. Nebo jsem si to alespoň myslel do chvíle než jsi nás oba zachránil tím,že sis ho vzal k sobě a já nakonec získal i druhý světlí bod i s místem kam můžu utéct před dalším výpraskem."

Zůstal jsem na něj koukat jako by mu narostla druhá hlava a určitě jsem se ani moc inteligentně netvářil. Naopak, musel jsem vypadat jako totální idiot ale jak by jste se tvářili vy kdyby vám kluk , kterému jste se vyhýbali protože vám zamotal hlavu, nejenom řekl, že je na kluky ale ještě ke všemu vás nazval dalším světlem jeho temného života. Já tedy nevěděl jestli se smát, brečet, skákat dva metry do vzduchu nebo mu skočit kolem krku. Vše mi přišlo nevhodné a s ohledem na jeho slova i necitlivé.

Nakonec jsem se rozhodl pro kompromis. Sedl jsem si k němu na gauč, skutečně vedle něj a ne jako obvykle vedle Přízraka.  Jeho překvapený pohled mě jen utvrdil v tom,že dělám dobře. Když ale pozvedl obočí jako by se na něco ptal naznačil jsem,že mi stále ještě nedovolil mluvit.
Usmál se když mu došlo,že stále plníme jeho přání a najednou vypadal méně jako ta hromádka neštěstí,kterou byl před chvílí.

,,Takže se ti asi nehnusím.."polemizoval s výrazem hodným filozofa a naklonil hlavu na stranu.,,Tak mi pověz Škyťáku, už jsem si zasloužil s tebou trávit čas nebo stále chceš abych odešel?"

,, Naopak ani si nejsem jistý jestli tě po těchto slovech ještě někdy pustím ze svých dveří."řekl jsem s malým úsměvem.,, Protože jsem s tebou nechtěl trávit čas jen z důvodu abych víc neprohluboval to, že jsem se opět zakoukal do heteráka. Bál jsem se abych opět neskončil zraněný a úplně sám, ale po tvých slovech se nebojím. Naopak někde tam uvnitř začala doutnat naděje. I kdyby ne v to,že u tebe budu mít šanci na něco víc než přátelství ale to nevadí. Už tvé přátelství je něco čeho si opravdu cením a nechtěl bych to ztratit. Sice jsem si neprošel tím co ty, ale pokud o to budeš stát budu ti po boku a společně to zvládneme."

Tentokrát mě on sledoval jako by mi narostla druhá hlava a pak se stalo něco co jsem skutečně nečekal. Skočil mi kolem krku a pevně mě držel jako bych byl přelud co se má každou chvíli rozpadnout. Jako bych mu měl zmizet a on mě pak už nikdy neměl najít.

,,D-děkuju.."zašeptal mi rozklepaně do ucha a mě z toho tónu došlo, že možná i brečí. Asi jsem mu poskytl to čeho se mu ještě nedostalo. Přijetí.

,, Neděkuj, naše skupina na to vždy byla dost tolerantní. I když to má možná něco společného s tím, že Astrid chodí s Heather a Tafan má něco...něco prapodivného se Snoplivcem. Co jsem se ale raději neptal, docela se obávám co bych se dozvěděl."řekl jsem provokativně a pevněji ho u sebe sevřel. Když dnešek začal netušil jsem,že skončím v jednom obětí s Eretsonem, který mi bude ronit slzy do ramene, srdce mi bude dělat psí kusy a v břiše mi budou lítat miliony malých dráčků.

,, Takže kdyby se k tomuhle seznamu přidala ještě jedna dvojice nikdo by si toho nevšiml?" Zeptal se a tentokrát zněl daleko víc jak on. Kousek jsem se odtáhl abych se mohl podezřívavě podívat do očí. Nezmínil se ,že by někoho měl ale byla by asi blbost myslet si ,že je nezadaný. Zakroutil hlavou jako by mi četl myšlenky a usmál se tak až se mi zadrhl dech v hrdle. Při tom pohledu jsem měl dokonce chvíli pocit jako by si můj mozek vzal dovolenou, protože ten nejkouzelnější úsměv jaký jsem na něm kdy zahlédl věnoval mě.

,,V něčem si nejchytřejší a v něčem jsi úplný ťuňťa Škýťo. "Pronesl pobaveně a já už skutečně nevěděl která bije. ,,Tou dvojicí bychom byly ty a já, tedy za předpokladu že tvá nabídka stále platí a byl by si ochotný si semnou tenhle pátek vyrazit na naše první skutečné rande."

A bylo to tady, navzdory svému mladému věku byl přesně tohle ten moment kdy jsem dostal infarkt. Nebo mi to tak minimálně připadalo. Úplně jsem zamrzl a jen otvíral pusu jak leklá ryba. Když jsem nenašel nic co bych řekl zase jsem jí zavřel. Viděl jsem jak s každou vteřinou kdy nic neříkám je nervóznější ale já to nedokázal ovládnout. Byl jsem prostě stále v šoku.

Když nakonec zvedl ruce a nejspíš se chytal říct ať na to zapomenu, protože to byl špatný nápad jsem se konečně probral. Nebylo to sice mou zásluhou, mohl za to Přízrak, který vycítil jak jeho pána trápím a štípl mě do lýtka. Vypískl jsem jak malá holka ale v duchu jsem mu byl vděčný.

,,Ano, samozřejmě že s tebou půjdu moc rád v pátek kamkoliv. Pro mě za mě nakonec světa nebo do samotných hlubin pekelných jen když to bude s tebou."řekl jsem možná tu největší blbost co jsem mohl ale já to tak cítil a když už nám upřímnosti pomohla dostat se až sem mohla by nám posloužit i nadále.

