Toothcup
Pár: Škyťák a Bezzubka
Pro: DestinyDraco

,,Ale notak, bráško,"řekl tiše budoucí náčelník Blpu a pohladil svého draka za krkem. ,,Nemůžeš semnou mluvit jen když jsme sami dva, a to bez ohledu na to, že jsem jediný kdo tě slyší."

Nebylo to poprvé co zkoušel přemluvit svého přítele k trochu větší komunikaci ale , stejně jako vždy, na něj nenaléhal. Teprve když mu drak vpadl do života získal dojem, že je konečně k něčemu a zmizela i znepokojivá prázdnota co dřív měl. Nezáleželo na tom kolik problémů to přineslo, nebo o co vše díky tomu přišel.
Například o nohu...
No a i když byl zpočátku docela vyděšený, zjistit že k němu drak může promlouvat v jeho hlavě bylo neuvěřitelné.
To díky tomu se mezi nimi vytvořilo taková souhra a pouto, které nikdo nedokázal přelomit. Ovšem když bylo kolem příliš vikingů, a nešlo o ohrožení života, drak mlčel.

Víš, že to nejde. Už tak se na tebe někteří starší tváří zvláštně. Nemluvě o tom, že i Astrid se občas dívá jako by ses zbláznil, když semnou mluvíš jako se sobě rovným.

,,Ale my jsme sobě rovní,"mračil se Škyťák a při zmínce o Astrid maličko ztuhl. ,, Vím, že na tebe žárlí ale to je její problém. Už od začátku věděla, že tě mám na druhém místě hned za světovým mírem, a ona má místo až po tobě."

Víc než slyšel cítil jak se dračí hřbet otřásá smíchem v důsledku jeho slov.

To jí určitě netěší,

Drakova poznámka byla přesně taková jak očekával, ani bezzubka nebyl nadšený z toho jak se to mezi ním a Astrid vyvinulo.

,,Vím, co myslíš. Otec nás do toho natlačil, protože podle něj by měl mít správný náčelník po boku oddanou ženu."řekl s povzdechem. Thor ví, že ani jeho otci to s manželstvím nikdy nevyšlo. ,,Ale dnes mám v plánu promluvit si s oběma. Takhle to dál nejde."

Škyťáku, víš že to není dobrý nápad.

,, Možná to není dobrý nápad, ale musí zkrátka pochopit, že jediný s kým se chci dělit o svůj život jsi ty."řekl cvičitel draků pevně a opřel se čelem o týl jediné bytosti, která mu vždy rozumí.

Je to tvé rozhodnutí, a ať to dopadne jakkoliv já tu vždy budu pro tebe. Mě se jen tak nezbavíš.

***

Bezzubkova slova mu dali tolik potřebnou odvahu promluvit si s otcem. Věděl, že musí začít u něj, protože kdyby ho nechal na konec Kliďas by vždy nějak Astrid přemluvil aby s tím zas a znovu souhlasila, i když mu bylo jasné, že důvodem není její láska k němu.

,,Musíme si promluvit,"řekl svému otci s hlavou hrdě vztyčenou, což byl jen další důkaz toho jak se za ty roky změnil a dospěl. Už se mu nebál čelit, ani jeho zklamání.

,,O co jde škyťáku?"zeptal se Kliďas otcovsky a věnoval mu svou plnou pozornost. Věděl, že jeho syn musí mít na srdci něco vážného když začíná takhle.

,, Nechci si vzít Astrid, "řekl pevně, hrdý sám na sebe, že mu hlas ani jednou nezakolísal. ,, Chápu tvé důvody a vím, že trváš na svatbě než se ujmu náčelnický povinností ale já už se rozhodl. Existuje mnoho skvělých náčelníků, kteří svému lidu velí sami bez partnera po boku a já to tak nyní chci taky."

,,Myslel jsem, že Astrid miluješ.."poznamenal Kliďas zaskočeně když se snažil srovnat se vším co mu jeho syn právě řekl. Bylo toho hodně o čem musí přemýšlet.

,,Také jsem si to myslel, když jsem byl ještě malý kluk ale jak šly roky mé poblouznění se vytratilo."řekl klidně a byl vděčný že se otec příliš nezlobí.,,Nemohl bych jí dát vše co by chtěla a nebylo by to vůči ní ani fér."

