Tak už je to tady, pomyslel si Rybinoha a nadšeně se zadíval na moře. Oči mu těkaly po celém obzoru, aby náhodou nepřehlédl připlouvající loď. Zatím ale na moři nebylo nic, jen ta voda.

"Rybinoho!" zavolal na něj Škyťák a tím ho vytrhl ze snění. "Pojď nám trochu pomoct s přípravami!"

Rybinoha se otočil a uviděl, jak na dveře Velké síně někdo zatlouká znak Berserků vedle toho blpského. Vypadalo to moc hezky a upraveně, tedy to si aspoň myslel Rybinoha, který poslední dobou viděl všechno růžově. Každým okamžikem totiž přijede Heather s Dagurem. Heather. To jméno mu znělo v uších, div se nepominul. Dívka, kvůli které jsem nechal Rafanu.

Už si myslel, že nepřipluje, když něco spatřil. Ale ne na moři. Malinkatá tečka na obzoru, která se rychle přibližovala a zvětšovala. Rybinoha se zaradoval. Konečně je tu Heather? Ale proč letí sama? Potom si uvědomil jednu závažnou věc. Ona letí?

Už bylo vidět kovově lesklého draka s jezdkyní na hřbetě. A v ten moment se Rybinohovi skoro zastavilo srdce, v jakém byl šoku. Vždyť draci mají být všichni ve Skrytém světě!

Břitošvih s Heather přistál přímo před tím blonďatým solným sloupem.

"Ahoj, Rybinoho," pozdravila ho dívka s černými vlasy spletenými do tlustého copu.

"A-Ahoj," zakoktal oslovený a stále nevěřícně zíral na draka.

Heather k němu přistoupila blíž.
"Děje se něco?" zeptala se opatrně. "Kde je Flákota?" Tahle otázka Rybinohu dorazila. Jaktože o tom neví? Ta zpráva se k nim nedostala?

Svou myšlenku vyslovil, ale jeho hlas zněl jaksi zdaleka, jakoby ani nepatřil jemu.

"O čem máme vědět?" nechápala Heather. Pohladila Větrostřižku, což byla pro Rybinohu další rána.

"Draci... Jsou pryč... Všichni," vydechl, ale k podrobnému vysvětlování se moc neměl.

"Jak pryč?" zhrozila se Heather. "Stalo se jim něco?"

Rybinoha byl v rozpacích. Nevěděl, co říct. To se už ale naštěstí rychlým krokem blížila Astrid, aby ho vysvobodila.

"Ahoj, Heather. Kde je Dagur? To je Větrostřižka? Tak oni vám to ještě neřekli?" vychrlila na Heather horu otázek. Ta nevěděla, na co má odpovědět nejdřív, ale rozhodla se vzít to hezky popořadě. Odkašlala si a začala.

"Dagur je doma na Berserku, protože Mala čeká děťátko a má to přijít každým dnem. Chtěl být s ní, popravdě, i já jsem myslela, že zůstanu, ale bratr na mě tak naléhal, že jsem prostě musela letět." V jejím úsměvu se zračila kapka nervozity.
"Akorát vůbec nechápu, co s tím všichni máte? Kde jsou vaši draci?"

Astrid se chopila slova.
"Draky jsme pustili na svobodu. Teď žijí ve Skrytém světě, světě plném draků. Určitě jsi o něm už slyšela."

Heather po druhé dívce vrhla udivený pohled.
"Jo, slyšela. Ale myslela jsem si, že jsou to jen povídačky. Takže ten svět vážně existuje? Nepůjdeme si o tom popovídat někam dovnitř? Třeba Velká síň?" navrhla a podívala se na vysoké dveře.

Uvnitř bylo překvapivě živo. Vikingové popíjeli a povídali si. To tu už dlouho nebylo, pomyslela si Astrid, když se rozhlížela po ostatních bývalých jezdcích. Našla je u jednoho stolu v rohu místnosti, a s Heather a Rybinohou si přisedli, jen co se propletli mezi upocenými tlustými vikingskými těly.

Situaci vysvětlovali hlavně Škyťák s Astrid. Dvojčata i se Snopivcem se, jako obvykle, hádala a Rybinoha se nezmohl na slovo.

Když už všechno věděla, Heather vážně pokývala hlavou.
"Aha, zajímavé," řekla.

Rybinohovi se v hlavě honily různé myšlenky.
Stálo to za to? Opustit Rafanu kvůli ní? Vždyť si mě vůbec nevšímá, jako bychom nikdy nebyli spolu. Musím jí říct, že ji pořád miluju. Ale jak?

"Heather? Nechceš si... Promluvit v soukromí?" zeptal se skoro neslyšně.

"Klidně," řekla Heather lhostejně a pokrčila rameny.

***

Seděli spolu na balvanu před Velkou síní a povídali si o všem, co zažili, když se dlouho neviděli. Smáli se starým vtipům, prostě nádhera.

"A co ty? Našla sis někoho?" zeptal se Rybinoha a napjatě očekával její odpověď, doufajíc, že bude záporná.

"Popravdě? Nějací kluci se snažili, ale nic nevydrželo. Hledala jsem někoho hodného, chytrého, empatického, někoho," na chvilku se zarazila, než vyslovila ta osudná slova.
"Jako ty," dopověděla a upřeně se mu zadívala do očí.

***

Tohle bylo kratší, než jste u mě zvyklí, ale mám pro to své důvody. Ode dneška minimálně do pondělí budu mimo internet, tak jsem to chtěla rychle dopsat. Je možné, že příběh tím trochu utrpěl, tak za to se omlouvám. Taky se omlouvám za chyby, nečetla jsem to po sobě, protože už na to vážně nemám čas. Tak se mějte!