Mým slovům se sice zasmál ale já nějak neměl sílu se urazit a pak už jsem k tomu ani neměl příležitost, protože položil ruku na mou tvář a za bradu si mě natočil tak aby mu to nejvíc vyhovovalo. Když jsem pak ucítil jeho rty na mých myslel jsem,že se rozteču a na gauči po mě zbyde jen vlhká skvrna o které budou moc kamarádi říkat,že položila svou existenci na oltář lásky ale co na tom záleží.

Jestli je tohle můj poslední moment na světě nemohl jsem si vybrat lepší, protože v porovnáním s tímto polibkem všechny předešlé blednou a zůstává po nich jen neurčitá stopa.

Když se nakonec odtáhl nedokázal jsem potlačit zakňučení za které by se nemusel stydět ani Přízrak. Vyloudil jsem tím z něj další zasmání ale polibek už bohužel ne.

,,Taková menší ochutnávka na pátek, abych měl jistotu že skutečně přijdeš a nepokusíš se vymluvit."řekl nevinně a pohladil mě palcem po rtu.

Tentokrát jsem se zasmál já a nedokázal spustit pohled z těch nejkrásnějších očí co jsem v životě viděl. A nebylo to jejich barvou nebo tvarem ale způsobem jakým se na mě dívali.

,,Pokud to je takhle budu tam ještě s čtvrthodinovým předstihem."řekl jsem s úsměvem a odměnou mi bylo jeho mrknutí.

,,Já s půlhodinovým Škýťo."řekl jemně a já už s naprostou jistotou věděl ,že kluk který mi obrátil celý život vzhůru nohama bude i tím který ho udělá mnohem lepší. Protože stejně jako já jsem světlem jeho života on bude světlem toho mého a už mě nikdy nenechá pohltit samotou která mi v noci částo nedá spát.

Vím totiž,že až budu potřebovat Eret tu pro mě bude, ve dne nebo v noci a odežene odemně každou noční můru, která by měla odvahu objevit se u mého prahu. Ne proto,že by si myslel že to sám nezvládnu ale proto, že ten pocit zná a ví jak je důležité mít někoho kdo nám i v té největší temnotě ukáže cestu.

Já mu na oplátku poskytnu útočiště před každým homofóbním prasetem co by mělo odvahu ho odsuzovat, protože předsudky jsou největší zlo.

Budu ho mu moc poskytnout, protože můj otec je nejenom s mou orientací smířený ale i nesnáší když někdo bezdůvodně páchá na někom násilí, takže je klidně možné že ho tu jednou budu mít nastálo. Tedy samozřejmě za předpokladu,že Eret bude mít odvahu seznámit se s mým otcem, protože přiznejme si on vypadá dost děsivě. Když ho člověk nezná myslel by si , že je to bezcitný agresivní hrubián ale on je tím nejúžasnějším otcem i člověkem kterého znám. Občas sice úplně vše nechápe ale snaží se a má srdce na pravém místě. Měl jsem zkrátka štěstí, protože i když nemám matku mám otce který mě dokáže přijmout přesně takového jaký jsem.
Malého nemehlo  s příliš laskavou povahou a slabostí pro kluky. To poslední byla už taková třešnička ale musím tátovi uznat,že způsob jakým se k tomu postavil mu dělá čest. Je mnoho rodičů, v čele s Eretovým otčímem kteří to skutečně nezvládli.

,,Nad čím přemýšlíš?"zeptal se mě když jsem dlouho mlčel. Přemýšlel jsem tak hluboce,že jsem si ani nevšiml,že už si něco pustil. To musím být ale skvělá společnost.

,,Nad tím co asi táta řekne až tě pozná, vždy toužil mi plašit nápadníky a myslím,že u tebe to zkusí minimálně proto aby věděl jestli semnou zůstaneš i až půjde do tuhého."řekl jsem a tentokrát se k němu nestydně přitulil.,, Toho se já nebojím, protože přesně vím jaký jsi. To nejlepší co mě potkalo. "

Věděl jsem,že by se zkusil bránit kdybych nedokončil svou myšlenku. Vím ale,že potom čím si prošel nebude tak lhostejný k citům svého okolí jako by mohl být kdyby bylo něco jinak. Eret má stejné předpoklady být úžasnou bytostí jako předpoklady být dokonalým hajzlem. Dokázal mi to způsob jakým se ke mě na začátku choval ale to už je za námi. Teď jsme oba úplně někde jinde.

Takže to nejdůležitější co mezi námi musí být je upřímnost. Bez ní bychom byly někde jinde, nebo bychom naopak spolu nikde nebyly. Bez  jeho upřímnosti bych totiž neměl odvahu se mi přiznat a bez té mojí bychom v pátek nešli na rande.
Rande s Eretem Eretsonem, to zní dokonale.

Když jsem se na něj znovu zadíval už vypadal jako obvykle jen s malým nejistým zábleskem v očích.,,Pokud je tomu tak , tak v tom případě se mu rád představím už po třetí schůzce."řekl nevinně ale já slyšel ten náznak co byl pod tím. Myslí si, že to ráno už nebude mít na výběr.  I kdyby u mě přespal jen ve vší nevinosti a dle mého měl pravdu.

Co se stane dál asi ukáže pouze budoucnost, na druhou stranu máme všechen čas světa.

(PS: povídka má celých 4000 slov 🏳️‍🌈)