,, Takže to jako plánuješ zůstat celý život sám?"zazněla otázka, kterou očekával už od začátku a znal i svou odpověď.

,,Já nejsem sám,"řekl s úsměvem. ,,Mám Bezzubku a nikoho jiného po svém boku nepotřebuju."

Byl tak odhodlaný prosadit si svou, že ho zaskočilo když to nebylo příliš třeba. Jeho otec sice vypadal zaskočeně, maličko zmateně ale rozhodně byl klidnější než očekával.

,,Nevím sice co se v tobě děje, ale vzhledem s jakým odhodláním a silou si za tímhle rozhodnutím stojíš,"řekl Kliďas s hrdým úsměvem.,, Musím uznat, že nebudu váhat nechat Blp pouze v tvých rukou."

Kámen co Škyťákovy v tu chvíli spadl ze srdce byl tak velký, že to museli slyšet i Křídlonošky na svém ostrově.

***

Už mu zbývala pouze Astrid a on věděl, že to bude nejtěžší. Otec byl sice tvrdohlavý náčelník, ale chtěl aby byl šťastný. Ovšem blonďatá bojovnice měla i jiné zájmy než jen Škyťákovo blaho.

,, Astrid,"oslovil jí když kolem něj procházela a proklínal, že to muselo být zrovna na návsi. I když na tohle  je asi každé místnosti stejně špatné.

Blondýnka se zastavila a otočila se na něj s úsměvem na rtech. Ty zmizely jakmile viděla výraz v jeho tváři.
,,Škýťo, co se děje?"zeptala se a položila mu ruku na rameno.

,,Musíme si promluvit,"řekl a v duchu se skrčil pod pohledem jejich oči. V tu chvíli si přišel jako malý kluk co zase něco pokazil, ale nesměl to dát najevo.
Astrid takto zkrátka působila.

,,O čem chceš mluvit?"zeptala se nedůvěřivě.

,,Chtěl bych zrušit naše zasnoubení,"řekl na první pohled klidně.,,S otcem jsem o tom už mluvil, takže to nebude problém. Chtěl bych být sám, protože jsem si uvěd..."

,, Cože?!"vyštěkla na něj rozčileně a ani ho nenechala domluvit. Možná to přehnal když šel prvně za otcem, ale může se mu divit když se takhle chová?

,, Uvědomil jsem si, že jsem podlehl dětskému poblouznění a nebylo by fér tě ke mě připoutat když ti nemůžu dát své srdce."řekl upřímně a ona se ještě víc zamračila.

,, Myslíš, že o tohle mi jde? O tvoje srdce?!"ptala se necitlivě.,, Nechtěla jsem mít s city nic společného. Svatba s tebou by ze mě udělala ženu náčelníka a z našich dětí budoucí vůdce."

Překvapeně zalapal po dechu a nevěřícně jí sledoval neschopný slova.

,,Snad jsi nečekal, že ta velká proměna když sis ochočil draka byla protože bych se zamilovala. "Zeptala se posměšně.,,Viděla jsem potenciál. Navíc se mi poprvé za všechny ty roky nezdálo tak odpudivé muset mít s někým vztah. S lidí v našem věku byl budoucí náčelník menší zlo než Snoplivec."

,,Nikdy jsi mě nemilovala,"obvinil jí i když už mu to bylo docela jasné.

,,To už jsi věděl, spíš mi řekni kdo mě připravil o mojí vysněnou budoucnost?"zeptala se podrážděně. ,,Byla to nějaká z ochránců křídla? Nebo snad dokonce křídlonoška?"

,,NE,"vykřikl možná až přehnaně ale tohle pro něj byla rána, která stále krvácí. Kdo by se také divil když do ní Astrid stále vtírá sůl... ,,Nemám v úmyslu se vůbec oženit. Žádná žena v mém životě není."

,,Takže tohle se z tebe stane Škyťáku?"zeptala se s jasným výsměchem v hlase.,, Ubohý beznohý osamělý muž jehož jediná společnost je stejně poškozený drak?"

,,O mě si říkej co chceš ale Bezzubka ti nic neudělal,"zavrčel a ona se zasmála.

