Vysněný domov

Každý člověk sní. Každý člověk by měl mít jinou představu o tom, jaký by byl jeho dům snů. Ale teď, zde budu psát o svém. Žádné další filozofování. Snad.

Nejdříve se podíváme na tento dům zvenku. Tedy dům, spíše dva metry a něco vysoký londýnský policejní box z šedesátých let a klidně si poletuje okolo Země na její oběžné dráze. Má svoji specifickou tmavě modrou barvu. Tento box se jmenuje TARDIS, a je znám z televizního seriálu Pán času. Asi si říkáte, proč bych chtěla jako dům chtěla malou stísněnou policejní budku. TARDIS, stejně jako můj vysněný dům jsou větší vevnitř.

Teď již k interiéru. Mým snem je mít zde nespočet místností různých velikostí. Asi bych měla zmínit, že celý dům by měl být ovládán inteligentním rozhraním, které bude měnit interiér podle mého přání. Pokud bych měla náladu na červenou, interiér by byl laděn do červené, pokud na zelenou, tak do zelené.

Když se vejde do dveří, spatříme před sebou kruhovou místnost s pěti dveřmi po obvodu. Dveře jsou od sebe stejně daleko, tudíž tvoří společně s vchodem šestiúhelník. Kromě vchodu a dveří přímo naproti, vypadají veškeré dveře, jako dveře od šatníku. Vstupní dveře jsou tmavě modré a napodobují exteriér. Prostřední dveře (z pohledu od vchodu) jsou vyrobené z třešňového dřeva. Nemají kliku ani klíčovou dírku. Jediný způsob jak je otevřít je, říct správné heslo. Aktuálně toho heslo je: Prunus avium, což je latinský název Třešně ptačí.

Tyto dveře vedou čtvercové místnosti, která má funkci obývacího pokoje a jídelny. Vede odtud pět dveří, které vedou do jednotlivých apartmánů. Apartmán tvoří ložnice, koupelna, skříň na základní oblečení (zbytek je uskladněn ve velkém šatníku, kam se dostaneme později) a menší kuchyňka. Celý tento dům má celkem 5 ložnic se stálými obyvateli a jednu ložnici pro návštěvy. Obývací pokoj obsahuje plazmovou televizi, Playstation, pohovku, tři křesílka a jídelní stůl s židlemi. Společně se zbývajícími obyvateli se zde vždy scházíme na jídlo. Každý den vaří někdo jiný. Jediný, kdo nevaří je knihovník, který stěží vyjde z knihovny, takže se mu posílá jídlo přímo tam.

Pokud by vás zajímalo, kdo všechno jsou obyvatelé a jaké pokoje obývají, tak je to takto: Pokoj nejvíce vlevo je můj. Je zde postel na patro a pod ní se nachází psací stůl. Jednu stěnu tohoto pokoje okupuje velká knihovna s nejrůznějšími knihami. Druhý pokoj zleva je obýván manžely Smithovi. Manželé Smithovi jsou jedni z nejlepších vědců v oblasti fyziky a molekulární chemie. Jsou velmi příjemní a vaří úžasné italské speciality, i když jsou původem Francouzi. Prostřední pokoj obývá historik a nadšenec do bojových umění, pan Jim Novak. Druhý pokoj zprava je místem pobytu mladého génia Edwina Jarvise a jeho sestry Emílie. Poslední pokoj je pro návštěvy, kterých moc nebývá.

Když se vrátíme zpět do první místnosti, ještě pořád na nás čekají čtvery dveře. Začneme s dveřmi napravo od vstupu. Za těmi se skrývá již řečený Šatník. Šatník sám o sobě není malý, ale vzhledem k množství oblečení uskladněnému zde, musely být přistavěny dvě patra, každé o rozloze 1000 metrů čtverečných. V Šatníku jsou uskladněny šaty ze všech historických období a míst na planetě i mimo ni.

Ze Šatníku se dostaneme do kinosálu. Jsou zde pohodlná červená křesílka, plátno, stroj na popcorn a veliký výběr filmů. Obvykle zde bývá Emílie, kterou fascinují herecké výkony herců, a chce se stát slavnou herečkou. Musím říct, že její herecké výkony ji nejednou zachránily před domácími pracemi. Kromě Emílie sem občas zavítají i naši vědci, kteří si chtějí užít nějaký čas spolu bez práce.

Druhé dveře napravo od vstupu vedou do řídící místnosti. Toto je místnost, odkud se řídí pohyb domu. Takto můžeme cestovat po vesmíru a čase. Většinu doby strávíme na oběžné dráze Země, protože někteří z nás mají určité povinnosti, které musí splnit (třeba se ukázat ve škole a tak). Tento stroj je navržen pro šest pilotů, takže vždy cestujeme všichni (knihovníka nepočítám). Řídící místnost je pravidelný šestiúhelník s kruhovou konzolí uprostřed. Konzole je rozdělena na šest částí, každá pro jednoho pilota. Každá část ovládacího panelu ovládá něco jiného a jenom její pilot ví, jak co nastavit, aby zadal, co chce.

Když se přesuneme do prvních dveří vlevo od vchodu, uvidíme nekonečně dlouhé police plné vědění posbíraného napříč časem a prostorem. Knihy zde jsou řazeny podle chaotického systému, který zná pouze knihovník, ale mám pocit, že to má co dělat s chemickou strukturou knihy. Knihovník je sám o sobě velmi zajímavá osoba. Většinou reaguje pouze slovem Oook, které má mnoho významů. Například: „Vypadni! Nevidíš, že pracuju?" nebo „Které vydání máš na mysli?". Občas je celkem těžké jednotlivé fráze rozluštit. Další kuriozita ohledně Knihovníka se týká jeho vzhledu. Vypadá totiž jako orangutan (a nenávidí, když mu někdo řekne, že je opice, protože je lidoop. Potom vám totiž nejspíš hodí na hlavu shnilou slupku od banánu.) Původně byl člověk, ale při jedné cestě se připletl pod ruce šíleného genetického inženýra, který ho změnil na orangutana. Je velice inteligentní a lehce uplatitelný banánem či jiným ovocem. Vedle knihovny je menší pokoj, kde právě Oook (jeho jméno se nám všem bylo šikovně vymazáno z hlavy, takže mu říkáme jednoduše Oook) žije.

Místnost za druhými dveřmi nalevo od vchodu je trochu záhada, protože je většinu času prázdná, vedou z ní pouze dvě chodby. Tato místnost se totiž velmi ráda mění. Někdy ji najdeme jako botanickou zahradu, jindy jako saunu nebo jako něco úplně jiného. Jediné co se nemění, jsou tyto dvě chodby. Tuto místnost obvykle využíváme jako místo, kde hrajeme společenské hry a pořádáme večeře s přáteli, které nechceme pustit do obývacího pokoje. Obvykle to jsou lidé, kteří se snaží získat naše technologie nebo nějak jinak zneužít cestování v čase a prostoru.

Levá chodba vede do tělocvičny, mojí osobně nejneoblíbenější místnosti. Je zhruba stejně velká jako olympijský stadion, ale aktivně je využívána pouze jedna pětina. Nejvíce času zde tráví Jim, který se snaží naučit a ovládnout co nejvíce bojových umění. Zatím zvládl Karate, Judo a základy Kung-fu. Vzhledem k postoji posádky ke sportu, nebývá zde obvykle nikdo jiný. Občas však nastane den, kdy se hraje Ringo turnaj. Tento turnaj hrajeme jednou ročně, dvacátého osmého července. Ringo s námi hraje i Oook, protože si nenechá ujít jedinou příležitost, se chvástat svými schopnostmi, které získal díky své mutaci. Z tělocvičny vedou troje dveře. Prakticky stejné.

Dveře vlevo za sebou skrývají strojovnu. Sem občas musí někdo zajít, aby naolejoval písty a vyčistil mechanismy, jinak totiž můžeme skončit v srdci kolabující hvězdy, a to vážně nikdo z nás nechce. Strojovna je plná různých, větších i menších, strojů. U některých si ani nejsme jistí, jakou mají funkci, ale kdykoli se někdo snaží nějak poškodit, nebo odpojit některý ze strojů, stane se mu nějaká ošklivá nehoda. Například je usmažen elektrickým proudem nebo polit olejem a zapálen. Nikdo sice neví, jak to ta místnost dělá, ale shodli jsme se, že bude nejlepší se jí pokud možno, vyhýbat.

Prostřední dveře vedou do místa, kde je nejvíce vody z celého domu, bazénu. Toto místo by se mohlo v klidu rovnat menšímu jezeru. Voda má obvykle dvacet stupňů Celsia a je průzračně modrá. Na jednom boku je zástěna a menší výběr plavek, takže nemusíme chodit do Šatníku, abychom se převlekli. Na druhém boku jsou lehátka a okna, která propouští světlo menší hvězdy uzavřené v hlavním motoru, který je ve strojovně. (Tato hvězda také napájí veškeré elektrické přístroje a vytápí celý dům.) Toto světlo je naprosto neškodné a nelze se od něj spálit, protože je několikrát filtrováno různými skly a je úplně zbaveno škodlivého ultrafialového záření. Lehátka jsou využívána jako solárium. Pokud si sem jdu lehnout, beru si s sebou knihu, protože jsem zde schopná strávit hodiny. Obvykle si s sebou donesu i nějaké pití, protože musím dodržovat pitný režim.

Dveře úplně vpravo jsou další zapovězenou zónou. Podobně jako ve strojovně zde hrozí smrtelné nebezpečí. Nachází se zde totiž skoro bezedná propast. Abyste se dostali na dno, museli byste padat více jak týden a dole byste se asi rozplácli na šířku palačinky (a to mluvím o těch francouzských, ne českých tlustých). Obvykle sem vyhazujeme zkažené jídlo.

Když se vrátíme zpět do prázdné místnosti, vidíme ještě jednu chodbu. Tou se vydáme a dostaneme se do holografického pokoje. Zde lze vytvořit jakoukoli simulaci. Obvykle se zde provádí globální experimenty, které by nikdo nedovolil. Z holografické místnosti vedou troje dveře.

Levé vedou do nahrávacího a malířského studia. Zde trávím hodně času, snažíc se namalovat nějaké obrazy a pokusy nahrát nějaké písničky. Vzhledem k tomu, že neumím zpívat, tak to moc dobře nedopadá, ale zlepšuji se.

Prostředními dveřmi se dostaneme do laboratoře. Zde nejčastěji najdeme manžele Smithovi, kteří pracují na nejrůznějších vynálezech a vakcínách. Obvykle sem moc lidí nepouští, protože by porušili sterilní prostředí, ale z toho, co jsem viděla, mají tam mnoho různých přístrojů a i univerzita by za takovou laboratoř vraždila.

Pravé dveře vedou do místa, kam se nikomu nikdy nechce, protože to zavání prací. Prádelny. Oblečení se pere jednou týdně a to vždy v neděli ráno. Takže poslední termín na odevzdání špinavého oblečení je sobota večer. Oblečení peru nejčastěji já, protože skoro vždy prohraji sázku. Sázka zní, pokud alespoň jednou podlehnu Emíliinu pohledu, peru.

Tak, to by byl můj vysněný dům. Děkuji za to, že jste si udělali čas a přečetli tuto úvahu do soutěže Evropa ve školách.

LokiIsMySecondName