Tygřík se rozhodl, že opravdu jen nakoukne za dřevěný plot jeho dvounožců, jak chtěl. Když jeho dvounožci šli na každodenní procházku, vyběhl na zahradu, skočil a přistál na plotě. Rozhlédl se a slezl z plotu dolů. A v tom spatřil přírodní krásu lesa. Je nádherný! A vůbec nevypadá nebezpečně a ani tak aby v něm někdo žil pomyslel si. Rozhodl se jít ještě o kousek dál. Bylo teplo a slunce svítilo a Tygřík se cítil tak volně! Ale v tom se za ním ozval hlas. Tygřík se s leknutím otočil, ale pak zjistil, že je stále ještě dost na kraji, aby si ho Bruno všiml. ,,Vždyť je to nebezpečné! Máš myší mozek?!" snažil se znít naštvaně Bruno, ale bylo tam dost strachu. ,,Náhodou je to nádhera! A žádné známky o divokých a nebezpečných kočkách!" řekl na jasný nesouhlas Tygřík. ,,Uznávám, vypadá pěkně" zabručel Bruno. ,,Ale žijí tu i jiná zvířata kromě prý chutných myší a hrabošů jako třeba lišky nebo medvědi" dokončil. ,,Mazlíčkovský život není špatný" a stím odešel. Typický Bruno řekl si Tygřík s úsměvem. A šel taky.

⭐⭐⭐

Když se Tygřík vrátil domů, vycítil, že tu něco nehraje. Bylo tu moc velké ticho. Měli se už dávno vrátit divil se. V té chvíli byl někdo u dveří. To budou jistě oni! Asi je něco zbrzdilo, není to poprvé. Kdo jiný by to taky byl? usoudil Tygřík a pochvaloval se za svou určitě pravdivou teorii. Ale brzy přestal, protože dveře rozrazilo dvounožčí mládě. Za ním hned druhé a potom jejich rodiče. Ale byli mnohem mladší než jeho dvounožci. Co tu chtějí? zamyslel se. Ale v tom ho jedno z mláďat popadlo. Snažil se jak mohl, aby se mu vykroutil. Nakonec se mu to povedlo, ale to ho chytil jeden z rodičů a vyhodil ho ze dveří. Potom je zabouchl a už neotevřel. Tygřík uviděl Bruna, jak tomu přihlíží a zeptal se ho celý zmatený: ,,Co to má být? Kde jsou moji..." nedořekl, protože ho Bruno utišil, aby mohl říct co ví. ,,Podle všeho se tvým dvounožcům něco stalo a tihle jsou jejich příbuzní, kterým to teď všechno patří" prohlásil Bruno. ,,Takže musím odejít? Ale kam?" řekl nešťastně Tygřík. ,,To já nevím" odpověděl Bruno a odešel. Tohle že je můj kamarád?! pomyslel si Tygřík a smutek vystřídal vztek. Nemám domov, jídlo, prostě nic a on si odejde jako by mě neznal?! A s tou myšlenkou se vrátil zase ke smutku. Nemám už opravdu nic.