(4) Dáš si?
Pár: Heather a Astrid
Na přání:DestinyDraco
Byla z její návštěvy tak nervózní, že posledních půl hodiny jen přecházela odezdi ke zdi a přemýšlela co jí řekne. Měla v plánu se přiznat ale teď a tady jí došli všechna slova.
Myslela si ,že má ohledně Heather jasno když jí zase našli, tentokrát i s Větrostřižkou. Myslela si ,že má jasno o spoustě věcí, které se ukázali úplně mimo. Nechala se příliš ovlivnit tím co se od ní čekalo až zapomněla co od sebe očekává ona sama. No a teď už je asi pozdě. Její budoucnost je jasně daná a kdyby s tím teď chtěla něco udělat ublíží tím lidem na kterých jí záleží nejvíc.
Položila na stůl ještě džbán s žránočím nápojem co pro tyhle svátky vymyslela, i když tentokrát při tom byla natolik duchem nepřítomná,že ani přesně neví co do toho všechno dala. Určitě to bylo něco Jačí, přece jen nedělá Jačičák poprvé i když ta konzistence tentokrát je napováženou.
Ozvalo se zaklepání a ona hned byla u dveří aby nenechávala svou návštěvu čekat. Oficiálně mají sice Dagur a Heather přiletět zítra ale dnešní večer si naplánovali aby měli čas také jedna na druhou. Ona se totiž tmavovláska těší na hřebenu velké popularitě a každý si jí chce alespoň na okamžik ukořistit pro sebe. Jenže mají smůlu, teď jí má totiž Astrid.
,,Ahoj.."řekla s velkým úsměvem a vtáhla druhou dívku do objetí. Sice je to jedno z mála privilegii co má ale stejně jí to přijde strašně krátké. Chtěla by jí mít v náručí déle.
Podobné myšlenky se honili v hlavě i Heather když jí držela ve stejném vražedném sevření jaký je pro ně typický.
,,Ahoj, už jsem se strašně těšila zpět na hřeben."řekla upřímně i když toužila větu ještě trochu rozvinout a zahrnout do ní i blondýnku.
,,Jsem ráda,že jsi tady."řekla a úsměvem a vedla jí ke stolu.,,Připravila jsem nějaké jídlo."
Heather stačil jediný pohled aby se zatvářila podezřívavě a udělala si poznámku, že už Astrid nikdy nesmí nechat vařit. Obě si sedli naproti sobě a podělili se o to co bylo zrovna v jejich životě nového ale jídla ani pití na stole se nedotkla ani jedna.
Což bylo nespíš to nejrozumnější co mohli udělat.
Doba se posunula a na obě začala působit atmosféra předvečera žránoc. Témata zůstávala stejná ale Astrid se nejistě posunula blíž k Heather, která to po ní s úsměvem zopakovala. To se dělo za do chvíle kdy jedna seděla hned vedle druhé a vzájemně si hleděli do očí.
Astrid věděla,že by tohle neměla dělat. Vždyť má Škyťáka a celý kmen už počítá s tím ,že z ní bude žena budoucího náčelníka. Kdyby pokračovala tak by ho tím zradila což skutečně nechtěla.
Její srdce ale mělo jiný názor a dokola opakovalo jméno dívky co se jí do něj vplížila.
Už chtěla překonat těch posledních pár centimetrů a zjistit jestli její rty chutnají tak dobře jak vypadají když se venku ozvali něčí kroky.
Heather vyskočila na nohy jako kdyby jí kousl hrůzák a ostražitě se rozhlížela. Obě jsme věděli,že by tu vlastně neměla vůbec být a pokud jí tu někdo najde bude mít mnoho otázek.
Povzdechla si, protože přesně věděla co teď přijde. Omluví se jí a se slovy,že nechce dělat problémy odejde. Ona ale nechce aby odešla.
Nikdy.
Heather se sice omluvila ale nezmizela hned. Ještě před tím než odešla se sklonila a zlehka jí políbila. Bylo to jako dotyk motýlích křídel. Stejných motýlů kteří si v jejím břiše udělali své hnízdo.
To bylo poprvé v životě kdy něco takového skutečně zažila a za nic na světě by to nevyměnila. Možná jedině kdyby s ní Heather zůstala déle a až do rána jí mohla takto líbat.
,,Moc jsem si dnešek užila,"zašeptala jí do rtů a než se stačila nadechnout k protestu už byla pryč. Vlastně to vypadalo jako by tu nikdy nebyla.
Jako by na ní stále ještě čekala a jen naivně doufala,že přijde.
Povzdechla si a odhrnula si vlasy z očí.
,,Tak jsme si tu zbyly jen mi dva,"pronesla k nádobě podivné hmoty a nalila si trochu do poháru.
,, Dáš si loka Astrid?" Zeptala se nakonec sama sebe, možná si dodávala odvahu aby to konečně ochutnala.
Zavřela oči a pozvedla pohár. ,,Tak na Lokiho, protože nikdo jiný nemůže mít v tomto prsty."
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro