Uběhlo několik týdnů a Sára tu myšlenku zkoumala ze všech stran. Protože měla na práci i jiné věci.. důležitější. Například její práci uklízečky v jednom podniku, ale ten rozhovor s Janou jí prostě nešel z hlavy.

A tak znovu a znovu se probírala svými záznamy a kopiemi rodných listů a opisy z farních knih.

Dokonce si i udělala výlet na jeden ze zámků, kde visel Nellin obraz. I když paradoxně ten zámek nikdy nebyl v majetku její rodiny.

,,Ale kdo ví, jak se tam ten portrét dostal," řekla si Sára pro sebe a stála před ním snad hodinu, a to jen proto, že se nad ní stará průvodkyně slitovala.

,,Malíř kdysi dávno zachytil nejen Nellinu krásu, ale hlavně i její šibalský a tak trochu vševědoucí úsměv," znělo jí v duchu a znovu si vzpomněla na to jak byla se svou babičkou v nemocnici. A jak jí o její pra pra pra a ještě asi dvakrát pra.. babičce vyprávěla.

„Ještě jednou, babi. Ještě jednou mi řekni, co máš na srdci," zašeptala a v ten okamžik měla jasno.

,,Musí to aspoň zkusit," řekla si, protože to své babičce Ireně, která zamřela hned po jejich rozhovoru v nemocnici dluží.

,,Nikdy se nevdávej holčičko a věř v to že když budeš trpělivá, tak se ti tvé sny vyplní. A jednou i nějaká ta skvělá nabídka přijde," vzpomněla si zase znovu na její slova, protože přesně tohle jí řekla, když byla na dně, protože si nemohla najít práci.

,,A potom umřela a jí tady nechala," zašeptala si potichu.

Protože po její smrti Sára upadla do depresí a úzkostí, které jí stále doprovázely...Protože zatím na žádnou pořádnou nabídku nenarazila. A zdálo se i že jí nikde, nikdo nechce.

,,Protože i na uklízečku se nehodí každá," řekla si Sára pro sebe. A po návratu domů si sedla k počítači a snažila se chronologicky napsat všechno, co o Nelle věděla, ale vyznělo vždy spíš jako kronika.

,,A takhle to nešlo," znělo jí v hlavě.

Protože její text ani zdaleka nepřipomínal knihy, které četla.. A tak musela to převyprávět svými slovy, i když možná i na úkor historické přesnosti...A něco přidat, něco vynechat, něco zatajit.

A přikrášlit to tam, kde skutečnost byla až příliš strohá, a ubrat naopak na syrovosti osmnáctého století.

Začala tedy znovu.

Otevřela si nový soubor a přemýšlela.

,,Jakou scénou začít? V jakém období jejího života? V den její svatby? ..Ne. Dřív, mnohem dřív. V ten smutný a pošmourný den, kdy...bylo všechno jinak," řekla si a pak se hned pustila do psaní.

,,Ach, kdybych tak vyhrála milion," řekla si.

,,Protože to bych rozhodně nemusela do práce," dodala si v duchu, když už byla skoro půlnoc a když už musela jít spát. Protože ráno stávala brzy.

Probudil jí telefon.

,,HALÓ?" řekla do telefonu a přitom se podívala na hodiny.

,,Slečno Kornová vy nevíte kolik je hodin, už jste tu měla přes hodinu být!" zaslechla v telefonu výhružný hlas a tak se Sára trochu zděsila tím že jí z práce vykopnou a raději se rychle omluvila.

,,Promiňte už se to nestane," řekla do telefonu a pak zavěsila.

,,Můj román bude láskyplný," řekla si v duchu, když se rychle chystala do práce, protože už měla ve své hlavě jasnou představu.