Hanscup
Pár: Škyťák a Hans ( z ledového království)
Na přání:DestinyDraco

,,Co to je?"zeptala se mě Astrid. Sice už jsme to před dlouhou dobou skončili ale zůstali jsme přáteli. Stala se mou pravou rukou když jsem musel převzít povinnosti po svém otci. Když ho tehdy Bezzubka pod vlivem Alfy připravil o nohu stáhl se z popředí a postupně mi po jedné přenechává své povinnosti náčelníka.
Jednu po druhé aby si mohl užívat čas strávený s matkou. Po tom dlouhém odloučení si to asi skutečně zaslouží. Zaslouží si to navzájem vynahradit.

,, Píše nám královna Elsa Arendelská."řekl jsem zamyšleně a prohrábl si vlasy. Tohle je jedna z jeho oblíbenějších povinností. Mírové návštěvy do cizích království.,, Prý jí stále obtěžuje jeden nevítaný návštěvník. Sice ho vrátili do jeho domoviny ale jeho bratři jim ho zase vrátili aby pro něj našli vhodnější trest, protože už vykydal všechny stáje v celém království."dodal pobaveně.

,,Co s ním chceš dělat?"zeptala se podezřívavě, protože věděla že využiju té příležitosti abych mohl z Bezzubkou na čas odletět od těch šíleností na Blpu.

,, Určitě něco vymyslím."řekl jsem s úsměvem.

Docela jsem se do Arndelu těšil.
Byl jsem tam jen jednou jako špunt, tedy ještě menší a to jsme tam s tátou pluli lodí několik dní. Tomu dávám za vinu fakt,že když jsem tam letěl na Bezzubkovi zabloudil jsem. Doletěl jsem do míst kde jsem tušil Arendel v noci, což Bezzubkovi nevadilo ale já v té tmě nemohl najít ani zámek. Tak jsme přistáli v nějakém lese s tím,že až se rozední zkusíme to znovu.

Přistání by bylo ukázkové kdybych někoho nevyděsily.
Ozvalo se tiché vypísknutí a pak už jen něco co mi nápadně připomínalo vytahování meče z pochvy. Jako ani bych se toho moc nedivil ve svém brnění na Bezzubkovi mě nejeden protivník označil za démona, takže potkat mě v noci v lese asi bych taky tasil inferno.

Nejhorší ale je , že svého protivníka ani nevidím jaká je tu tma. Pohladil jsem Bezzubku pro uklidnění a zažehl svůj meč. Nechtěl jsem se s nikým prát ani podpořit jeho domněnku,že jsem démon. Jen jsem chtěl vidět a tohle mi přišlo nejjednodušší.

Tam kde začínaly stromy za hranicí mé mítinky na přistání stál muž. Mohl být podobného věku jako já, možná starší ale ne o moc. Měl hnědé vlasy, lehce nazrzlý a s daleko uspořádanějším účesem a jeho očí mi v tuhle chvíli připomínali odraz bouřkových mraků v hladině jezera. Takové oči jsem ještě neviděl a ta hloubka co se v nich ukrývala skrývala tolik tajemství, že bych je nejspíš ani za celý život všechny neodhalil. Postavou byl na mé úrovni, ani o moc svalnatější ani vychrtlejší, jen možná o pár centimetrů vyšší ale to mohli dělat ty boty. Celkově jeho oblečení bylo vznešené a uhlazené, vypadal zvláštně v porovnání s tím co se nosí u nás. Ale na druhou stranu já mám brnění z dračí kůže, takže asi nemohu soudit.

V ruce držel klasickou šavli a jeho postoj naznačoval,že teprve nedávno tasil. Navzdory tomu to ale nevypadalo,že by ze mě měl strach. Byl ostražitý a sledoval každý můj pohyb, ale tím to končilo. Neučinil žádný pokus o to na mě zaútočit, jen byl přípravný kdybych zaútočil já. Dokonce i když jsem držel v ruce meč tvořený ohněm. To jsem musel ocenit, hodnotil svého protivníka a nehnal se bezhlavě do boje u kterého nemohl předvídat, že vyhraje.

Byl trpělivý a myslel, to je něco s čím se nesetkávám tak často. Ještě pár okamžiků jsem ho sledoval a nechával se sledovat než začal být Bezzubka už trošku neklidný.

,, Dobrý... večer, směl bych se zeptat kterým směrem a jak zhruba daleko je Arendelské království?"zeptal jsem se přívětivě i když jsem se na začátku trošku zasekl. Nějak si nejsem jistý jestli je stále večer nebo už noc, dobrou nocí mi ale přišlo zvláštní začínat otázku. Není to zrovna obvyklý pozdrav. Neuniklo mi,že se malinko napnul když jsem vyslovil jméno svého cíle ale bylo to jen na okamžik. Kdybych cíleně nesledoval jeho reakce asi by mi to uniklo.

,, Určitým způsobem už v něm jste, tedy spíš v Arendelském lese. Za ním už uvidíte město i zámek."řekl a v hlase mu zazněla určitá hořkost, možná i bolest. Nerozuměl jsem tomu ale chtěl jsem. Chtěl jsem to pochopit a nejenom kvůli tomu,že nemám rád když něčemu nerozumím. Něco v něm mě nutilo pátrat po odpovědích na každou otázku o něm. Byl jiný ale něco v jeho odvaze i postoji mě upoutalo. Chci znát jeho příběh, celý. Zkusit pochopit, protože věřím že se za tím skrývá mnohem víc než by mi mohl o jeho příběhu říct kdokoliv jiný. Náš příběh z našeho úhlu pohledu je často úplně jiný než jak ho podávají všichni kolem nás.

,, Slyšíš to Bezzubko? Nezabloudil jsem."řekl jsem spokojeně a sundal si helmu. On mi věnoval zamýšlený pohled než sklonil meč a udělal několik váhavých kroků k nám, ke mně. Nebylo to ale ze strachu, spíš z ostražitosti. Nikdo příčetný si nepřeje poplašit draka.

,,Kdo jsi?"zeptal se opatrně ale i přes jeho zdrženlivost bylo vidět, že je zvědavý. Alespoň tohle máme rozhodně společné. Zvědavost je dobrá vlastnost ale když není pod kontrolou může přinést stejně problémů jako užitku. Kdybych ale nebyl zvědavý tak nelétám.

,,Jsem Škyťák Šelmovská Štika třetí, náčelník Blpu."řekl jsem obřadně a fakt, že jsem stále ještě náčelník v zácviku jsem si raději nechal pro sebe. To není úplně informace o kterou se chce dělit s mužem který vypadá jako by utekl z paláce jen proto,že to tam pro něj nebylo dostatečně na úrovni.,,A toto je můj drak. Noční běs jménem Bezzubka."

,,Já jsem princ Hans z jižních ostrovů."řekl naoplátku i když jeho tón hlasu vypovídal o tom,že tohle vše bych vlastně měl vědět, protože jeho přece každý zná. Shovívavě jsem se na něj usmál a sesedl z Bezzubky.

,,Tak když už jsme učinili etiketě zadost chtěl bych vás požádat aby jste nás doprovodil do paláce, přiletěl jsem za královnou Elsou na její žádost."řekl jsem s úsměvem a rozhledl se do všech stran ve snaze odhadnout ve kterém směru bude zámek. Mě to v té tmě přijde vše stejné.

,,Dovedu vás k hradbám ale dovnitř s vámi nepůjdu."řekl ledabyle a vydal se na úplně opačnou stranu než bych se rozešel já.,, Nejsem tam totiž vítán."

To mě zaujalo a uvnitř mě začalo klíčit zvláštní podezření. Procházeli jsme lesem v úplné tmě a tichosti. Jen já, on a velký drak za našimi zády. Nebylo to ale takové to tíživé ticho, spíš jako by v té chvíli nebylo zkrátka slov potřeba. Vše bylo řečeno a bylo zbytečné jen tak prázdně plkat.

Když ale měsíc po nějakém čase osvítil siluetu paláce zatajil se mi dech, byl stejně úchvatný jako před těmi lety a tentokrát jsem toto poznání nemohl přičíst na vrub dětské mysli. Ono to tak prostě bylo.

,, Děkuji Hansi, snad se ještě někdy uvidíme."řekl jsem upřímně když se naše cesty rozcházeli.

,, Myslím že ne, Škyťáku."řekl tiše ale jeho hlas byl stále stejně pevný a uhlazený.,, Udělal jsem osudovou chybu když mě zaslepila chamtivost. Mě je lepší se vyhýbat, říká to každý."

A bylo to tu zase. Ten tón co jsem nedokázal zařadit ale tentokrát jsem měl alespoň nějaké vodítko. Předtím to byl jen neurčitý pocit.

