Pár: Axel Fink a Dak ( z seriálu Dračí záchranáři)
Věnováno DestinyDraco  , která mě k tomuhle seriálu přivedla. Bez ní bych ty postavy ani neznala.

Stál jsem v lese a nad hlavou mi proletěl mechanický drak , který se vymkl kontrole.
Možná by to kdekoliv na světě byl zvláštní úkaz ale tady ve Stokučí už to je spíš takový standard.

I když čím je ten drak dokonalejší tím déle trvá než se to stane. Dnes u řízení seděl opět Axel a očividně se mu vůbec nedařilo. Ječel jako šílený a dost strmě padal k zemi.
Co mě víc překvapilo byla přistávací plocha, která se objevila u Magnusova obydlí. Což bylo přesně také místo na které drak dopadl.

Magnus draka obešel ze všech stran a různě kontroloval v jakém je stroj stavu. Svému synovci, který se s obtížemi vypotácel ze stroje nevěnoval ani pohled. Je docela vidět na čem tomu vydřiduchovy záleží nejvíc a lidé to nejsou.

,,Taky jsem v pořádku, pokud to někoho zajímá."řekl blonďák kousavě a rozešel se pryč od místa dopadu.

,,Tak alespoň můžeš uklidit dílnu."řekl Magnus ale to co Axel říkal nejspíš vnímal jen napůl. Tedy, když na tohle koukám jsem rád,tě Magnus není moje rodina.

,, Nemůžu, mám svou práci."řekl jen tak mimochodem a odešel směrem který se mi vůbec nelíbil, k bludným jeskyním.

Zakroutil jsem nad ním hlavou ale jakožto dračí záchranář musím zachránit všechny, i tohle zákeřnýho, prolhaného, neřáda. Proto jsem se vydal za ním i když mě Křídlák varoval. Jako kdybych já někdy někoho poslechl.

Ovšem když jsem došel k vchodu do jeskyně na okamžik jsem zaváhal. Neměl jsem strach, to nikdy nemám ale dostavili se jisté znepokojivé vzpomínky. Už nikdy bych se tu nechtěl objevit během přílivu, jedno topení mi tu bohatě vystačilo na zbytek života. Pokud se budu ještě někdy topit, bude to kdekoliv jinde než tady.

Nahodil jsem svůj bezstarostný úsměv a kývl na svého draka než jsem vešel. Prvních pár metrů jsem nebyl zrovna pozorný ale když jsem se dostal dál uviděl jsem něco zvláštního. Na stěnách svítilo středně velké A.
Vždy po několika metrech a na každé křižovatce.

Díky tomu má asi v plánu najít cestu ven ale zároveň mi to i umožňuje najít cestu k němu.
Uviděl jsem ho jak u stěny jak píše další z mnoha značek. Bylo to zvláštní ho vidět ve světle té barvy.

,,Co to je?"zeptal jsem se a škodolibě se bavil když sebou Axel cukl při zvuku mého hlasu.

,,Do toho ti nic není."vyštěkl na mě nepříjemně a mračil se jako bouřkový mrak.,, Můj vynález."dodal samolibě, protože si to zkrátka nemohl odpustit. On zkrátka musí být vždy ten nejlepší, minimálně ve svých vlastních očích.

Je neuvěřitelné jak moc lačni po pozornosti a pokud je jako jeho strýc tak i po penězích. Chtěl jsem mu na to něco říct ale vyrušila mě ta nejméně vhodná věc. Země se otřásla a já bych dal ruku do ohně za to,že to způsobil naráz mechanického draka do hory.

Než jsem ale stačil nějak zareagovat z obou stran nás zasypaly kameny a nechali nám dostatek prostoru akorát na to abychom bezcílně chodili v kruhu.

,,Za tohle můžeš ty a ti tvý okřídlený ještěrky."zavrčel mým směrem a jediné světlo co nám tu zbylo bylo z jeho značky.

,,Ne, to byl zvuk Belsia."řekl jsem zamítavě a přešel blíž k němu. Ne že bych se bál ale ta tma je mi skutečně nepříjemná. Jeden pak neví kde se může objevit nějaké nebezpečí.

,, Nelísej se."zavrčel na mě ale mě to je jedno. Může být nepříjemný jak chce ale stejně je to všechno jeho vina. Kdyby sem nešel, nemusel bych za ním a jeho strýc by nás tu nepohřbil pod tunou kamení.

,, Nestěžuj si pořád, stejně jsem úplně první osoba co je u tebe dobrovolně tak blízko."řekl jsem nepříjemně a posadil se na jeden kámen nedaleko od něj.

Axel jen tiše zavrčel a to mě přimělo si ho poprvé skutečně prohlédnout. Nikdy jsem mu nevěří a tak jsem k němu ani nebyl takhle blízko. Vždy jsem si držel svůj odstup.

Teď jsem ale koukal do těch očí barvy letní oblohy a přemýšlel co v nich vlastně vidím. Nebyla to radost jako u Leyli či lstivost jako u Magnuse, bylo to něco jiného a mě čím dál víc zajímalo co to je.

,,To není tvoje věc."vyštěkl na mě s menším zpožděním a já naklonil hlavu zamyšleně na stranu. I když to trochu zastínilo jeho rozhořčení stále to tam bylo a možná víc než dřív.

,,Tak mě pouč, budeme tu spolu do té doby než nás odsud dračí záchranáři dostanou. Takže máme dost času na skutečně upřímný rozhovor."řekl jsem klidně a když se zašklebil zmizel mi z tváře úsměv.,,A neobtěžuj se lhát, stejně tě prokouknu."

Zamračil se a odvrátil odemně tvář. Ano, blafuju ale on to přece vědět nemusí.

Vzal svou tužku kterou psal ty značky a rozlomil jí mezi námi. Tekutina se rozlila po zemi a rozzářila celý prostor nezvyklým světlem.

,,Jak typické."zavrčel a zkusil napodobit můj hlas.,, Já chudáček Dak, přišel jsem o rodinu na moři. Teď mám skvělé draky se kterými můžu mluvit a není nikdo kdo by mě neměl rád či mě nejobdivoval. Jsem dokonalý v tom jak nemyslím a jen dělám blbosti."

,,Takhle nemluvím a už vůbec bych tohle nikdy neřekl."řekl jsem dotčeně a založil si naštvaně ruce na hrudi. Tohle od něj opravdu nebylo pěkné. Já nemůžu za to,že u nás je na myšlení Leyla.

,,Ne, ty jsi ještě o něco otravnější."řekl kousavě a mě to bylo z neznámého důvodu líto. Vždyť by mi mělo být úplně jedno co si o mě nějaký Axel Fink myslí ale není. Nechci aby si myslel,že jsem sebestředný idiot bez mozku.

,,Tak si trhni."zavrčel jsem a otočil se k němu zády. Když si i mě myslí tohle tak semnou vůbec nemusí mluvit.

,,Nebuď netykavka Daku,"řekl posměšně a jeho ruka byla najednou na mém rameni. Bylo to takové jiné než když se mě dotkne ségra nebo někdo jiný ve vesnici.  Nebylo mi to ale nepříjemné, právě naopak.

Podvolil jsem se tomu nátlaku a nechal se otočit zpátky tváří k němu. Veškerá bojovnost ze mě opadla a jediné co zbylo byla odevzdanost při pohledu na to něco v jeho očích.

,,Tak co po mě chceš Axele? Jak se mám chovat aby ti to vyhovovalo?"zeptal jsem se nespokojeně.,, Když jsem se snažil být přátelský nelíbilo se ti to, když jsem chtěl tiše čekat až nás zachrání tak se ti to taky nelíbilo. "

,,Když mám být upřímný já tak buď taky a chovej se tak jak chceš."řekl nepřátelsky.,, Vždyť nikomu stejně nezáleží na tom co bych chtěl já."

,,Mě na tom záleží."řekl jsem hned rozhodně a nemohl jsem si nevšimnout,že mě stále ještě drží.

,,Daku.."povzdechl si frustrovaně ale já chtěl od něj slyšet své jméno znít častěji. I když kdyby jste se mě zeptali na můj důvod tak ho nevím.
Vlastně si myslím,že kdybychom tu spolu neuvízly tak bych nad tím ani nepřemýšlel. Stále bych v něm viděl jen Magnusova poskoka ale to už teď nemůžu.