,,Ty ho miluješ? Miluješ svého dráčka a nedokážeš bez něj žít?"další slova byla snad ještě odpornější než ta předešlá.,,Tak teď by měl někdo zakřičet Loki."

,,Nic o tom nevíš!"řekl už s počínající hysterií, protože se na nás všichni začali otáčet. ,,Jak by jsi to mohla pochopit, když nevíš co je to láska... Nezáleží na tom, že nikdy nebudu mít fyzický vztah, protože to není životně důležité. Našel jsem svou spřízněnou duši, která mi rozumí víc než kdokoliv a byl bych blázen kdybych komukoliv dovolil mě o ní připravit. "

Rozhlédl se a viděl ty nechápavé někdy až znechucené pohledy vikingů a přiměl se pokračovat.

,, Nezáleží na tom co si myslíte, nebo co je snad podle vás správné. Já můžu s jistotou říct, že nic v mém životě nebylo správně než se objevil a pokud semnou nebude... Bohové, to raději zemřu."dával na každé slovo důraz a když už se někdo z nich nadechoval k tomu, že něco řekne jen se pousmál. ,, Můžete mě vyhnat za to co je podle vás nečisté a já odejdu s hlavou vztyčenou po boku s nejúžasnější bytostí všechny devíti světů, ale to že něčemu nerozumíte neznamená že to musíte odsoudit. Draci nejsou zvířata, jsou to bytosti jako vy nebo já."

Srdce mu bylo jak splašené,protože takový proslov rozhodně neměl v úmyslu. Jenže když slyšel její slova a vyděl jejich tváře nemohl to nechat jen tak.
V tuhle chvíli chtěl jen jediné, odletět s Bezzubkou a povídat si o všem než se tohle přežene.

,, Vyženeme ho!"vykřikl nějaký viking z davu ale ke Škyťákovu překvapení zbytek jen dál mluvil šeptem mezi sebou a očividně se k této variantě nikdo další nepřikláněl.

,,Ne,"řekla máma Gustava Larsena. ,, Každý má právo na to být jaký je. Škyťák je náš budoucí náčelník a má právo se zamilovat do koho chce."

Překvapilo ho to než si vzpomněl na malou holčičku co se stále schovává mámě za sukní, každý o ní říkal jak je ošklivá ale její matka jí miluju a nejspíš doufá, že někdo jiný bude časem také. Nemluvila tu teď jen pro dobro Škyťáka, chtěla naději i pro své dítě.

Následně se stalo to co vždy když se mezi vikingy objeví téma k hovoru. Jeden se překřikoval s druhým a snažil se protlačit vlastní názor proti ostatním.  Ovšem nikdo vyloženě nebyl proti Škyťákovu rozhodnutí.

Ten už dávno doběhl k Bezzubkovi s úsměvem.
,, Vidíš, říkal jsem ti to."řekl nevinně a opřel si čelo o to jeho. ,, Nakonec nás přijmou a budeme spolu,"

Měl jsem ti víc věřit, když si vezmeš něco do hlavy nic tě nedokáže zastavit.

,, Proto sis mě vybral,"řekl Škyťák šťastně a zapomněl na vše co se dělo kolem. Na rozhovory vikingů co nechtěli utichnout, na Astrid co stále někde běsní i na náčelníka, který je celou dobu pozoroval s odevzdaným úsměvem na tváři.

Ne, vybral jsem si tě, protože jsi vše co mi v životě chybělo. Ty Škyťáku Tresko, jsi  druhou půlkou mé vlastní duše.

,,To jsi řekl hezky, Bezzubko."řekl s úsměvem.

***

Následujícího rána se stalo něco co neočekával vůbec nikdo.
Ve Škyťákově pokoji na místě kde obvykle spal stočený drak se něco dělo. Místnost zářila tmavě fialovým světlem a když se mladý viking šel podívat co se s jeho nejmilovanější bytostí stalo uviděl něco co nikdy nečekal.
Místo černého draka ležel na místě do klubíčka stočený člověk s dlouhými černými vlasy a když se mu Škyťák podíval do tváře poznal, že jde o kluka jen o pár let staršího než on sám.

Vůbec ničemu nerozuměl do chvíle než se na něj upřely ty bolestně známé oči a on najednou prozřel.

,, Ahoj, Škyťáku,"řekl hlas který do té chvíli slýchával pouze ve své hlavě.