,,Já nedám na to co říkají všichni, dělám si na věci vlastní názor."řekl jsem s úsměvem a přešlapl z nohy na nohu. Zavrzání mé kovové nohy jako by mi dávalo za pravdu, protože každý přeci říkal že draci jsou krvežíznivý chladnokrevný vrazi. To teprve já nakonec zjistil skutečnou pravdu a ta šokovala všechny. A z potomka hromu a samotné smrti se stal můj nejlepší přítel, můj bráška.

Vždy není vše tak jak se na první pohled zdá a byla by škoda kdybychom se tím nechali zaslepit. Měli bychom hledat svou vlastní pravdu pod tím vším.

,,To ale neznamená,že tvůj názor bude nakonec jiný než všech ostatních."řekl vážně a zahleděl se poprvé skutečně do mých očí. Předtím mě sledoval celého nebo jen mou část či tvář ale teď ne. Skutečně mu oplácel můj pohled a ta bolest v jeho očích byla teď daleko zřetelnější.,, Už jsem pikal a za svou chybu dostatečně zaplatil. Přišel jsem o svého nejlepšího přítele, hřebce Sitrona. Bratři si z něj nechali udělat salám když se dozvěděli co se stalo a snědli ho než jsem dokončil trest co mi uložil náš otec, král jižních ostrovů."

Překvapil mě když se rozmluvil ale chápal jsem ho. Taky jsem nedokázal držet uvnitř když se otec rozhodl zabít Bezzubku nebo když ho chtěli vykázat z ostrova, kvůli Thórovu hněvu. Soucítil jsem s ním, jen jsem nevěděl jak to vyjádřit ale on to vyřešil za nás za oba. Zkrátka odešel, jako by si myslel že loučení bylo již dost.
Možná měl pravdu.

Nedokážu si ale představit jak bych se zachoval kdybych tímhle způsobem přišel o Bezzubku i když si úplně nedokážu představit jak by z něj někdo udělal salám ale bratry taky nemám. Takže veškeré mé vcítění bude spíš teoretické, protože skutečně nevím jak se cítí nebo jak bych se cítil já v jeho kůži.

Teď bych ale měl jít, královna Elsa s princeznou Annou na mě již určitě čekají, měl jsem přece jen přiletět už před několika hodinami. Povzdechl jsem si a odsunul myšlenky na Hanse do pozadí mysli. Budu se jim věnovat až budu sám nebo až budu mít více informací, zkusím se na něj nenápadně zeptat. Přeci jen, pokud není v království vítán měli by vůdci určitě vědět proč. Alespoň to tedy bývá dobrým zvykem.

Během té noci jsem se toho dozvěděl mnoho. Hodně o tom proč mi napsali a překvapivě i dost o Hansovi, možná bych se ho po tom všem měl stranit a rezolutně královnu odmítnout ale já to neudělal. Nemohl bych se po tom podívat do zrcadla, nemohl jsem jen tak přijmout názor okolí. Obzvlášť když si vzpomínám na vše co jsem za těch pár okamžiků viděl v jeho očích. Věřím mu a to natolik,že si ho sebou odvezu na Blp. Tam se pro něj určitě nějaká práce najde. No a možná časem i nějaký nový přítel , který ho bude moct doprovázet na nebezpečné výpravy.

Překvapení v jeho tváři i očích když ráno zjistil,že odlétá semnou bylo pravé. Nic na mě nehrál ale stejně tak jsem si byl jistý,že mě čeká ještě mnoho překážek a v čele seznamu byla výtka, kterou mi řekl jako poslední než semnou úplně přestal mluvit.

,,Měl jsi mi říct,že tě poslali si převzít největšího padoucha Arendelu, ušetřil bych ti cestu."

Takže nám to nové dobrodružství skutečně pěkně začíná, pomyslel jsem si trpce a pobídl Bezzubku k letu. Nechtěl jsem aby to takhle dopadlo ale možná je to přesně to co potřebujeme. Přece jen když je člověk naštvaný prozradí toho na sebe často i víc než když je opilý. Taky totiž ztrácí zábrany a sebeovládání, jen s tím rozdílem že je tomu stoprocentně rozumět. Obzvlášť když to na vás někdo v amoku ječí.
No a také je to ve většině případů pravdivé.

Třeba mi tak na sebe něco prozradí i tenhle princ, jsem skutečně zvědavý co vše může skrývat ta jeho dobře nasazená maska dokonalosti.