,,Co by si chtěl Axele?"zeptal jsem se šeptem abych nenarušil atmosféru co nás teď obklopovala. Nějak jsem si nedokázal co by se mohlo stát kdybych to udělal.

,, Místo kam bych patřil a lidi co by jim na mě skutečně záleželo. "Řekl podobným tónem jako já svou otázku.,,Ne jako Magnus pro kterého jsem jen další nástroj pro jeho plány na zisk, nebo jako moji rodiče kterým jsem byl natolik naobtíž,že mě poslali Magnusovi."

Bolest a samota, to byla ta věc co jsem viděl v jeho očích. Je jako já a Leyla něž jsme se naučili dračí řeč. Tehdy jsme byly bez rodiny, na cizím místě a ještě ke všemu s někým s kým jsme neuměli komunikovat.  Jenže i tehdy jsem stále měl svoje dvojče, které mi je blíž než můj vlastní stín.
Nikdy jsem nebyl tak osamělý jako je nespíš teď Axel.

,,Ale to by sis nejdříve někoho musel pustit k tělu."řekl jsem tiše a pohl se kupředu takže jsem teď před ním napůl klečel. ,, Když všechny odháníš nikdo se nechce snažit dostat se pod tvou tvrdou slupku."

,,Tak proč ty si tady?"zeptal se mě nechápavě a já se pousmál.

,,Je to moje práce, zachránit kohokoliv i když si to možná podle svého okolí nemyslí."řekl jsem klidně.,, Dokonce i Magnuse čas od času zachraňujeme a to ho nemá rád nikdo."

,,To je asi taky fakt,"řekl kysele a uhnul pohledem. ,,Finkové nikdy nebyly oblíbení."

,,Ty nejsi jako Magnus."řekl jsem vážně a položil mu ruku na rameno.

,,Tak co tedy jsem ?"zeptal se posměšně, protože mu bylo stejně jako mě jasné jak směšně to zní. Minimálně tedy pro něj. S jeho minulostí a názory. Pokud si myslí, že stojí ještě za míň než Magnus je to opravdu zlé.

,,Axel, ten co vymyslel svítící pero."řekl jsem s úsměvem a z mě neznámého popudu mu položil ruku na tvář.

,,Daku.."zašeptal ale už to neznělo tak smutně. Spíš jako by nevěděl co říct a jak na mě reagovat. Což byla reakce, která se mi docela zamlouvá.

,,Ano, Axele?"zeptal jsem se s úsměvem a pohladil ho palcem po líci.  Tohle mě začíná docela bavit.

Nad mou odpovědí protočil oči ale neodtáhl se a ani nějak extra neprotestoval proti mému dotyku.

,,Přestaň na mě upírat ty svoje několika karátové smaragdy."řekl nespokojeně a zamračil se když jsem stále neuhl pohledem. Jenže toho se nedočká, mě baví ho sledovat.

Ty odlesky toho umělého světla v jeho zlatavých vlasech a ta pomalu doutnající jiskra v jeho očích. Už stačí jenom chvilka aby se v těch nádherných kukadlech objevilo i něco kladného.

,,A na co jiného bych se tu měl tedy dívat? Jsi tu jen ty a já."řekl jsem nevinně a naklonil se ještě blíž k němu. ,,Jen neohrožený Dak a neskutečně talentovaný Axel."

No a v tuhle chvíli jsem viděl něco co jsem si myslel, že nikdy nebudu mít šanci. Ten jindy tak povýšený blonďák se se totiž začal červenat. 

Vypadal tak roztomile, nevinně a sladce. Tak teď už od něj ten pohled nedokážu odtrhnout určitě. Kdo by to také dokázal..

,, Neříkal si, že budeš upřímný?"zeptal se nedůvěřivě a já se neubránil úsměvu.

,,Ale já nelžu a jestli chceš můžu ti svou upřímnost i dokázat."řekl jsem jemně a uchopil jeho bradu mezi prsty.

Teď poprvé od chvíle co jsem ho poznal vypadal nejistě, jako ztracená laň zahnaná do kouta lovcem.  Jako by se bál ,že mu chci jen ublížít a ranit ho natolik až bych ho srazil na úplné dno. Jenže v tom se mýlí.
Zrovna teď nechci udělat nic jiného než ho chránit. Tak dlouho jak jen mi to dovolí.

,,Daku.."chtěl mi něco říct ale já nechtěl riskovat, že to co je mezi námi teď se rozplyne.  Opatrně jsem se pomalu sklonil a přitiskl svoje rty na ty jeho.

Tohle je můj úplně první polibek, takže vůbec netuším co dělám ale to bych se dřív nechal sežrat drakem než bych to přiznal. Takže jsem se jen řídil tím co mi napovídaly instinkty a srdce.  To bylo tak jediné co jsem mohl dělat mimo doufání,že je na tom stejně jako já a tak si nějaké té neohrabanosti či nezkušenosti nevšimne.
Bláhové naděje ale do teď mi povětšinou štěstí přálo a já neměl žádný důvod myslet si , že teď to bude jinak.

Zapletl mi prsty do vlasů možná ve snaze mít mě ještě kousek blíž a já sám si ho držel rukou položenou na jeho krku. Ne,že by nějak naznačil úmysl se odtáhnout. To bych ho , i když velice neochotně, pustil. Nechci si od něj cokoliv brát násilím.
Přijmu jen to co je mi ochoten dát sám od sebe.

Nakonec jsem se ale kvůli nedostatku vzduchu musel odtáhnout, ale jenom na kousek při čemž jsem z něj stále nemohl spustit oči.

Rty měl maličko otlačené z našeho polibku a mírně pootevřené. Nejspíš měl v úmyslu něco říct ale přerušila ho další velká rána co se ozvala z venku.

,,Tak to asi vypadá na konec našeho nedobrovolného uvěznění."zašeptal jsem stále kousek od jeho rtů ale neměl jsem snahu se odtáhnout. To udělal až on ve chvíli kdy se nejspíš trochu vzpamatoval a srovnal si myšlenky.

,, Nedobrovolné..no ano."řekl tiše, jako by si to chtěl lépe urovnat ale já se při jeho slovech malinko zamračil.

,,Ale vše co se tu stalo jsem udělal ze své vlastní vůle, protože mě okouzlila osoba co semnou sdílela tento malý prostor."řekl jsem jemně a moje slova měla kýžený efekt.  Vrásky na jeho čele od toho věčného přemýšlení se maličko vyhladili a na rtech byl opět ten krásný úsměv.

,, Nezbývá mi než s tebou souhlasit."řekl už svým tak typickým způsobem ale já pod tu přetvářku prohlédl. On už není tím kým byl před tím než jsme tu spolu zůstali zavření, minimálně v mých očích to tak bude.  Už se na něj nedokážu podívat jinak než jako na chlapce, kterému jsem věnoval svůj první polibek a tajně doufám,že nebyl poslední.

,, Pokud by si ale chtěl pokračovat budeš muset na Hřad, protože já se k Magnusovu domovu nesmím ani přiblížit. Nejspíš by na mě poštval nějaký ten svůj vynález."řekl jsem s pokročením ramen a výmluvným výrazem. Holt to teď bude mezi námi ještě složitější.

,,Jo, úplně to vidím."řekl pobaveně ale něco mi říkalo,že to nemyslí zle. Tak jen aby mu to vydrželo, protože já bych rád zjistil co by z toho mohlo být pokud tomu necháme volnou ruku.

,,Budu se těšit."řekl jsem s úsměvem zrovna ve chvíli kdy na nás začali dopadat první paprsky světla z dračího ohně.
Už je tu naše záchrana ale pokud jde o mě, mohli ještě chvíli počkat.

Když skrz otvor vykoukla hlava mé sestry problesklo mi hlavou něco co řekl Magnus při poslední disciplíně hry o rohy. Nazval Axela kapesním kazisvětem a mě teď napadlo,že by tenhle titul mohla zdědit moje milovaná sestřička. V tomhle okamžiku to pro ní bylo totiž to nejvhodnější označení. Obzvlášť když nás oba sjela tím svým podezřívavým pohledem.